Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno je jinak - 2. kapitola

Stephenie Meyer signing book


Všechno je jinak - 2. kapitolaJsem ráda, že se vám můj nápad líbí a tak vám přináším další díl. Většina už určitě tuší, co bude dál. Ale přesto doufám, že se vám to bude líbit a zanecháte mi svůj komentář. Díky moc Verony1

2. kapitola

„Edwarde, ne! Prosím nedělej to,“ vykřikla na mě Alice. Zřejmě už viděla mé rozhodnutí. Otočil jsem se na ní a můj pohled se zastavil na tom nejkouzelnějším stvoření na světě. Na mé dceři.

Upírala na mě své hnědé čokoládové oči, Belliny oči. A obličej jí lemovaly bronzové lokýnky. Byla překrásná, naprosto mně učarovala a já už se nevzpomínal, co jsem chtěl před chvílí udělat. Natahovala se z Rosaliiny náruče směrem ke mně a nastavovala své malinké ručičky. V myšlenkách křičela, že chce ke mně.

Opatrně jsem přešel k ní a uchopil ji. Přitiskl jsem si ji na hruď a vychutnával její vůni. Bylo v ní i něco z Belly. Tak jsem neztratil svou Bellu úplně. Postarám se o ni, tak jak mě Bella na smrtelné posteli prosila. Bella nezemřela nadarmo, postarám se o naši dceru a budu jí tím nejlepším tátou, jakým jen mohu být.

Byl jsem blázen, že jsem před tím pomýšlel na smrt. Byl jsem sobecký a tím jsem Belle vzal život, teď už sobecký nebudu a bez ohledu na mou bolest zůstanu na tomto světě a ochráním to drobné stvoření v mé náruči.

Zavrtěla se v mé náruči a pohledla na mě svýma očkama. Stále jsem se jí nemohl nabažit. Usmála se a tím ukázala své dokonalé bílé zoubky. Přiložila svou ručičku na mou tvář a v myšlenkách se mně zeptala: „Kde je maminka?“

Je to možný, že by natolik chápala, co se kolem ní děje?

„Carlisle, chce vědět kde je Bella. Co ji mám říct?“

„Je dost inteligentní, Edwarde. Pochopí vše, co jí řekneš. Roste velice rychle, jak sis jistě všiml, ale její mysl se vyvíjí ještě rychleji, možná to souvisí s jejím darem.“

„Darem?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Ano, ty sis toho nevšiml?“ zeptala se Rosalie a koukala na mě jak na největšího idiota.

„Edwarde, Renesmé dokáže ukázat své myšlenky pomocí dotyku,“ vysvětlil mi Carlisle. To vše vysvětluje, proto přiložila svou ručičku na mojí tvář a proto já si toho nevšiml, přijde mi naprosto přirozené, že se mnou někteří „lidé“ komunikují pomocí myšlenek.

„Víš, zlatíčko, tvoje maminka…“

„Edwarde!“ přerušila mě Alice.

„Co se děje, Alice? Proč mi nic neukazuješ?“

„Nevidím!“ vřískala. Nevidí? Absolutně jsem nechápal, co se děje. Proč Alice nevidí?

Najednou mi to došlo. Vlci! Jdou si pro moji malou Renesmé. To jim ale nedovolím! Ji mi už nikdo nevezme!

„Esmé, postarej se o Renesmé, hlavně ať se jí nic nestane,“ řekl jsem a už jsem jí předával svou dceru.

„Neboj, Edwarde.“

„Emmete, Jaspere, Carlisle, půjdeme jim naproti. Musíme je dostat co nejdál on Renesmé,“ řekl jsem autoritativním hlasem, který nekladl odporu. Nenechám se připravit ještě o svou dceru! Bellu jsem zachránit nedokázal, ale o Renesmé se postarám tak jak mě Bella prosila!

Doběhli jsme až na mýtinu, kde jsme se s vlky střetli.

„Co chcete?“ zeptal jsem se prozatím zdvořilým hlasem.

„Edwarde, je příliš nebezpečná.“

„Myslí si, že je Renesmé příliš nebezpečná,“ přetlumočil jsem ostatním.

„Není, to vám mohu garantovat. Na svůj věk je velice vyspělá a chápe své činy. Navíc se velice rychle vyvíjí,“ ujal se slova Carlisle.

„Jak vám máme věřit?“

„Nevěří nám,“ řekl jsem.

„Opravdu vám říkáme pravdu. Renesmé není nebezpečná a vašemu lidu ani lidem z města žádné nebezpečí nehrozí. Dokáže se ovládat stejně tak jako my,“ přesvědčoval je Carlisle.

„Dobrá, pro tentokrát vám budeme věřit. Ale jestli to dítě něco udělám, budeme jednat.“

„Nic se nestane, slibuji,“ řekl jsem. A po mých slovech se otočili a odešli.

Tak tohle máme z krku. Obávám se ale, co dalšího nás ještě čeká.

Vraceli jsme se zpátky do domu, když jsem zvětřil dalšího vlka. Že by na nás ušili boudu? Ale v jejich myšlenkách jsem nic takového nenašel.

Vstoupil jsem dovnitř a uviděl Jacoba, jak se natahuje pro mou dceru.

„Jdi od ní dál, ty čokle!“ zakřičel jsem na něj.

„Je to zrůda a musí zemřít, kvůli ní je Bella mrtvá! Copak ti na tom nezáleží? Tys ji jen využil, aby ti dala dítě, na Belle ti nikdy nezáleželo!“

„Poslouchej se, co říkáš! To už ti přeskočilo? Bellu jsem velice miloval a milovat ji nikdy nepřestanu, ale svou dceru miluju také! Není to její vina, bylo to Bellino rozhodnutí a já ji nestačil včas zachránit! Jestli chceš na někoho házet vinu tak na mě, ale Renesmé se ani nedotkneš!“

„Jsi srab, Edwarde!“ řekl a v myšlenkách dodal: „Řekl jsi, pokud to Bella nepřežije tak nechceš žít také. Žádal jsi mě, abych tě v tom případě zabil, a teď se tomu vyhýbáš. A kvůli čemu? Kvůli tomu spratkovi, který zabil Bellu? Co udělá asi příště?“ Z hrdla se mi vydralo vrčení. Do mě si nadávat může, jak chce. Ale o mé dceři nic říkat nebude!

„Odejdi, Jacobe, z našeho domu. Nechci ti ublížit, ale jestli se dotkneš někoho z mé rodiny, poznáš, co je bolest,“ ujal se slova Carlisle. Nikdy jsem ho neslyšel vyhrožovat. Byl na toho čokla opravdu naštvaný, ale uchovával si svoji vlídnost.

Ještěže se do toho vložil Carlisle. Dlouho bych to nevydržel. Jacoba tím částečně opravdu přesvědčil a on se začal chystat k odchodu, částečně taky proto, že věděl, že se přes tolik upírů nedostane.

„Já se vrátím!“ vyhrožoval mi v myšlenkách. Čímž ve mně vyvolal další vrčení, které se mi vydralo z hrdla.

Jakmile byl dostatečně daleko, že už jsme ani jeho mysl slyšet nemohl. Uvolnil jsem svou bojovnou pozici a vzal si do náručí vyděšenou Renesmé.

„Klid, zlatíčko, všechno bude dobré,“ tišil jsem ji. V tom zazvonil telefon.

„Edwarde?“ řekla Esmé. „Volá Charlie.“

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno je jinak - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!