Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno je to jenom sen, doufám! 2

17.05.2010 (20:45) • Shena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2027×

2. Kapitola – Hovnocob a překvapení

Neměla jsem co dělat, tak jsem si vybalila. No spíš jsem si rozložila věci po poličkách. Hotovo. Najednou jsem z venku uslyšela hlasité troubení. Pospíchala jsem ven. A už ze dveří křičela: „Co se děje?“

Z auta jsem uviděla vystupovat nějakýho kluka s trapnou hučkou na hlavě. Pomáhal asi svýmu tátovi, kterej je „by the way“ na vozíčku.

„Člověče, co si zase dělal. Synu běž mu pomoct vstát,“ pokřikoval vozíčkář.

„Né, to je dobrý,“ zakvíkal Chorarlie.

„Ach, hrdý jako vždycky. Ale pověz, proč máš na hlavě krev,“ řekl pán na vozíčku.

„Co ti budu vyprávět. Trochu jsem se bál, že se na tom letišti sesypu, tak sem si párkrát šňupnul a takhle to dopadlo,“ dodal Chorarlie.

„Se zakrvácenou hlavou. Jasně,“ dodal ten pán nadnešeně, jakoby nic.

„Sem rád, že jsi už konečně tu,“ řekl ten pán po chvíli.

„A to jako proč?“ vykoktala jsem.

„Takový šťavnatý prdelky jako seš ty, nám tu chyběj.“

„Cože?“ zaječela jsem.

„Nedělej se, že nevíš, že tvůj táta obchoduje s bílejma holkama,“ řekl ten pán, jakoby snad na něj byl hrdej.

Zezadu slyším Chorarlieho jak se konečně zvedá a volá na toho chlápka. „Pšššt. O tom si popovídáme až po osmnácti.“

„Mimochodem, Chorarlie o tobě nezmlknul od tý doby, co se dozvěděl, že přijedeš,“ řekl jen tak mimochodem, jakoby jeho poslední dvě věty vůbec nevypustil z úst.

„Když s tím nepřestaneš, podpálím ti prdel a to pak uvidíš ten tanec!“ řekl hrozivě Chorarlie na toho vozíčkáře.

„Až po tom, co ti vrazím nohu do zadku,“ dodal nasupeně vozíčkář.

„Jen do toho, to nedáš. To nedáš,“ křičel Chorarlie posměvačně.

„Mimochodem já jsem Hovnocob… my… hrávali jsme si jako děti, strkali jsme si bábovičky mezi zuby a pak to společně… no… ty víš,“ vyhrkl na mě ten s hučkou.

„Jo jasně. Vzpomínám si,“ bohužel. Já vím, moc hezkým způsobem jsem to neřekla, ale co...

„Chovaj se vždycky takhle? Víš, co myslím, mluvení o prodávání holek, drog a tak…“ pokračovala jsem.

„Věkem se to zhoršuje,“ odpověděl, jako by to bylo normální.

„Takže. Co si myslíš?“ vyhrotil na mě Chorarlie.

„O čem?“ zeptala jsem se.

„Tvůj dárek na uvítanou.“

„Tohle?“ ukázala jsem na to auto střední třídy.

„Cože? Ne! Ježiš, ty sis myslela, že ti chci dát auto? To je mi líto, tvůj dárek je v autě.“

Trochu jsem se zamračila.

„Koupil jsem ho od, Hnilyho,“ podíval se na toho stařečka na vozížku.

„Jo,“ odsouhlasil ten Hnily, pokud to bylo jméno Hovnocobova otce.

„Trochu sem ti jí ostříhal, jestli ti to teda nevadí,“ řekl Hovnocob a znělo to trochu ujetě.

„Ok, o co tu jde?“ vyděsila jsem se trochu. To proto, že když jsem otevřela dveře řidiče, ležel tam  na zemi nějakej pes.

„Pes?“ zaječela jsem tak, že sebou Hovnocob cuknul.

„No… vlastně pudl,“ řekl Hovnocob se vzrušením v hlase. Bože, to je… nechutný.

„Tohle je horor. Děláte si srandu?“ vlezla jsem do auta za tím štěnětem a chtěla si ho dát na klín. Z druhé strany přilezl Hovnocob. Chová se jak „vocas“.

„Ok,“ řekl Hovnocob.

„Má za sebou základní očkování, ale pozor na klíšťata. Musíš si koupit kleštičky, prodávaj je za 23 dolarů. Ok? Jo a musíš jí dávat často ke kadeřníkovi, zastřihnout drápky a tak, však víš…“

„Hej, nemůžeš mě odvézt do školy?“ zeptala jsem se jen tak náhodou.

„Víš no… ty tak nějak nejsi můj typ. A já… no stejně chodim s kamarádama, vlastně klukama, no hošanama do školy v rezervaci.“

„Ach, jasně,“ vyhrkla jsem.

„To je škoda, bylo by fajn znát tam někoho,“ pokračovala jsem s umučeným výrazem, ale na Hovnocoba to nějak neplatilo.

› Povídky od shena

Autor: Shena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno je to jenom sen, doufám! 2: