Po víkendové pauze jsem se odhodlala něco dalšího napsat :D.
26.01.2010 (17:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2479×
Už to bylo pár dní, co jsme se přistěhovali sem do Denali. Všem se tu líbilo, Bella zbožňovala zdejší přírodu. Milovala svou novou rodinu. Milovala svou sílu, rychlost, svůj dar, ale nebyl jsem si jist, jestli se jí opravdu tolik líbí život nestvůry. Byl bych rád, kdyby mohla prožít normální lidský život ve světě, kde neexistují stvůry. Ale takový svět neexistuje, nikdy existovat nebude. Ale jsem rád, že je ochotna svou existenci strávit po mém boku.
Nikdy ji nepřestanu milovat, nikdy ji nepřestanu být vděčný za její lásku… Ona je pro mě vše, je pro mě celý svět…
Je to teprve chvilka, co jsme vyrazili na lov, ale už jsme zachytili pach první kořisti, kterou jsem přenechal Bells. Ona nelovila jako ostatní upíři, ehm… nebo Emmett. Ona byla na lovu… roztomilá a vždy se snažila, aby její oběť netrpěla, aby měla bezbolestnou smrt. Byla úžasná a byla moje. Naprosto jsem ji zbožňoval a udělal bych pro ni vše - vždy. Ale občas jsem pochyboval, když vše bylo tak dokonalé, jestli to není opět pouhý sen, jestli se mi to nezdá. Konec konců… Nebylo by to přeci poprvé, ale doufal jsem, přál jsem si, že je to skutečné.
Bella běžela několik metrů pře mnou, sledovala vůni statného medvěda a já ji nechtěl znervózňovat. Pak, když jsme ho již oba viděli, já se zastavil a pozoroval ji z povzdálí.
Pomalu se k němu přiblížila přikrčila se, vypadala jako kočka, která číhá na kořist. Čekala na vhodnou příležitost k útoku, která nastala právě teď. Upíří rychlostí vyskočila do vzduchu, ještě v letu medvědovi zlomila vaz a jeho bezvládné tělo srazila k zemi. Pak se mu zakousla do tepny a sála. Po minutě krmení se, už v těle obrovského zvířete nezbyla ani jediná kapka krve… Nebo života. Bella v rychlosti nadzvedla nejbližší smrk a pod něj pohřbila tělo medvěda. Pak se otočila ke mně a zářivě se na mě usmála. Úsměv jsem jí radostně oplatil a v ten moment už byla u mě.
„Jaká jsem byla?“ zeptala se a ruce mi obmotala kolem krku.
„Byla jsi úžasná,“zašeptal jsem a lehce ji políbil do vlasů.
„Bude mi trvat dlouho než se ti vyrovnám,“ zašeptala a podívala se mi, nyní již naoranžovělýma očima, do očí.
„Chce to jen trošku cviku, máš na to věčnost,“ povzbudil jsem ji a dal ji jeden pramen vlasů, který ji zasahoval do obličeje, za ucho. Bella se jen usmála a rozběhla se někam na severozápad. Rozhodl jsem se ji následovat, mířila k velkému stádu losů… Budu dost pro oba.
Co nejrychleji jsem dokázal, rozběhl jsem se za tou omamnou vůní čerstvé krve a po minutě jsem je již zahlédl. Ještě jsem přidal na rychlosti a vyskočil do vzduchu. Svým skokem jsem zlomil vaz mohutnému losu. Na nic jsem nečekal a zakousl se mu do hrdla. Hladově jsem sál tu životodárnou tekutinu. Byla sladká, ale krvi pumy se nevyrovná ani z daleka. Po půl minutě jsem se odtáhl od již nevábně vyhlížející mrtvoly a zakopal ji pod nejbližší strom.
Otočil jsem se směrem k Belle, která se už také zbavovala mrtvoly. Jen, co to dokončila, ladně přiběhla ke mně s úsměvem na tváři.
„Pojď se mnou,“ zašeptal jsem a jemně ji vzal za ruku, pak jsem se na ni usmál a ona úsměv oplatila. Chtěl jsem ji ukázat jedno překrásné místo. Oba naráz jsme se rozběhli, rychle prokličkovali mezi stromy a těsně před místem, které jsem jí chtěl ukázal jsem zpomalil do lidského kroku. Po pár krocích se před námi rozprostřel překrásný prostor. Já vím, naší louce ve Forks se to sice nevyrovná, ale i přes to je i tato krásná.
„To je překrásné,“ vydechla Bella naprosto okouzleně a jednou rukou si v úžasu zakryla ústa.
„Líbí se to tady?“ zeptal jsem se a objal ji kolem pasu.
„Je to snad to nejkrásnější místo, které jsem kdy byla,“ zašeptala tiše a pak mi láskyplně pohlédla do očí.
„Miluji tě,“ řekla mi slůvka lásky.
„Miluji tě,“ odvětil jsem jí a ani netušil jak, najednou jsme vedle sebe leželi a jen si hleděli do očí. Oba jsme mlčeli, nepotřebovali jsme slova. Nám stačila přítomnost toho druhého
Čas ubíhal tak rychle, ze sekund se stávaly minuty a z minut hodiny.
Slunce pomalu zapadalo, přesně na tento okamžik jsem čekal.
Pomalu jsem se posadil.
„Už jdeme?“ zeptala se posmutněle a vyskočila na nohy.
„Ne, ještě ne,“ zašeptal jsem a tím na její vykouzlil úsměv.
Poklekl jsem na jedno koleno a podíval jsem jí do očí.
„Pane bože,“ vydechla téměř neslyšně.
„Nikdy jsem nikoho tak nemiloval a nezbožňoval jako tebe. Ty jsi jediná s kým bych si přál strávit svou věčnost. Miloval jsem tě ještě dříve, než jsi přišla na tento svět. Já na tebe čekal stole let a teď jsi tady. Vždy jsem tě miloval, miluji a vždy milovat budu. A proto se tě Isabello Marie Swan chci zeptat, prokážeš mi tu čest a vezmeš si mě?“ zeptal jsem se a otevřel drobnou krabičku potaženou černým sametem.
„Edwarde, jsi zasnoubený,“ uslyšel jsem hlas, který patřil osobě, kterou jsem si nepřál již nikdy vidět. Osoby, která stále na okraji louky a dokázala zničit nejkrásnější chvíli mého a Belliného života.
„Brzy nebudu,“ řekl jsem tiše a zavrčel.
Udělejte mi radost a napište komentář - tohle je můj stý článek na eu!!
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 31. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!