Ano, do hry nám vstupují forkští krasavci :P
24.05.2010 (18:30) • Hannie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1167×
Naty:
Páni, La Push, na tohle místo mám spoustu pěknejch vzpomínek z dětství. Nejlepší je, že se na tomhle místě nic nezměnilo. Procházíme se po nábřeží, nakonec se rozhodneme pro házení žabek. Když už máme dost, posadíme se na kmen u malého ohniště. Kochám se těma vzpomínkama, co jsou všude kolem, vždycky jsme právě tady trávili nejvíc času. Jake se zhluboka nadechne mořskýho vzduchu a uchichtne se.
„Co je?“ zeptám se a nechápavě si ho prohlížím. Usměje se na mě.
„Pamatuješ si, když nám bylo 11 a seděli jsme přímo na týhle kládě? To jste tady s Bells byly naposledy. Tady jsem dostal první veeelkou pusu od holky.“ Srdečně se zasměje a podívá se na mě. Taky se musím smát, byl to hajzlík.
„Pamatuju, slíbil jsi, že když tě políbim, něco mi dáš. A když jsem se pak zeptala, co že to dostanu, řekl jsi: Dostala jsi přece pusu. A utíkal si pryč.“
„Jo, máš pravdu, tenkrát si na mě byla strašně naštvaná.“
Vzpomínáme a smějeme se tam takhle docela dlouho, když Jakovi zazvoní mobil. Prej to byla Bells, máme za nima jet k nějakejm Cullenovejm, asi rodina toho kluka, s kterým chodí. Cestou se Jake tváří jako mučedník, je mi to líto, pro Jaka jsem vždycky měla slabost. Dům je mimo město, ale když dojedeme na místo, málem mě trefí. Ten dům je úžasnej, je obrovskej a polovina domu je prosklená. Jake vejde dovnitř bez zaklepání, trochu mě to udiví, ale jdu za ním. První koho uvidím, je malá tmavovláska s krátkým sestřihem a milou až neuvěřitelně krásnou tváří. Když si mě všimne usměje se na mě.
„Ráda tě vidím, Naty, Bella o tobě pořád mluvila.“ Obejme mě nadšeně a já jí trochu nechápu, ale vypadá vážně mile. Táhne mě za ruku někam dál do domu.
Vidím Bellu, která sedí na gauči obklopená těmi nejkrásnějšími lidmi, které jsem kdy viděla. Chvíli tam stojím jako omámená, ale nakonec se proberu a vydám se k ségře. Když si mě všimne je v jejím výrazu náznak strachu, ale radost ho přebíjí.
„Ahoj, ségra, co ten protáhlej obličej?“ Šťouchnu ji do žeber a říkám si, že si ten maturitní ročník až moc bere. Usměje se a představí mě zbytku rodiny.
Docela koukám, Emmett, ten vysokej vtipálek je z nich podle mě asi nejhezčí, ale je nějakej zasmušilej mi přijde, i když to nechce moc dávat znát.
Bella:
„Ahoj ségra, co ten protáhlej obličej?“ směje se na mě moje mladší ségra a mně chvíli trvá než se proberu z toho šoku, že kromě táty se můžu bát ještě o další osobu. Co tady vůbec dělá? Představím jí, rodině, na první pohled je jasný, že s Emmettem si padli do oka skoro okamžitě, je dobře, že se taky baví, už to potřeboval.
„Co tady děláš?“ zeptám se jí, když nás Edward odvezl domů. Překvapeně se na mě podívá.
„No, přijela sem za tebou, myslela jsem, že budeš ráda.“ Podívám se do země. Tohle byla blbá otázka, co jí teď mám tak říct?
„Jasně, že jsem ráda, jen je to trochu nečekaný. Myslela jsem, že přijedeš až s mamkou a Philem příští měsíc.“
„Co? Oni sem pojedou? Nevěděla jsem to, ale stejně bych přijela sama, chci tohle léto strávit tady. Je sice květen, ale všechny zkoušky už mám za sebou. Stejskalo se mi,“ řekne a podívá se do země. To i mě, ale tady jsi v nebezpečí. Nevím, co bych teď měla dělat.
Naty:
Bella se chová fakt divně, úplně mě rozhodila, nevím, co si mám myslet, ale něco se děje, vím to. Zkusím se zeptat Jaka, jestli neví, o co jde. Kouknu na hodiny, teprve 7 večer. Seběhnu schody a zamířím si to ke svýmu černýmu krasavci, dárek k 17. narozeninám.
„Ahoj strejdo, je Jake doma? Potřebuju s ním nutně mluvit.“
„Zlato, rád bych ti pomohl, ale šel někam s kamarády.“
Rozloučím se s Billym a vydám se zpátky domů, zkusím to hold zítra. Doma si lehnu do postele a nemůžu přestat přemýšlet nad tím, co asi tak Bellu užírá. Musí to bejt něco velkýho, normálně mi všechno říká.
Druhý den se s Bellou srazím až v kuchyni, kde sedí za stolem a snídá cornfleaky. Když mě uvidí začne hltat a rychle zmizí. Nechápu to, vyhýbá se mi? Jake mi zavolal a omluvil se, že dnes nepřijde, že musí jet s Billym do města, ale moc přesvědčivě nezněl. Oni mi něco tají. Ale já přijdu na to, co to je!
Autor: Hannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vzhůru nohama - 2. Cullenovi:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!