Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vyspal se s osudem 2.

12.05.2010 (20:30) • TwoFaceLady • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1665×

„Jmenuji se Victoria.“ To byla poslední slova, která muž slyšel, která dokázal vnímat. Dál už cítil jen oheň spalující jeho tělo a jed proudící jeho žilami.

***

Na lůžku ležel zesláblý muž, jehož holá hruď se zvedala pod náporem vnitřní bolesti a pálení. Žena, jenž seděla u jeho nohou, věděla, že zanedlouho bude proměna u konce. Zažila tuto podívanou už tolikrát, že přesně dokázala odhadnout, kdy se muž vzbudí, a přesně na tu chvíli tady, v pokoji chátrajícího hotelu, čekala. Uběhlo už půl třetího dne a proces měl být do pár hodin skončen.

Když se tak stalo, muž se s rychlostí a hbitostí novorozeného posadil a své krvavě červené oči upřel na svou společnici. Vzápětí předpažil obě paže, jako by se před ní chtěl chránit. Žena neváhala a ihned se dala do vysvětlování, jako už po tolikáté. Začala klidně a přátelsky:

„Dobré ráno, Edwarde. No tak, neboj se mě. Vždyť to jsem stále já, Victoria, stále ta samá, to já tebe bych se teď měla bát, to ty jsi ten, kdo se změnil,“ poslední slova už skoro šeptala. Edward se na ni ale stále bojácně díval a vypadalo to, že ani své ruce nehodlá spustit.

„Jen se na sebe podívej! Jsi krásnější, jsi silnější, jsi rychlejší… Jsi upír.“ Edwardův výraz teď napovídal, že buď nedokázal nebo nechtěl pochopit. Stačilo však jen, aby se zahleděl na svůj odraz v okenní tabulce. Ano, už navenek byl jiný. Červené oči, které viděli daleko zřetelněji, dominovaly jeho bledému jemně řezanému obličeji a na pažích, které byly stejně tak bledé, se mu rýsovaly pevné svaly. Zpozoroval tedy, že žena nelže a to ho donutilo uvolnit se. Victoria tím dostala možnost pokračovat ve své řeči.

„Nevím, kolik toho o sobě víš, z lidských povídaček si ale hlavu nedělej. Česnek se nám nepříčí a sluneční svit přímo zbožňujeme, sám se budeš moci přesvědčit, proč. Jediné co je pravda, tak způsob naší obživy a smrti. Krev pijeme zhruba jednou do měsíce po celou svou existenci, kterou může ukončit jen dřevěný hrot vražený do srdce.“ Edward si automaticky přitiskl dlaň k srdci a udivila ho rychlost, s jakou to provedl. Victoria se na něj jen pousmála:

„K našim vlastnostem dál patří rychlost a síla, která je mnohonásobně větší než člověčí a slouží k ulovení potravy. V tomto hledisku je nám taky velmi užitečný náš vzhled.  Dalo by se říct, že lidskou kořist doslova přitahuje náš zevnějšek, pach, hlas a některé i způsob života. A to je vše, co bys měl prozatím vědět,“ ukončila Victoria zřejmě pečlivě nacvičenou řeč a smířlivě se podívala na Edwarda. Bylo na něm znát, že si v hlavě srovnává všechny nabyté informace. Po chvíli opět pohledem zbloudil k Victorii a položil jí otázku, na kterou dosud neznal odpověď. Sotva ale řekl jedno slovo, zůstal znovu mlčet, udiven svým hlasem. Oběma rukama se zmateně dotkl krku v místě hlasivek, a pak, stále trochu vyveden z míry, pokračoval:

„Je normální, že slyším tvoje myšlenky?“ zeptal se tiše a z výrazu, jež se Victorii rozlil po tváři, vytušil, že to opravdu normální není. Tvářila se vyděšeně, ale jakmile si dala dohromady výhody, které jeho schopnost přinese, opět se usmála.

„Ne, to rozhodně není běžné. Někteří upíři mají takzvaný Dar –“ v tom se rozhodla, že ten jeho vyzkouší a dál mluvila v duchu.

Jednotlivé Dary se od sebe navzájem liší, dosud se nenašly dva stejné. Přináší to neuvěřitelné výhody, mít takový Dar, upíři si jich proto opravdu váží. Dořekla a Edwarda tím ještě víc ohromila. Seděli teď tiše, každý přemýšlel o své budoucnosti, a pokračovali by v tom i nadále, kdyby skrz děravé stěny nezafoukal silný vítr. Přivanul totiž příjemnou vůni krve recepčního, která Edwarda štiplavě udeřila do nosu. Hrdlem se mu rozlilo známé pálení, a on vstal z postele a vrhl se ke dveřím. Chtěl ukojit svou žízeň, ale jen proto, aby se zbavil té bolesti. Sotva si ale vzpomněl, že ten nebohý člověk by zaplatil životem, jen pro jeho žízeň, přinutil se zastavit se a sednout si zpět na postel. Vysloužil si tím další udivený pohled od Victorie. Edward nebyl s to pochopit, co ji na jeho chování opět překvapilo, vzápětí si však přečetl v jejích myšlenkách, že takového sebeovládání jako má on, by nebyl schopen ani dospělí upír, natož pak novorozený.

Edwardovi to nepřišlo zvláštní ani nepochopitelné. Jakmile totiž ucítil mužovu krev, vzpomněl si na to, jaké to je o někoho přijít, na to, jak by se asi žilo mužově rodině, kdyby jim jednoho večera nepřišel tatínek z práce a ihned ho chutě přešly.

***

Odbila dvanáctá hodina a oba dva upíři vycházeli z hotelu. I přes Edwardovo nově objevené sebeovládání, si ho Victoria pevně přitiskla k boku, když procházeli kolem recepce. Nechtěla totiž pošpinit svou pověst ve městě, kde si našla příjemné zaměstnání. Bála se ale, že to, že strávili tři dny zavřeni v pokoji bez jakéhokoli jídla či pití, by je mohlo prozradit, ale recepční byl prý oddán myšlence, že oba dva byli po celou tu dobu milostně zaneprázdněni, jak zjistil Edward.

Teď už jim tedy nic nebránilo v cestě. Prvním jejich cílem bylo nedaleké město, jen nepatrně udržovanější, než to, ve kterém dosud setrvávali. Pravda, na žebráka by tu člověk narazil jen zřídka kdy, ale upír věděl, kde hledat. Victoria proto vláčela čím dál tím víc hladovějícího Edwarda špinavými uličkami, dokud se nad střechami chátrajících domů, neblýskla věž kostela. Oba, Victoria, která nejedla alespoň třikrát tolik dní, co její novorozený společník a onen zmíněný, přidali do kroku, jelikož už z dálky cítili vůni čerstvé krve.

Victoria se zprvu bála, že Edwardovo ovládání mu bude stát v cestě, až se bude chtít nakrmit, ale čím blíž byli kostelu tím víc od toho upouštěla. Marně totiž odváděl své myšlenky od té vůně, stále si marně opakoval, že přeci ještě před nedávnem byl také člověk a teď jednoho donedávna sobě rovného hodlá zabít. A proč? Opět jen kvůli vlastnímu uspokojení. Vzpomněl si, že ze stejného důvodu je tady na Novém kontinentě, vzpomněl na své rodiče, na to, jak tehdy po jejich smrti truchlil a překvapilo ho, že všechny jeho vzpomínky jsou zahalené v jakémsi mlžném oparu, což mu k ovládání se moc nepomohlo.

Když na konci dlouhé příkré ulice spatřil maličké náměstíčko, uprostřed něho kostel a na jeho schodech tři žebrající nuzáky, jeho ovládání vzalo za své, stejně jako Victoriino. Ta pustila jeho ruku a rychlostí blesku zamířila k těm mužům, stroze oblečených do kusů hadrů a stále bdícím. Sotva ji jeden z nich zpozoroval a už seděla u něj a s chutí mu ostrými zuby prokousla krční tepnu a nechávala si teplou krev stékat hrdlem. Edward neváhal napodobit Victoriiny pohyby a stejně hbitě se vrhl na druhého z žebráků. Ten třetí jen přihlížel, ústa otevřená k výkřiku, neschopen ho uskutečnit. I na něj se po chvíli vrhla Victoria a Edward, jehož myšlenky se nyní soustřeďovali pouze na neskutečně lahodnou teplou a krásně vonící krev, se k ní zanedlouho také připojil.

Teplou letní nocí se nesli zvuky trhání látky a masa a spokojené mlaskání dvou upírů. Nikdo se už nedozví, že byli v tomto městě, jelikož sotva povečeřeli, vydali se opět na cestu. Vyběhli z města, dál přes úrodná pole, husté lesy a řeky, klikatící se horskou krajinou. Čím byli blíž k zamýšlenému cíli, tím rychleji utíkala Victoria, povzbuzená vidinou svých nejbližších. Edward, který stále bojoval se svým svědomím, běžel za ní a užíval si své nové schopnosti, pohybovat se rychleji než šelma, rychleji než světlo.

Autor: TwoFaceLady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vyspal se s osudem 2.: