Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 5. kapitola

18.09.2011 (08:15) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2200×

Šla jsem s Paulem ruku v ruce z louky a dlouho jsme si povídali. Chtěli jsme o sobě vědět všechno, ale moc věcí jsme nezjistili. Většinu cesty jsme šli mlčky a užívali si přítomnost toho druhého, takže tenhle celý proces otázek budeme muset v nejbližší době zopakovat. Po chvíli jsem začala být unavená, tak mě vzal do náruče a nesl. Nic víc jsem si nepamatovala, musela jsem usnout v jeho náručí a on mě, jako správný gentleman, odnesl ke mně domů. Ležela jsem v posteli, přikrytá dekou a jenom ve spodním prádle. Začervenala jsem se při představě, jak mě Paul vysvlékl a uložil do postele. Byla jsem ráda, že jsem spala ve své posteli, ale chyběl mi. Připadalo mi, jako by chyběl kus mě. Potřebovala jsem Paula vidět, co nejdříve.

Vběhla jsem do koupelny a dala si osvěžující sprchu a z vlasů jsem si vymyla listí a větvičky. Opravdu se budu muset nechat ostříhat… Jenom v ručníku jsem se vrátila nazpátek do svého pokoje a otevřela jsem skříň, která překypovala oblečením a doplňky. Oblékla jsem si černé kraťasy a průhledné bílé tričko, pod které jsem si dala plavky. Dneska měl být nádherný den. Počasí tomu nasvědčovalo. Svítilo slunce a bylo příjemné teplo, na nebi ani mráček a vítr také nefoukal. Vlasy jsem si stáhla do drdolu, chtěla jsem si je ještě chvíli užít. Když jsem byla spokojená se svým vzhledem, šla jsem do kuchyně udělat si pořádnou snídani. Ze včerejšího běhání lesem mi celkem vyhládlo.

Když jsem míjela obývací pokoj, zaslechla jsem tichounké chrápání. Vyděšeně jsem sebou trhla a nejistě jsem nakoukla na pohovku, na které ležel… ležela ta nejúžasnější osoba ze všech. Paul spal jako malé dítě. Nechal si na sobě jenom černé trenky a mně se naskytl pohled na jeho vypracovanou postavu. Očima jsem přecházela každý jeho sval až k obličeji. Rty měl trochu pootevřené a víčka se mu slabě třásla. Vypadal překrásně a při každém pohledu na něj se mé srdce rozbušilo ještě hlasitěji. Chtěla jsem jít k němu a políbit ho, dotýkat se každé jeho křivky těla, ale zastavila jsem se. Radši jsem ho nechala spát a šla nám udělat snídani.

Dostala jsem příšernou chuť na vajíčka. Vytáhla jsem plato s deseti vajíčky a začala jsem z nich dělat volská oka. Jenom z té chuti se mi sbíhaly sliny. Když už byly hotové, chtěla jsem je sundat z plotny, když jsem na krku ucítila Paulovy teplé rty, které si tvořily cestičku k mému ušnímu lalůčku, který jemně skousl.

„Dobré ráno,“ zašeptal.

„Dobré,“ vydala jsem ze sebe přidušeně. Stále jsem byla omámená z jeho polibku a především mé tělo se dožadovalo další pozornosti.

„Krásně to voní.“ Kývl hlavou směrem ke snídani a pevněji mě objal. Stále byl jenom v trenkách a jeho tělo mě příjemně hřálo. Vyprostila jsem se z jeho sevření a rozdělila vajíčka na dva talíře. Paul si sedl ke stolu a přitáhl si mě do náruče. Navzájem jsme se krmili a provokovali se. Pár kousků jídla zůstalo na zemi, ale úklid nepořádku, který jsme způsobovali, jsme vůbec neřešili.

„Máš drobek v koutku,“ upozornil mě Paul, ale než jsem ho stačila jakkoliv utřít, políbil mě. Jeho rty se hladově vpíjely do mých a já jsem mu polibky náruživě vracela. Jednu ruku jsem mu zamotala do vlasů a druhou jsem ho hladila po hrudi. Spokojeně zavrčel a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Jeho ruce se pohybovaly na mých zádech, ale pak jedna zabloudila pod mé triko a mířila si to stále výš. Ztuhla jsem a přestala mu polibky vracet. Byla jsem ještě panna a nechtěla jsem se s Paulem vyspat. Jsme spolu teprve den! Okamžitě si všiml, že není něco v pořádku, a odtáhl se ode mě. Zadíval se mi do očí a zřejmě pochopil, co se děje. Ruku vytáhl zpod trička a položil mi ji na tvář.

„Co bys chtěla dneska dělat?“ zeptal se s jiskřičkami v očích.

„Co asi?“ odpověděla jsem ironicky a ukázala jsem na své oblečení.

„Když se půjdeme vykoupat, večer budeme příliš unavení. Máme hlídku… Nezapomněla jsi, že ne?“

„Ne. Tak co teda navrhuješ ty?“

„Nějaký film a procházka v lese?“

„Jenom film. Lesa si ještě užijeme až moc,“ pověděla jsem šibalsky. Letmo jsem Paula políbila a namířila si to k televizi. V hromadě s filmy jsem našla můj nejoblíbenější, Nežádej svůj poslední tanec, a zapnula jsem ho. Paul už seděl na gauči a čekal, až k němu dojdu. Lehla jsem si vedle něj a hlavu jsem si opřela o jeho hruď. Celou dobu mě hladil po vlasech a já spokojeně vrčela. Ale když se objevil titulek filmu, ztuhl.

„To mi nemůžeš udělat!“ Nasadil psí kukuč a jeho pohled říkal jediné. Tenhle film ne, prosím!

„Ale mně se líbí!“ začala jsem se s ním hádat. Nejdřív chtěl něco namítnout, ale pak se zarazil. V očích mu začalo nebezpečně jiskřit a nasadil pokřivený úsměv. Tohle bude hodně zlé…

„Dobře. Ale příště se podíváme na nějaký horror,“ kladl podmínky. Nesnášela jsem horrory a hodně jsem se u nich bála, ale věděla jsem, že mi nezbývá nic jiného, než souhlasit. Neochotně jsem přikývla a opět jsem si na něj položila hlavu. V půlce filmu mi začala těžknout víčka a já jsem usnula.

Probudily mě až něžné polibky. Otevřela jsem oči a zahleděla jsem se do Paulových. Byly plné lásky a něhy. Natáhla jsem se k němu a políbila ho. Polibek mi ochotně vracel, ale pak naštvaně zavrčel.

„Co se děje?“ zajímala jsem se okamžitě.

„Cítím Jacoba. Jde sem s Leah. Zajímalo by mě, co můžou chtít…“ Rychle na sebe hodil oblečení a šel jim otevřít. Já jsem se otráveně posadila na gauči a čekala, až sem dojdou. Paul se tvářil naštvaně, bylo vidět, že se mu nelíbí, že nás ruší. Jacob jenom zářil a Leah byla znuděná a smutná.

„Čas ostříhat,“ oznámil Jacob a obdařil nás úsměvem od ucha k uchu. Obě dvě jsme si povzdechly, ale vzaly jsme si od něj nůžky, které nám víc než ochotně podával. Donesla jsem nám zrcátka, abychom se ostříhaly aspoň pěkně. Bylo vidět, že Leah se vůbec nechce. Ne že mně by se chtělo, ale jsem alfa, měla bych jí jít příkladem. Po tváři se mi skutálela jedna osamocená slza a ušmikla jsem si kus vlasů. Stříhala jsem a stříhala, dokud jsem neměla vlasy jenom kousek nad rameny. Zadívala jsem se do zrcadla a byla v šoku. Krátké vlasy mi slušely víc než ty dlouhé. Vydechla jsem úlevou a povzbudivě jsem se podívala na Leah. Začala se také stříhat, ale vlasy si vzala víc na krátko. Když skončila, vypadala dokonale. Krátké vlasy jejímu obličeji přidávaly ženské rysy a vypadala starší.

„No vidíte, že to nebylo nijak strašný,“ neodpustil si jízlivou poznámku Jacob. Ale tohle bylo už na Leah příliš, začala se třást a každou chvilkou vybuchne. Jacob si všiml, že se hodlá přeměnit, a jako raketa vystřelil z domu. Leah ho následovala a na terase se ihned přeměnila. Rudý vlk utíkal před malým šedým a štěkal. Dokázala jsem si představit, jaké další blbé poznámky Jacob má. Zasmála jsem se nad jejich chováním a podívala se na Paula. Ale on se tvářil až moc vážně. Najednou jsem pod jeho pohledem znejistěla.

„Víš, že bys jim tohle chování měla zakázat?“

„Proč?“

„Jsi alfa. Sam se snažil mezi námi udržet pořádek.“ Při zaznění Samova jména jsem sklopila hlavu a povzdechla si. Sam byl skvělý alfa, nikdy se mu nedokážu vyrovnat, ale nemusím se snad ve všem chovat jako on. Nebo ano? Když si Paul všiml, jak se tvářím, okamžitě se začal omlouvat, ale já jsem ho mávnutím ruky umlčela. Nedokázala jsem se na něj zlobit, i kdybych chtěla, a navíc se nic nestalo. Dlouze a vášnivě jsem ho políbila. Mohli jsme se líbat i několik hodin, ale mně polibek přišel příliš krátký, tak jsem nespokojeně zavrčela a Paul se jenom zasmál.

„Musíme jít. Začíná nám hlídka,“ objasnil mi Paul. Překvapeně jsem se podívala na hodiny a měl pravdu. Bylo už osm. Zaráz jsme se rozběhli z domu a mířili na naši první společnou hlídku.

„To je dost, že jdete,“ ulevili si Quil a Seth zároveň. Chtěli dělat, jak tahle hlídka byla nudná a tak, ale jejich myšlenky říkaly opak. Honili se po lese. Zkoušeli, kdo doplivne nejdál. Jestli dokážou vylézt na strom. A mnoho jiných blbostí. Naštvaně jsem zavrčela, ale nechtěla jsem jim nic zakazovat. Byla jsem ráda, že se aspoň nějak bavili.

„My padáme! A ne že zboříte celý les!“ rýpl si Seth, než jeho mysl zmizela. Naštvaně jsem zavyla a byla jsem si jistá, že mě slyšel.

„Tohle si ještě odskáče!“ poslala jsem Quilovi, než také zmizel.

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 5. kapitola: