Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzhůru nohama - 1. Příjezd do Forks

19.05.2010 (18:30) • Hannie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1434×

Nataly:

Silnice mi pěkně utíká pod koly a já se každou vteřinou blížím svému cíli – Forks. Moje velká ségra se sem odstěhovala, když jí bylo 17, tak jsem se rozhodla strávit jedno léto s ní, nesnášela malý města a už vůbec ne města, kde tak často prší, něco v tom bude. A já zjistím, co to je. Takže už jen pár kilometrů a mě hraje rádio dost nahlas:

... There’s something about the sunshine baby... Seeing you in a whole new light ...

Zpívám si společně s rádiem a koukám po okolí, sakra tady by to sluníčko vážně bodlo a to ne že ne, je to tady pěkně pod mrakem. Míjím tabuli, která hlásá, že to je pěknej zapádákov, doufám, že tyhle prázdniny nebudou vypadat stejně jako můj nynější dojem z tohohle města. Zastavím u bistra, mám docela hlad, objednám si hamburger s hranolkama a zavzpomínám si, sem nás táta s Bells brával, když jsme sem ještě jezdili pravidelně. Bylo to fajn, mám svýho tátu vážně ráda, je to úžasnej chlap, nechápu proč si taky nenašel přítelkyni. A nechápu ani to, proč jsem sem jezdit přestala, tátovi to bylo hodně líto, ale bez Belly se mi sem jezdit nechtělo. Hm, zajímalo by mě jak asi vypadá teď ten malej Jake, no teď už asi moc malej nebude, usměju se nad tím pojmenováním a dál se věnuju burgru. Po dojedení zaplatím a vydám se na cestu k tátovu baráku.

Hm, na příjezdovce stojí tátovo policejní auto a na dvorku starej ošuntělej náklaďáček. To bude asi ten, o kterým mi Bella psala v mailu. Hodně jsme si psaly, vím i o klukovi, kterej, když se tak koukám po okolí, bude asi jedinej důvod, proč tu zůstala. I když je fakt, že svoje osobní kouzlo to tady má pořád :).

„Natalie?“ Otočím se za hlasem, kterej je mi tak dobře známej.

„Tati!“ křiknu nadšeně a skočím tátovi kolem krku.

„Holčičko, ty si tak vyrostla.. stejskalo se mi po tobě,“ řekne a pohladí mě po vlasech.

Tý jo, kde se v tátovi bere tolik citový otevřenosti? No, každopádně je to hezký slyšet, taky se mi po něm stejskalo, je to přece můj táta. Dám si věci do svýho pokoje, kterej je naproti tomu  Bellinýmu. Je pořád stejnej, s ničím tady nehnul. Naskládám si oblečení do skříně a vydám se na obhlídku městečka. Po půlhodinovém chození po nezáživnejch ulicích se vydám zpátky. Na dvorku stojí další auto, který neznám. Potichu vlezu dovnitř a nahlídnu do obýváku. Sedí tam táta se strejdou Billym a nějakym krátkovlasým klukem, kterej je docela pěknej, pousměju se a vejdu odvnitř, když si mě ten kluk všimne.

„Ahoj strejdo,“ pozdravím a zakřením se na něj. Billy se zatváří překvapeně.

„Natalie, jsi to ty? Charlie měl pravdu, vážně si vyrostla do krásy. Obejmi starýho strejdu.“ Natáhne se ke mě a já ho poslušně obejmu. Billy byl můj oblíbenej strejda, měla sem ho strašně moc ráda, jeho historky neměly konkurenci, milovala sem příběhy, který nám vyprávěl před spaním, když jsme s Bellou a Jakem stanovali v rezervaci před domem. V tu chvíli mi to dojde, otočím se na kluka za sebou. Vyvalím oči, to nemůže bejt pravda.

„Jaku?“ Jake odhalí řadu krásně bílých a rovných zubů v úsměvu, který mi věnuje. Nemůžu tomu uvěřit, tak moc se změnil, zkrásněl a to dost.

Jake:

Jako každej pátek odpoledne, jedem s tátou k Charliemu na pivko a fotbal. Dneska se ale táta chová divně, prej pro mě má nějaký překvapení. Za chvilku to vypustím z hlavy, už přijíždíme na příjezdovou cestu k Charlieho domu. Ve dveřích se ale moje pochybnosti ještě prohloubí, když na sebe táta s Charliem spiklenecky mrknou. Fotbal začíná až za půl hodiny, tak  jdu zatím odnést vychladit pivo, když se vrátím oba dva ztichnou, začnou novou diskuzi. Chvíli se baví o zápase a pak přijde nějaká holka, fakt pěkná. Koho mi jenom připomíná?

„Ahoj strejdo,“ řekne a mě se rozsvítí. Nataly se na nás přijela kouknout. Dost se změnila.

„Jaku?“ otočí se ke mně a já se na ní usměju, skočí mi okolo krku. Trochu mě to vyvede z míry, ale už jsem si zvyknul, že jedná unáhleně, pravej opak Belly.

Naty:

Táta s Billym sedí v obýváku a koukaj na zápas, já s Jakem jsme u mě v pokoji a povídáme si, co všechno se změnilo od mojí poslední návštěvy a co je novýho. Vždycky jsme si s Jakem byli blízcí, ale nečekala bych, že během pár minut se všechno vrátí do stavu v jakém to bylo než jsem sem přestala jezdit.

„A co holky? Vyrostl z tebe krásnej chlap, určitě jich máš na každým prstě nejmíň pět.“ Vypláznu na něj jazyk a on trochu zrudne, pak mě ale jeho zaraženej výraz zaskočí.

„Řekla jsem něco blbě?“ ujišťuju se radši.

„Ne, to vůbec ne, já jenom...“ Zhluboka se nadechne a pokračuje. „Zamiloval sem se do Belly.“ Čumím na něj jak chleba z tašky a nemožné se stává možným – Nataly Swanová nemá slov. Uvědomím si, že bych asi měla něco říct. Párkrát mrknu a dám mu ruku na rameno.

„Není to přece jediná ženská pod sluncem, najdeš si lepší holku. Když Bella nevidí, o jak úžasnýho kluka přichází.“ Usměju se na něj a on mi úsměv oplatí. Za chvilku vykulí oči, přesně tak jak to dělá, když ho napadne nějaká kravina a než se stačím zeptat co se děje, přistane mi na obličeji polštář. Nevěřícně na něj koukám jak leží na posteli a směje se jak magor.

„Tos přehnal, chlapečku,“ řeknu a házím po něm všechny svoje polštářky a plyšáky, a že toho je dost.

„Vzdávám se!“ ječí a směje se na celý kolo. Padnu vedle něj na postel a zhluboka dýchám. Tohle mi chybělo, tady nemusím bejt jen ta oblíbená holka ze školy, ale můžu se i normálně bavit, aniž by to někdo moc řešil. Zavřu oči a užívám si tuhle chvíli.

„Natálo! Vnímáš mě vůbec?“ sklání se nade mnou Jake a já prudce otevřu oči. Musela jsem usnout, byla to dlouhá cesta.

„Co kdybychom jeli na okružní cestu po Forks?“ zeptá se Jake a pozoruje mě. Jen kývnu a posadím se, vytáhnu z tašky kraťasy, protože mi je po tý naší polštářovce docela vedro. Vystrkám Jaka za dveře a řeknu mu ať čeká.

„Já bych se nekoukal, no tak, za mlada ses přede mnou taky nestyděla!“ stěžuje si, ale když mu bouchnu dveřma před obličejem, pochopí, že to nemá smysl.

Písnička, kterou si Naty zpívá v autě:

Autor: Hannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzhůru nohama - 1. Příjezd do Forks: