Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 14. kapitola

Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vždycky je naděje - 14. kapitolaZrodila se další kapitolka. Původně jsem ji chtěla udělat takovou oddychovou, ale pak se to zas zvrtlo. No uvidíte, co má chorá hlava vymyslela tentokrát. Doufám, že se bude líbit a zanecháte mi komentář. Jinak samozřejmě moc děkuju všem, co mi komentář zanechali i u předchozí kapitolky. Opět jste mě potěšili. Takže díky moc a přeju příjemné počtení. Vaše Verony1

17.04.2010 (10:45) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2165×

14. kapitola

Bella:

Po tom co Edward všechno vysvětlil, se všichni odebrali do svých pokojů, stejně tak i my. Leželi jsme na posteli, já opřená o Edwardovu hruď, a užívali si naší společné chvíle. Měsíc krásně svítil a tím ještě zkrásňoval atmosféru. Byla jsem v sedmém nebi. Přesto jsem se na něco zeptat musela.

„Edwarde? Mohu se ještě na něco zeptat?“

„Jistě, lásko, ptej se na cokoliv.“

„Dobrá, zajímalo by mě. Tenkrát jak jsme byli u Charlieho, se tam objevil Billy a Jacob. Koukali jste na sebe tak nevraživě, zajímalo by mě proč?“

„To proto, že oni vědí, co jsem zač. Znají svět upírů, mají dokonce o nich několik legend. Oni sami jsou přeměňovači. Mění se ve vlky, aby ochránily svůj kmen a vůbec lidi před upíry. Oni je loví. To proto Jacob vypadá tak jak vypadá, on je také vlkodlak. Ale s Cullenovými uzavřeli smlouvu, která Cullenovým umožňuje tu zůstat. Samozřejmě pod podmínkou, že neublíží člověku. Takže oni znají tento svět více než dost, jsou jeho součástí a také ví o Volturiových a především o mě,“ vysvětlil.

„Ale jak to, že o tobě vědí?“

„To nevím,“ odpověděl. Dál už jsem se ho neptala a po pár minutách se ponořila do říše snů.

Ráno mě probudily sluneční paprsky pronikající skrz francouzské okno v našem pokoji. Jakmile jsem otevřela oči, zamžourala jsem, sluneční paprsky svítily přímo do mého obličeje, pootočila jsem tedy hlavu. Což způsobilo, že mé rty se ocitl u těch Edwardových a to přímo svádělo k polibku.

„Dobré ráno,“pozdravil.

„Dobré,“ oplatila jsem s úsměvem, ale stále se nechystala zvednout z postele a především z jeho hrudi. Bylo mi příjemně jako už dlouho ne.

Někdo zaklepal a dveře.

„Mohu dál?“

„Ale jistě pojď, Esmé.“

„Přinesla jsem vám snídani tak snad vám bude chutnat. A měli byste už vstávat, jinak přijdete pozdě.“

„Děkujeme,“ poděkovala jsem, „ale mám dotaz, kam přijdeme pozdě?“

„No do školy,“ řekla na vysvětlenou. A jo škola! Jak jsem jen mohla zapomenout. Události posledních dnů byli natolik vyčerpávající, že jsem zapomněla na všechno ostatní. Bylo až neskutečné, že se mám ze světa upírů, vlkodlaků a bůh ví čeho ještě vrátit opět do školy.

Připravili jsme se tedy a mohli vyrazit. Tentokrát jsem jela v autě s Edwardem. Všechno bylo tak, jak mělo. Tak proč mám takový divný pocit v žaludku?

Celý školní den probíhal bez jakýchkoliv problémů. A já se postupně toho nepříjemného pocitu začala zbavovat.

Ubíhaly dny a týdny a vše bylo stále dokonalé. Lily rostla jako z vody. Už dokonce vydávala mírně smysluplné zvuky a batolila se rychlostí blesku. Za chvilku bude chodit, čeho se mírně obávám. Stále jsme zůstávali u Cullenů a ani jsme se nechystali odejít. Už jsme byli rodina. Charlie často jezdil k nám anebo my k němu. Byla jsem opravdu šťastná.

I když jedna věc mě trápila. A to Edwardovo poslední dny plné zklamání. Chodil na různé rehabilitace a dělal všechno možné, aby opět chodil, ale zatím to bylo bez výsledku. Postupně ztrácel naději a opět přišly ty jeho řečičky, že by mi bez něj bylo líp.

Což jsem samozřejmě razantně odmítala. Ale i toho nejtvrdšího jedince by po čase unavilo stále opakovat to samé. Potřebovala jsem si odpočinout a tak jsme si domluvily dámskou jízdu. Jen já Rose, Alice a Esmé.

Po dlouhém přemlouvání jsem totiž svolila a Lily jsem svěřila mužům. Ale jestli se jí něco stane tak ať si mě nepřejí! Upír neupír!

Zanechala jsem jim, především Edwardovi, tisíce a tisíce instrukcí. Zahrnula jsem Lily tolika polibky, že to nejde ani spočítat. Přesto jsem se stále od nich nemohla odtrhnout, až mně holky musely násilím odtáhnout. Ale nebylo to fér, tři upírky proti jedné slabé lidské holce. No co je to za spravedlnost?

Taky jsem s nimi v autě nemluvila.

„No tak, Bello, nemrač se už. Sama jsi to chtěla,“ přesvědčovala mě Alice.

„Jo chtěla, ale mohla jsem se snad rozloučit,“ namítala jsem.

„Loučila ses, jako kdybys je už nikdy neměla spatřit. Přitom odjíždíš na dva dny. Tak už neremcej a začni se bavit,“ přikázala Alice. A když pustila hudbu i já se začala postupně uvolňovat a užívat si konečně bez starostí.

Edward:

Jakmile holky odjely, začal Emmett běhat po domě a křičet: „Svoboda! Konečně svoboda!“ vyřvával jak pominutý.

Radši jsem se mu klidil z dosahu a vyjel jsem ven na verandu. Lily se ujal Carlisle a tak jsem se nemusel strachovat.

„Ahoj, Edwarde, dlouho jsme se neviděli.“ Otočil jsem se a opět jsem spatřil ty karmínkové oči. Ale tentokrát nebyli jen jedny.

„Aro, Jane, Alecu, Felixi, Demetri, Renato, co tu děláte? A kdo je tohle?“ otázal jsem se a ukázal na osobu, kterou jsem neznal. Podle vzhledu bych tipoval, že je to vlk z LaPush. Co ale dělá s nimi?

„Co se to tu děje?“ přišel Carlisle a v závěsu za ním i Jazz a Emm.

„Carlisle, příteli,“ pozdravil Aro tím svým medovým hláskem.

„Aro, co tu děláš?“ zeptal se Carlisle na stejnou otázku jako před chvílí já. Snad už se mi tentokrát dostane odpovědi.

„Přišel jsem si pro svého syna. Splnil to, co měl a teď je na čase, aby se stal tím, pro co byl vychován.“

„Já ale nejsem tvůj syn!“ vykřikl jsem.

„Ale ano, já tě vychoval. Teď se mnou půjdeš, Edwarde, nechceš přeci, aby se něco stalo Belle nebo Lily,“ vyhrožoval.

„Nemůžeš ho přeci takto vydírat, Aro, ať si sám vybere, kde chce být,“ zastával se mě Carlisle.

„Ve vší úctě, Carlisle, můj dobrý příteli, o tom ty nerozhoduješ.“

„Pojď, Edwarde,“ rozkázal.

„Ne!“ bránil mě Emmet. V tu chvíli se u Cullenů objevil Demetri, Alec a Felix a drželi je vší silou. Což ještě doplnilo občasné mučení od Jane.

Nemohl jsem se na to už dívat. Nemělo cenu mu dále odporovat. Nechci, aby něco udělal Belle či Lily a dokonce ani Cullenovým. Přijel jsem tedy až k němu.

„Já nemohu jít,“ nadhodil jsem a ukázal na svůj vozík.

„To je zařízené,“ vysvětlil. A už se tu objevil luxusní vůz, do kterého jsem měl nastoupit.

„Carlisle, vyřiď prosím Belle, že ji miluju a vždycky budu. A postarejte se mi o ně prosím,“ požádal jsem a už se soukal do auta.

„Ještě jedna maličkost, Felixi,“ řekl Aro.

Felix se v tu chvíli objevil u toho neznámého muže a chladnokrevně ho zabil. Jeho tělo přepůlil na dvě poloviny jako papír. Jen jsem s otevřenou pusou zíral na místo, kde před chvíli stál ten chlapec.

„Proč?“ zeptal jsem se s hrůzou.

„Byl to špión, chtěl nás pozorovat. Hlupák! Ale něco se mu přesto podařilo donést do jeho kmenu včetně informací o tobě. Nezabili jsme ho hned jen kvůli praktickým účelům. Díky němu nás Alice neviděla a teď už je nám k ničemu,“ řekl Aro bez kousku citu.

Bylo mi ho líto. Ale měl jsem pravdu, byl z La Push. Takže proto o mně Billy s Jacobem věděli. To vše vysvětluje.

Aro nasedl vedle mě do auta, a jakmile se usadili už všichni, mohli jsme vyrazit. Naposledy jsem se ohlédl ke svému domovu, kde na verandě stáli Carlisle, Emmet a Jazz. Doufám, že se o Bellu a Lily dobře postarají. Bůh ví, jestli je ještě někdy uvidím.

Bella:

V autě hrála skvělá hudba a panovala tam uvolněná atmosféra. Maximálně jsme si to užívaly. V tom Esmé zazvonil telefon.

„Hele, Carlisle už to beze mě nemůže vydržet,“ vtipkovala Esmé.

Zvedla telefon, ale po pár sekundách se její výraz v obličeji změnil. A tak i výraz Rose a Alice.

„Co se děje?“ zeptala jsem se. Jako jediná jsem opět o ničem nevěděla. Alice s Rose už to pravděpodobně slyšely. Proč já musím být tak nedokonalý člověk?

„Edward je pryč…“

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždycky je naděje - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře