Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlačí máma - 9. Vánoční výzdoba

28.03.2010 (14:00) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6743×

VÁNOČNÍ VÝZDOBA
(Bella)

Když jsem přijela domů, Filip tu už nebyl. Naštěstí jde dnes do školy naposledy, pak jsou Vánoční prázdniny. Alice přijede až odpoledne, takže mám pár hodin čas. Rozhodla jsem se zajít si na lov, přece jen jsem dlouho nebyla. Roztáhla jsem štít asi 20km od domu, abych zjistila, jestli se tu někdo nenachází. Já totiž, každého, koho mám ve štítu, cítím. Cítím jeho energii, takže poznám, jestli jde o zvíře, člověka nebo upíra. Naštěstí byl vzduch čistý, takže jsem vyrazila.

Ulovila jsem si jen dvě srny, mám nejraději býložravce. Masožravci voní spíše jako lidé a já jejich vůni nesnáším. Připomíná mi, jaká jsem zrůda. Když jsem doběhla domů, dopřála jsem si koupel. Užívala jsem si času, kdy můžu být sama sebou. Krásnou upírkou a nehrát si na člověka. Stále jsem ještě nevěděla, jestli později odejdu jako člověk, nebo jestli jim řeknu pravdu. Každopádně to rozhodne dnešní večer.

Po koupeli jsem posbírala všechny narychlo schované fotky z obýváku a kuchyně, které jsem schovala, když měli přijít ti upíři. Následně jsem proběhla ještě celý dům a všechny naše fotky jsem uklidila do krabice s názvem „Skleničky na víno“ do garáže. Jak znám Alice, bude chtít uklidit úplně celý dům a nechtěla bych, aby nějakou z nich našla.

Když jsem skončila i s tím, rozhodla jsem se uvařit Filipovi oběd. Sice jí ve škole, ale taková dávka přece jen vlkodlakovi nestačí. Docela jsem se bála, jak na něj budou ve škole reagovat Cullenovi a jak on na ně. Ale přede mnou se k sobě chovali slušně, akorát trochu odtažitě. Sice jsou odvěcí nepřátelé, ale to já přece taky a vycházíme spolu lépe než dobře. Vždyť ho beru jako syna a na ten zápach už jsem si zvykla. Já mu přece taky smrdím, ale jemu to nevadí.

Zrovna jsem dávala do trouby druhou porci čokoládových muffinů, když se otevřely dveře. Se závanem větru se mi k nosu dostala vůně vlkodlaka a upíra. Rychle jsem přes sebe natáhla štít a zastřela svoji upíří vůni, která byla cítit po celém domě. Doufala jsem, že si toho Alice ještě nevšimla.
„Mami, jsem doma! A vedu návštěvu,“ uslyšela jsem z šatny. Ještě se zástěrou kolem pasu jsem je šla přivítat.

„Ahoj, jak bylo ve škole?“ zeptala jsem se Filipa, když si pověsil bundu a šel směrem ke mně.
„Dobře,“ usmál se. „Cullenovi jsou na upíry super,“ zasmál se a mrkl na Alice, která nejistě stála mezi dveřmi.
„Ty na vlkodlaka taky ujdeš,“ vyplázla na něj jazyk. Filip se zasmál a zmizel v poschodí.

„Nepůjdeš dál?“ zeptala jsem se smíchem Alice, která ještě pořád zaujímala místo ve dveřích.
„Víš, já nechci otravovat. Vím, že to občas přeháním a nechci vám kazit rodinné Vánoce. Chci říct, ty do naší rodiny patříš, ale já nevím, jestli i my patříme do té tvé,“ spustila a provinile svěsila oči.
„Alice, vy všichni jste do ní patřili vždycky. I když jste mě opustili. Nikdo z vás nemůže za to, že mě nemiloval. A pokud byste tenkrát neodešli kvůli tomu, odstěhovali byste se, protože nestárnete. Jsi pro mě nejlepší kamarádka a sestra a moc ráda bych s tebou strávila Vánoce,“ dokončila jsme a usmála se na ni.
„Děkuju Bello,“ řekla procítěně a objala mě. „Ale v jednom se pleteš,“ dodala tak tiše, že jako člověk bych ji neslyšela. Takže jsem se jí nemohla zeptat, co tím myslela. Raději jsem to nechala být.

„Tak kde začneme?“ změnila jsem téma. Ona se ihned rozzářila a spustila.
„Jako první obývák!“ zavelela a už mě do něj táhla.
„Počkej, mám v troubě muffiny,“ zasmála jsem s jejímu nadšení. Ale smích mě brzy přešel, snad nebudu muset jíst i před ní.
„Už na ně letím,“ ozvalo se od schodů.
„Nejdřív oběd! Je na plotně,“ rozzkázala jsem.
„Ano, mami,“ pronesl a zasmál se.
„Ty nebudeš jíst?“ zeptala se mě Alice.
„Už jsem jedla,“ odpověděla jsem jí.

„Bello? Vy ještě nemáte stromeček?“ zeptala se šokovaně Alice, když jsme vešli do obýváku.
„Eh, ne,“ vypravila jsem ze sebe. „Vždy ho řežeme až na Štědrý den.“
„Takže jako první jdeme pro stromeček,“ rozhodla Alice.
„Já pro něj skočím,“ ozval se za námi Filip s plnou pusou. Koutky úst měl od čokolády. Přísně jsem si ho změřila.
„Neměl jsi náhodou jíst první ten oběd?“ Pozvedla jsem obočí.
„Já jedl ve škole,“ pokrčil nevinně rameny a vypařil se zadním vchodem ven.
„Vem si bundu!“ zavolala jsem za ním. Sice ještě sníh nebyl, ale mrzlo.
„Mami, jsem vlkodlak,“ zasmál se.
„No jo,“ zamumlala jsem si.

„A co budeme dělat my, než ho přinese?“ otočila jsem se na Alice.
„Co kdybychom si promluvili?“ zeptala se vážně a sedla si do křesla. V duchu jsem zaúpěla a posadila se naproti ní.
„A o čem?“ zeptala jsem se jí.
„Co kdybys mi řekla tvoji minulost? Po tom, co jsme odešli?“ navrhla. Nechtěla jsem jí to zatím říkat, ale ani jí lhát.
„Promiň, ale zatím ne. Ale slibuju, že ti to jednou všechno povím,“ řekla jsem jí, i když tím slibem jsem si tak jistá nebyla.
„Jak myslíš,“ nesouhlasně se zamračila.
„A jakto, že nevidím tvoji budoucnost? A Jasper necítí tvoje emoce?“ ptala se dál.
„Tak to vážně netuším,“ pokrčila jsem rameny.
„Carlisle si myslí, že je to kvůli Filipovi,“ mumlala si spíš pro sebe.
„To je možné,“ přitakala jsem a vůbec se mi nelíbilo, jak jí lžu.

Naštěstí hned na to se ve dveřích objevil Filip a táhl menší modrý smrček. Takový jsme mývali každé Vánoce.
„Takový malý? A co je to vůbec za druh? Nebyla by lepší jedle?“ kritizovala Alice.
„Takový mýváme vždycky, je to naše tradice,“ vysvětlila jsem jí. Alice jen přikývla, obličej se jí rozzářil a akce výzdoba začala.

Umístili jsme stromek, ozdobili ho, vyzdobili okna, závěsy, květiny. Prostě vše, co se dalo. Z každého kouta na mě koukaly vánoční ozdoby nebo světélka. Bylo toho spoustu, přesto s Aliciným uměním to rozhodně nepůsobilo přeplácaně, ale vkusně a klidně.

K večeru už dům dýchal vánoční, pohodovou a rodinnou atmosférou. Seděli jsme všichni tři v obýváku a povídali si o různých věcech. Jako jsou nové filmy, trendy v módě, počasí a spoustě dalších. Hodně jsme se smáli a já si dnešní den strašně užila. Raději jsem vůbec nemyslela na to, co přijde večer.

Možná mě odtud bude chtít vyhodit, ale zatím tak nevypadal. Ale poslechla bych ho a odešla teď, když jsem znovu našla kamarádku? Ale na druhou stranu, dokázala bych jen tak poslouchat, jak mě někdo, koho miluju, vyhazuje? Na to jsem zatím neznala odpověď.

„Už bych měla asi jít,“ řekla z ničeho nic Alice. Venku už s stmívalo a Edward tu nejspíš bude každou chvíli.
„Dobře,“ přikývla jsem a vstala. Doprovodila jsem jí ke dveřím a rozloučili jsme se s ní i s Filipem. Byla jsem ráda, že si spolu rozumí.
„Jo, Edward tu bude za hodinu,“ zavolala, když nasedala do svého porshe. Jen jsem přikývla a vrátila se do domu.

Když jsem slyšela, že je už dost daleko, šla jsem něco udělat Filipovi na večeři a nachystat se na schůzku s Edwardem a zároveň do práce…

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlačí máma - 9. Vánoční výzdoba: