Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 6. kapitola

19.09.2011 (13:00) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2747×

Běžela jsem po lese a užívala si, jak mi vítr cuchá srst. Byl skvělý pocit běhat a nic kolem sebe nevnímat. Být svobodná, nemít závazky, dělat si co chci…

„Ehm!“ odkašlal si Paul. Tady člověk ani nemůže snít! Věděla jsem, že nejsem svobodná a mám milión závazků vůči La Push, smečce, Paulovi, Samovi… Ale bylo příjemné aspoň na chvíli utéct před realitou.

„Chápu tě, ale měla by ses soustředit,“ upozornil mě opět. Když jsem ho uslyšela, nešťastně jsem zakňučela. Bylo mi nepříjemné, že ho můžu slyšet, ale nevidím ho. Můj objekt otisku je daleko a je mi to nepříjemné. Chtěla bych ho mít vedle sebe a políbit ho. Paul si při té představě spokojeně odštěkl. Sedla jsem si a chtěla jsem začít výt v náznaku nespokojenosti, ale na poslední chvíli mě Paul zadržel.

„Ne! Vytí je jako naše znamení, přivolala bys ostatní. Buď zticha!“ Okamžitě jsem ho poslechla. Začala jsem tlapou prohlubovat díru v zemi a celou dobu jsem nadávala a stěžovala. Vůbec jsem si nevšimla, že se Paul začal přibližovat mým směrem, dokud mě nesrazil na zem. Tyčil se nade mnou a nebezpečně vrčel, kdyby jeho myšlenky neprozrazovaly, že se jedná jenom o hru, tak bych se ho i bála. Pokusila jsem se ho ze sebe sundat, ale nenechal se. Stál nade mnou a předváděl vlčí úsměv, nakonec mě v náznaku polibku oblízl čenich. Spokojeně jsem se zasmála a začala se třást. Paul okamžitě ode mě odstoupil a nechápal, co se děje.

„Počkej a dočkáš se!“ Vyplázla jsem na něj jazyk a přeměnila jsem se nazpátek do lidské podoby. Chvíli jsem před ním stála nahá a užívala jsem si jeho pohled. Koukal na mě s vykulenýma očima a vyplázl jazyk na bok. Pomalu ke mně začal přicházet jako zhypnotizovaný a kochal se každou křivkou mého těla. Když byl už dostatečně blízko, oblékla jsem se a začala jsem před ním utíkat. I v lidské podobě jsem byla rychlejší než obyčejný člověk. Utíkala jsem a stále jsem ho za sebou neslyšela, dokázala jsem si představit, jak stojí na místě se smutným pohledem a dívá se směrem, kterým jsem zmizela. Ale spletla jsme se. Najednou se kolem mě obmotaly teplé ruce a přitlačily mě na strom. Stála jsem zády opřená o strom a Paul měl ruce opřené vedle mé hlavy, abych mu opět neutekla. Zasmála jsem se a on se mnou. Ale po chvilce opět zvážněl. Vpíjel se do mých očí, stejně jako já do jeho. Nadzvedl mi bradu a dravě mě políbil. Naše rty hrály smyslnou hru a po chvíli se zapojily i naše jazyky. Spokojeně jsme vrněli a nemohli jsme se od sebe odtrhnout. Paul mě k sobě přitáhl ještě pevněji a já jsem mu vpletla ruce do vlasů. Jeho rty se přesunuly na můj krk, na kterém laskal každý milimetr.

„Paule,“ zanaříkala jsem, když mě na krku skousl. Na daném místě mi zůstane určitě cucflek… Po chvíli mě opět políbil na rty a dlouhou dobu jsme se od sebe nemohli odtrhnout, když se tak konečně stalo, byli jsme o sebe opření čely a dívali jsme se navzájem do očí.

„Měli bychom jít hlídat,“ připomněla jsem po chvíli. Začala jsem mít výčitky svědomí, vůbec se nechovám jako alfa. Měla bych jít ostatním příkladem a ne se tady líbat s Paulem. Odběhla jsem za keř a proměnila jsem se, když jsem se vrátila, tak Paul byl už také vlkem.

„Chceš si dát závod?“ navrhla jsem mu.

„Ne!“

„Proč?“

„Protože ty jsi nejrychlejší, takže vím, že bych rovnou prohrál. Promiň, ale na závodění si najdi někoho jiného.“ Zakňučela jsem a doufala, že ho tím obměkčím, ale nestalo se tak. Nakonec jsme se oba vydali směrem, kde jsme skončili s hlídáním a vzpomínali na předchozí polibky.

„Jak ses vlastně do mě otiskl?“ Vůbec mi o tom nevyprávěl a byla jsem zvědavá.

„Když jsem se přeměnil, měl jsem mít hned na druhý den hlídku, ale mému otci se udělalo zle a nechtěl jsem ho opustit. Jacob byl u Rachel na návštěvě a Jared byl s Kim. Jediný kdo zbýval, byl Sam. Šel jsem k vám a před domem jsem zahlédl tebe. Četla sis a byla jsi do té knížky zcela zabraná. Díval jsem se na tebe několik minut a pak se vedle mě objevil Sam a já pochopil, co se se mnou stalo. Že jsem se do tebe otiskl.“

„Já jsem si ničeho předtím nevšimla.“

„Sam mi zakázal ti to říct, nechtěl, abys věděla pravdu o vlcích. Ale stejně byl sám donucen ti říct pravdu. Když jsi vše zjistila, povolil mi, se s tebou stýskat, ale než k něčemu došlo, sama ses přeměnila a já měl strach, jestli se neotiskneš do někoho jiného a že mě opustíš. Byla to muka, být vedle tebe a nemoci ti říct, že tě miluju.“ Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a snažila jsem se pobrat všechno, co mi zrovna řekl. Viděla jsem celou scénu jeho očima, jak mě viděl si číst… Pod návalem jeho citů se mi podlomila kolena a lehla jsem si na zem. Chovala jsem k němu stejné pocity, ale bylo zvláštní vidět sebe jeho očima. Chtěla jsem, aby věděl, jak bylo mně. Ukázala jsem mu, jak jsem se do něj otiskla a on zase mně, jak mu spadl velký kámen ze srdce, když byla jistota, že budu s ním a nikým jiným.

Běhali jsme po lese a vyměňovali jsme si naše pocity. Cítila jsem se už líp, byl mi blíž než kdy předtím.

„Výměna stráží,“ ozval se najednou Jared s Embrym. Oba jsme sebou trhli pod návalem jejich myšlenek. Ztratili jsme pojem o čase a nedošlo nám, že už svítá a končí naše hlídka.

„Dělo se něco zvláštního?“ zajímal se Embry. Oba jsme zakroutili hlavami, ale naše myšlenky mluvily za vše. Embry a Jaredem okamžitě věděli všechno, co jsme dělali a když jsme se dostali k části, když jsme se přeměnili nazpátek do lidské podoby, neudrželi se a začali se smát.

„Můžu?“ zeptal se Paul.

„Jasně.“ Rozběhl se směrem, kde stál Jared a srazil ho k zemi. Okamžitě se začali prát a já se s Embrym vsadila, kdo vyhraje. Já samozřejmě fandila Paulovi a on Jaredovi. Embry byl plně zabrat do jejich boje, sice je neviděl naživo, ale jejich myšlenky mu úplně stačily. Využila jsem toho, že nedával pozor, a rozběhla jsem se jeho směrem a také se s ním začala prát. Byla to sranda. Nechtěl mi ublížit, zaprvé proto, že jsem alfa zadruhé, protože jsem dívka, takže jsem celou dobu měla navrch. Ale Paulovi se nelíbilo, že se pereme. Zbavil se Jareda a chtěl mi jít pomoc, ale dala jsme mu rozkaz, ať mi nepomáhá. Musel mě poslechnout, nemohl se mi vzepřít, ale nelíbilo se mu, že nemůže mezi nás zasáhnout. Ale jednalo se o osobní věc, chtěla jsem si vydobyt stejný respekt, který míval Sam.

„Vyhrálas,“ hlesl nakonec Embry. Oba jsme byli vyčerpaní a měli jsme několik kousanců a tržných ran. Embry se vydal na hlídku s Jaredem a já s Paulem jsme se proměnili nazpátek a vydali jsme se ke mně domů.

Paul mě musel nést, protože jsem byla po boji zesláblá a rány se mi hojily pomaleji než u ostatních vlkodlaků. Paul nevěděl čím to je a velice ho tahle má změna znepokojovala, ale já jsem jí raději neřešila. Přitulila jsem se k Paulovi ještě těsněji a políbila jsem ho na rty. Kolébavý pohyb jeho chůze mě po chvíli uspal a poslední věc, kterou jsme si pamatovala, byly jeho rty dožadující se mé pozornosti, která ovšem neměla odezvu.

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 6. kapitola: