Bella při polibku s Jakem pochopila, kdo je ten pravý, a rozešla se s Edwardem. Tím ho zlomila a on zahodil všechny své ideje a začal žít jako upír. Bez výčitek, ale ty přijdou s tajemnou dívkou. Ať mají jakýkoliv vztah, nejsou dva, ale tři. Ta třetí je smrt. Dokážou ji porazit? Zacelí se staré rány? Příjemné čtení přeje Ali.
08.03.2012 (17:45) • alanisealicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1333×
Pohled Edwarda:
Bella a Jacob. Dvě slova a tolik bolesti. Moje rychlost se ještě zvýšila. Před bitvou s novorozenými se líbala s Jacobem, a tak si uvědomila, koho miluje. Pak jsem odešel od rodiny. Od té doby si párkrát zavoláme. Teď jsem někde ve střední Evropě. Kdyby tu tolik nesvítilo slunce, bylo by to ideální místo. Samé lesy. Od mého odchodu je to skvělé útočiště, ale už ne loviště. Pálení v krku se znovu ozvalo. Tak jsem se vydal do malé vísky nedaleko odtud.
Něco mi říkalo, že dnešní lov bude jiný. Ve vzduchu byla cítit změna. Říkal mi to instinkt. Instinkt. Tak dokonalá ochrana a zbraň a lidé ho potlačují. Jejich škoda. Kolik jich mohlo být naživu, kdyby ho poslechly. Dnes mě někam vedl. Bylo to jako tenká nit, která byla tak silná, že jsem se nechal vést.
Najednou jsem stál před domem. Byl to dvoupatrový rodinný dům s bílou omítkou, ale mě ta síla nutila se dívat do nejvyššího okna. Bylo to jako maják zářící do noci, i když se tam nesvítilo. Magické volání. Magie. Opět něco krásného, tajemného a hlavně skutečného. A lidská rasa to bere jako pohádky na dobrou noc. Já sám jsem toho důkaz. Upír, co čte myšlenky.
Ladně jsem skočil do okna. Na druhém konci byla postel. Můj cíl. Během té vteřiny, co tu jsem, mě obklopila nejnádhernější vůně na světě. Vůně lidské krve. Jen jsem tam stál a vychutnával jsem si každou vteřinu tohoto lovu. Není kam spěchat. Každý lov je jedinečný (a tenhle obzvlášť) jako život, který při něm skončí. Škoda, že jsem nelovil Bellu. Měl bych klid. To ona ve mně probudila toho netvora, kterého jsem nosil v sobě. Ona ho pustila na povrch. Lidé jsou zbabělci. Nepřiznají, že mají toho démona v sobě. Každý ho má.
Stál jsem tam a zhluboka dýchal tu omamnou vůni a poslouchal tu symfonii živého srdce, která mi je už několik desítek let odepřena. Srdce. Něco tak malého a s takovou mocí. Slyšel jsem, jak krev teče žilou. Klidně, tiše této dívce uniká čas na tomto světě. Nikdy není srdce i krev tak klidná jako ve spánku. Pak najednou ticho proťal zvuk otevření víček a vše bylo hlasitější. Zašustilo povlečení a já měl výhled na sedící probuzenou dívku.
„Alexi, kolikrát ti mám opakovat, že…“ Ztichla, jakmile jsem vystoupil ze stínu
„Co tady děláte? Jak…“ Zasekla se uprostřed věty a podívala se mi do očí. Šokovaně vykvikla. Rudá červeň. Otočila se na patě, otevřela dveře a běžela po schodech. Nechal jsem ji jít. Ať má náskok. Je slabší a žena má právo na náskok, ale netvor uvnitř mě pochopil, že dnes se tu nasytí. Pět lidských srdcí. To je dostatek, takže ten Alex možná přežije, ale ta dívka umře první.
Zavedla mě na lesní mýtinku. Stála tam v noční košilce a dívala se na vesnici.
„Hezký výhled, že?“ otázal jsem se ironicky. Jen kývla. Pomalu jsem se k ní přibližoval a ona se ani nepohnula. Její srdce bilo klidně a smířeně. Jednu ruku jsem omotal kolem jejího pasu. Druhou rukou jsem jí odhrnul vlasy na bok a polibky si razil cestu k tepně.
„Tak hloupá,“ konstatoval jsem a zakousl se do krku. S první kapkou přišlo sladké krvavé delirium.
„Jen jsem ti to chtěla usnadnit… Edwarde Cullene.“
Autor: alanisealicecullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vražedný milenec - 1. kapitola:
určitě si počkám na další kapitolu, pěkné
Ahoj.
Tak prvne je pozde a dlouho sem vzhuru ale myslim ze i za stavu kdyby mi teckovana zed nedavala dokonalou pointu by se mi toto libilo.
Ano dej trosku preskakovala ale popravde? videla sem uz horsi mnohem horsi skutecne naproste hruzky z kterych se staveji chlupy na zadku a lidi se tomu tady klaneli. Sice je pravda ze nejsem prave fanousek opisu naprostych kravin jako je treba barva sklenicky na 20 radku jak tu maj nektery v oblibe ale i tak ... me se to libilo a tecka
S pozdravem tva Tralala
Tak jako nevím, co napsat... Ta kapitola mohla být minimálně třikrát delší, podle mého jsi to podala velice zvláštním způsobem.
Vůbec ses nerozepisovala, opakovala jsi někde za sebou slova... Vím, kritika se dobře nečte, ale tohle... Nebylo to strašné, ale chtělo by to pořádně zapracovat na ději.
Byl jsem tam a dělal jsem tohle a tohle, najednou jsem tamhle a už dělám něco jiného. Tohle fakt není normální děj, to je... Jako kdyby jsi to někomu vyprávěla velice narychlo, jako bys spěchala, honem, honem, jen ať je u té dívky.
Neber to zle. Ale ta kapitola mi přijde hrozně usekaná, zvláštní, nedodělaná.
Námět by mohl být zajímavý, a abych pravdu řekla, perex mě zaujal. Ale opravdu jsem čekala, že budeš více věci, myšlenky, pocity rozepisovat. Na tom stojí opravdu příběh, ne na nápadu.
Já bych ti s tím klidně pomohla, jestli bys chtěla. Není to těžké více a lépe zpracovat.
Neber si můj komentář osobně, ber to jako radu. Pouč se z toho a snaž se, aby každičký detail nebyl opomenut, aby každý pocit procházel člověkem, jakoby ho sám zažíval.
Určitě si přečtu další kapitoly.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!