Dlaší díl vlčka je tady. Edward se třídou jede na menší výlet do La Push. Od prvního dne ve škole se delší dobu neudálo nic zvláštního, ale nic netrvá věčně. Chcete vědět víc?
Přeji hezké čtení. :)
10.11.2010 (08:15) • Marcus1932 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1521×
Milé čtenářky, přeji Vám příjemné čtení a nezapomeňte na komentáře, abych věděl, jestli moji povídku ještě někdo čte.
Edward:
Celý den jsem byl jako na trní. Nevěděl jsem, co to mělo znamenat, ale připisoval jsem to nějakému doznívajícímu příznaku mého nedávného zranění. Na nic jsem se nemohl soustředit a při představě, že by se mi stejná věc měla stát na školní chodbě, kde byl nepředstavitelný hluk, jsem věděl, že bych to psychicky nezvládl. Určitě bych se schoulil někam do kouta a se zacpanýma ušima bych se kýval dopředu a dozadu. Pak by jenom přijeli ti hodní pánové s košilí, co má hodně dlouhé rukávy a moje životní episoda ve Forks by byla u konce.
Po zbytek týdne byl klid. Už jsem začínal věřit, že to byla opravdu jenom náhoda, až do pátku. Už od rána svítilo slunce, což bylo v těchto končinách hodně neobvyklé. Jako obvykle jsem přijel do školy a parkoviště bylo plné lidí, kteří si užívali teplo slunečních paprsků, které si dnes jako zázrakem prodrali cestu neprostupnou šedivou peřinou na obloze.
První hodinu jsme měli biologii a hned jak přišel profesor do třídy, oznámil nám, že vyrazíme do místní rezervace La Push zkoumat pobřežní ekosystémy. Celá třída byla nadšená, že aspoň na chvilku vypadneme ze školy. Všichni jsme vyšli na parkoviště před školou, kde už stál připravený žlutý školní autobus. Bylo dost zvláštní nemít vedle sebe tu věčně brebentící Bellu. Už od středy nebyla ve škole. Možná je nemocná, nebo jenom někam odjela s tátou. Vlastně ani nevím, proč mi chybí. Je upovídaná a vlezlá… ale ta krásná vůně.
Připadal jsem si jako Jackyl a Hyde. Jedna moje část Bellu neměla ráda, ale ta druhá, která získávala nekontrolovatelně převahu, po ní toužila. Toužila po ní víc, než po čemkoli jiném a udělal by cokoli, jen aby s ní mohla být.
Netrvalo dlouho a už jsme všichni vystupovali z autobusu blízko pláže v La Push. Profesor nám rozdal papíry, na které jsme měli zapsat všechno živé, co kolem sebe zahlédneme, a vypustil nás na pláž. Celá třída se rozdělila do několika větších, či menších skupin, ale já jsem šel pátrat na vlastní pěst. Pláž byla plná naplaveného dřeva a kamení, tak jsem začal hledat. Procházel jsem se po pláži a nakukoval jsem pod kameny, jestli něco nenajdu. Jediné co jsem objevil, byli dva krabi, kterým se evidentně nelíbilo, že jsem odhalil jejich úkryt, tak jsem pokračoval dál po pláži k velkým balvanům, mezi kterými byla skulina. Protáhla jsem se mezi kameny a našel jsem svatý grál. Přímo přede mnou bylo malé jezírko, které tu zůstalo po odlivu. Bylo to takové zmenšené moře. Plavali tu rybky, několik sasanek a dokonce malý mořský koník. Na všech bylo vidět, že netrpělivě čekají na příliv, který je osvobodí z jejich vodního zajetí. Pečlivě jsem zapsal všechny vodní tvory. Pak jsem se posadil na kámen, který byl vyhřátý od sluníčka, a pozoroval jsem okolí.
Přede mnou se rozprostíralo širé moře, ze kterého vystupoval jeden menší útes, kolem kterého plaval racek. Najednou zamával křídli, vznesl se asi třicet centimetrů nad vodu a posadil se na útes. Celý ten proces, který mohl trvat tak dvě sekundy jsem viděl, jako by trval dvě minuty. Při zamávání křídel jsem viděl každé jednotlivě peříčko, jak se pohnulo v poryvu větru. Když se racek vznesl nad vodu, z jeho peří se snesla sprška vody. Každá kapka se třpytila jako diamant a zároveň lámala světlo na duhu. Tenhle krásný úkaz se opakoval ještě dvakrát. Když racek přistál na útesu, od jeho nohou odlétlo jen pár odlesků, ale když se načepýřil a oklepal se, spustil sprchu duhových odlesků. Připadal jsem si, jako bych byl od racka deset centimetrů. Všechno jsem viděl tak detailně. Ale útes byl dobrých deset metrů ode mě. Zamrkal jsem, promnul si oči a najednou to byl prostě pták na kameni v moři.
Ještě chvíli jsem tam seděl a pozoroval jsem nebe bez jediného mráčku. Slunce svítilo jako o závod a na modrém nebi byl ještě slabě vidět Měsíc, který už brzy dosáhne úplňku. Téměř kulatý a průsvitný jako duch, visel na nebi. Jako předzvěst děsivých událostí, které se za nedlouho stanou. Událostí o kterých nikdo, dokonce ani já sám, nemá tušení.
Při pohledu na ono nebeské těleso, jako by mnou proudila elektřina. Cítil jsem podivné svědění na krku a na zádech, ale když jsem se poškrábal, nepomohlo to. Učitel začal svolávat třídu, tak jsem se protáhl mezi kameny a vydal se po pláži zpět k autobusu. Odevzdal jsem svůj vyplněný papír a šel jsem se posadit dovnitř. Náš výlet se neočekávaně protáhl, a tak jsme dorazili do školy až v půlce třetí hodiny, což rozhodně nikoho nemrzelo. O pár hodin ve škole méně a celý den se zdál hned snesitelnější. Nečekala nás žádná písemka a zbytek páteční výuky uběhl jako voda. Ozvalo se poslední zvonění a všichni se hrnuli na parkoviště a spěchali domů, aby si užili volna.
Nasedl jsem do auta a ani jsem se nenadál a už jsem odbočoval na příjezdovou cestu k domu.
Autor: Marcus1932 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Vlčí instinkt - Kapitola 11.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!