Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno je jinak II - 1. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Všechno je jinak II - 1. kapitolaNa vaše přání je tu druhá série této povídky.
Jak už víme, Renesmé je už dospělá a se Sethem, který pro ni udělá první poslední, je moc šťastná. Ale nejen Seth jí splní, co jí na očích vidí, a tak se podle jejího přání stěhují do malého městečka v Anglii, které si vybrala. Co všechno je tam potká? Zbaví se Edward závislosti na své dceři? Co všechno se rozhodne udělat Nessie pro dobro svého milovaného táty?
To všechno a mnohem víc vás čeká v druhé řadě této povídky. Snad se vám bude líbit přinejmneším jako ta první. Přeji příjemné počtení.

29.09.2010 (16:00) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1402×

1. Panika

Renesmé:

Koukala jsem z okénka letadla a přemýšlela, jaké to tam vlastně bude. Bála jsem se, strachovala se, jaké to tam vůbec bude, jací budou lidé a především jaká bude škola. Ještě nikdy jsem nebyla ve škole a hned do ní mám jít v úplně cizí zemi, ale já vím, že si nemůžu stěžovat. To já si vybrala malé přístavní městečko Teignmouth v hrabství Devon ve Velké Británii.

Nemohla jsem si pomoct, ale toto městečko mě naprosto učarovalo hned po prvním pohledu a tak když byl čas na další stěhování, vyprosila jsme si právě toto místo. Všeobecně jsem milovala Anglii a její malá přístavní městečka, ale Teignmouth mě okouzlil na první pohled.

Ale teď když jsem seděla v letadle, mě popadla nevysvětlitelná panika a já cítila, jak mnou postupně prostupuje a už jsem jen čekala, až mě nadobro pohltí. Nevěděla jsem jak se bránit, nešlo to. A navíc jsem tu neměla nikoho, kdo by mi pomohl. Seth vedle mě klidně pochrupoval a já neměla to srdce ho vzbudit jen kvůli svému nesmyslnému strachu. Kéž bych tu měla tátu, ten by věděl, jak mi pomoct, ale on tu nebyl. A zase si za to můžu sama, já husa!

V tomto letu totiž už byli jen poslední dvě místa, samozřejmě první třída, a tak jsme se na mé přesvědčování, že to se Sethem zvládneme sami, rozdělili. Táta nejprve chtěl, abychom letěli všichni společně pozdějším letem, pak zase aby letěla jiná dvojice tímto letem, ale ani jedno mu nevyšlo a já si to jednoduše řečeno vyprosila. Jsem velice tvrdohlavá a stojím si za tím, co chci a většinou vytouženého cíle dosáhnu a teď tomu nebylo jinak.

„Prosím, připoutejte se, za chvíli budeme přistávat,“ oznámila letuška a šla obcházet opozdilce, kteří to ještě nepochopili. Po těchto slovech se můj stav nikterak nezlepšil, ba naopak, bylo to ještě horší. Můj dech se mnohonásobně zhoršil a moje srdce bilo jako o závod a to doslova.

„Miláčku, jsi v pořádku,“ ptal se Seth, kterého probudilo buď přistávající letadlo, nebo mé splašené srdce. Tipuju ho na to druhé.

„Já nevím, Sethe. Hrozně se bojím, bojím se nového prostředí, nových lidí a situací. Také mě dost znervózňuje fakt, že tu nemám tátu, který mě vždy uklidní, podrží. On je má skála a já se teď bez něj hroutím,“ vyzpovídala jsem se mu okamžitě, jelikož už jsem to v sobě nedokázala déle dusit a navíc vím, že před Sethem nic neskryji. On si mě jen lítostivě prohlédl a nabídl mi svou náruč, do které jsem se okamžitě zachumlala.

„Nemáš se čeho bát. Všechno bude dobré, uvidíš. A nepotřebuješ k tomu tátu, aby tě ochránil či podržel. Máš mě a já ti slibuji, že za tebou budu stát v každé životní situaci, která nás potká. Pochop, že ty jsi má druhá polovina, bez tebe nejsem úplný, a proto bych nikdy nedopustil, aby se ti něco stalo. Miluju tě, ty můj andílku medový.“ Po tomto jeho vyznání následoval nádherný, vášnivý polibek, díky němuž jsem ztratila pojem o čase i prostoru a především jsem úplně zapomněla na starosti, které mě tak dlouho trápily a svazovaly. Ale jako obvykle nás někdo musel vrátit zpět na zem, tentokrát to byla letuška.

„Promiňte, ale už jsme přistáli, měli byste vystupovat,“ upozornila nás taktně a vrátila se zpět ke dveřím, kde se loučila s posledními opozdilci, jako jsme byli my dva.

„Tak pojď, ty má princezno, nový domov čeká,“ řekl Seth a vyzvedl si mě do náruče.

„Co to děláš, Sethe?“ ječela jsem se smíchem. Po panice ani stopy, jakoby po jeho slovech a především polibku prostě odplula dál.

„Co by, přeci tě nenechám jít po těch tvých roztřesených nohou. A navíc si po celou noc nezamhouřila oka, ještě by si upadla a něco by se ti stalo. A to já nemohu dopustit,“ vysvětlil počin svého jednání. Byl tak sladký.

„Čím jsem si tě zasloužila?“

„Spíš bych se měl ptát já, čím jsem si zasloužil tebe. A teď už spi, musíš být unavená. Zanesu tě do hotelu a zítra přijede i zbytek rodiny. Taky jim musím ještě zavolat, Edward už určitě šílí strachy,“ prohodil něco v tom smyslu, ale nejsem si tím tak jistá. Opravdu jsem na sobě pocítila únavu a v jeho příjemně teplé náruči jsem během chvíle upadla do říše snění.

Seth:

Byla tak roztomilá, když se uvelebila v mé náruči a během pár minut usnula jako miminko. Chudinka, byl to pro ni náročný let. Očekával jsem, že se začne nějak mírně strachovat, ale takovou reakci jsem nečekal. Vždyť když mě probudilo její splašené srdce, spatřil jsem naprosto bílou, vystrašenou osobu, která vypadala jako by právě unikla smrti.

Nebylo tedy divu, že když jsem ji uklidnil a vynášel ven z letadla, usnula. Opatrně jsem ji tedy na okamžik uložil na sedadla na letišti, vyzvedl zavazadla a vzal ji do předem rezervovaného hotelu, kde se máme zítra setkat s ostatními.

Jakmile nás ubytovali v hotelu, uložil jsem Nessie do postele. Naštěstí se ani jednou neprobudila, jen něco zamumlala a spala klidně dál. Já jsem nejprve musel zavolat už netrpělivému Edwardovi a ujistit ho, že jsme oba, tedy především Nessie, v pořádku a že je zítra už očekáváme.

Po dlouhém, ujišťujícím telefonátu jsem si dal osvěžující sprchu a zalezl k Renesmé do postele. Přeci jen taky už jsem toho měl pro dnešek plný kecky a po ničem jiném než po spánku jsem netoužil. Zítra nás čeká náročný den a já na něj musím být dostatečně čilý. Přeci se jen nadarmo neříká, raději vyhořet, než se stěhovat.

I. série » následující díl

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno je jinak II - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře