Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno je to jenom sen, doufám! 3


Všechno je to jenom sen, doufám! 3Den na to, co Brva (Bella) poznala Hovnocoba (Jacob), vyrazila do školy. Nové místo, čistý štít, noví spolužáci a hlavně oběti. Co se stane dál? To je překvapení.

3. Kapitola – Škola

 

Je březen. Polovina semestru. Super…

 

Táta mě odvezl ke škole. Bylo to fakt trapný, pokud minete fakt, že má můj táta služební auto. No, on je to spíš jeep. To, že je ten jeep tmavě zelenej mi nevadí, ale na kapotě a zezadu má velkej bílej nápis: „Vykuř mi“. Všichni jezděj autama a mě vozí taťka. Jako by mi bylo šest nebo osm. Připadám si jak kretén.

 

Všichni na mě zírali, ne že bych byla nerada středem pozornosti, ale ten černoušek, kterýmu tu všichni řikaj Hittler na mě nemusel hulákat: „Hezký auto.“

 

Procházela jsem dveřmi a najednou do mě vrazil nějakej šikmovokej a říkal mi: „Ty jsi Brvna Svrbivá, že jo? Ta nová holka?“

 

„Jen Brva. Ale jo, už to tak asi bude,“ nestihla jsem to ani doříct a už mi skočil do řeči.

 

„Ahoj. Já jsem Cedrik. Hovno a zadek tohohle místa.“

 

„Fajn. To je milý,“ řekla jsem vyplašeně.

 

„Takže, jestli potřebuješ LSD, extázi, mariánku nebo si prostě jenom přisednout při obědě, tak se přihlaš, jo?“

 

„Víš, já jsem spíš typ, co řeší problémy vodnicí a pěkným kouskem tučnýho masa. A to ty nemáš, protože jsi samá kost a kůže,“ odporovala jsem.

 

„Dobrý nápad pro článek. Jsem v novinách a otázky kanibalismu jsou in, takže přední stránka,“ pokračoval.

„Víš, já to o sobě nerada říkám, že jím lidi. Jsou potom takový, no nervózní.“

„Relaxuj, v klidu, žádný článek nebude.“

„Dík,“ konstatovala jsem otevřeně.

„Ale za to si u mě budeš muset koupit tabák do vodnice.“

„Ok,“ začal vytahovat tašku plnou matroše a já jenom zírala.

 

„Páni, kde to všechno bereš? Seš jak pojízdnej krám.“

 

„Já? Od Hovnocoba Shreka.“

 

„Počkej, to je ten co nosí tu divnou hučku na hlavě a tanga má zašprajclý až u krku?“ optala jsem se podiveně.

 

„Přesně, tenhle hipík s dlouhejma vlasama a jeho otec vlastněj největší marihuanový pole v kraji. Jsou tím dost známí. Všichni si od nich kupujou. Až na mladiství, ty nemůžou. To ale obstarávám já. Jsem borec, že jo?“

 

„Marihuanový pole? To bych do Shreků nikdy neřekla.“

 

„Tohle pole se u nich dědí z rodiny na rodinu už celý pokolení, dokonce dýl než tu byli Hulenovi, ty se to pole furt snažili odkoupit, ale akciovej trh nějak tehdá nevyšel a jejich táta se dal na veterinu,“ odpovídal zdlouhavým způsobem, ale s odporným nadšením v hlase.

 

„Holka, ty jsi nějak pozadu co?“ pokračoval.

 

„Koukám,“ řekla jsem a na důkaz totální vykolejenosti jsem přikývla.

 

„A proč si asi jako myslíš, že se to tu jmenuje Drogs. Zakladatelem tohodle města byl totiž praprapraprapradědeček Hovnocoba a ten dal městu tohle jméno, protože ten rok mělo to pole takovou úrodu, že to dávali v dárkovejch balíčcích. To aby měli víc zákazníků. Obchod je obchod Brvo,“ dodal s klidem.

 

Ve škole byl tělocvik a hrály jsme s holkama, který mimochodem byly samá kost – takže ne můj typ – volejball. Pro nezasvěcené, je to hra kdy se na parket namaže olej a kdo doklouže míč nejdál vyhrává. Typická americká hra, která jako všechny věci, co se týčou tělocviku Brva Svrbivá neumí. Nějak se mi míč dostal do výstřihu, rozmáchla jsem se a strefila nějakýho fakt šťavnatýho kluka. Vážil asi 120 kilo. Víte, já nejsem rasista, nemám nic proti asiatům ani tlustším osobám obecně. Ale uznejte sami, že vypasenej králik se jí líp než pohublej. Šla jsem tedy k němu.

 

„Promiň. Řekla jsem jim, aby mě nenechali hrát a to nepomáhali ani narážky typu: nebo vás snim.“

 

„Ne, v pohodě, ten míč se ve mně zarazil. Ani jsem to necejtil.“

A vážně, ten míč měl zaraženej v těch úchvatně oválnejch špekách. Váu. Už jsem si asi našla oběť.

 

„Ty jsi Brvna, že?“

„Jen Brva,“ upípla jsem naštvaně.

„Hej jasně. Já jsem Bike Newton,“ podával mi svoje ruce a já se začala červenat.

„Dobrý jméno,“ vyhrkla jsem.

 

„Jo. Rodiče mysleli, že mi tím dodaj víc inteligence a šarmu, když mě pojmenujou jako kolo.“

To nemuseli, ta tvoje postava stačí.

 

„Ale i tak, těší mě,“ pokračovala jsem vábivým hlasem. Je to takový ten hlas, kdy se připravujete na svačinku.

 

Přiběhla tam nějaká holka a povýšeně se koukala na Bikea. Naznačovala mi, ať se tu neztrapňuju a jdu hrát dál.

 

 


 

Pro ty, kteří nečtou povídku od začátku:

Brva (Brvna Svrbivá) - Bella

Chorarlie - Charlie

Hovnocob Shrek - Jacob

Hnily - Billy

Hené - René

Mhil - Phil

Bike - Mike

Cedric - Eric

Hitler - Tayler

 

http://www.mediainfo.cz/images/sipka_vlevo.gif

 

› Povídky od shena



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno je to jenom sen, doufám! 3:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!