Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 6. kapitola

11.03.2010 (09:15) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2454×

6. kapitola

Bella:

Se všemi jsme se tedy rozloučily a mohli jsme vyrazit. Sice mi stále vrtalo hlavou, co měl ten tichý konflikt mezi Edwardem a Billym s Jakem znamenat, ale teď to opravdu nehodlám řešit. Buď mi to Edward jednou řekne sám anebo se ho na to prostě zeptám.

Jakmile jsme přijeli domů, uložili jsme Lily a sami si šli lehnout. Edward mi o tom, co jsem chtěla slyšet, neřekl ani slovo a nevypadal, že by se k tomu nějak snažil. Já si ale počkám. Neříká se snad, kdo si počká, ten se dočká?

Zítra mě čeká škola. Edward prozatím zůstane doma. Chůvu už si najímat už nebudeme. Ani jeden nevyděláváme a potřebujeme peníze jak pro normální život, tak i na naše studia. Všechny ty bezbariérové věci včetně auta, které potřebujeme, nejsou zrovna levná záležitost. Sice jsme měli stále peněz dostatek, ale nechtěli jsme zbytečně utrácet. A tak Lily půjde do jeslí. Sice jsem z toho měla trochu obavy, ale co můžu dělat?

Ráno jsem vstala brzo. Lily spala celou noc, a tak jsem měla relativně klidné spaní. Tiše jsem vstala, nechtěla jsem Edwarda budit, a šla jsem si dát sprchu. Bylo to osvěžující a aspoň na chvíli jsem nemyslela na to, co mě dnes čeká.

Oblékla jsem se a šla za Lily do dětského pokoje, byl čas, kdy vstávala. Nemýlila jsem se, akorát se probouzela, byla přesná jako hodinky.

„Tak pojď, ty moje princezno, musíme být potichu, nechceme přeci vzbudit tátu,“ řekla jsem a vzala ji do náruče. Jako by mi rozuměla každé slovo a ani nedutala, byl to andílek.

Přebalila jsem ji, oblékla a vzala do kuchyně, kde jsem ji posadila do židličky a začala připravovat snídani.

„Dobré ráno, holky moje,“ řekl Edward a přijel ke stolu, kam už jsem pokládala snídani. Jakmile ho Lily zaregistrovala, zeširoka se usmála.

„Dobré ráno, lásko,“ řekla jsem mu, sklonila se a políbila. „Proč jsi mě nezavolal, mohla jsem ti pomoci s oblíkáním a vůbec se vším.“

„Bello, já to zvládnu, sice trochu pomaleji ale zvládnu.“ Byl tak tvrdohlavý, vůbec si ode mě nenechal s něčím pomoci, stále a opakovaně tvrdil, že všechno zvládne. Já vím, že ano, jen jsem mu to chtěla usnadnit. Co je na tom špatného?

„Dobře, dobře už mlčím,“ řekla jsem mu a usedla ke snídani. Zatímco jsem snídala pozorovala jsem, jak Edward krmil Lily. Dělal jí z toho velice zábavnou hru a ona nedočkavě čekala na další sousto. Obdivovala jsem, jak to s ní dokáže a upřímně trochu jsem i žárlila. Jemu snědla i jídlo, které nesnášela a já ji musela téměř nutit do jídla, které milovala.

„Bello? Lásko, neměla bys už jít? Já jen, abys nepřišla pozdě.“ Musela jsem se zasnít a Edward na mě tato slova téměř křičel.

„Jo, já už jdu. Jen jsem se zamyslela. Opravdu tu vše zvládneš? Mohla bych třeba…“

„Bello, všechno zvládnu. Dokážu se postarat o svou dceru a také ji ještě dneska přihlásím do jeslí,“ přesvědčoval mě.

„Dobře, já dneska zařídím vše ohledně tvého vrácení do školy,“ řekla jsem, políbila jeho i Lily a vyběhla ze dveří. Podívala jsem se na hodinky, opravdu jdu trochu pozdě, no nic budu na to muset šlápnout.

Ke škole jsem dorazila tak akorát, vlastně jsem tu byla dřív než obvykle, ale měla jsem ještě schůzku s ředitelem.

Celá udýchaná jsem vběhla do kanceláře jeho sekretářky, byla jsem sice zadýchaná a v obličeji červená jako rak, ale přišla jsem včas. A to bylo hlavní nebo ne?

„Pan ředitel váš již očekává, prosím, jděte dál,“ oznámila mi sekretářka a uvedla mě.

„Dobrý den, slečno… oh, promiňte, paní Masenová,“ pozdravil mě. Jeho malé přeřeknutí jsem přešla. Lidé nebyli zvyklí, že jsem již vdaná paní.

„Dobrý den, pane řediteli,“ pozdravila jsem i já jeho a podala si s ním ruku. Gestem ruky mi naznačil, abych se posadil a já tak učinila.

„Tak co vás ke mně přivádí?“ zeptal se.

„Chtěla bych probrat návrat mého manžela do školy,“ odpověděla jsem a čekala na reakci.

Z kanceláře jsem vyšla naprosto spokojená. Ředitel mi ve všem vyhověl, a tak Edward mohl příští týden nastoupit do školy. Ještěže má škola relativně bezbariérový přístup. Okamžitě jsem to muela zavolat Edwardovi.

Edward z toho byl nadšený, byla jsem ráda. Třeba už dneska z něho dostanu, proč se s Billy tak nenávidí.

Ozvalo se první zvonění, které svolávalo poslední opozdilce do tříd a tak jsem se i já vydala do třídy. Cestou na mě už někteří upírali své zvědavé pohledy, jak jsem očekávala, tohle je malé město a hned se tu všechno roznese. To bude zase den. Kdybych tu aspoň měla Edwarda, tak by mi na jejich pohledech vůbec nezáleželo, ale takhle sama jsem si připadala jak pod mikroskopem.

Jakmile jsem vešla do třídy, všichni se na mě okamžitě sesypali a zahrnovali mě otázkami. Chtěla jsem je všechny ignorovat a jít si po sém, ale nepustili mě ani o krok.

„Nechte ji být, jste jak supy, až vám to bude chtít říct, tak to řekne, ale teď zrovna nevypadá, že by vám chtěla něco vykládat,“ ozvalo se. Byla to Alice Cullenová a musím říct, že s ní šel strach. Všichni se na ni podívali a pak mě opravdu nechali na pokoji.

Byla jsem ji vděčná a tak jsem se vydala k její lavici, abych jí poděkovala.

„Vážně moc děkuju, jsem ti nehorázně vděčná, takhle mě aspoň na chvíli nechají na pokoji,“ řekla jsem ji.

„Kdykoliv,“ řekla zvonivým hláskem a usmála se na mě. Byl to jiný tón hlasu, než kterým mluvila před chvílí. Na mě mluvila tak přátelsky.

„Nechceš se ke mně posadit, Bello?“ zeptala se.

„Jo, jasně díky,“ odpověděla jsem trochu šokovaná. Cullenovi se s nikým nebaví. Tak proč je najednou ke mně tak milá? To mě lituje i ona?

„Můžu se na něco zeptat?“

„Ale jistě,“ odpověděla.

„Prosím, neber to jako urážku, ale proč se semnou najednou bavíš? Já jen, že jsem ještě neviděla, že byste se s někým bavili.“

Edward:

„Bello, všechno zvládnu. Dokážu se postarat o svou dceru a také ji ještě dneska přihlásím do jeslí,“ snažil jsem se jí přesvědčit, že všechno zvládnu. Nevím, proč nedokáže pochopit, že jsem naprosto samostatný člověk a mé zranění na tom nic nemění.

Po snídani jsem Lily uložil do přihrádky, kde si mohla spokojeně hrát. Sice by se nejradši batolila tady po domě, ale už byla rychlá jako štír a já bych ji nedokázal uhlídat a rozhodně jsem nehodlal nic riskovat.

Začal jsem sklízet ze stolu, když mi zazvonil telefon. Byla to Bella.

„Ahoj, lásko, tak co jak se máte?“

„Ahoj, jsme v pořádku, neboj se, vždyť jsi z domu sotva hodinu, co by se mohlo stát?“

„No dobře, tak promiň, že mám strach, vlastně volám ale kvůli něčemu jinému.“

„A kvůli čemu? Byla jsi u toho ředitele?“ zeptal jsem se.

„Ano, byla a to právě jde. Můžeš si už připravit věci, protože příští pondělí se vracíš do školy,“ oznámila mi

„To je skvělé,“ řekl jsem upřímně. Vážně jsem byl rád, že vypadnu z domu. Nebavilo mě být neustále zavřený a navíc ve škole se mě Bella nebude moc vyptávat na tu nevraživost mezi mnou a Billy Blackem. Ale já jí to nemohl říct, i když jsem jí nechtěl lhát, pravda pro ni i malou byla moc nebezpečná. A to jsem nemohl dopustit, už tak stačí, že riskuju.

„Tak já už musím běžet, uvidíme se doma,“ řekla šibalsky a zavěsila.

Teď musím jít zařídit ty jesle. Bella ani já jsme z toho nebyli zrovna nadšení, ale nedalo se nic dělat. Vzal jsem tedy oblečení pro Lily, které Bella už dávno připravila.

„Tak pojď, beruško, půjdeš s tátou?“ mluvil jsem na ní a ona se zeširoka usmívala, byla tak roztomilá a nádherná, byl to můj a andílek a já pro ni udělám cokoliv.

„Krásná dcera, je ti podobná, Edwarde,“ ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a Lily si ochranitelsky pevně přitiskl na prsa. Stál tam on, ten koho jsem se tak obával, hleděl jsem mu do jeho karmínových očí a nevěděl, jak z toho ven.