Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vyspal se s osudem 3.

15.05.2010 (19:45) • TwoFaceLady • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1425×

Zítřejšího rána se konečně zastavili, a to na mýtině, jež byla ze třech stran ohraničena vysokými horskými štíty a na straně čtvrté hustým lesem. Měli za sebou dlouhou cestu, která jim však trvala jen pár hodin. Edwarda nejvíce překvapilo, že jeho tělo nejevilo sebemenší známky únavy nebo vyčerpání. Měl radost ze své nově nabyté síly, jen vědění co jí předcházelo se nedokázal zbavit. Zabil člověka a to ho děsilo. Během cesty, kde je zaskočila silná bouře, se Victorie zeptal:

„Neexistuje nějaké jiné řešení?“

Hned věděla kam svou otázkou míří a taky věděla, že v žádném případě mu nesmí říct pravdu.

„Ne, lidská krev je řešení jediné. Jen ta nám dává neskonalou sílu a rychlost.“

Edward se tedy přinutil zvykat si na tuto nezbytnou část jeho budoucí existence, jen aby nepřišel o své schopnosti.

„Neboj se, ze začátku se sice hůř zvyká, ale pak už si ani nevzpomeneš, že se ti pití lidské krve kdysi příčilo. Nejsi jediný, kdo s tím má pro zatím problémy, však uvidíš až budeme u konce naší cesty,“ promluvila po chvíli do ticha Victoria, hlas podbarvený očekáváním. Edward si nebyl jist, zda pochopil její slova, ale teď když stáli na mýtině jim konečně porozuměl.

Naskytla se mu neuvěřitelná podívaná. Snad dva tucty mužů s žíznivě červenýma očima různě pobíhali po mýtině sem a tam, naoko mezi sebou bojovali nebo jen strnule seděli a povídali si. Jeden z nich procházel mezi ostatními a tu poradil jak se správně napřáhnout, tu zas jak provést otočku s uskočením. Sotva však spatřil dva příchozí nechal své práce a zamířil k nim upíří rychlostí. Victoria neváhala a běžela mu naproti. Jakmile se střetli, padli si do náručí a lehce se políbili. Kdo ví, proč přitom Edwarda píchlo u kamenného srdce. Snad doufal, že bude mít tu okouzlující upírku jen pro sebe nebo se prostě bál, aby jí ten hrůzně vyhlížející upír neublížil. Ať tak či tak, potěšilo ho, že i upíři znají lásku.

Po tom co se upír přivítal s Victorií, zamířil k Edwardovi. Nejdříve si ho jen pátravým pohledem změřil, pak dodal:

„Pěkný kousek, moje milá.“

„To ano. A navíc má dar,“ řekla s úsměvem Victoria. Upíra to zřejmě zaskočilo, ale snažil se to zamaskovat.

„Vida, za takového budeš náležitě odměněna. A ty, pověz jak se jmenuješ a co umíš,“ obrátil se k Edwardovi sotva políbil Victorii do vlasů.

„Jmenuji se Edward Masen a dokážu číst myšlenky, pane.“ Zrovna teď si ve Victoriině mysli přečetl, že upír, jež ho vyslýchá, se jmenuje James.

„Opravdu? No to se nám nesmírně hodí, že, drahá?“ Jmenovaná s úsměvem krátce přikývla.

„Tak tedy vítej v naší armádě. Naučíš se zde bojovat a spolu se svým darem budeš, věřím, velmi užitečný. Zatím se tu porozhlédni a zítra nastoupíš na výcvik.“ S těmito slovy oba dva upíři odešli do hloubi lesa a nechali Edwarda samotného. Rozhodl se tedy, že poslechne Jamesova slova a trochu se porozhlédne.

Zamířil k nejbližší skupince bojujících upírů. Když si ho všimli naráz přestali a zvědavě si ho prohlíželi.

„Ty jsi tu nový, že?“ řekl povrchně jeden z nich.

„Ano, to jsem, pane.“

„Podívejme, tak on je to slušňáček. Tím pádem, mne velice těší, že Vás poznávám a zároveň doufám, že se těšíte dobrému zdraví,“ odvětil posměšně.

„Nech ho, Alexi,“ zastal se ho další, jež se svou výškou tyčil nad ostatními a budil tak respekt. „Vítej mezi námi,…“

„Edward Masen.“

„…Edwarde,“ dořekl a přijal Edwardovu nabízenou ruku. „Já jsem Robert, prostě Robert. Tady v naší smečce nejsou příjmení důležitá. Jsme totiž prakticky rodina. A ty k nám ode dneška patříš taky. Pojď seznámím tě s ostatními a vysvětlím ti zdejší pravidla.“ Přátelsky objal Edwarda kolem ramen a vydali se na obhlídku. Edwarda potěšilo, že jako upír si dokáže zapamatovat jména všech novorozených a taky to, že je uhodne dřív než je Robert vysloví, pouze za pomoci svého daru, jehož podstatu Robertovi hned nato vysvětlil. Robert se tedy dál už nenamáhal a vše mu dál vykládal v duchu. A tak se Edward dozvěděl, že se stal členem armády novorozených, která využívá svou sílu k získání nových území, že právě usilují o pásmo blízkých vesnic, a že v nejbližší době očekávají bitvu právě o toto území. Smečka, proti které budou stát, prý nemá šanci. Vedou ji tři ženy, ale dozajista prý nemají tolik sil jako muži, ze kterých se skládá Jamesova smečka. Taky zjistil, že Robert je jeden z nejstarších ze smečky, už je to skoro rok, co ho James proměnil.

„Právě jako novorození mají upíři nejvíc síly. Trvá to přibližně rok, pak pokud nejsi ničím výjimečný máš jistotu, že tě nechají zabít a místo tebe nastoupí čerstvý maso,“ podle tónu, jakým tyto slova Robert řekl, Edward usoudil, že je se svým osudem smířený. Neskutečně ho proto obdivoval.

Nastal večer a upíři přesto pokračovali v trénování nebo v přátelském klábosení, dovoloval jim to jejich ostrý zrak a skutečnost, že nepotřebují spánek. Edward už se s mnohými z nich seznámil, ale ne každý ho přivítal vroucně jako Robert. Držel se proto stále u něho a navzájem si vyprávěli své příběhy z doby před přeměnou. Edward tušil, že z nich budou dobří přátelé, ale nedokázal pomyslet na to, že už tu Robert dlouho nebude. Nelíbilo se mu, jak James se svou smečkou zachází a doufal, že ho jeho dar ho od takového osudu ochrání.

Autor: TwoFaceLady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vyspal se s osudem 3.: