Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 10. kapitola

Breaking Dawn

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vždycky je naděje - 10. kapitolaTak a tady máte další dílek. Bella s Edwardem si to konečně vyříkají a bude taky trocha napětí, které dojde k rozuzlení až v dalším dílku. Doufám, že jsem vás trochu nabudila a už se nemůžete dočkat, až si to přečtete. ;-) Jinak vám chci strašně moc poděkovat za komentáře u minulého dílku, strašně moc jste mě potěšili. Tolik jich ještě nebylo. Tak prosím jen tak dál, dělejte mi radost i nadále a já vás za to budu odměňovat v podobě dalších dílů. Díky a přeji příjemné počtení. Vaše Verony1

29.03.2010 (18:30) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2307×

10. kapitola

Bella:

Ke škole jsme dorazili velice brzo, počkali jsme na ostatní a já i na Edwarda. Už jsem se rozhodla, to ticho mezi námi dál už snášet nehodlám sama mu mám co říct.

Když vyjel vozíkem z auta váhavě jsem k němu přistoupila. Šla jsem k němu pomalými kroky, ale on se ani nehnul jen na mě zíral jak na svatý obrázek. Konečně jsem se k němu „doplazila“ a chystala se spustit svou řeč.

„Edwarde, já…“, „Bello, je…“ řekli jsme oba zároveň a museli se zasmát.

„Prosím ty první,“ vyzvala jsem ho.

„Dobře, ehm… já… omlouvám se ti. Hrozně moc se omlouvám za své chování k tvým přátelům asi jsem prostě jen žárlil nic víc, opravdu,“ řekl. Nebyla jsem si tím, ale tak úplně jistá. Opravdu jen žárlil? Ale dokázal by mi v klidu lhát do očí? Myslím že ne. Sedla jsem si k němu na klín a dožadovala se už tak vytouženého polibku. Polibky byly prakticky téměř to jediný co mi zbylo, Edward byl ochrnutý na spodní část těla takže už žádný sex. I když mi to občas velice chybělo, nestěžovala jsem si. Edwarda miluju a jsem pro něj schopná obětovat vše.

„Já se taky omlouvám, neměla jsem na tebe tak vyjet. Promiň mi to. Byla jsem jen příliš paranoidní, nemůžu za to, mám moc bujnou fantazii,“ řekla jsem mu. Seděli jsme tak ještě dobrých pět minut, ale naši intimní chvilku přerušilo zvonění upozorňující, že všichni žáci už mají být ve svých třídách. Zvedla jsem se tedy a po boku Edwarda se vydala do třídy.

Jakmile jsme vstoupili všichni na nás upřeli své zvědavé pohledy. Bylo to snad ještě horší než minulý týden. Jen jsem si povzdechla. A vydala se do naší lavice. Sotva jsem usedla na židli, půlka třídy se na nás především tedy na Edwarda sesypali jak vosy. Oni snad nikdy nedají pokoj!

Majetnicky jsem si mu sedla na klín a čekala, až si všichni půjdou po svých, ale oni to snad nechápali a stále kladli dotazy. Co jim je sakra do toho? To nemají vlastní život, a proto otravují ten náš?

Vysvobodilo nás až zvonění na hodinu. Jak ráda jsem ten proklatej zvuk slyšela. Ani jsem si neuvědomila, že ještě stále sedím na Edwardově klíně a až po udiveném výrazu učitele na mou osobu, jsem si přesedla zpátky na židli.

Hodina nebyla dostatečně dlouhá a my jsme zanedlouho museli čelit dalším všetečným pohledům a otázkám. Tentokrát nepomohl ani Alicin vražedný výraz. Vždycky si našli nějakou cestu. Už to bylo vážně hrozně vyčerpávající.

Tedy alespoň pro mě. Edward to zvládal opravdu skvěle, obdivovala jsme, jak to dělá. Já sama jsem myslela, že už vybouchnu a ještě kdybych byla na jeho místě. No nevím, nevím, jak by to dopadlo.

Právě jsme šli po prázdné chodbě, jelikož všichni už byli na obědě. Mihlo se kolem nás jen pár posledních opozdilců. I my jsme šli pozdě, ale nebylo kam pospíchat. Tady byl klid, tam pomalu celá škola. Popravdě řečeno radši oželím oběd, dneska té pozornosti na mou osobu bylo až dost.

Edward:

Bella se mnou do auta nenastoupila, což mě velice zraňovalo. Chtěla znát pravdu, ale já jí to nemohl říct. Nedopustím, aby se jí něco stalo, to jí radši budu lhát.

Jakmile jsem dorazil ke škole, čekala tam. Že by na mne?

Když jsem vyjel vozíkem z auta, opatrně ke mně přistoupila. Ani jsem nedutal, jen čekal, co se bude dít dál a přitom jsem se kochal pohledem na ní.

„Edwarde, já…“, „Bello, je…“ řekli jsme oba zároveň a museli se zasmát.

„Prosím ty první,“ vyzvala mě.

„Dobře, ehm… já… omlouvám se ti. Hrozně moc se omlouvám za své chování k tvým přátelům, asi jsem prostě jen žárlil nic víc, opravdu,“ řekl jsem první blbost, která mě napadla. Snad mi uvěří, jsem žárlivý, ale ne zas tak, aby se nemohla stýkat se svými přáteli. Modlil jsem se, aby mi uvěřila, ničí mě když se hádáme. Přistoupila ke mně blíž a sedla si mi na klín.

„Já se taky omlouvám, neměla jsem na tebe tak vyjet. Promiň mi to. Byla jsem jen příliš paranoidní, nemůžu za to, mám moc bujnou fantazii,“ řekla mi. Ona mi uvěřila a ještě se omlouvá, no je tohle možné? U mé Belly asi ano.

Zůstala na mém klíně a vášnivě jsme se líbali. Nějakou dobu jsme takto ještě setrvali. Až do doby než se ozvalo první zvonění. Vydali jsme se tedy do třídy.

V okamžiku, co jsme vstoupili do třídy, se na nás všichni vrhli jako vosy a kladli otázky všeho druhu. Sice nás z toho vysvobodilo zvonění na hodinu, ale o přestávce to pokračovalo.

Celý den nás doprovázeli zvědavé pohledy a otázky. Měl jsem toho už plný zuby, ale nedal jsem na sobě nic znát. Bella to už tak špatně snášela, nikdy nebyla ráda středem pozornosti. Vyčítal jsem si, že to tak je kvůli mně a to už po několikáté.

Právě jsme šli prázdnou chodbou pomalu do jídelny. No šli, není zrovna přesný výraz. Já jsem se pohyboval pomocí toho krámu a Bella si vykračovala vedle mě. Už několikrát mě chtěla tlačit, ale to jsem razantně odmítl, nejsem zas až tak neschopný. A na obtíž už jsem jí dost.

Chodbou se rozlíhali jen Belliny kroky a zvuky mého vozíku. Když v tom se tam ale objevil ještě někdo jiný.

Zastavilo se před námi pět kluků. Znal jsem je jen od vidění. Byli to členové školního basketbalového týmu a mysleli si o sobě, že jsou ti nejlepší. Myslí si o sobě, že dostanou každou a právě se slinou u pusy zírali na Bellu. Na mou Bellu! To ale nedopustím!

Gestem jsem ji naznačil, ať od tuď urychleně zmizí, ale ani se nehnula.

„A heleme se, náš mrzáček,“ řekl ten prostředí. Zřejmě jejich „vůdce“. Zíral jsem na něj, aniž bych ze sebe vydal jakoukoliv hlásku. Jen jsem ho propaloval nenávistným pohledem. A proklínal sám sebe. Opět ji dostávám do nebezpečí, jako by nestačili všechny ty mytické nestvůry teď ještě lidi. Kdyby ch nebyl ochrnutý mohl jsem ji bránit, ale takhle?

Než jsem se stihl vzpamatovat, ležel jsem na zemi a Bellu osahávali ti slizáci.

Bella:

Stálo před námi pět kluků s ne zrovna přátelským pohledem. Edward mi sice naznačoval, ať rychle zmizím, ale já jsme ho tu nemohla nechat a tak jsme se nehnula ani o píď.

„A heleme se, náš mrzáček,“ řekl ten nejodpornější směrem k Edwardovi.

Chvilku se propalovali pohledem a pak se najednou Edward ocitl na zemi a mě začali osahávat něčí slizké ruce. Začala jsme se bránit a tak mě ten dotyčný popadl za vlasy a chytl kolem krku.

„Ne!“ křičela jsem. A bránila se zuby nehty, jenže ten co mě držel, měl obrovskou sílu.

Začali do Edwarda kopat.

„Ne, Edwarde, pomoc!“ křičela jsem.

Ale dál už jsem vyřvávat nemohla, zacpali mi pusu nějakou látkou.

V tom jsem uslyšela vrčení a na scéně se ocitly další osoby…

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždycky je naděje - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře