Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 25. kapitola - Otázky

25.02.2013 (07:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3842×

Vysněná

25. kapitola

Pohled Belly

Dnes ráno měla Esme přijít ke mně domů kvůli tomu domečku. Už na první pohled se mi zalíbil. Byl sice menší, ale příroda kolem byla nádherná. Jak říkala Esme, stál uprostřed lesa nedaleko od toho jejich. Jediný zádrhel byla větší rekonstrukce, kterou nutně potřeboval. Esme říkala, že udělá návrh a řekne mi předběžnou cenu koupě a jeho rekonstrukce.

Přešla jsem k oknu a odhrnula záclony. Byl jeden z těch dnů, které byly zamračené, kdy sluneční paprsky neprocházely velkým mrakem, který se vznášel nad našim městem. Ulice byly poloprázdné. Jen sem tam někdo vynesl odpadky nebo lidé odjížděli do práce.

Zahleděla jsem se do dálky a uviděla tmavé auto, které se přibližovalo na mou příjezdovou cestu. Esme. Seběhla jsem dolů po schodech a rozevřela vstupní dveře.

„Ahoj,” pozdravila jsem s úsměvem.

„Ahoj,” odpověděla a vstoupila dovnitř.

Pomalu se rozhlížela, jakoby chtěla zaznamenat každý detail tohoto domu. Nedivila jsem se, vždyť ona ho bude prodávat.

„Je to tu nádherné a veliké,” řekla znaleckým okem, „myslím, že prodej bude trvat nanejvýš pár dnů. To akorát doděláme tvůj nový domeček,” řekla s úsměvem na rtech.

„Skvělé a ukážeš mi návrh?” zeptala jsem se zvědavě a očima jsem prosila o smilování.

„Jistě,” řekla a vyndala z tašky ruličku papíru, kterou rozbalila na stole.

Začala mi vysvětlovat, kde probouráme zdi a kde je naopak postavíme. Prstem mi ukazovala různé místnosti v domě a jejich rozlohu. Bylo to neuvěřitelné a já neměla pochyb, že je profesionálka. O každém bodu mluvila s takovou něhou, jakoby to dělala pro sebe samou.

„A jaká je cena?” zeptala jsem se na to nejdůležitější.

„Je to o něco víc, než jsem čekala. Abych řekla pravdu, tvé peníze, které máš uložené na účtu na to nestačí, takže tento dům, budeme muset prodat dříve, než jsme původně plánovaly,” řekla smutně a já jsem měla pocit, že umřu.

„Ale napadlo mě, jestli bys nechtěla zatím přebývat u nás? Odnesly bychom věci, které tu nechceš nechat, a zítra bychom začaly s prodejem. Co ty na to?” zeptala se s jiskřičkami v očích.

„Já vás všechny nechci obtěžovat,” řekla jsem a kroutila hlavou.

„Jaké obtěžování?! Vsadím se, že ostatní budou nadšeni,” řekla a spiklenecky na mě mrkla a já měla pocit, že za těmi slovy je něco víc.

„Děkuju. Jsi moc hodná,” řekla jsem nakonec, když jsem si prohlédla její tajemný výraz.

Něco mi tajila, ale podle mého úsudku a její reakce to asi nebude nic hrozného. Hodila jsem to za hlavu s tím, že se to časem dozvím, protože Esme mi svůj záměr asi neřekne.

Pomohla mi zabalit mé osobní věci včetně památek, které jsem měla na svou maminku a několik věcí, co patřily Judith. Připomnělo mi to dárek, který jsem dostala od Edwarda a automaticky jsem v ruce sevřela lesknoucí se srdíčko, které mi viselo na krku. Pořád jsem nevěděla, co to gesto mělo znamenat, protože pro něj to musela být cenná památka a nedovedu si představit důvod takového daru.

Když jsem vzpomínala na den mých narozenin, kdy jsem za ním přišla se přesvědčit, jestli mi ho dal on, rozklepala jsem se. Ne strachem nebo něčím jiným, ale euforii, kterou jsem tenkrát prožívala. V mysli se mi objevila jeho bělostná tvář s tím svým pokřiveným úsměvem, z kterého mě brněly i konečky prstů. Viděla jsem jeho upřímný pohled plný lásky. Lásky? Proboha, co to žvatlám. On mě nemůže milovat. Ale na druhou stranu co mělo znamenat to gesto a ty ukradené polibky?! Byla jsem zmatená a nic nechápala. Co to pro mě znamená, pokud mě miluje? A co já? Miluju ho?

Zeptala jsem se sama sebe. Asi jsem si chtěla něco nalhat a říkat si, že to je totální kravina, ale co když je to všechno pravda? Co když se to děje právě teď a právě mě? Miluju ho? Bože pomoct!

Řekla jsem si a zadívala se nahoru na strop, jako bych vážně mohla slyšet odpověď na všechny mé nevyřčené otázky.

Najednou mě přepadl strach. Nevěděla jsem, co bych měla cítit. Vrtěla jsem zmateně hlavou. Nic jsem nechápala. V hlavě mi letělo snad milion otázek, na které jsem neznala odpověď. Tak jako vždy jsem se stáhla do sebe a uzavřela se. Potřebovala jsem přemýšlet. Potřebovala jsem se uklidnit a vyhledat odpovědi na mé otázky, ale nebyl čas. Esme na mě volala z přízemí, že má vše zabalené, že můžeme vyjet.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 25. kapitola - Otázky: