Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 13. kapitola

12.04.2010 (17:45) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2210×

13. kapitola

Bella:

„Co ty? Jsi lhář! Nech mě být, Edwarde! Já už nevím, kdo jsi! Nevím, koho jsem si vzala!“ vykřikla jsem a vyběhla se slzami v očích ven. Lhali mi! Všichni mi lhali!

Běžela jsem jak smyslů zbavená, přes slzy jsem už ani neviděla, takže nebylo divu, že jsem každou chvilku ležela na zemi.

Au! Znovu jsem spadla, ale tentokrát už jsem se nenamáhala zvednout. Opřela jsem se o blízký strom a položila hlavu mezi pokrčená kolena. Slzy se mi z očí neustále řinuly a já to nemohla zarazit. Stále jsem si kladla otázky. Jak mi to mohl udělat? Co přede mnou ještě skrývá?

„Bello,“ řekl někdo. Vzhlédla jsem a párkrát zamrkala, abych přes uslzené oči alespoň něco viděla.

„Jdi pryč, Esmé,“ odmítla jsem ji.

Ona však udělala pravý opak. Přisedla si ke mně.

„Bello, já vím, že se nás teď asi bojíš. Ale věř mi, my nejsme zlí. To co říkal Carlisle je pravda.“

„Já vím, Esmé. Nebojím se vás.“´

„Tak co teda…?“ ptala se zmateně.

„Nejde o to, co jste ale, co jste udělali. Lhali jste mi všichni a já si myslela, že jsme jako rodina. Považovala jsem vás za svou rodinu a vy jste mi lhali.“

„Bello, i já tě považuji za svou dceru a je mi líto, že jsme ti museli lhát, ale pochop nás…“

„Vás ano, ještě bych pochopila, že jste mi lhali vy. Chápu, že svou identitu nemůžete prozrazovat každému na potkání, ale co Edward. Jsem jeho žena a máme spolu dítě a i přesto mi lhal. Lhal mi do očí,“ vysvětlila jsme a rozplakala se ještě víc.

„Ach, Bello,“ řekla a objala mě. Schoulila jsem se jí do náruče a plakala. Ona mě hladila po vlasech a snažila se mě uklidnit.

„Bello, on musel. Asi tomu teď nebudeš chtít věřit. Ale on tě miluje a chtěl tě jen chránit a ty to víš.“

„Vím? Ne nic nevím. Já už nevím, co si o něm mám myslet. Už nevím kdo je ten muž, který mi sliboval věrnost a lásku.“

„Bello, ale on se nezměnil. Stále to je on jen. Tohle tajemství musel udržet stejně tak jako my, možná i víc. A ty to víš, v hloubi duše to víš. Jinak bys tam Lily nenechala. Jsi matka a nedopustila bys, aby se tvá dcera dostala do nebezpečí. Ale ty jsi ji tam nechala. Víš, že by ji chránil zuby nehty a že by nikdy nedopustil, aby ji byl skřive jediný vlas. A stejně tak by to nedopustil ani u tebe.“

„Esmé, co když mi ale bude znovu lhát?“

„To neudělá, miluje tě a teď už víš téměř všechno. Tak pojď prosím domů.“

Edward:

„Nepřibližuj se ke mně, Edwarde Athony Masene! Já už nechci nic slyšet,“ křičela na mě.

„Bells, ale já…“ snažil jsem se jí to nějak vysvětlit.

„Co ty? Jsi lhář! Nech mě být, Edwarde! Já už nevím, kdo jsi! Nevím, koho jsem si vzala!“ vykřikla a vyběhla.

Seděl jsem a stále koukal na prosklené dveře, které se za Bellou už dávno zavřeli. Seděl jsem tam jako opařený a jen v dáli slyšel dětský pláč. Ni jiného jsem nevnímal. Stalo se to, čeho jsem se tak obával.

„Půjdu za ní,“ řekl jsem.

„Edwarde, běžela někam do lesa. Tam ty se nedostaneš,“ přesvědčoval mě Carlisle.

„To je mi jedno, budu se klidně plazit! Musím jí to vysvětlit!“ vykřikl jsem na něj.

„Počkej, Edwarde, já za ní půjdu. Radši se pokus uklidnit Lily. Od Bellina křiku jí nemůžu utěšit,“ řekla Esmé. Vložila mi Lily do náruče a vyšla stejným směrem, kterým se vydala Bella.

Začal jsem tedy Lily utěšovat a zanedlouho už byla v naprostém klidu. Teda v klidu, to se o ní říct nedalo je jako štír a už se mi různě natahovala z náruče.

Položil jsem ji na zem a ona se okamžitě rozutekla. Emmet se okamžitě vydal za ní a začal si s ní hrát. Ještě že jsme byli v domě upírů, kteří ji okamžitě chytli. Já bych byl naprosto bezradný. Začínal jsem je opravdu mít celkem rád.

V tom už se mi má dcera nachomýtla u nohou a dožadovala se mé pozornosti a tak jsem si jí opět vzal do náruče.

Najednou jsem uviděl Esmé, jak se vrací zpět. Ale kde je Bella?

„Esmé, kde je Bella?“ zeptal jsem se a napjatě čekal na odpověď.

„Tady jsem.“ Otočil jsem se směrem, odkud se ozval hlas a spatřil jsem tu neskutečnou krásu. Stála přede mnou Bella. Své krásné husté hnědé vlasy měla rozcuchané, její čokoládové oči byly zarudlé od pláče. A byla celá odřená, ale přesto jsem se na ní nemohl vynadívat. Ona byla vždycky překrásná a já jsem stále nemohla uvěřit tomu, že si vybrala zrovna mě.

Usmál jsem se. Nemohl jsem se k ní přibližovat, jelikož jednou rukou to nešlo a jinak by mi Lily spadla. A jak jsem si všiml, všichni Cullenovi se v tichosti vytratili.

„Bello, chtěl bych se omluvit. Ani nevíš jak mi je to líto. Nechtěl jsem ti lhát, ale musel jsem. Donutili mě k tomu, on mě k tomu donutil. Prosím nech mě ti všechno vysvětlit.“

„Poslouchám.“

„Možná by to chtěli slyšet i Cullenovi, nevysvětlil jsem jim úplně všechno.“ Sotva jsem to řekl, už se usadili na gauč. A Bella přišla k nim a cestou si ode mě vzala Lily.“

„Takže narodil jsem se ve Phoenixu v chudé rodině. Ale asi ve čtyřech letech mě unesli upíři, jak jsem později zjistil. Byla to garda, která vozí do Volttery oběti, kterou jsem se měl stát i já. Abys pochopila, Bello, Volturiovi tedy Aro a jeho bratři Caius A Marcus a jejich garda žijí v italském městě Volterra. Je to pravděpodobně nejbezpečnější město na světě, co se týče upírů. Nedopustí, aby se vraždilo ve městě a tak si své oběti nechají dovážet. Oni se totiž živí lidskou krví ne tak jako Cullenovi.“

„Dobře chápu, pokračuj prosím,“ vybídla mě Bella.

„Takže jak jsem řekl, měl jsem se stát jejich dezertem, ale Ara zaujal můj potenciál. A tak se mě ujal a prohlásil za svého syna. Vychovával mě k tomu, že se jednou stanu upírem a jeho nástupcem. Vymyslel si příběh, že moji rodiče jsou mrtví a že on se mě ochotně ujal. A já mu na to skočil. Ale souhrou náhod jsem jednou zjistil pravdu. Vyčetl jsem to Arovi a on mi tedy po dlouhodobém smlouvání nabídl podle něho ochotnou nabídku, ale pod jednou podmínkou. Bylo mi tenkrát šestnáct. Nechal mě vrátit se k mým rodičům, kteří mě nadšeně přivítali. Už to nebyli ti chudí lidé, prý vyhráli v loterii a koupili si krásný domek na předměstí. Žádné děti už nikdy neměly a tak když jsem se jim vrátil, byla z nás zase šťastná rodina. Tam jsem potkal Bellu a opravdu jsem věřil, že všechno bude dokonalé. Zvlášť když jsem zjistil, že Bella je těhotná. Ale spletl jsem se,“ na chvíli jsem se přerušil a čekal na jejich reakce.

Bella, ke mně přistoupila a sedla si ke mně na klín.

„Omlouvám se,“ řekla a políbila mě, což jsem ji s radostí oplácel. Lily se v její náruči zavrtěla a dožadovala se také pozornosti, což nás oba rozesmálo a dali jsme ji taky pusu na tvář.

„Edwarde, pokračuj prosím. Říkal jsi, že si se spletl, ale proč?“ ptal se Carlisle.

„Ano spletl t, moji rodiče zemřeli při autonehodě, ale byl za tím Aro. Také zařídil to dědictví, a jelikož jsme neměli kde bydlet a tento dům mi patřil, odstěhovali jsme se sem. Jenže to on plánoval, totiž ta podmínka od Ara byla, že vás musím pozorovat a podávat mu hlášení. A směl jsem to dělat až po smrti mých rodičů a já naivně doufal, že on bude hrát fér a já se k tomu nebudu nikdy muset uchýlit. Tvrdil, že jste nebezpeční, je vás prý příliš mnoho a navíc se chováte nepřirozeně, když lovíte jen zvěř. To proto jsme vás tak nenáviděl, sváděl jsem to na váš druh, že jsem se dostal do této situace. Aro mi totiž později vyhrožoval, že něco udělá Belle nebo Lily a tak jsem jeho rozkazy začal plnit.“

„To všechno vysvětluje,“ řekla Alice. A všichni to odsouhlasili pokynutím hlavy.

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vždycky je naděje - 13. kapitola: