Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 10.kapitola

25.07.2009 (16:00) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2131×

10 kapitola. Charlieho pohřeb návrat do Anchorage.

Když jsme se s Edwardem sebe aspoň trochu nabažily tak jsem vstala a oblékla jsem si kalhoty a Edwardovu košili. Když jsem si oblékala jeho košili tázavě se na mně podíval.

„No tričko si mi roztrhl tak si na sebe něco vzít musím.“ Řekla jsem mu. Jelikož jsem k němu byla otočená zády a otočila se. Měl na sobě jenom kalhoty a nahou hruď. Když jsem si ho tak prohlížela začala se mně znovu zmocňovat touha musela jsem potřepat hlavou abych to zahnala. Chtěla jsem ho trochu potrápit tak jsem si pohodila vlasy dozádu a co nejsvůdněji jsem k němu došla. On mi omotal svoje ruce okolo pasu a sklonil se ke mně a já místo toho abych ho políbila jsem mu zašeptala do ucha

„Pojď zajdeme si na lov.“ A potom jsem ho políbila na krk. Pod mým dotykem se zachvěl. Silněji kolem mě obmotal svoje ruce a přitáhl si mně blíž. Teď mi on pro jistotu šeptal do ucha.

„Tohle mi nedělej nebo se neudržím a to oblečení s tebe strhám.“ Chtěla jsem ho ještě potrápit

„Tím myslíš tohle?“ zeptala jsem se ho znovu jsem ho políbila na krk. Znovu se zachvěl.

„A s tím oblečení stejnak to večer roztrháš to se můžu vsadit.“ Pošeptala jsem mu a znovu jsem ho políbila na krk. Zase se zachvěl. Sklonil se ke mně a vášnivě mně políbil polibek jsem mu opětovala ale po chvíli jsem se odtáhla. On na mně jenom nechápavě koukal.

„Chtěli jsme lovit.“ Připomněla jsem mu. Otočila jsem se a rozeběhla jsem se za první vůní která mě praštila do nosu. Puma. Miluji pumy. Začala jsem lovit. Jenom matně jsem věděla že za mnou je Edward. Puma ležela na louce a vyhřívala se na slunci. Přiskočila jsem k ní a jedním pohybem jsem jí zlomila vaz. Když jsem jí vypila položila jsem jí na trávu a udělala že spí. Mezi stromy stál Edward opřený o strom a sledoval moje počínání. Upírskou rychlostí jsem k něm doběhla.

„Pojď.“ Vzala jsem ho za ruku a odvedla za stromy odkud bylo vidět na loučku.

„Bells proč si tam nechala to zvíře?“ ptal se nechápavě. Já se na něj otočila.

„Pšššt“ zašeptala jsem s prstem u pusy. Za okamžik se vynořil z lesa samec pumy a šel za svou družkou.

„Prosím dobrou chuť.“ Řekla jsem mu a poodstoupila od něho. On se rozeběhl za pumou. Byl tak nádherně nebezpečný, a neuvěřitelně okouzlující když se poddával svým smyslům. Když dopil schoval obě dvě mrtvoly a došel ke mně. Vzala jsem ho za ruku a doběhli jsme k nim domu tam se na nás všichni sesypali a říkaly jak jsou rádi že jsme zase rodina. Byl čas se připravit na pohřeb došla jsem k Edwardovy do pokoje kde jsem měla nachystané šaty a převlékla jsem se vlasy jsem sčesala a namalovala jsem se. Sedla jsem si na gauč a vzpomínala na Charlieho. Za chvilku se otevřeli dveře a  někdo vešel já jsem nevěnovala tomu pozornost. Přisedl si ke mně a objal mě.

„Nemůžu uvěřit tomu že tu už není.“ Zašeptala jsem.

„Uvidíš to bude dobré. Stejně by musel jednou odejít.“ Utěšoval mě Edward.

„Já vím.“ Povzdechla jsem si. Koukla jsem se mu do očí ve kterých se zračilo tolik lásky a něhy. Políbila jsem ho. On mi polibky s radostí oplácel. Musela jsem se od něj odtrhnout jinak by jsme pokračovali dál a to jsem dneska nějak nemohla. Už ne kvůli Charliemu. Vzala jsem ho za ruku a táhla dolu ze schodů. Všichni tam už na mně čekali a tvářily se lítostně. Povzdechla jsem si a vydala se k autu. Jeli jsme v tichosti směr hřbitov. Zastavily jsme kousek od něho a šli z druhé strany jelikož jsem mrtvá. Přeskočila jsem jako první zeď a stoupla si pod strom myslím že to je vrba. Po mé levé ruce si stoupla moje rodina a po pravé ruce Cullenovy. U hrobu stála celá smečka. Byl tam i Jakob s Elien a Johnym. Po konci obřadu všichni odešli byla tady i Renee. Bolelo mě že jí vidím takhle. Nejdřív ztratí mě a potom Charlieho. Když jsem jí viděla tak mi po tvářích začali kanout slzy naštěstí si jich nikdo nevšiml a ani Edward. A to je co říct. U hrobu stál Jakob,Elien s kočárkem ve kterém měli Johnyho. Došla jsem k nim.

„Ahoj Jakobe a Elien.“ Pozdravila jsem je.

„Ahoj, jak ti je?“ ptala se Elien.

„No ne dvakrát nejlíp. A to nejen po psychické stránce.“ Pověděla jsem upřímně.

„Jakobe ještě dneska se vracím domu tak bych jsem se chtěla rozloučit a popřát ti skvělí život. Zřejmě se už nikdy neuvidíme ale možná taky jo ale kdyby to tak nebylo měla jsem tě ráda jako nejlepšího přítele a staršího bratra a i když jsi mladší.“ Uchechtla jsem se a odejmula ho. Z poza stromů vyšli všichni. Jakob zůstal zaraženě stát a začal se třást.

„Jakobe klid to je jenom moje rodina a pamatuj máš tu ženu a dítě kterým nechceš ublížit. Pamatuješ na pláž? V červenci po pár dnech tvojí přeměny to chceš udělat to samé?“ ano jistě Jakob se jednou vedle mě přeměnil, no prostě vybuchl a trochu mě škrábl přes prsa.

„Jo promiň už jsem v pohodě. A co tu dělá on?“ zavrčel.

„Jakobe nech toho měl bys bít rád že jsem šťastná a ne mi po tom štěstí šlapat.“ Usadila jsem ho.

„Omlouvám se. Budu ti volat pokaždé když se něco bude dít.“ Omlouval se stále.

„Musíš mi volat rozumíš. A koukej ať další přírůstek je holčička.“ A zaškaredila jsem se na Elien ta se zachichotala a otočila se na Johnyho. Došla jsem ke kočárku.

„Mohu?“ zeptala jsem se jich.

„Bello ty samozřejmě můžeš. Si součást také naší rodiny.“ Chlácholila mně Elien. Sehnula jsem se pro Johnyho vzala ho do náruče. Koukl se na mně těma jeho očkama.

„Ahoj miláčku koukej tady dávat na maminku a na tatínka pozor ano?“ a pousmála jsem se. On se začali chichotat na celé okolí což rozesmálo všechny okolo. Předala jsem ho Elien která se na něj tak mateřsky a s láskou koukala. Naposledy jsem je objala a Johnymu vtiskla pusinku na čelíčko a šla jsem k autům od hřbitova jsme jeli zase v tichosti. Dojeli jsme na letiště a zase zabrali celou první třídu. Když jsme se usadily do sedadel.

„Bells?“ promluvil na mně Edward.

„Hmm..?“ na nic jiného jsem se nezmohla. Přemýšlela jsem nikdy bych neřekla že bych chtěla dítě. Ale když jsem viděla Johnyho. Ty malé nožičky a ručičky. Musela jsem se usmát když si vzpomenu na ten jeho smích.

„Nad čím přemýšlíš? Jsi zticha už jeden den.“ Jeho oblíbená otázka.

„Nad vším, nad mým dosavadním životem.“ Odpověděla jsem po pravdě.

„Víš Bells když si držela to dítě v náručí vypadala jsi tak šťastně, tak jsem tě viděl už několikrát viděl ale nikdy ne takhle.“ Nevěděl jak to zformulovat. Zřejmě si všiml že bych si přála mít miminko ale to se v mém případě už nikdy nestane. Na to jsem mu neodpověděla, neměla jsem co říct. On zřejmě vyčkával co řeknu ale byla jsem příliš unavená. Víčka se mi semkla a já usnula ale předtím jsem stáhla štít. Nevím proč ale měla jsem nutkání aby nahlédl do mé mysli.

Edward

Když jsem viděl Bellu s tím dítětem tak z ní štěstí přímo vyzařovalo. Já jsem si v tu chvíli uvědomil že Bella touží po něčem co nikdy nemůže mít. Svoje dítě. Rád bych jí udělal šťastnou, rád bych jí dal to po čem touží. Rád bych jí udělal matkou i já bych se stal rád stal otcem ale nejde to. Upíři dítě mít nemohou a adopce nepřichází v úvahu. Když jsem o tom s Bellou snažil mluvit v letadle tak mi neodpověděla ale po chvilce jsem slyšel mělké,tiché a pravidelné oddechování. Poté jsem slyšel Bellynu mysl. Musela stáhnou štít schválně nebo nevědomky to teď nevím zeptám se jí potom ale teď se nechám unášet jejími sny. Byl jsem v nich převážně já a to mně  těšilo pak se sen začal měnit.

Bella v něm běhala po lese a někdo jí honil. Potom doběhla na nějakou mítinku všude byli postavy v černých pláštích ihned jsem je poznal. Volturiovy. Bella proběhla mezi nima a zastavila se u malého kopečku na němž leželo dítě. Klepalo se. Najednou otevřelo oči. Byli nádherně zelené jaké jsem měl když jsem byl člověk. Najednou se situace znovu změnila teď si všimla z čeho se skládá ta hromada na které leží ten chlapeček. Byli tam těla všech lidí keré znám. Angela,Ben a ostatní ze školy, dále tam byli Renee a Charlie, nějaký mužpodle uvědomění zřejmě Phil. Voltuiovy se přibližovaly a Bella se otočila a začala to dítě chránit. Vrhla se na něj a v tu chvíli se vzbudila.

Zhluboka dýchala a měla vytřeštěné oči. Myslela jen na jednu jedinou věc. Proboha co to bylo?

„Bells, to nic byl to jen sen.“ Chlácholil jsem jí. Potom už jsem jí neslyšel poněvadž natáhla štít. Ani jsem si nevšiml že přistáváme. Letuška nás obešla jestli máme zaplé pásy. Začala na mně házet svůdné výrazy. Bella po ní hodila nechutnej pohled a já se otočil a začal jsem se pochichtávat. Bella tentokrát po mně hodila pohled přestaň nebo si mně nepřej. Radši jsem zmlkl a Bells se sladky usmála. Hned co jsme přistály jsme si sedli do aut a vyjeli směr domů.jelikož Bella jela se mnou Volvem, potom s náma jeli i Alice a Jasper. Tekže jsme jeli k nám. Bella zase celou dobu nemluvila. Začínám si dělat o ní starosti! Nikdy nebyla po tichu takovou dobu.

Bella

Dojeli jsme před dům Cullenů. Za celou dobu jsem nepromluvila. Neměla jsem to za potřebí. Ani jsem nevěděla co říct. Když jsem vystupovala z auta jako vždy mi Edward otevřel dveře. Hned mě objal. Došli jsme do obýváku. Všichni si začali věnovat svým zálibám já jsem si sedla před televizi a nepřítomně na ní koukala. Nevím co to se mnou je že jsem tak po tichu. Až teď jsem si všimla že se Emmet kouká na nějaký film o upírech. Když jsem na to tak koukala docela jsem se bavila. Až teď jsem si uvědomila že Emmet má za pár dní devadesáté  narozeniny.schválně jsem stáhla štít aby Alice viděla můj dárek. Pár minut jsem jí sledovala. Potom na chvilku ztuhla a potom se začala neuvěřitelně moc smát. Edward na tom taky nebyl o moc lépe. Já jsem začala přemýšlet co bych mu tak dala už to mám. Koupím mu chodítko co mají starý lidi a na to napíšu.

Užívej ho moudře.

PS: má to záruku jen dva roky tak bacha.

Úplně jsem si ho představila. Alice se na chvilku přestala smát ale potom se rozesmála ještě víc. Tentokrát se na zemi neválela smíchy jen ona Edward už to taky nevydržel. Já sem se zatím jen pochechtávala. Všichni na nás koukali jak na debily.

„Nechtějte to vědět“ říkala jsem stále se pochechtávajíc. Jelikož to Edward nemohl už vydržet a taky se ze sedačky skácel na zem.

„Může nám někdo konečně říct co se tady děje?“ zajímal se Emmet.

„Ne, ne Emmete počkej si pár dní.“ A vykouzlila jsem na tváři tajemný úsměv. Čímž jsem rozesmála ty dva uchechtané chudáky ještě víc.

„Hele vy dva už toho nechte. Schovejte si něco do zásoby.“ Zase tajemný úsměv. Čímž jsem si zasloužila další záchvat smíchu od Alice a Edwarda. Už jsem toho měla dost. Vzala jsem Edwarda za ruku a táhla ho ven z domu. Pořád se pochechtával. Zatáhla jsem ho k útesům. Byla nádherná noc. Úplněk. Začala jsem si svlékat oblečení a byla jsem jen ve spodním prádle Edward na mě koukal s touhou nepopsatelnou touhou. Přešla jsem ke kraji útesu a skočila. Když jsem se vynořila nahoře stál Edward a vyděšeně koukal do vody.

„No tak pojď taky. Voda je skvělá.“ Řekla jsem mu a já věděla že mně uslyší. Za chvilku už byl také ve vodě. Plavali jsme a dováděli jako malé děti. Milovali jsme se na mořském dně. Byli jsme kousek od nějakého ostrova a viděla jsem pod vodou vchod do nějaké jeskyně. Naznačila jsem mu aby plaval za mnou. Doplavala jsem do té jeskyně. Byla nádherná. Vypadalo to jako jezírko uprostřed nějaké sopky. Edward za nedlouho doplaval za mnou. Byl tou krásou ohromen stejně jako já. Vylezl z vody a kouknul se všude možně. Zrovna jsem chtěla také vylézt ale nade mnou se objevil měsíc a já byla okouzlena ještě víc. Okolo mě se začali dělat bublinky. A do vzduchu se začali vznášet zlaté tečky. Jako světlušky.

Byla jsem tou nádherou tak okouzlena že sem ani nenašla slov jak to popsat. Když měsíc zmizel ustali i bublinky a záře. Pak jsem se teprve vzpamatovala.

„To bylo nádherné a tak ……. magické.“ Zašeptala jsem do ticha.

„Bylo to překrásné ale teď bychom měli jít domu aby o nás neměli starost.“ Ve tváři měl vepsanou starost.

„Edwarde co se děje?“ ptala sem se ho hned potom co skočil do vody.

„Nic, jen mi to připadalo dost zvláštní. Já nevím jak to říct ale vím že se něco stalo a nevím co. Musím si promluvit s Calrislem a podívat se do knih jestli tam něco nenajdu.“ Nevěděla jsem proč to řeší vždyť se nic nestalo. Jen jsem s povzdychla a plavala za ním. Když jsme doplavali ke břehu Edward hned běžel upíří rychlostí pro věci já jsem šla hned za ním. Oblékly jsme se a běželi k nim domu. Edward dovnitř vtrhl jako kdyby hořelo. Já jsem vešla pomalu.

„Co se stalo?“ ptala se zděšeně Esme.

„Nic se nestalo, jen Edward trochu přehání.“ Vysvětlila jsem.

„Přeháním? Já že přeháním. Nevím co to bylo a ty tu tvrdíš že přeháním.“ Byl rozčílený.

„Já ti povím co to bylo jen jezírko, pár bublinek a světýlek a měsíc v úplňku. To, to bylo.“ Řekla jsem mu. Byla to naše první hádka od té doby co jsme zase spolu.

„Mohlo se ti něco stát. víš jaký mám o tebe strach?“ chytnul mě pevně za ramena až možná trochu silněji protože mě v něm nepříjemně píchlo. Rychle jsem se z jeho stisku vyvlíkla.

„Jenomže se mi nic nestalo. A strach o mně mít nemusíš dokážu se o sebe postarat sama. A teď když dovolíš pudu domu. Uvidíme se zítra ve škole. Čau.“ A třískla sem domovními dveřmi. Uslyšela jsem za sebou kroky.

„Počkej aspoň tě odvezu.“ Řekl ale já na nic nechtěla čekat tak jsem se rozeběhla do lesa. Nechtělo se mi domů. A nechtěla jsem aby mě někdo hledal. Zastřela sem svůj pach štítem a vylezla na vysoký strom a koukala do dálky. Nemyslela jsem na nic. Byla jsem moc unavená a tak jsem usnula. Všechno to na mně dopadá. Charlieho smrt, to že bych chtěla dítě, to co se dneska stalo na tom ostrově, vystrašený Edward. Když jsem se probudila bylo ráno zrovna svítalo a mě se vůbec nechtělo do školy bylo mi jedno kolik času tady strávím hlavně že budu sama. Svoji rodinu miluji ale je tak velká že potřebujete občas být sami.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 10.kapitola: