Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí sny - 1. kapitola

16.08.2010 (17:45) • alfa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3091×

1. Kapitola - Svatební horečka

o 2 roky později

POHLED RENESMÉ:

„No tak, Alice! Já nechci žádné nové šaty! Proč se prostě nemůžu vdávat ve stejných jako moje matka?!“  Jo je to tak, za měsíc se mám vdávat a všechno plánuje Alice. Jak jinak.

„Nessie, prosím. Ty šaty už dávno vyšly z módy. Už mám pro tebe jiné, mnohem lepší!“ Povzdychla jsem si.

„No tak dobře,“ kapitulovala jsem.

„Ach díky, Ness! Uvidíš, že nebudeš litovat!“ A byla pryč.

Jacob se soucitně usmál. „Neměli jsme jí to říkat, naši budoucnost nevidí, mohli jsme se vzít ve Vegas a byl by klid.“

„To by byl, ale ona by mi to nikdy neopustila.“

„No jo… Jdu do La Push, nejpozději do hodiny budu zpátky. Billy se mnou chce mluvit. Docela se toho děsím. Nejspíš to bude nějaký proslov týkající se toho, že se budu ženit.“

„Neboj, za měsíc už to bude za námi.“ Políbila jsem ho a on odešel směrem k lesu.

Pořád musím přemýšlet nad tím, jestli jsme to moc neuspěchali. I když můj táta Edward celou dobu věděl, že se to jednou stane, tak se s tím vyrovnává dost těžce. Upíři a vlkodlaci jsou přirození nepřátelé. Takže se ani moc nedivím, že mu to vadí. Ale Jake se do mě otisknul. Vím, zní to trochu kýčovitě, ale dokazuje to, že jsme si souzeni. Ale zpátky k svatbě. Vůbec nevím, kde se bude obřad konat. Alice mi to nechce prozradit a Edward jí musel slíbit, že mi nic neřekne. Jasně jsem jí řekla svůj názor. Chci se vdávat tady, v domě jako Bella. Ale poslouchá mě ona? Ne. Doufám, že to bude v okruhu 100 kilometrů. Ona je schopná všeho. Ale bude se to asi odehrávat venku. Nejspíš proto se pořád snaží zjistit, jestli bude slunečné počasí.

„Ness! Pojď si vyzkoušet šaty!“ ozvala se ze shora. Začala jsem se pomalu ploužit do schodů.

„No jo už jdu!

V Alicině pokoji byla, kromě ní, Bella, Rosalie a Esmé. Všechny čtyři se tvářily nadšeně. Ale v matčiných očích se zračil i soucit. Ona si tímhle vším prošla před pár lety, když si brala Edwarda. Alespoň se vdávala tady v domě. Mně Alice skoro všechno tají.

„Tváříš se, jako bys šla na pohřeb,“ pobaveně konstatovala Alice.

„Ani se jí moc nedivím,“ zastala se mě Bella.

„Copak je to tak strašné?!“

„Jo je!“ odpověděly jsme obě dvě najednou.

„Nehádejte se!“ napomenula nás Esmé, „když nebudete zdržovat, budeš to mít dřív za sebou Ness!“

Všechny jsme zmlkly. Bella s Esmé mi pomáhaly dostat se do šatů, zatímco Alice s Rosalií nás kriticky pozorovaly. Šaty byly slonovinově bílé, po zem a bez ramínek. Klasika až na tu trapnou růžovou mašli v pase, která se k šatům vůbec nehodila.

„To snad nemyslíš vážně! Přece nebudu mít na svatebních šatech růžovou mašli! Není mi pět!“

„Och já zapomněla, že už jsou ti dva a půl!"

„Nech si tu ironii! Jsem už dospělá, a ta mašle půjde pryč!“

„Už se zase hádáte!“ snažila se nás uklidnit Esmé, „ta mašle se přece může udělat v jiné barvě!“

„To je skvělý nápad!“ nadchla se, „můžu je sama předělat! Svatební šaty jsem ještě nedělala. Co třeba zlatá?“

„Hm, to by šlo,“ vzdala jsem to.

„Jsem zpátky!“ ozval se Jacob zezdola, „kde jste všichni?“

„Nechoď sem! Nesmíš vidět šaty! zakřičela Alice a během tří vteřin byly šaty úhledně pověsené v bílém vaku v šatně.

„Vy s tím naděláte,“ prohlásil a já jsem se raději rychle vytratila z pokoje.

„Jacobe! Jsem ti nadosmrti zavázána, že jsi mě z té zkoušky vysvobodil!“

„Vážně to bylo tak hrozné?“

„Ještě horší,“ řekla jsem pobaveně a zašklebila se.

Najednou jsem uslyšela zvuk auta. Nejspíš se vrací mužská část naší rodiny, která musela vyklidit pole kvůli zkoušce svatebních šatů. Nikdy jsem neslyšela o pravidle, zakazující všem mužům v rodině vidět svatební šaty. Moje povedená teta to občas přehání. Zvědavost mi nedala se nezeptat.

„Kde jste byli?“ Emmett se nejspíš rozhodl hrát si na tajemného.

„To bys chtěla vědět, co?“

Jasper se ke mě shýbl. Nejspíš mi to chtěl pošeptat, ale vize jeho manželky byla rychlejší.

„Jazzi, neopovažuj se jí něco prozradit! To už bylo na mě trochu moc!

„Alice už to s tím tajnůstkařením trochu přeháníš! Nejspíš si s Jakem zajedeme do Las Vegas a ty budeš poslední, kdo se o tom dozví!“

Naštvaně jsem odešla z domu. Co si o sobě vlastně myslí?! Za chvíli mi snad začne tajit i datum svatby, ne? Nejspíš to bere až moc vážně. Měla by se vzpamatovat, nebo opravdu začnu uvažovat nad variantou tajné svatby. Vím, že by mi to nikdy neodpustila, ale byla by to její chyba. Jsou jisté hranice, které by měla dodržovat.

Jakožto poloviční upír mám skvělou paměť. Už jako malou mě každé ráno oblékala do nových šatů, protože jsem hodně rychle rostla. Dobře si vzpomínám, že byly často nepohodlné. Nedalo se v nich ani pořádně projít, jak byly některé šatičky příliš úzké. Když mi jednou vnutila boty na podpatku, přestože jsem fyzicky vypadala teprve na deset, musel zakročit táta. Byla jsem taková její malá kopie. Teď už se od ní oblékat nenechám. Většinou nosím džíny a jednoduchá trika nebo košile.

Zatímco jsem přemýšlela, dostala jsem se až hluboko do lesa. Náhle kolem mě proběhla srnka a já si uvědomila svou žízeň. Nechala jsem své upíři instinkty, aby mě ovládly, a skočila jsem po ní. Vzpouzela se, ale pak jí došly síly. Po chvíli jsem s ní byla hotová a vydala jsem se dál do lesa. Chvíli jsem bloudila, a pak jsem spatřila dobře známou louku. Lehla jsem si do trávy a poslouchala zvuky života okolo mne. Bylo uklidňující poslouchat šumění lesa a bzučení hmyzu. Po dlouhé době jsem se zase cítila dobře. Bylo fajn být tak daleko od všech těch svatebních příprav a zmatků. Nemusela jsem na nic myslet a jenom jsem odpočívala. Potom jsem usnula. Zdálo se mi o svatbě. Měla jsem na sobě otřesné, miminkovsky růžové šaty a kráčela jsem k oltáři, u kterého čekal Jacob ve vlčí podobě. Rozhlédla jsem se a všichni jeho kamarádi byli taky přeměnění. Za sebou jsem uslyšela hlas dědečka Charlieho.

„Vlci! Resnesmé utíkej!“ volal vyděšeně. Chtěla jsem mu říct, aby se nebál. Jenže jsem ucítila něco na rtech a s trhnutím jsem se probudila. Vedle mě seděl Jake a usmíval se.

„Ahoj Šípková Růženko, všude jsem tě hledal. Edward po tvém odchodu Alici vynadal a dal ti za pravdu. Myslím, že jí to konečně došlo a má výčitky.“

„Promiň mi ten útěk. Je toho na mě poslední dobou moc.“

„Já tě chápu. Na tvém místě bych se zachoval stejně. Ale měli bychom se vrátit. Už se začíná stmívat."

Prudce jsem se zvedla a nechápavě se podívala na oblohu. Slunce už vážně zapadalo.

„Máš pravdu, jdeme.“ Ruku v ruce jsme se vydali zpátky. Jacob se najednou zastavil a obezřetně sledoval houští, ze kterého se ozývalo šustění, a najednou z toho místa vystoupil velký pískově zbarvený vlk.

„Sethe, co tady děláš?“ zeptal se.

Vlk odběhl zpátky do houští a za chvilku z něho vystoupil Seth v lidské podobě.

„Něco jsi si u Billyho zapoměl." Podal mu malou černou krabičku.

„Díky. Nechceš u nás zůstat? Dlouho jsi tu nebyl.“

„Teď ne, bude noc a já se chci vyspat. Možná dojdu zítra.“

„Aha, škoda. Tak zítra.“ Posmutněl a Seth odešel pryč.

Občas mi bylo líto, že kvůli mě odešel z La Push. Opustil svou rodinu a přátele. Viděla jsem na něm, jak mu všichni chybí, i když mi pořád tvrdil pravý opak. A navíc se nejpozději do roka musíme odstěhovat kvůli Carlisleovi. Rosalie, Emmett, Alice a Jasper chodí na vysokou. Moji rodiče příští rok taky půjdou. Teď byli celou dobu doma, aby mne mohli vychovávat. Já jsem do školy ještě nikdy nechodila kvůli mému růstovému sportu. Učil mě táta. Teď vypadám tak na devatenáct. Pořád ještě trochu rostu. Typuji, že za rok už to nadobro přestane a budu vypadat tak na 25 jako Jake. Momentálně jsou všichni doma, protože jsou letní prázdniny. Potom se všichni zase vrátí do školy.

„Ehm, Ness? Budeme tu stát ještě dlouho?“

„Oh promiň, nějak jsem se zamyslela,“ a šli jsme domů.

„Kde jste byli tak dlouho?!“ zeptala se Bella, „byl tu Charlie! Hodinu na vás čekal, a pak odjel domů.“

„Našel jsem Ness, jak spí na louce a potom jsme se trochu zdrželi se Sethem.“

„Moc mě to mrzí, dědečka už jsem dlouho neviděla. Zítra ho pojedeme navštívit. Slibuju."

„To doufám!“ řekla a odešla si sednout na pohovku za Edwardem.

Emmett s Jasperem se dívali na baseball, Alice si něco čmárala do bloku, rodiče jen tak seděli vedle sebe a Rosalie si lakovala nehty. Carlisle byl nejspíš v pracovně a Esmé v kuchyni, ze které se linula vůně večeře, kterou vařila pro mě a Jacoba.

„Večeře!“ zavolala Esmé z kuchyně. Během chvilky jsme byli u ní.

„Mmm, to krásně voní,“ liboval si Jacob a sedl si ke stolu. Já jenom nakrčila nos, protože mi lidské jídlo nikdy moc nechutnalo, ale trochu jsem vždycky sníst musela. Posadila jsem se vedle něho a Esmé přede mne položila talíř s malou porcí špaget, zatímco Jakeovi naložila plný talíř. S nechutí jsem se pustila do jídla. Za těch pár let jsem si už na lidské jídlo celkem zvykla, ale pořád mi nechutnalo. Za tu dobu, co jsem do sebe s obtížemi nasoukala celou porci, si Jake stihl i přidat. Po jídle jsme odešli do našeho domu, ve kterém jsme bydleli my dva a moji rodiče. Už to nebyla ta malá kouzelná chaloupka jako z pohádky. Esmé ji před rokem předělala na větší dům, aby s námi mohl bydlet i můj přítel.

Už jsem chtěla otevřít dveře, když se najednou z dálky ozval Carlisleův hlas. „Všichni pojďte rychle do pracovny.“

Co může chtít? Zmateně jsme se na sebe podívali a vydali se zpět. Všichni už byli v pracovně a netrpělivě čekali na nás.

„No tak, Carlisle! Co se děje?“ nevydržel to Emmett.

„Volturiovi poslali dopis,“ hlesl a já jsem si okamžitě s hrůzou vzpomněla na Ara, jeho gardu a na to jak mě chtěli zabít.

2. kapitola →

Autor: alfa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí sny - 1. kapitola: