Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlačí máma - 18. Bílá vlčice

17.04.2010 (07:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5592×

BÍLÁ VLČICE
(Bella)

Všichni jsme nedočkavě seděli v obýváku a jediným zvukem tu bylo tikání hodin. Byly téměř tři hodiny odpoledne a Filip nikde. Ani hovor se nekonal. Jeho mobil hlásal: Uživatel je dočasně nedostupný. Už před hodinou mi to začalo lézt krkem a mobil jsem nechala někde v pokoji. Alice si na nás všech už vyhrála, z nudy nás dokonce i nalíčila. Teda jen dívky, samozřejmě. Taky jsem se z ní snažila dostat, kde je ten foťák plný scén z našeho veselého dopoledne. Ještě teď mě z toho smíchu bolí břicho, jestli je to u upírů možné. Ale ona byla neoblomná a za žádnou cenu nám ho nechtěla vydat. Ani Edward jí to z mysli nevyčetl, uměla si ji dobře chránit. A tak nám nezbývalo nic jiného, než sedět v obýváku a čekat. Měla jsem o Filipa docela strach, ale fakt, že je vlkodlak mi docela pomáhal.

Najednou jsme všichni zpozorněli a náš dokonalý upíří sluch se zaměřil na dálnici. Jedno auto tam právě zpomalovalo a vjíždělo na naši polní cestu. Když se blížilo k domu, všichni jsme zase posmutněli a začali znovu čekat. V autě se ozývalo pouze jedno srdce. Ale vrnění motoru mi přišlo tak známé, přesně jako Filipův opel. Jenže kolik aut má asi stejný motor? Miliony…

Auto zastavilo na naší příjezdové cestě a mně se zdálo něco v nepořádku. To srdce bylo na člověka příliš rychlé a silné. Tohle bude vlkodlak. Když jsem si ten fakt uvědomila, nejspíš jako první, protože se nikdo nijak nepohnul, vystřelila jsem z Edwardova klína a běžela ke dveřím. Byla jsem si naprosto jistá, že to srdce patří vlkodlakovi, takže proč se zpomalovat? Upíří rychlostí jsem proletěla domem a zastavila se až pod verandou.

Nevím, jestli ten pocit, když jsem uviděla řidiče, byl zklamání nebo radost. Z auta vystoupil vesele se usmívající Seth. Vybrala jsem si, bylo to zklamání. Kde mám syna? Ostatní už taky přišli a stáli kousek za mnou. Nejspíš je taky zklamalo, kdo stojí na příjezdové cestě. Ale proč přijel Seth Filipovým autem? Stalo se mu něco? Nebo zůstává v La Push a ani nás nepřijel navštívit?
„To je mi teda přivítání,“ zahlaholil smutně Seth. Uvědomila jsem si, že osm zklamaných upírů, kteří na něj zírají, pro něj nemusí být nejpříjemnější. Rychle jsem k němu doběhla a pevně ho objala. Až teď jsem si uvědomovala, jak moc mi chyběl.

„To je lepší,“ usmál se, když jsem ho pustila.
„Ahoj,“ zasmála jsem se.
„Čau,“ odvětil mi nadšeně.
„Kde je Filip?“ zeptala jsem se na otázku, která nás všechny zajímala.
„Budou tu každou chvílí, chtěli si zaběhat,“ řekl s úsměvem.
„Budou?“ páčila jsem z něj a doufala, že mi prozradí, kdo bude s ním.

Odpovědět mi nestihl, protože z boku našeho domu vyběhla bílá vlčice a jí v patách rudohnědý vlk. Oba prudce zabrzdili a připravili nám před domem čtyři opravdu hluboké rýhy na brambory. To si dělají srandu, teď se budou muset přeměnit a obléct, takže jí zase neuvidím. Ale Filipův vzhled mi nezabránil, abych ho okamžitě objala. Vystřelila jsem k němu a obmotala mu ruce kolem krku. Filip se tím svým vlčím úsměvem usmál a olízl mi tvář.
„Filipe,“ zabrblala jsem, ale zlobit jsem se na něj nemohla. Odtáhla jsem se mu z krku.
„Chyběl jsi mi,“ zasmála jsem se. „Vím, jsou to jen tři dny, ale stejně.“
„Připadám si jako blázen, mluvit s vlkem,“ mrmlala jsem si a šla zpátky za Edwardem a ostatními.

„No, představování bych nechal na později,“ řekl Carlisle.
„Běžte se převléct do Filipova pokoje,“ navrhla Esme a oba se rozešli do domu. Ta dívka trochu rozpačitě a opatrně, aby nic nezničila. Takže on se otiskl nebo zamiloval do dalšího měniče. Nevěděla jsem, že se mění i dívky. Vlastně věděla, Leah taky. Snad jí nebudou vadit upíři, ale zatím na to nevypadala. Nechtěla bych, aby kvůli tomu měli s Filipem problémy. No snad je aspoň trochu stejná, jako Seth.

„Pojď dál,“ vyzvala jsem Setha a všichni jsme se nacpali do obýváku. My jsme si posedali jako vždy po párech a Seth na volné křeslo. No jo, Emm sem z půdy donesl nějaký nábytek navíc, abychom se sem vlezli. Se Sethem se nepočítalo, ale stejně to vycházelo.
„Nemůžu jí číst myšlenky,“ zašeptal mi do ucha Edward.
„Jakto?“ ptala jsem se.
„Nevím, stejná tma jako u tebe,“ pokrčil rameny. Dál jsme to nerozebírali, jelikož jsme na úpatí schodiště zaslechli kroky.

Jako první sešel Filip a za ním krásná dívka. Ten si umí vybrat. Byla jsem tak šťastná. Měla dlouhé čokoládové vlasy a oči stejné barvy. Vlastně jsme si byly docela podobné, až na to, že ona byla opálená. Prostě indiánka. Byla trošku vyšší než já, ale jinak jsme si byly vážně docela podobné. Měla na sobě Filipovy kalhoty a košili. Však Alice to určitě brzo napraví. Oba došli až do obýváku a dívka nás stydlivě a obezřetně pozorovala.
„Takže rodino, tohle je Isabella, ale všichni jí říkají Izzie,“ ukázal na ni a objal ji kolem pasu. Takže jsme si podobné a ještě se jmenuje stejně jako já?
„A tohle je moje rodina. Máma Bella, její přítel Edward, Alice s Jasperem, Rose s Emmettem a Carlisle s Esme.“ Všechny nás postupně představil a Izzie si nás pozorně prohlížela.
„Ráda vás poznávám,“ řekla a usmála se.
„To já tě ráda poznávám,“ řekla jsem, vyskočila od Edwarda a šla ji obejmout. Vypadala zaskočeně, ale obětí mi opětovala. Podle úsměvu, který jí na tváři zůstal, když jsme se posadila zpět, jí to nevadilo. Postupně ji všichni přivítali a objali. Ona si pak s Filipem sedla do jednoho křesla, stejně jako my ostatní.

„No, asi bych Vám měla něco říct,“ spustila Iz. Naznačili jsme jí, že posloucháme. „Moje celé jméno je Isabella Swan,“ řekla. Shoda jmen? Co se to tu děje?
„Jsem dcera Sue Clearwaterové a Charlieho Swana,“ dodala a pozorně se mi podívala do tváře.
„Cože?“ vykoktala jsem.
„Když jsi před jednadvaceti lety údajně zemřela, tvůj otec to špatně nesl a máma ho z toho dostávala. Oba se do sebe zamilovali a po pěti letech od tvé smrti měli mě. Moje máma byla původně taky měnička, takže gen přešel i na mě. Jenže pak měla máma autonehodu a zemřela. Byla jsem malá a táta to nezvládal. Moc jsem mu připomínala tebe i mámu a věděla jsem, že mu tím jen ubližuju. Přestěhovala jsem se k Leah do Seattlu. Jenže pak jsem se začala měnit a žít ve velkoměstě bylo těžké. Takže jsem se nastěhovala k Sethovi. A pak jednoho dne se před našimi dveřmi objevil Filip a já se otiskla, stejně jako on,“ dovyprávěla a sklopila oči. Takže já mám nevlastní sestru?

Vyskočila jsem na nohy a běžela k ní. Doslova jsem jí vytrhla z Filipovy náruče, který mě obezřetně sledoval. Snad si nemyslí, že jí chci ublížit? Pevně jsem ji objala.
„Takže já mám sestru?“ ptala jsem se s úsměvem. Byla jsem tak moc šťastná.
„Sestry, jedna je vlkodlak a druhá upír,“ zasmála se a pevně mě objímala.
„Nevadí ti to?“ zeptala jsem se a odtáhla se.
„Samozřejmě, že ne. Já mám tady Sethovu školu,“ zasmála se.
„To je dobře,“ zasmála jsem se s ní. Ona mě znovu objala a já byla strašně šťastná.

„Nedáte si něco k jídlu?“ vmísila se do toho Esme se šťastným úsměvem. Jako odpoveď se ozvalo trojité hlasité zakručení v břichu. Všichni jsme se rozesmáli.
„No co? Pět hodin jsme nejedli,“ řekl uraženě Seth.

Všichni jsme tedy přešli do vyleštěné kuchyně a posadili se k obrovskému jídelnímu stolu. Alespoň jednou najde využití. Esme před vlkodlaky postavila talíře a mísu plnou zapékaných brambor. Nabrali si pořádné porce a pustili se do jídla. My je s nechutí sledovali. Esme jim ještě nalila pití. Nakonec jsem jim podala svoje sušenky a sedla si zpátky ke stolu.

„A táta?“ zeptala jsem na otázku, která mi po celou dobu vrtala hlavou.
„Občas ho navštěvuju, ale skoro nikdy není doma. Pracuje jako poradce při vyšetřování zločinů ve Forks a okolí. Všechen svůj čas tráví v práci a je velice vážený. Ale už není nejmladší a jeho šéf mě párkrát prosil, abych mu řekla, ať skončí. Má ho rád a nechce ho vyhazovat. Ví, čím si prošel. Jenže táta má už jen svoji práci. Občas ho navštěvuju já a Renné s Philem, ale on má většinou směnu, spí nebo je na služební cestě,“ řekla s povzdechem.
„Ublížila jsem mu hodně?“ zeptala jsem se smutně.
„Nemohla jsi za to,“ řekla pevně.
„Ale mohla, jenže toho nelituju. Kdybych do toho lesa nešla a vrátila se domů, nezpůsobila bych mu tolik bolesti. Ale na druhou stranu bych pak teď neseděla tady, se synem, dokonalým přítelem a rodinou,“ povzdychla jsem si. Sama nevím, která možnost je ta správná. Každopádně ničeho nelituju.
„Jestli za to někdo může, tak jsem to já,“ začal Edward, ale já ho přerušila.
„Ty mlč! Snad jsme si to vyříkali, ne?“ rozčílila jsem se.
„Snad se tady nebudeme přetahovat, čí to byla vina, ne?“ zasmál se Filip a všichni jsme přikývli.

Večer jsme strávili povídáním a seznamováním. V jednom dnu jsem získala sestru a informace o tátovi. Spokojeně jsem seděla v Edwardově teplé, měkké a bezpečné náruči a pozorovala štěstí kolem sebe. Bylo ho tu tolik, vyzařovalo z každého z nás, ze vzduchu a z každého slova či úsměvu.

Ještě před měsícem a pár dny jsem si o ničem takovém nedovolila ani snít. A teď tu sedím a jsem nejšťastnější upírka na světě. Všichni jsou snad šťastní, každý máme svoji polovičku a velkou rodinu. Já vím, Seth nikoho nemá, ale to bude tím, že je to hrozný sukničkář. Pořád se mění, takže vůbec nezestárl a jeho svaly a opálení na každou fungují jako lepidlo. Stačí trošku zamrkat, zatnout svaly a hodit po ní štěněčí pohled a je jen jeho. Snad se taky brzo usadí.

Pevně věřím, že už jsme si všichni tím zlým prošli a teď nás čeká jen štěstí. Navždy, jak krásně to zní. A pro nás je to možná doslova. Budeme tu vždycky, mladí, krásní a šťastní. Šťastně jsem vydechla a schoulila se víc v Edwardově hřejivém objetí. Přitiskla jsem se mu na hruď a hlavu zavrtala pod jeho krk. On mi položil svoji hlavu do vlasů a vdechoval moji vůni.
„Jsem tak šťastná,“ zašeptala jsem mu do kůže na krku a políbila ho na něj.
„Já taky. Mám tebe,“ usmál se mi do vlasů a objal mě ještě pevněji. Myslela jsem si, že už to víc nejde, ale šlo. Jak já ho miluju…