Tento díl je již opravdu konečný.
13.02.2010 (16:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2464×
Seděla jsem na naplaveném dřevě na pláži La push. Chodila jsem sem, když jsem si přála být sama. Když jsem nechtěla být rušena. Tohle bylo místo, kde jsem mohla nerušeně přemýšlet aniž by mě někdo rušil nebo komandoval. Naposledy jsem zde byla opravdu dávno, neměla jsem důvod sem chodit. Mohlo to už být rok, možná více. Neměla jsem nejmenší důvod… Až dnes se jeden naskytl.
Dnes jsem měla šestnácté narozeniny, cítila jsem se šťastná. Ale stačila jediná věta, malý kousek pravdy a vše se zhroutilo. Stačila k tomu jediná věta, jen pár slov. Ani mi moc nevadilo zjištění, že nejsem jejich, že mě adoptovali. Milovala jsem je…
Byli to mí rodiče a vždy budou, nic to nezmění. Celých šestnáct let se o mě starali a milovali mě jako vlastní. Za to jsem jim velmi vděčná a vděčná zůstanu. To co mi vadí, co mě ranilo, je, že mi celých šestnáct let lhali. Celou domu to byla jedna veliká lež. Vždy mi bylo divné, že na ně nejsem podobná. Když jsem se na to ptala, říkali, že jsem jejich, pořád mi lhali. Celých těch šestnáct let.
Jak jen mohli? Jak mi mohli takhle lhát. Tohle nikdy nepochopím. Vždy mě učili a říkali mi, že vždy a za jakýchkoli okolností mám mluvit pravdu. Tohle u nich byla priorita. Dostávala jsem za lži různé tresty. A teď se dozvím, že mi lhali oni, celých šestnáct let. Říkali mi, že se lhát nemá a lhali mi sami. Co potom mám myslet? Když člověk udělá něco, co sám zakazuje druhým… Není to moc dobré.
Cítila jsem se… zklamaná. Opravdu mě zklamali, myslela jsem si, že oni jsem nejlepší rodiče, které bych si mohla přát. Teď už vím, že jsem se mýlila. Oni nejsou nejlepší, oni mi lhali. Zatajili mi něco tak podstatného. Jak to jen mohli udělat? Proč mi to neřekli hned, když jsem byla schopná to pochopit? Na tyhle otázky zřejmě nikdy nenajdu odpověď a nikdo mi ji neřekne. Asi už bych se s tím měla smířit jako velká holka. Ale co když já teď nechci být velká holka?
„Na tenhle den jsem čekala tak dlouho,“ ozval se za mnou hlas plný nenávisti.
„Kdo je tam?“ zeptala jsem se vyděšeně, ale když jsem se otočila nikdo tam nebyl.
Po pár vteřinách jsem uviděla z křoví vylézt nesmírně krásnou dívku. Měla tmavé oči a bledou pleť. Byla tak krásná, že by mohla být top modelkou.
„Kdo jsi?“ zeptala jsem a zkoumavě si ji prohlížela.
„Já? Já jsem tvoje smrt, má drahá,“ řekla ledově chladným tónem. Teď jsem se bála, protože v jejích očích nebylo nic jiného než zlost, vztek a nic jiného.
„Bojíš se? To je dobře, moc dobře. Přesně jako tvá matka,“ poslední větu řekla s odporem.
„Má matka, znala jsi ji?“vykoktala jsem.
„Kvůli tomu tady jsem. Ona udělala něco, co jí nikdy nezapomenu a neodpustím,“ řekla a přistoupila ještě o pár kroků.
„Ale jak to souvisí se mnou?“ zašeptala jsem otázku.
„Ona mi vzala lásku, já jí vezmu kus srdce. To je fér, nemyslíš?“ zašeptala ke mi do ucha a já nasucho polkla.
„Chci abys křičela, až budeš umírat!“ křikla na mě a chytla mě za ruku. Já se chtěla vykroutit, ale marně. A pak jsem uslyšela tiché prasknutí a ucítila strašnou bolest, která se nedala vydržet. Hlasitě jsem vykřikla a do očí se mi nahrnuly slzy bolesti.
„To bylo za tvou matku – Isabellu Swan,“ křikla a já pocítila další bolest, tentokrát v druhé ruce. Opět jsem neudržela výkřik a pod tlakem bolesti se sesunula k zemi.
„Tohle za Edwarda Cullena!“ zařvala mi do ucha.
„A tohle, tohle je za mé zlomené srdce!“ vykřikla a její ústa se přiblížila k mému krku, na kterém jsem po té ucítila prudkou ostrou bodavou bolest.
Teď mi to teprve došlo, že nebyla člověk. Kousla mě a pila mou krev, byla upír. Po chvilce bolest ustala a nahradila ji jiná. Tahle byla… Bylo to jako by mi hořel krk. Ten žár byl strašný. Uslyšela jsem několik výkřiků, které nepatřily mě. Pak ještě vlčí vytí a pak už nic, jen tu strašnou bolest…
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - Bonus: Mija Swan Freightová :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!