Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 16. kapitola

Burning

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vždycky je naděje - 16. kapitolaA konečně po dlouhé době je tu další díl. Moc se omlouvám, že to tak trvalo, ale mám toho hodně. Doufám aspoň, že se vám čekání vyplatilo a bude se vám dílek líbit. Přeji příjemné počtení a komentář neuškodí ;).Verony1

06.05.2010 (07:45) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2172×

16. kapitola

Cítil jsem, jak se mé srdce snaží vydat poslední úder a pak vše utichlo. Mé srdce přestalo bít. Už jsem necítil žádný spalující oheň ani bolest. Opatrně jsem tedy otevřel oči.

Nade mnou stál Aro, ale vypadal jinak, než jsem si ho pamatoval. Bylo to jako kdybych na něho doteď koukal jen přes mlhu. Všechno bylo tak jasné, mohl jsem vidět i částečky prachu ve vzduchu.

Chtěl jsem se opatrně zvednout, ale než jsem se nadál, byl jsem na nohou. Byl to opojný pocit, stát opět na svých nohou a koukat všem přímo do očí.

Á konečně. Konečně se dočkám výsledku, na který jsem tak dlouho čekal. A nikdo už mi v tom nezabrání.

Z hrdla se mi vydralo vrčení a ani nevím, jak jsme to dokázal. Nebudu Arův služebníček! Na to ať zapomene! Jak to může vlastně jen tak vytrubovat do světa?

„Ach, Edwarde,“ rozplýval se Aro. Jeho hlásek byl snad ještě medovější, než jsem si pamatoval. Vím, že teď mám vyvinutější smysly, ale přesto mě to šokuje. Z hrdla se mi vydralo další vrčení a já si uvědomil, že mě v krku i nepříjemně pálí.

„Ale no tak, Edwarde, klid. Musíš být žíznivý,“ řekl Aro. Žíznivý? No jasně to je ono! Potřebuju krev. Musím se hned vydat na lov. Sice nevím, jak se loví, ale já tomu přijdu na kloub.

„Půjdu na lov,“ oznámil jsem.

„Lov? Tady ve Volteřře lidi nelovíme, Edwarde. Někoho ti necháme donést.“

„Ale já nechci člověka. Chci zvířecí krev, budu se živit jí jako Cullenovi.“

Zpropadený Cullenovi zas mi musí všechno komplikovat.

„Cullenovi za nic nemůžou!“ bránil jsem je.

„Vždyť jsem nic neřekl.“ Zřejmě se začíná projevovat jeho dar. Jak fascinující.

„Jaký dar?“ zeptal jsem se.

„Dokážeš číst myšlenky,“ oznámil Aro, jako kdyby šlo o obyčejnou věc.

„Číst myšlenky? Ale to přeci dokážeš ty. A dva upíři nemohou mít stejný dar,“ namítal jsem. I když by to leccos vysvětlovalo.

„Já čtu myšlenky dotykem ruky a dokážu přečíst vše, co se ti kdy honilo v hlavě. Ale ty podle všeho čteš aktuální myšlenky na dálku.“

„To je sice moc pěkné, ale mohl bych si teď dojít na ten lov?!“

„Nikam nepůjdeš! Budeš se živit jako všichni normální upíři!“ řekl a odešel.

Zůstal jsem sám se svým pálením v krku. Najednou jsem ale zaslechl i něčí hlasy. Tedy pravděpodobně spíše myšlenky.

Otevřely se dveře a Felix ke mně doslova hodil nějakou dívku. Koukala na mě vyděšenýma modrýma očima a i myšlenky měla celé zmatené. Bolela mě z ní hlava. Je to vůbec možné? U upíra?

„Neubližuj mi, prosím,“ prosila ta nebohá dívka.

„Nemám to v plánu,“ uklidňoval jsem ji. Ale tím, jak jsem otevřel ústa, ke mně dolehla vůně její krve a v mé puse se mi začal tvořit jed.

Slyšel jsem její rychle bijící srdce, cítil jsem její krev kolující v žilách, to vše mě neuvěřitelně přitahovalo. A mé sebeovládání postupně sláblo.

Sednul jsem si do kouta a ryl si nehty do své kamenné kůže. Snažil jsem si představit Bellin obličej, abych se uklidnil, ale před sebou jsem viděl jen tu dívku ležící mrtvou v mé náruči.

Pozorovala mě celá vyděšená. Také si sedla do kouta a nespouštěla ze mě oči. Její myšlenky byly zmatené. Nevěděla, co si má myslet, jen chtěla domů.

„Ne!“ zakřičel jsem do vzduchu. Dívka se natolik lekla, že ucukla a přitom zavadila prstem o ostrý kámen. Z prstu se jí začala téct malá kapka krve. Ta nepatrná kapka mě tak neskutečně přitahovala, že jsem to nevydržel a skočil po dívce.

Zakousl jsem se chladně do jejího hrdla a sál tu opojnou tekutinu. Když oheň v mém krku trochu polevil. Uvědomil jsem si, co dělám a odhodil jsem již mrtvé a vysáté tělo nebohé dívky.

Dívky, která měla rodinu a přátele, kteří jí milovali. Měla své sny a plány a já jí je zhatil. A kvůli čemu? Jen abych ukojil svou žízeň! Jsem zrůda.

Já věděl, že neodolá.

Uslyšel jsem myšlenky, které jsem už moc dobře znal. Zanedlouho se otevřely dveře mého pokoje a vstoupil Aro se svými kumpány Felixem a Demetrim.

„Á, Edwarde, tak přeci si jen dostal rozum?“ řekl Aro. „Odkliďte ji!“ přikázal. A Felix vzal tělo dívky a odnášel ji jako kus hadru. Naposledy jsem se podíval do její tváře, ve které byla vidět ještě hrůza a strach. Tuto tvář si vryji do paměti. A budu si ji vždy připomínat, kdybych se ještě někdy chtěl jen dotknout lidské krve.

„Teď už mě pustíš, Aro?“

„Ale kam bys chodil? Tady máš vše, co potřebuješ.“

„Ne, nemám. Nemám tu nic, co potřebuji. Ale jediný co po tobě žádám je, abys mě pustil na lov. Nebudu se živit lidskou krví. Nejsem zrůda jako ty!“

„Zas ta tvrdá slova, Edwarde. Čím jsme si to zasloužil?… No dobrá pustím tě na lov, ale půjde s tebou Jane a Alec.“ Přikývl jsem na souhlas a vydal se do velké síně za těma dvěma.

Hnal jsem se již za třetí pumou. Lovení zvířat je hračka a při pití jejich krve se cítím lépe, než když jsem sál život z té nevinné dívky.

Byl to opojný pocit proběhnout se. Už ani nevím, kdy jsem běžel naposledy. Běžel jsem a běžel, co nejdál od lidí a upírů. Nechtěl jsem poslouchat jejich myšlenky. Sice Jane a Alec byly nablízku, ale moc jsem se na jejich myšlenky nesoustředil. Soustředil jsem se jen na lov.

Když jsem byl dočista plný, lehl jsem si do trávy a koukal na nebe. Představoval jsem si, jak bych si teď hrál se svou dcerou, a Bella by nás s úsměvem na tváři pozorovala. Ale to je teď pryč. Už je nikdy neuvidím a ani nemohu, jsem zrůda, ještě bych jim ublížil.

Zvedl jsem se a rychlým během jsem se vracel do hradu, kde na mě budou doléhat otravné myšlenky všech kolem a Arův medový hlásek. Nejradši bych se sprovodil z tohoto světa, ale jak? Je to vůbec možné?

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždycky je naděje - 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře