Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno bude dobré - 7. kapitola

22.11.2011 (14:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1966×

Alex

Seděl jsem na trůně a překvapeně hleděl na gardu, která se mi klaněla. Mělo by mě to dělat šťastným, ale nedělalo. Spíš mě to děsilo. Aro si to užíval, ale já byl docela zklamaný. Myslel jsem si, že mi toto místo dovolí Arovi ublížit a já uteču. Byl tu ale malý problém. Renata mi nedůvěřovala, a proto pořád chránila svého pána.

„Můj pane, prosím o přijetí,“ mluvil ke mně vznešeně Lukas a já měl co dělat, abych se nerozesmál. Zvedl jsem se a pokynul mu, aby šel za mnou. Jen co se za námi zavřely dveře, otočil jsem se na něj. Vypadal docela překvapeně a smutně.

„Tak, co se děje?“ ptal jsem se a ukázal mu na židli vedle mě. Posadil se a podíval se mi do očí.

„Alexi, něco se stalo. Pár členů gardy dostalo za úkol unést Lilly a přivést ji sem, ale nesplnili rozkaz. Ona tam nebyla, ba co hůř, někdo je předběhl. Dveře od jejího bytu byly dokořán otevřené a na zemi ležel její svetr. Na chodbě byly černé šmouhy od bot,“ řekl mi a já zalapal po dechu. Během pár vteřin mě zachvátil takový strach, že jsem Lukase přestal poslouchat. Měli ji unést a přivést sem. To by bylo strašné, ale alespoň by byla u mě. Někdo je předběhl. Unesli ji.

„Lukasi, kdo to byl?“ zakřičel jsem na něj a zavrčel, když pokrčil rameny.

„Alexi, je mi to líto, ale nedá se nic dělat. Musíš se vrátit a vládnout,“ řekl mi, poplácal mě po rameni a odešel. Pár vteřin jsem jen tak seděl a představoval si, co s mojí malou Lilly asi dělají. Při každé myšlence se mi chtělo brečet a vrčet zároveň. Postavil jsem se, nahodil masku nezájmu a vrátil se k trůnu. Aro se na mě zkoumavě díval, ale já na sobě nedal nic znát a dál si hleděl svého.

„Můj pane, jeden posel prosí o přijetí,“ promluvila Jane na Ara a ten kývl hlavou. Do sálu vešel mladý upír a šel hned k Arovi. Podal mu svou ruku a soustředěně hleděl na svého pána.

„Ach, jak zajímavé,“ zašeptal a podíval se na všechny v sále.

„Jeden klan z Egypta nás chce napadnout,“ zasmál se a všichni se k němu přidali. Všichni, až na mě.

Lilly

„Podívej, to jsem nakreslila,“ pochlubila se mi Maggie a ukázala mi obrázek na nástěnce ve svém pokoji.

„Páni, to je krásné,“ pochválila jsem ji a ona se na mě spokojeně podívala.

„Maggie, nech už Lilly na pokoji,“ okřikla ji Tia a vyvedla mě z pokoje.

„To jsi nemusela, ráda si hraju s dětmi. Jedno teď čekám,“ prozradila jsem jí a ona se na mě šťastně usmála.

„To je krásné. A kdo je otec?“ vyzvídala a já si smutně povzdychla.

„Asi bych vám měla něco říct,“ zašeptala jsem, když jsme vstoupili do obýváku, kde byli všichni ostatní. Zvědavě se na mě podívali a čekali, co jim řeknu.

„Jak už jsem řekla, jsem těhotná. Je to zhruba měsíc, takže to ještě není vidět. Otec dítěte se jmenuje Alex a Volturiovi ho unesli jako pomstu mojí rodině,“ svěřila jsem se jim a oni zalapali po dechu. Amun ke mně přišel a objal mě kolem ramen. Po tváři mi stekla slza a já ji hned setřela. Už nebudu plakat. Vím, že je ve Volteře, a doufám, že je v pořádku.

„Máme další důvod je napadnout,“ řekl Benjamin a smutně se na mě usmál.

Rosalie

Ležela jsem zrovna v posteli a věnovala se svému manželovi, když Alice zakřičela. Byl to křik, který trhal uši a naplňoval mě strachem. Ihned jsem slezla z Emmetta, oblékla si župan a během tří vteřin jsem byla dole. Alice stála u pohovky a měla nepřítomný pohled. Edward se na ni vyděšeně díval a tiše vrčel.

„Alice, co si viděla?“ třásl s ní Jasper a ona se konečně vzpamatovala. Podívala se na mě a já věděla, že se něco stalo s Lilly.

„Lilly unesli,“ zašeptala a já zalapala po dechu. Emmett vedle mě začal vrčet a já nešťastně vzlykla.

„Kdo?“ vydechla jsem potichu a čekala, že řeknou Volturiovy. Byl by to další důvod k několika dalším, abychom je napadli.

„Já nevím, nevidím je,“ odpověděla mi zklamaně Alice a já si sedla na pohovku. Moji malou holčičku unesli a nikdo neví, kdo to byl. Měla jsem na jazyku ještě jedno jméno, ale než jsem ho stačila vyslovit, zazvonil telefon. Nikdo se ani nehnul, jen jsme seděli a dívali se na zvonící přístroj. Nevydržela jsem to, zvedla se a rychle hovor přijala.

„Halo,“ řekla jsem a čekala, kdo se ozve.

„Mami, tady Lilly,“ uslyšela jsem a zřetelně slyšela, jak mi spadl kámen ze srdce.

„Kde jsi? Máme o tebe strašný strach,“ zakřičela jsem a ostatní se na mě překvapeně dívali. Skoro nikdy jsem na svoji malou holčičku nekřičela.

„Dej telefon na hlasitý odposlech, ať to slyší všichni,“ poprosila mě a já splnila, co po mě chtěla.

„Takže, rodino. Unesli mě, ale ne tak, jak si myslíte. Jsem u egyptského kmene, u Amuna a Kebi,“ řekla a já viděla překvapené pohledy mé rodiny.

„Proč tě unesli?“ Edwardův hlas byl překvapený a plný zájmu.

„No, řeknu vám to krátce. Amun, Kebi, Benjamin a Tia s malou Maggie se bojí o svoji bezpečnost a několik přátel se k nim přidalo. Chtějí zaútočit na Volterru a potřebují vaši pomoc, proto mě unesli,“ řekla a já tiše zavrčela. To snad nemůže být pravda. Amun se snad zbláznil.

„Buďte v klidu, jsem v pořádku. Chovají se ke mně moc hezky a Maggie je úžasná,“ zasmála se a já byla o trochu klidnější.

„Dej mi Amuna,“ rozkázal Edward a má dcera ho poslechla.

„Edwarde, příteli. Moc se omlouvám za to, co jsme udělali, ale bylo to nutné. Do boje bychom vás nedostali, tak jsme použili Lilly jako důvod k tomu, abyste do toho s námi šli,“ mluvil klidným hlasem Amun a já věděla, že to musíme udělat. Podívala jsem se do tváří ostatních členů rodiny a viděla v nich zmatek a trochu odhodlání.

„Kolik přátel do toho s vámi půjde?“ zeptal se Emmett a já se na něj překvapeně podívala. Vždycky byl na Volturiovy naštvaný, ale nikdy by je nenapadl. Bál se o rodinu a bylo mu jasné, že kdyby prohráli, zemřeme všichni.

„Asi sto,“ zašeptala Kebi a já zalapala po dechu. To už je slušná armáda. Carlisle se podíval na každého z nás a nepatrně kývl hlavou.

„Jdeme do toho,“ řekl a bylo slyšet, jak si Amun oddychl.

Alex

Nevěděl jsem, jak je to možné, ale měl jsem pocit, že je Lilly blízko. Nebyla ve Forks, to mi před chvílí řekla Karin. Prý je s nějakými dalšími upíry. Egyptská smečka. Chtějí nás napadnout.

„Alexi, to jsem já, Lukas,“ zašeptal můj přítel za dveřmi a já mu otevřel. Poslal jsem ho na výzvědy k tomu poslovi, který s tou zprávou přišel.

„Je to kmen Amuna a Kebi. Dohromady jich je pět a mají u sebe malou holku, která je dcerou dalších dvou upírů z toho kmene. Je stejná jako Nessie a Lilly. Bojí se o svoji bezpečnost, a proto se spojili s několika přáteli, kteří jim pomůžou nás zneškodnit. Alexi, je jich skoro sto,“ řekl a já se na něj překvapeně podíval. Sto?

„Jestli nás napadnou, můžou nás zabít,“ řekl jsem a bál se toho, co přijde. Moje sladká Lilly v armádě, která mě má zabít.

„Lilly neví o tom, že jsi vládce. Nikdo to neví. Jeden gardista tě zaštítil, takže pro ně neexistuješ,“ svěřil mi Lukas a já se na něj vděčně podíval.

„Kdy přijdou?“ položil jsem nejdůležitější otázku a očekával to nejhorší.

„Za dva dny,“ odpověděl mi a já zalapal po dechu.

Lilly

Během deseti hodin do Egypta přijela celá má rodina a já byla štěstím bez sebe. Těšila jsem se na to, až vládci padnou a my budeme mít konečně klid. Dlouhý život bez strachu.

„Lilly,“ zakřičela máma, když mě uviděla na letišti. Pevně mě objala a tiše vzlykala. Pohladila mě po vlasech a nejspíš ucítila moji bouli, protože zavrčela.

„Ještě jednou se moc omlouvám, neodhadl jsem to,“ zašeptal Benjamin a já se na něj usmála. Máma z toho nebyla nadšená, ale když je ji pohladila po tváři, okamžitě se uklidnila. Všichni členové rodiny mě objali, pozdravili se s přáteli a cestou k jejich domu plánovali, jak to všechno udělají. Když jsem řekla, že bych jim mohla nějak pomoct, všichni se na mě šokovaně podívali.

„Ty do boje nepůjdeš,“ rozkázal mi táta a dál se bavil s Amunem, které místo bude nejvhodnější. Chtěla jsem něco namítnout, ale máma mě umlčila pohledem.

Ten den plánování byl nekonečný. Během přemýšlení nad strategií boje a vyjednávání se k Egyptskému klanu sjížděli jejich přátelé. Některé jsem znala, ale většina pro mě byla neznámá. Má rodina se šla nakrmit, aby byla před bojem posilněná, a já seděla v pokoji s Nessie a svěřovala se jí, jak moc se bojím. Nebála jsem se o sebe, ale o mou rodinu a Alexe.

„Lilly, neměj strach. Když to bude vypadat špatně, Jacob má v záloze pár vlků, kteří sem dnes ráno přiletěli. Jsou v hotelu nedaleko odsud a až dostanou rozkaz, budou připraveni,“ zašeptala a já si trochu oddechla. Podle slzy, která jí stekla po tváři, mi bylo jasné, že má o Jacoba strach. Nedivila jsem se jí.

„Neboj, všechno bude dobré.“ Objala jsem ji a zpívala písničku, která ji vždy uklidnila.

Alex

Všichni gardisté se buď krmili, nebo cvičili na lov. Procházel jsem chodbami a viděl všechny ty mocné upíry, jak se připravují. Miloval jsem Lilly a její rodina byla jako má druhá. Nedovedl jsem si představit, že by někdo z nich padl.

Přišel ke mně jeden z nejsilnějších upírů a já se na něj podíval. „Můj pane, jsme připraveni.“ Měl jsem mu dát rozkaz, který by zabil mou druhou rodinu. Aro se věnoval něčemu úplně jinému, takže jsem byl jediný, kdo měl v rukou všechnu moc.

„Zaujměte místa, která jsme probírali před chvílí. Čekejte, až přijdou, a poté dostanete další rozkazy,“ pověděl jsem mu a raději odešel do svého pokoje.

Lilly

Zbývalo jen několik desítek metrů a budeme ve Volteře. Po několika hodinovém přemlouvání mi otec dovolil, abych šla s nimi, ale budu v zadní řadě, která bojovat nebude. Uviděla jsem špičku volterrského hradu a zalapala po dechu. Jsem tady. Alex je tady. Po měsíci a několika dnech ho uvidím.

„Připravte se, stojí před hradem,“ zavelel Amun a na všechny se podíval. Popřál jim hodně štěstí a rozběhl se k hradu. Všichni ho následovali a zastavili se až u mostu, který k němu vedl. V předních řadách stáli nejsilnější upíři a vládci. Aro, Marcus a…. Můj bože, to ne. Alex.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno bude dobré - 7. kapitola: