Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vůně deště - prolog + 1. kapitola

5.Anup - Rosalie


Tato kapitolovka mě napadla, když jsem si vzpomněla na stejnojmenou knížku od Lenky Lanczové. Něco málo k ději: Bella bydlí se svou matkou ve vypůjčené garsonce. Majitel se náhle vrací a co oni dvě si mají počít? Kam můžou jít? Získá Bella nové sourozence a snad i otčíma? To vše se tu dozvíte. Tak čtěte:-). Vaše anavalka

Prolog

Láska je druh citu, který jsem doposud nepoznala. Jsem na světě už 17 let a ještě jsem ji nepotkala. Udělala jsem něco špatně? Ne. Pravá láska se nesmí hledat. Ona přijde sama. A zaskočí vás ve chvíli, kdy byste to nejméně čekali.

Nemohu si stěžovat. Můj styl života se mi zatím líbí a nikdo si nestěžuje. S mamkou mám skvělý vztah, i když se občas rafneme. Ale kdo ne? Přece jen dospívám a ona je na mě sama. S tátou se rozvedli, když mi bylo 7 let. Tenkrát jsem to blbě snášela. Byla jsem malá a nechápala, co se děje. Obviňovala jsem mamku za to, že odešel a nechal nás tu samotné.

Až o několik let později mi to mamka vše vysvětlila a já to konečně pochopila. Přestali se mít rádi. A já to chápu. Přesto je mám oba ráda stejně. Za tátou občas jezdím na návštěvy a je to pro všechny nejlepší. Všichni spolu bezvadně vycházíme.

Jen pár informací o mě. Mám svoji partu a s tou občas vyrážíme na flámy. Ano, párkrát jsem to přepískla s alkoholem, vytratila se ven, i když mi to máma zakázala, ale nejsem vyloženě člověk, co propaří celou noc. Všeho moc škodí, říká se. A já se toho hodlám dodržet.

Jinak jsem za znamení střelec (čínsky – opice). Z toho vyplívá, že můj živel je oheň a to ke mně nehorázně patří. Také jsem sova, což znamená, že bych nejraději celý den prospala. Jakmile ovšem hodiny začnou ukazovat 22:22 celá ožiji. Šijí ve mně všichni čerti a je těžké mě udržet na jednom místě.

1. kapitola

Je to už pár let, co se od nás Charlie odstěhoval. Žiji s mamkou Esme v malé garsonce, do které jsme se přestěhovali asi před dvěma roky. Máme ji bohužel jen pronajatou. Ten co nám ji pronajmul (Dereck jest jeho jméno) byl nějaký bývalý spolužák mamky ještě ze základky. On jel navštívit svou rodinu v Anglii, a tak mamce nabídl, že v ní můžeme zůstat, dokud se nevrátí. Platbu mu vždy posíláme na účet. Obě strany na tom vydělávají. On, protože ví, že se o jeho byteček dobře staráme a platíme mu včas a my, protože nám dává slevu. Nevím, jestli je to proto, že se s mamkou znají, nebo proto, že je tak milý a dobrosrdečný.

A teď už současnost.

Druhým rokem chodím na středí školu v Port Angeles. Dneska mi mamka oznámila, že se vrací náš domácí a my se tudíž musíme narychlo odstěhovat.

V pondělí jsem zůstala doma a ani mamka nešla do práce. Uklízely jsme si věci do krabic a čistily celý byt. Myly jsme podlahu, sundávaly a praly záclony, vytíraly podlahu a čistily okna.

„Mami, kde vlastně budeme bydlet?“ zeptala jsem se po chvíli.

No víš, Bello,“ začala se vykrucovat.

Pamatuješ si na Carlisla, toho primáře?“ zeptala se a mě se vybavil ten sympatický chlápek. Jen jsem kývla a ona pokračovala.

Tak on má tady blízko za městem dům. Žije tam se svými 5-ti dětmi.“

Cože? Pět dětí? Tak to je síla. V tu dobu jsem ještě netušila, co mě čeká.

A nabídl mi, tedy spíše nám, že u něj můžeme zůstat, dokud budeme chtít.“ Viděla jsem, jak je z toho mamka šťastná a nadšená, tak jsem nechala být to, že se mi tam vůbec nechce.

Už bylo moc hodin, a tak jsem šla do svého pokoje, kde jediná funkční věc byla má postel. Ostatní věci byly zabalené v krabicích. Poličky prázdné. Už jsem z toho necítila můj sladký domov. A s tímto vědomím jsem usnula.

Druhý den jsem už do školy šla. Angela, jedna kamarádka z mé party, ke mně přiběhla a začala křičet:

Co tady děláš? Jsi normální? Ty jdeš dobrovolně do školy, i když bys mohla zůstat doma? Jsi cvok,“ zakončila svůj monolog, kterému jsem se musela zasmát. A tak jsme pokračovaly v cestě do školy.

Snažila jsem se přetrpět dnešní hodiny, ale nějak mi to moc nešlo. Kdybych zůstala doma, vlastně už to nebyl náš domov, užírala bych se myšlenkami na naši novou
rodinku“. Ale stejně jsem to nevydržela a myšlenky se mi rozutekly. Jeden hlas mi říkal.

Co když mě nevezmou?

Ale druhé mé já na mě křičelo: Jsi vedoucí party. Tebe vezmou všude. A když ne, jejich smůla.

A to také zvítězilo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vůně deště - prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!