Mno jo, po dlouhé době další. Tak si ho užijte. ;)
20.04.2010 (14:30) • misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2044×
Šmátrala jsem kolem sebe a najednou plác a ležela jsem na podlaze.Zamžourala jsem a rozhlédla se kolem sebe, přede mnou stála Alice.
„Co tu děláš?" ptala jsem se rozespale a promnula si oči, to je o zdraví, takhle brzy vstávat, to je tak nefér, oni jsou upíři. Nemusí spát!Zavřela jsem oči a zívla, „tak co potřebuješ?!" protáhla jsem se a nepříjemně mě píchlo v noze.
Zamračila jsem se, já mam snad vidiny, vedle Alice stál Edward?! Nechápavě jsem se na ně podívala. „Jak jste se sem dostali? Víte, že vloupat se někomu do domu je trestný! Že vás udám!" vyhrožovala jsem a začala se smát.
Oni se, ale nesmáli, spíš se mračily, „co je?!" zarazila jsem se, co jim zase přelítlo přes nos. „Nechoď prosím, dneska ven!" zašeptal Edward a v očích měl smutek? „V televizi říkali, že venku řádí výtržníci," zahrála to do autu Alice.
„Tady? A výtržníci?" smála jsem se, naráz se na mě zamračily. „No jo, ale pod jednou podmínkou!" vydírala jsem. „Jakou?" ptal se nechápavě Edward.
„Že vy taky nepůjdete ven!" sklopila jsem hlavu a jemně zčervenala, z venku se ozvalo zatroubení.
„Rose!" zavrčel Edward, „dobře, nepůjdeme ven!" povzdechl si. „Slibuješ?" ujišťovala jsem se. „Slibuji!" pousmál se, ale smutek z očí mu nezmizel.
„Musíme jít!" poručila Alice, koukla jsem se na hodinky a zjistila, že mam ještě půlhodiny čas! Tohle buzení by mělo být trestné, teď už neusnu.
Edward s Alicí se vypařili, vstala jsem a šla do koupelny. Zhrozila jsem se své podobizny v zrcadle, pod očima jsem měla světle modré kruhy. Vypadalo to, jako by mi dal někdo pěstí, lehce jsem to zakryla pudrem, ale nebylo to nic moc. Vzala jsem si ze stolku mp3 přehrávač, strčila ho do kapsy a šla do kuchyně. Ze skříně jsem si vzala cerálie, nasypala jsem je do misky a zalila mlékem. Rychle jsem je do sebe nasoukala, nasedla do auta a rozmotávala sluchátka.
„Čím to je, že se vždy takhle zamotají!" bručela jsem a zapnula mp3, začala mi hrát chytlavá písnička a já vyrazila směr škola, po cestě jsem si pobrukovala.
Úplně jsem zapomněla na ranní návštěvu Alice a Edwarda, zaparkovala jsem dál od školy. Vzala si tašku a šla směr škola, všichni se na mě dívali, pohodila jsem vlasy a usmála se. Přidala jsem do kroku, jelikož jsem podle mých hodinek nestíhala, došla jsem na hodinu biologie jen tak, tak, učitel zrovna přicházel.
„Swanová, že vy chodíte pozdě jen proto, abyste mi mohla otevírat dveře!" zasmál se. „Promiňte, zaspala jsem," zčervenala jsem a sedla si vedle Edwarda.
Učitel začal vykládat, Edward se koukal do zdi, ve tváři mu byla vidět bolest, hodina utekla rychle. Zazvonilo, začala jsem si sbírat věci, ale Edward pořád seděl v lavici a koukal do zdi.
„Edwarde?" strachovala jsem se, „Edwarde!" křikla jsem a trošku do něj strčila, podíval se na mě, ale hned sklopil zrak.„Ví to? Ví, že jsem Volturi?" sklopila jsem hlavu a vyšla ze třídy, zazvonil mi mobil.
,,Ano?" řekla jsem do telefonu. „Bello!" ozvalo se z druhého konce. „Co se děje? Něco s bratrem?!" strachovala jsem se. „Nic se neděje, posíláme k tobě gardu!" usmála se.
„Proč?" nechápala jsem. „Aro tě chce vidět, Rumuni to vzdali! Takže se vracíš zpátky k nám, máš radost?!" smála se. „Mám, ani nevíš jakou," povzdechla jsem si.
„Ale nevypadá to tak!" řekla rozmrzele. „Ale jo, už se na tebe těším!" ujistila jsem ji. „Musím, pokecáme si, až dorazíš!" zasmála se a položila to.
Šla jsem na další hodinu, ale výklad jsem vnímala jen na půl, takhle to šlo celý den. Na obědě jsem celou dobu pozorovala Cullenovi, vypadali smutně? Ale proč.
„Alice, vidíš něco?" ptal se zoufale Edward. „Nevidím," šeptla.
„To znamená, že to nepřežijeme?" ptala se Rosalie. „Nějak tak," posmutněla Alice.
„To nedovolím!" šeptla jsem si sama pro sebe, všichni se na mě překvapeně podívali. Vstala jsem a šla k autu, nastoupila jsem, na zadní sedadlo hodila tašku a rozjela se domů.
Smykem jsem zastavila blízko domu a rozeběhla se dovnitř. Z kufru jsem si vyhrabala plášť z Volterri, jenže tenhle byl černý!
„Panebože!" zašeptala jsem, „já si vzala omylem plášť Jane! Snad jí ho vrátím v pořádku!" oblékla jsem si ho a vyrazila na nedalekou loučku.
Můj dar je zvláštní, dokážu si pomocí mysli přivolat kopí a zabít tím kopím daného upíra.Párkrát jsme si procvičila dar a vydala se naproti těm upírům.
Běžela jsem po pachu Cullenových, doběhla jsem na kraj takové malé louky. Pozorovala jsem dění na louce, Edward zavrčel a přikrčil se.
Z lesa naproti nim vyšla parta upírů, bylo jich kolem deseti, možná i míň. Nasadila jsem si kapuci a šla si stoupnout před Cullenovi, ti se na mě překvapeně podívaly.
Omlouvám se za konec, ale napětí musí být ne? :D
Autor: misppule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vše není tak, jak to vypadá 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!