Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno bude dobré - 4. kapitola

09.11.2011 (19:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1935×

Lilly

Seděla jsem v autě a v ruce držela tašku, ve které byly mé věci. Jela jsem se podívat na svůj nový byt. Celá natěšená jsem nadskakovala na sedačce v Edwardově Volvu a drtila bezpečnostní pás.

„Lilly, slib mi, že tu budeš jen v těch nejhorších situacích. Chceme tě mít s tatínkem u sebe. Za pár měsíců budeš mít bříško a pomoc se ti bude hodit. Věř mi,“ řekla mi mamka a pohladila mě po vlasech.

„Slibuju. Až to s vámi nebude k vydržení, tak sem pojedu. Pomoc se mi bude hodit,“ pověděla jsem jí a opět si vzpomněla na Alexe. Ihned jsem myšlenku na něj vytěsnila a dál myslela na nový byt. Jak asi bude vypadat? Jak znám Edwarda a Alici, tak bude velký a plný nejnovějšího nábytku. Zajížděli jsme zrovna do zatáčky, když jsem to uviděla. Mladá dívka v objetí s pohledným chlapcem, který ji hladil po vystouplém bříšku. Smutně jsem se usmála a tiše zaklela, když jsme jeli blíž k nim. Dívala jsem se na ně a čím jsme byli blíž, tím lépe jsem jim viděla do tváří. Dívka mi byla tak neuvěřitelně podobná, až jsem zalapal po dechu. Měla na sobě stejné boty, které mi nedávno koupila teta Bella a na tváři měla stejné znaménko jako já. Chlapec měl stejně rozcuchané vlasy jako Alex. Jeli jsme skoro u nich a já se otřásla. Byla jsem to já s Alexem. Netušila jsem, jak je to možné, ale byli jsme to my.

„Podívejte, to jsem já.“ Otočila jsem se na rodiče a ukázala z okýnka. Na chodníku kromě stromů a listí nic nebylo. Zmateně jsem se rozhlížela po cestě, na které jsme byli, ale nikde nikdo nestál.

„Asi se ti jen něco zdálo,“ řekl máma a objala mě. Ne, nezdálo. Byla jsem si stoprocentně jistá, že jsme to byli my.

„Tak, miláčku, jsme tady,“ zašeptal mi do ucha táta a pomohl mi vystoupit. Byla jsem rozhozená z toho, co jsem před chvílí viděla, ale když mi dal Edward do rukou klíčky od bytu číslo deset, na všechno jsem zapomněla. Tašku jsem dala tátovi a rychle běžela do domu. Byt, který nesl číslo deset, byl v druhém patře v pořadí druhý od schodů. Vrazila jsem klíč do zámku a dvakrát jím otočila. Dveře povolily a já nakoukla dovnitř. Předsíň byla světle oranžová s tmavě hnědým nábytkem. Na podlaze u dveří byl položený hnědý koberec s tygřím vzorem. Prošla jsem prostornou chodbou a vešla do pokoje, který byl hned vedle kuchyně. Dveře se otevřely a já zalapala po dechu. Světle modré stěny byly ozdobeny bílými květinami a dodávaly tak místnosti dokonalost. Okolo prostorné postele černé barvy byl poskládaný nábytek stejné barvy. Neměla jsem moc ráda černou, ale sem se hodila dokonale. Vyšla jsem z ložnice a nakoukla do kuchyně, která nebyla o nic méně perfektní. Z kuchyně vedly dvoje dveře. Jedny byly ze světlého dřeva, druhé z tmavého. Vešla jsem do místnosti se světlými dveřmi a věděla, že zde budu trávit nejvíc času. Obývací pokoj byl sladěn do fialové barvy, mé neoblíbenější. Velká televize, gauč a doplňky. Druhé dveře vedly do koupelny a na záchod. Koupelna byla sladěna do červené barvy a záchod také. Už už jsem chtěla vyjít z mého nového bytu a všem poděkovat, ale když jsem procházela kolem ložnice, všimla jsem si dalších dveří. Byly stejné barvy jako dveře do ložnice. Lehce jsem do nich strčila a mé oči uviděly prázdný pokoj. Byl velký a francouzským oknem do něj proudilo světlo.

„Ten je pro miminko,“ zašeptal mi táta za zády a já vylekaně vyskočila. Srdce jsem měla až v kalhotách, jak jsem se lekla.

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ omlouval se mi a objal mě kolem ramen. Objala jsem ho kolem pasu a nasála jeho vůni. Jako malá holka jsem milovala, když mě objal a já tak mohla cítit jeho dokonalý odér.

„Je to tu dokonalé,“ řekla jsem a podívala se mu do očí.

„Věděl jsem, že se ti tu bude líbit,“ pověděl Edward, který se zjevil za mými zády.

„Moc vám děkuju,“ vzlykla jsem a nechala se vtáhnout do vzpomínek na Alexe.

Alex

„Lilly? Ty myslíš Lilly Cullenovou, viď?“ vyzvídal Alec a Lukas nás zvědavě poslouchal.

„Jo, tu myslím,“ zašeptal jsem smutně a vzpomněl si na její obličej. Dokonalá hra zlata a modře.

„Co se vlastně stalo? Chodíš jak tělo bez duše,“ řekl Lukas a čekal, až jim odvyprávím celý náš příběh. Začal jsem od našeho prvního setkání a skončil u dnešního dne. Tváře obou mých nových přátel měnily výrazy podle části, kterou jsem jim vyprávěl. Když jsem jim říkal, jak strašně šťastný jsem vedle ní byl, usmívali se, ale po mém únosu a přeměně se na jejich tváři usadil soucit.

„Alexi, to je mi hrozně líto,“ zašeptal Alec a poplácal mě po rameni. Usmál jsem se na něj a raději zase vstoupil do přítomnosti, protože minulost byla hodně bolestivá.

„Alecu, myslím, že by měl vědět o Karin,“ zašeptal Lukas a já se na něj zvědavě podíval. Jmenovaný se setkal s jeho pohledem a nepatrně kývl hlavou. Lukas otočil hlavu mým směrem a zhluboka se nadechl.

„Karin je jedna gardistka, která žije ve druhém křídle hradu. Vzepřela se Arovi a krmí se zvířecí krví. Chtěl ji nechat zabít, ale nakonec svolil a nechal ji žít. Má ohromný dar. Když jí dáš věc, která patřila osobě, kterou chceš vidět, tak ji podle ní najde a řekne ti, co právě teď dělá. Dokonce ti řekne, kde ji najdeš, ale stojí ji to moc sil, takže ji musíš přesvědčit. Alecovi pomohla najít jeho sestru Jane. Pokud máš něco, co patřilo Lilly, poví ti, co právě teď dělá,“ dovyprávěl Lukas a já nemohl uvěřit vlastním uším. Karin mi může říct, co právě teď dělá moje sladká Lilly?

„Musím za ní, hned,“ řekl jsem a zvedl se. Čekal jsem, že se ke mně Lukas a Alec přidají, ale ti dva seděli na mé posteli a dívali se na mě.

„Co je? Jdeme,“ zavelel jsem, ale oni se pořád nehnuli.

„Alexi, není to tak jednoduché. Aro ji nechává hlídat. Můžeš za ní jít až zítra ráno při přijímání návštěv,“ řekl mi opatrně Alec a já rozzuřeně zavrčel.

Lilly

Seděla jsem na černé posteli v modrém pokoji a vzpomínala na mou lásku. Co asi teď dělá? Doufám, že je šťastný. Já jsem se o to alespoň snažila, ale pocit, který jsem chovala, měl ke štěstí daleko. Kéž bych mohla vrátit čas a rozmluvit mu ten odjezd. Chtěla jsem vědět důvod, který ho ode mě odehnal. Hladila jsem si bříško a myslela na to, jak dokonalá by to byla chvíle, kdyby tu byl jeho otec. Držel by mě v náruči a do ucha mi šeptal, jak mě miluje a jak moc mi děkuje. Skoro jsem cítila, jak se mě dotýká. Jeho jemné prsty dotýkající se mého bříška a boků. Zrovna když jsem myslela na jeho dokonalé oči, zazvonil mi telefon. Vyděšeně jsem nadskočila a srdce mi chtělo utéct z těla. Zvedla jsem se a udělala pár kroků k telefonu. Hm, neznámě číslo. To je divné. Zvedla jsem ho a čekala, kdo se ozve na druhém konci.

„Lilly, tady máma,“ slyšela jsem a ulevilo se mi. Až teď mi došlo, že mám nový telefon a nemám v něm ještě uložená čísla.

„Ahoj, mami. Co potřebuješ? Zrovna jsem odpočívala,“ lhala jsem jí. Měla jsem z toho špatný pocit, ale pravdu jsem říct nemohla. Zase by měla strach, že se mám špatně a přijela by za mnou.

„Přijeď domů, něco se děje,“ pověděla mi a já se lekla tónu, jakým to řekla. Čekala sem, jestli mi to vysvětlí, a při tom se oblékala. Džíny a svetr, venku ještě taková zima není. Zatímco jsem běžela k autu, mamka mi říkala, že teta Alice něco viděla, ale nechce to nikomu říct, dokud tam nebudu. Ani Edward to nevěděl, což je teda co říct. Jela jsem stovkou a během patnácti minut jsem parkovala u vily mé rodiny. Vystoupila jsem, odemkla dveře a šla do obýváku. Mamka s taťkou seděli na pohovce a dívali se na Alici. Edward a Bella stáli za nimi a jejich zrak spočinul na Nessie. Ostatních jsem si nevšimla, asi nejsou doma.

„Tak, rodino, co se stalo?“ ptala jsem se a podívala se na svou tetu. Na její tváři se objevil šťastný úsměv a já se lekla. Co se tu děje?

„Měla jsem vizi. Přišlo to jen tak, ani jsem se nesoustředila,“ řekla a já se na ni zvědavě podívala. V očích jí hrály veselé ohníčky a její dokonalou tvář zdobil šťastný úsměv. Sedla jsem si vedle ní a čekala, až mi řekne víc.

„Lilly, viděla jsem Alexe,“ zašeptala a já zalapala po dechu. Od doby, kdy odjel, se moje teta snažila vidět jeho budoucnost, ale nic. Teď se to povedlo.

Alex

Zbývalo deset minut do ranního přijímání návštěv. Byly to nejdelší minuty mého života. Poklepával jsem nohou o dřevěnou podlahu a viděl několik upírů, jak na mě naštvaně hledí. Pokrčil jsem rameny a dál nervózně postával u hlavních dveří.

„Alexi, pojď sem,“ řekl mi přísným hlasem Lukas a tvrdě mě chytil za ruku. Když jsme zašli za roh, pustil mě a usmál se.

„Karin už na tebe čeká,“ pošeptal mi do ucha a já ho poplácal po rameni. Běžel jsem chodbami a rozhlížel se kolem sebe, jestli mě někdo nesleduje. Zastavil jsem se až u velkých mosazných dveří a třikrát zaťukal. Slyšel jsem, jak povolil zámek, a dveře se otevřely. Vstoupil jsem dovnitř a celý natěšený čekal, co mi Karin poví.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno bude dobré - 4. kapitola: