Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 6. kapitola - Stěhování

05.11.2012 (20:15) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3171×

Úryvek z předchozí kapitoly

„Asi před pěti dni Alice dostala první vizi. Během těch posledních dnů se jí objevovaly stále častěji a častěji. Odehrávaly se vždy na jiném místě, ale něco měly společné. Mě. V těch vizích jsem vždy byl ve společnosti jedné a té samé dívky. Myslím, že to má nějaký důvod. Alice poznala to místo, kde se ty vize odehrávaly. Bylo to ve Forks. Rád bych se tam přestěhoval a byl bych neskutečně šťastný, kdybyste jeli se mnou, ale do ničeho vás nenutím,” vyklopil to ze sebe a čekal na odezvu.

„Myslím, že bychom měli hlasovat a já jsem pro. Chci pro tebe jen to nejlepší, a pokud jsem viděla, že se tam zamiluješ? Chci u toho být,” promluvila jako první Alice a usmála se.

„Je pravda, že ve Forks je hezky a mohli bychom tam nastoupit do školy. Tady je hrozná nuda a ten sníh mi už leze na nervy,” přemýšlela Rose nahlas.

„Že by si náš Edík konečně vrznul? To si nenechám ujít,” smál se Emmett a Jasper souhlasně přikyvoval.

„Zavolám do tamější nemocnice, jestli nehledají doktora,” rozhodl Carlisle a podíval se na svou ženu, která zářila štěstím, protože její syn bude konečně šťastný.

„Zítra odletím a podívám se na dům. Po těch letech z něj určitě zbyla ruina,“ řekla Esme a Edward se vítězně usmál.

„Mockrát vám všem děkuju,” řekl vděčně na závěr.

Všichni se rozešli do pokojů a Esme si sedla k počítači a zarezervovala letenku na ranní let do Port Angeles.

Forks je malé městečko ve státě Washington, kde slunce svítí jen párkrát do roka. Převážně ho pokrývají lesy, ve kterých žije nespočet živočichů, kteří se dají lovit. Celé město je zahalené do zeleného baldachýnu, který se nachází na každém kroku. Žije tam jen hrstka obyvatel, ale od většího města Port Angeles to není daleko.

Vysněná

6. kapitola - Stěhování

Esme nasedla do prvního letadla do Port Angeles a nyní stála před neskutečně zchátralou vilou, která neměla jedinou známku po přítomnosti jakéhokoliv člověka posledních osmdesát let. Kusy omítky opadávaly a tráva délkou dosahovala až k oknům. Neměla odvahu vejít dovnitř, ale neměla na výběr. Nejprve si rukou oddělala větve břečťanu, který se plazil po celé délce zdí domu, a s nepříjemným vrzáním otevřela francouzské dveře, které vedly do předsíně, která byla společná s obývacím pokojem. Neubránila se zděšenému povzdechu. Místnost lemovaly pavučiny a na nábytku byla vrstva prachu, která se vířila, jak otevřela dveře a čerstvý vzduch začal proudit dovnitř.

„To bude dřina,” povzdechla si a pustila se do práce.

Celé dva dny nevěděla, kde jí hlava stojí. Za ta léta její věčnosti se naučila téměř vše, a tudíž pro ni rekonstrukce vily nebyla žádný problém. Svou upíří rychlostí se postarala o neposlušný trávník a břečťan. Nově omítla a natřela zdi domu. Umyla prosklené zdi. Stěhovací služba odvezla starý nábytek, který jí překážel při malování pokojů, a úplně nakonec šla koupit nový, který jí ještě ten den přivezli až před dům. Podle svého gusta ho rozmístila do všech pokojů a pověsila na stěny obrazy, které pokojům dodávaly pocit útulnosti. Nakonec se postavila do prostřed obývacího pokoje a s úsměvem se kochala svým vlastním dílem. Byla spokojená. Vše vypadalo úžasně a v duchu se chválila, že vše stihla zařídit za tak krátkou dobu.

Druhý den na letišti Port Angeles si zbytek rodiny vzal dvě taxi, do kterých nacpali kufry a tašky, které byly narvané k prasknutí. Nakonec každý člen rodiny si našel něco, co si chtěl vzít sebou do Forks a nechtěl to nechat na Aljašce.

Oznámili řidičům adresu jejich nového domova a dvě žlutá auta se rozjela směrem Forks. Všechny členy rodiny strašně otravovala ta šnečí rychlost, kterou jeli. Jako všichni upíři milují rychlou jízdu a tohle bylo pro ně až velmi pomalé. 

Edward seděl u okénka, ze kterého pozoroval okolí. Čím blíž byli jejich domova, tím více lesy houstly. Všude byly zelené baldachýny mechu, které se táhly po kmenech stromů a větví. Přes šedivá mračna nebylo památky po modrém nebi.

I když to na sobě nedával znát, byl nervózní, ale šťastný. Svým způsobem se na tohle všechno těšil. Byl zvědavý, jaká bude jeho neznámá. Ještě, že měl vedle sebe Jaspera, který mu poslal velkou dávku vlny uklidnění.

Odbočili na lesní cestu, která je dovedla až k opuštěnému domu uprostřed lesa. Vždy se stranili lidem, aby nepojali podezření a nemuseli se zase stěhovat. Zaparkovali před vilou a vyndali zavazadla z kufru aut a řidičům zaplatili slušnou sumu peněz. Postupně se šli pozdravit s Esme a gratulovali jí k výborné práci na domě. Edward hned poznal obývací pokoj, ve kterém zrovna stál. Přehrával si v mysli jednu vizi, kterou Alice nedávno měla.

Byla v nějakém moderně zařízeném pokoji. Na první pohled se zdálo vše přepychové a dokonale sladěné. Poznával obrazy, které patřily jeho rodině, které byly pověšeny na zdech. Zmateně se rozhlédla a zaregistrovala dvě postavy sedící na bílé kožené pohovce zády k ní. Koukali na televizi  a hlavami se o sebe opírali.

Každý se rozešel po schodech do druhého patra, kde byl pro ně připraven pokoj, který Esme zařizovala podle jejich přání a svého úsudku. Vybalili si věci do velkých šaten, do kterých vešli z jejich pokoje, když Alice vyhlásila rodinné nákupy. Samozřejmě potřebovali dokoupit oblečení, učebnice, počítače…, ale nejvíce auta. Všichni měli zálibu ve sportovních autech. Hodiny pobíhali po obchodech, než nakoupili vše potřebné, protože zítra je čekal první školní den, který pro Edwarda bude jedinečný, alespoň si to myslel.

Ahojky, lidičky.

Tak jako vždy vám sdělím, co vás příště čeká.

Edward je natěšen na první den školy, ale bohužel udělá jedno nerozvážné rozhodnutí, které mu nevymluví ani Alice v myšlenkách.

Těšíte se?

Vaše Baroslava

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 6. kapitola - Stěhování: