Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 21. kapitola

03.06.2010 (18:00) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2553×

21. kapitola

Bella:

„Super a kdy?“ zeptala jsem se nadšeně. Tak ze mě bude upír? No konečně se jim budu moct rovnat a navíc s Edwardem budeme spolu, na věčnost.

„Bello, ty jsi nadšená? Ale vždyť…“ ptal se zmateně. Byl z mé reakce naprosto vykolejený.

„A co jsi čekal, Edwarde? Že s křikem uteču?“

„Tak nějak.“

„Edwarde, žiju s upíry už více než rok. Navíc představa, že s tebou budu moct být celou věčnost a zůstanu stále mladá, mě nesmírně láká.“

„Bello, ty jsi mě asi před chvílí neposlouchala. Ty by ses chtěla stát zrůdou, která je stvořena jen pro zabíjení lidí?“

„Ale ty ani Cullenovi nezabíjíte lidi, ano jednou si se sice neovládl, ale to ti nikdo nevyčítá.“

„Bello, bylas bys dokonce své existence sužována příšernou palčivou bolestí v krku. Navíc bys už nemohla vést normální život. Nemohla bys mít další dítě, ani bys nemohla vidět svá vnoučata, protože Lily musím, až dospěje, taky proměnit. To by si chtěla?“

„Nevyhneme se tomu tak jako tak. Pokud jde o Lily, radši ji přeměním, než abych se dívala, jak ji zabijí. A já po normálním životě netoužím. Toužím po životě s tebou, ať je jakkoliv nenormální. Chápeš, Edwarde? Cožpak ty nechceš, abychom byli spolu, navždy?“

„To víš, že chci. Tak strašně moc bych si to přál, ale cožpak můžu být takto sobecký?“

„Musíš a budeš. Kdy mě tedy proměníš?“ zeptala jsem se už celá načekaná.

„Bello, dej mi čas. Alespoň tři roky.“

„Ne, maximálně jeden, ale i tak už moc ustupuju.“

„Bello,“ řekl zkroušeně.

„Edwarde, za rok mě proměníš a už o tom nechci slyšet ani slovo, jasný?“ ukončila jsme to. Musím a chci se stát upírem, tak co řeší?

„Jasný,“ souhlasil poraženě.

Jelikož už evidentně neměl co říct. Prudce jsem vstala z postele a šla se do koupelny trochu zkulturnit.

„Kam jdeš?“ zeptal se Edward celý překvapený z mého jednání.

„Do koupelny, obléknu se a pak bychom mohli i s Lily někam vyrazit. Co ty na to?“ navrhla jsem.

„Skvělý nápad. Půjdu k Esmé pro Lily,“ odpověděl a vzdálil se. Já jsem si zalezla pod teplou sprchu a nechala na sebe padat proudy vody. Bylo to hrozně příjemné a mně to ještě víc dodávalo pocit blaha, který jsme momentálně zažívala. Konečně jsem byla po více než roce opravdu šťastná. Měla jsem zpátky svého manžela, naše dcera byla krásná a zdravá, měla jsme kolem sebe milující a velmi početnou rodinu a ještě ke všemu jsem chodila na skvělou univerzitu. Co víc bych si mohla přát?

Vyšla jsem z koupelny, a jelikož Edward ještě někde trajdal, došla jsem si udělat velice pozdní snídani, tedy spíše oběd.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě máma, která se najednou objevila za mnou.

„Ahoj, mami, nevíš, kde jsou ostatní?“

„Pokud vím, tak Charlie a Phil šli někam spolu.“

„Charlie a Phil?“ řekla jsem překvapená. Je až neuvěřitelné jak si ti dva spolu rozumí.

„No ano je to podivné, já vím, ale co naděláš? Šli s nimi také Carlisle, Emmett a Jasper. Nejprve je tedy Alice s Rose chtěly zatáhnout na nákupy, ale ti se tomu šikovně vyhnuli,“ vysvětlovala mamka s úsměvem, „no a Esmé šla ven s Lily a Edward před chvílí za ní.“

„Jo to vím, chceme si s Edwardem a Lily někam vyjít. Už dlouho jsme spolu nikde jako rodina nebyli.“

„No víš, Bello, o tom jsem s tebou chtěla mluvit,“ říkala mamka celá nesvá.

„Teď moc nechápu, na co narážíš.“

„Já vím, že jsi šťastná, že se ti Edward vrátil, ale, Bello, dej si pozor. Neviděli jste se více jak rok a on se určitě změnil. A nemyslím jen po fyzické stránce, která je dost evidentní, myslím i po psychické,“ vysvětlovala starostlivě.

„Mami, nemusíš si dělat starosti. Edward se nezměnil tolik, jak si myslíš.“

„V tom případ si asi slepá, Bello. Změnilo se hodně,“ říkala a mě napadlo, jestli náhodou netuší co je Edward a Cullenovi zač. Koukala jsme na ni trochu vyjeveně a nevěděla, co jí na to říct. Přeci jí nemůžu vyprávět, že se Edward stal upírem, ale jinak je to můj starý Edward, ten koho jsme si vzala.

„Jsme tady! Bello, můžeme vyrazit?“ ozval se Edward a tím mě zachránil.

„Jasně, už jdu,“ oznámil jsem a měla se k odchodu, „mami, neboj, všechno je a bude v pořádku. Zatím ahoj,“ rozloučila jsem se a vydala se za Edwardem do auta.

„Kam pojedeme?“ zeptala jsme se hned, jak jsme si sedla na místo spolujezdce.

„Co třeba se někam najíst,“ navrhl Edward.

„Najíst? Ale ty přeci nejíš lidské jídlo,“ nadhodila jsem.

„To ale neznamená, že vás dvě nechám o hladu,“ vysvětloval s úsměvem.

„Proč tatínek nepapá?“ zeptala se Lily.

„Víš, Lily, tatínek má trochu jiný jídelníček než ty a maminka,“ vysvětloval jí Edward. To jí zřejmě stačilo, protože pak si začala jen pro sebe něco žvatlat. Byla tak roztomilá. Najednou se Edward rozjel a vypadalo to, že má opravdu cíl.

„Kam tedy jedeme?“ zeptala jsme se zvědavě. Neměla jsme ráda, když o něčem nevím.

„To ještě nevím, ale já pro vás najdu to nejlepší,“ odpověděl a mrknul na mě. Usadila jsem se tedy pohodlně do sedačky a plně se věnovala okolí.

Edward zastavil před nějakou celkem luxusní restaurací. Ještěže jsem si vzala slušné oblečení a Lily jsme taky naštěstí před odjezdem převlékli.

Edward ji vyndal ze sedačky a s ní v náručí a svojí rukou kolem mého pasu pyšně kráčel do restaurace. Byla jsem v sedmém nebi.

V restauraci nejprve měli výhradu kvůli Lily, ale potom co jim Edward dal velmi nenápadně úplatek a také na to zřejmě zapůsobila i jeho upírská podstata, každý k nám byl velice zdvořilý a vstřícný. Některé servírky až moc, zvláště k Edwardovi, což se mi nelíbilo a dávala jsem to dost okatě najevo. Edward se tomu jen smál a servírek si nevšímal.

Po jídle jsme se rozhodli pro menší procházku. Nechali jsme Lily trochu proběhnout, ale ta se za chvilku tak rozdováděla, že jí Edward musel každou chvíli chytat. Rozhodli jsme se tedy radši pro návrat domů. Beztak už byl čas, kdy Lily po obědě chodí spát.

Oči se jí začaly klížit už v autě a tak jsme ji doma jen opatrně přenesli z auta, převlékli do něčeho pohodlného a uložili do postýlky. Sedli jsme si pak k ní a v láskyplném objetí to naše dítko pozorovali.

„Je tak nádherná, moc mě mrzí, o co všechno jsem přišel,“ řekl zdrceně Edward.

„Teď si to vynahradíš,“ tišila jsem ho.

„Ale ten rok mi už nikdo nevrátí. Navíc je to období, kdy se dítě posune ve vývinu nejvíce a já o to přišel. Nemohl jsem vidět její první krůčky a neslyšel jsem její první slovo,“ řekl bolestně a já věděla, že kdyby mohl, tak by brečel.

„Budu ti teda o tom alespoň vyprávět,“ navrhla jsem a on zpozorněl.

Začala jsem mu vyprávět o tom roce bez něho. O Lilyiných pokrocích, ale také o svém životě. Na tváři mu byla vidět bolest, ale přesto to všechno chtěl slyšet.

Když jsme mu vyprávěla za jakých okolností Lily řekla poprvé „táta“, myslela jsme, že bude první upír, který opravdu uroní slzu.

Vyprávěla jsem mu tak vše, až do jeho příchodu. Jakmile jsme skončila, Lily se jako na zavolání vzbudila. Ale jelikož se Edward nehýbal, šla jsme pro ni sama. Vrátila jsme se, ale on stále seděl na stejném místě a zíral do prázdna. Na tváři mu byla vidět bolest. Možná jsme mu to neměla všechno říkat…

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vždycky je naděje - 21. kapitola: