Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí sny - 16. kapitola + Epilog

20.10.2010 (17:45) • alfa • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2867×

16. kapitola – Štěstí

POHLED RENESMÉ:

„Velmi jsem se v tobě zklamal...“ řekl mi a Edward znovu zuřivě zavrčel. Ani já si nedělala iluze, že to Aro nechá jen tak a nechá mě jít.

„Ehm... no tak my už půjdeme. Čauky,“ snažil se Emmett odlehčit situaci. Nikdo se ale nezasmál. Jane mě propalovala pohledem. Nepochybně se snažila použít svůj dar.

„Ale, ale. Kampak byste chodili?“ řekl Aro s hrozivým úsměvem. Zamrazilo mě přitom v zádech.

„Máš poslední šanci, Mary,“ snažil se mě přemluvit Felix. Jane si ho přeměřila nesouhlasným pohledem a tázavě se podívala na Ara, který jen přikývl.

„Volturiovi nedávají druhé šance,“ oznámila a garda zahájila útok. I když se mi to příčilo, musela jsem použít svou moc. Všichni zůstali jako na povel nehybně stát.

„Musíme utéct. Jak dlouho je dokážeš udržet?“ ptal se Edward.

„Nevím. Nezkoušela jsem to. Nevím ani na jakou vzdálenost.“

„Musíme to risknout. Pospěšte si!“ zavolal a rozběhl se směrem ke garážím.

„Počkejte!“ ozval se na námi Katein hlas. „Chci jít s vámi!“  Překvapeně jsem se otočila zpátky.

„Co, když je to trik?“ pochyboval Jacob.

„Mluví pravdu,“ řekl Edward. Málem jsem se rozbrečela. Že by alespoň Katie byla opravdová kamarádka? Okamžitě jsem ji pustila a ona se rozeběhla ke mně. Padly jsme si do náruče a já se už asi po sté rozbrečela. Jestli to tak půjde dál, tak nejspíš brzo dostanu zánět spojivek. Jenže si prostě nemůžu pomoct. Už jsem si myslela, že mě i ona nenávidí.

„Na to budete mít dost času potom. Teď spěcháme!“ napomenul nás Emmett a odešel. Já i Katie jsme se vydaly za ním spolu s ostatními.

„Zrádkyně!“ zakřičela za námi Jane. Katie jen zavrtěla hlavou a jako poslední opustila místnost.

Ani mě moc nepřekvapilo, když si Alice vybrala křiklavě červené auto. Nic nápadnějšího tu snad ani nebylo. Nasedli jsme do aut a já smutně pozorovala vzdalující se Volterrský hrad. Bude mi to tu chybět. Ale co se dá dělat.

Celou cestu na letiště jsem měla zavřené oči. S rostoucí vzdáleností moje schopnost ztrácela na síle. Musela jsem se hodně soustředit. Kdybych je pustila, tak by se nejspíš vydali za námi a mně by nezbývalo nic jiného, než je zničit. A to nechci. Přestože mě teď každý upír z Volterry nenávidí, tak bych je nerada zničila. Svým způsobem je mám opravdu ráda.

Jacob mě pohladil po ruce a já překvapeně otevřela oči.

„To už jsme tady?“

„Jo. Tvoje Volterrská kámoška jezdí opravdu rychle,“ odpověděl Jacob. Stále Katie moc nedůvěřoval.

„Jmenuje se Katie,“ řekla jsem mu.

„No jo, promiň....“ omluvně se usmál a vystoupil z auta.

***

Po únavné cestě jsme konečně byli doma. Vlastně ne tak úplně doma. Byli jsme v Denali, kam se moje rodina přestěhovala chvíli po tom, co jsem zmizela. Mrzí mě, že už nebydlíme ve Forks. Byl to přece jenom můj opravdový domov. Vyrostla jsem tam a mám na to místo spoustu krásných vzpomínek. Škoda. Stejně bychom se ale za pár let museli přestěhovat.

Ale to je jen jeden nepodstatný detail. Hlavní je, že už nemusím pátrat po své minulosti. Už všechno vím. Jmenuji se Renesmé Carlie Cullenová. Žiju v Denali se svou rodinou a miluju Jacoba Blacka. Můj život je dokonalý. A já už nikdy nedovolím, aby se to změnilo.

EPILOG

o rok později...

„Tak a teď zavři oči,“ řekla Alice. Poslušně jsem je zavřela. Rozhodla jsem se, že dnes jí udělám radost a nebudu odporovat. Alici se vdává její jediná neteř a má z toho neskutečnou radost.

Ano, je to tak. Dneska si beru Jacoba. Je to už téměř rok, co jsem se vrátila z Volterry. Momentálně bydlíme opět ve Forks. Poté, co jsem se vrátila, už nebyl důvod bydlet v Denali. Vrátili jsme se zpátky. Nejvíc to asi potěšilo Charlieho. Ten je po spoustě let zase šťastný – se Sue.

Po mém unáhleném odchodu z Volterry jsem žila ve strachu, že se pro mě Volturiovi vrátí a já je budu muset zničit. Všechno se ale zlepšilo, když Alice dostala vizi. Aro dospěl k názoru, že útokem by nic nezískal. Právě naopak. Dobře si uvědomoval, že bych je zničila.

Katie teď žije s námi. Vlastně nejenom ona. Aro ke své smůle přišel i o Felixe, který se s Katie sblížil víc, než by mě kdy napadlo. Měla jsem tehdy dost vlastních problémů a nevšimla si toho.

Vlastně Katie s Felixem nejsou jediní, co mě překvapili. Nedávno se mi ozvala Jane. Prý ji hodně mrzí, jak se tehdy zachovala a přeje si, abychom byly zase kamarádky. Jenže to už nejde. Naše přátelství je jako rozbitá váza. I když ji slepíte, pořád bude mít spoustu trhlin.

Moji rodiče se začátkem nového semestru konečně nastoupili na Dartmouth. Teď jsou ale prázdniny a celá naše rodina je zase pohromadě. Je trochu ironické, že se vdávám ve stejný den, ve který bych se vdávala před rokem, kdyby se nestala ta nehoda. Ale... znáte Alici.

Ptáte se, co se stalo s Alecem? To vás asi zklamu. To totiž nikdo neví. Po našem rozchodu ho už nikdo neviděl. Doufám, že někde začal nový život beze mě a je zase šťastný. Nějakou dobu jsem si pohrávala s myšlenkou, že požádám Alici, aby se mu podívala do budoucnosti, ale pak jsem si to rozmyslela. Už mi do toho nic není. Snad žije plnohodnotným životem s někým, kdo ho doopravdy miluje.

Ucítila jsem tlak na břiše. Alice mi zrovna přivazovala zlatou mašli kolem pasu.

„Ehm, Alice, dovolíš?“ zeptala jsem se.

„Jistě,“ odpověděla, aniž by tušila, co mám v plánu. Sundala jsem stuhu ze šatů a přesně v půlce ji přetrhla. Kvůli ní to začalo a taky to teď skončí.

„Ale ne!“ zanaříkala Alice při pohledu na zničenou látku. Já se jen usmála a znovu se ponořila do vzpomínek.

Ta nehoda ještě zlepšila můj vztah s Jacobem - pokud je to vůbec možné. Dokonce ani Edward už proti našemu vztahu nic neměl. Podle toho, co mi vyprávěl, si toho Jacob hodně protrpěl.

Zajímá vás, co se stalo s vlčími sny? Na tohle totiž odpověď znám. Od doby, co jsem si vzpomněla, jsem ty sny neměla ani já, ani Jake. Doteď nevím, co to mělo znamenat. Carlisle zastává teorii, že jsme nějak vzájemně propojení a přesto, že jsem zapomněla, jsem pořád byla ve spojení s Jacobem. Dokonce chtěl, abychom zkusili být třeba den od sebe, abychom zjistili, jestli se sny zase objeví. Jenže já i Jake jsme byli odloučení dost dlouho. Teď jsme konečně spolu a nehodláme na tom nic měnit.

A abych nezapomněla na Ara... Ten tolik toužil po poloupírovi, že se rozhodl si jednoho pořídit. To se samozřejmě nelíbilo jeho ženě Sulpicii, která Ara nakonec opustila. No co. Každý svého štěstí strůjce.

„Hotovo!“ zavolala Alice a já se podívala do zrcadla. Musím uznat, že se jí to vážně povedlo.

„Tak pojď! Všichni tě čekají!“ řekla a dovedla mě na zahradu za domem. Nedívala jsem se na výzdobu ani na všechny přátele, kteří přišli. Viděla jsem jenom Jacoba, který stál vepředu a čekal. Čekal na mě.

Já se svého štěstí rozhodně nevzdám.

POHLED ALECA:

Schovaný za stromy jsem sledoval, jak Mary ve svatebních šatech prochází uličkou k tomu psovi. Jednou pozná, že si měla vybrat mě.

Nevidíme se naposledy, Mary! Pomyslel jsem si...

PODĚKOVÁNÍ

Tak a je to tady. 22 011 slov, 125 933 znaků, 2 486 řádků, 43 A4 stránek a 849 odstavců. Konec.

Vím, že povídka není moc dlouhá, ale v nejlepším se má skončit, ne?  :)

První díl Vlčích snů vyšel 16. 8. 2010. Během dvou měsíců jsem postupně přidala dalších 15 kapitol. Vlčí sny byla moje úplně první povídka. Nikdy by mě nenapadlo, že bude mít takový ohlas. Samozřejmě, že je spousta mnohem populárnější povídek, ale i tak je to pro mě hodně.

Chtěla bych poděkovat těm, co psali komentáře a povzbuzovali mě k dalším dílům. Nebýt vašich komentářů, tak bych s tím švihla někde u páté kapitoly. :D Děkuju samozřejmě i vám, všem čtenářům, kteří jste si tohle přečetli, přestože jste třeba nepsali komentáře.

Díky patří i adminům, kteří opravovali všechny díly. (Když si vzpomenu na ty chyby v 1. kapitole, tak ty adminy vážně obdivuju. :D)

Speciální dík patří mé úžasné kamarádce mrožce Katie, bez které by tu nejspíš nebyl ani první díl. :D Neodvážila bych se to zveřejnit bez jejího „Jó, dobré, zveřejni to.“ :D A taky děkuju, že jsem mohla použít tvoje jméno.

Doufám, že se vám povídka líbila, a že se to alespoň dalo číst. :D Teď plánuju další kapitololovku, ale chci si nejdřív napsat pár kapitol. Brzy bych měla napsat i pár jednorázovek. Třeba si to někdy přečtěte. :)

A na závěr bych chtěla poprosit, aby každý, kdo to četl zanechal alespoň krátký a poslední komentář. Snad vám té klávesnice neubude. :))

← 15. kapitola

Autor: alfa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí sny - 16. kapitola + Epilog: