Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 22. kapitola - Teta? Žádnou tetu nemám

22.02.2013 (07:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3219×

Vysněná

22. kapitola

Od právníka jsem spěchala ihned domů. V rukou jsem stále křečovitě svírala papíry, které jsem podepsala, a nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Měla jsem zlost. Šílenou zlost. Kdyby Judith byla doma, určitě bych ji zaškrtila. Jak si tohle mohla dovolit? Její peníze to nebyly, a přesto je utratila.

Na lednici visel vzkaz s tím, že se do dvou hodin vrátí, protože je na pedikúře. Nenapadlo mě nic lepšího než zajít do jejího pokoje a prohledat jí zásuvky. Měla jsem takové zvláštní tušení, že mi právník řekl jen polovinu pravdy.

Jako první jsem otevřela toaletní stolek, kde schovávala všechny šperky. Samozřejmě té největší kvality jako diamanty, rubíny… Zvedla jsem šperkovnici, abych se přesvědčila, že zásuvka je prázdná, a našla tam obálku. Bylo na ní logo banky. Otevřela jsem ji a vyndala list papíru.

Přelétla jsem list očima. Byl to výpis z jejího účtu. Koukla jsem se na druhou stránky, kde byla zvýrazněna částka jako zůstatek na účtu.

Když jsem si tu sumu přečetla, a že zrovna nebyla malá, popadl mě ještě větší vztek. Tak ona mě okrádala. Zděsila jsem se. Co to všechno má znamenat? Zkoumala jsem ten list papíru, který udával sumu, o kterou mě obrala.

„Pět milionů dolarů!” zahulákala jsem.

To je mrcha, a ještě byla tak chytrá, že jediný, kdo mohl z toho účtu vybírat, byla ona sama.

Slyšela jsem přijíždět auto tety Judith. Vlastnila také Porsche, ale samozřejmě mnohem dražší, ale ani to jí nedaruju. Seběhla jsem schody a namířila si to ke vstupním dveřím, kudy už přicházela ta blonďatá potvora.

„Co to má znamenat?!” zakřičela jsem a mávali jí listem před obličejem.

„Kde jsi to vzala? Hrabala ses mi ve věcech!” řekla naštvaně a vytrhla mi papír z ruky.

„Myslíš v mých věcech. Koupené za mé peníze,” zavřeštila jsem. „Dej mi klíče od auta!” rozkázala jsem jí, protože přes tu rudou clonu, kterou jsem měla před očima, jsem ani neviděla.

„Proč?” zeptala se pohrdavě.

„Co je s mými věcmi tě nemusí zajímat, a být tebou bych udělala, co říkám. Víš, že jsem silnější. Tak dělej,” rozkázala jsem jí a nastavila ruku.

I když nechtěla, podala mi je, a já se tak trochu uklidnila. To bylo poprvé, co mě ona poslechla. To bylo poprvé, co jsem jí něco rozkázala. Cítila jsem se skvěle. Volně, ale ještě něco chybělo.

„A teď jdi!” řekla jsem a zabarikádovala jí cestu do předsíně.

„Kam?” zeptala se nechápavě.

„Pryč. Myslíš, že v domě strpím zlodějku? Máš dost peněz, abys zkusila žít na vlastní pěst. Kup si někde byt a žij spoře. Tak jak to dělají ostatní lidi,” řekla jsem a přibouchla jí dveře před nosem.

Ze srdce mi spadl velký kámen, který mě od malička dusil. Vše se zdálo světlejší. I ta bílá, kterou byla vymalovaná předsíň.

„Jsem volná,” zařvala jsem šťastně do ticha domu a úlevně si oddychla.

Netrápilo mě svědomí. Byla to pravda. Měla dost peněz, aby vyžila. Pět milionů. Sice není zvyklá na práci, ale s tím už se nějak popere. Už si nebude žít na velké noze. Už si nebude kupovat každou blbost, kterou uvidí za výlohou obchodu. Bude muset šetřit, pokud nebude chtít pracovat.

Byla jsem na sebe pyšná. Konečně jsem se jí vzepřela, ale pořád tu byl ještě jeden problém. Co budu dělat dál?

Tak a jedeme dál.

V příští kapitole požádá Bella o pomoct Esme.

Co po ní bude chtít?

Vaše Baroslava

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 22. kapitola - Teta? Žádnou tetu nemám: