Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 4. kapitola

17.09.2011 (07:15) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3149×

„Pamatuješ si staré legendy, že jo?“ ujišťoval se Jacob. Pouze jsem přikývla. Jeho otázka mi přišla hloupá a zcela zbytečná, ale nechtěla jsem to říkat nahlas, i když všichni mé myšlenky určitě slyšeli.

„Naším úkolem je chránit La Push, aby se sem nedostali upíři. Zajímáme se i o blízké okolí, ale jedině tehdy, když zachytíme stopu nějaké pijavice… Nikdo se nesmí o nás dozvědět pravdu! Jedině osoba, do které se otiskneme, může vědět, kdo ve skutečnosti jsme. Sam neměl právo ti říct o nás pravdu, ale už se tak stalo a pro nás je celá situace aspoň o něco lehčí. Nejsi vůbec zmatená a překvapivě i celkem klidná, což je jenom dobře.“ Ostatní vlci souhlasně zavrčeli. Nebyla jsem si jistá, jestli mají pravdu. Mně nepřišlo, že bych se nějak moc ovládala. Asi ještě nebyla příležitost, abych se pořádně vytočila…

Další věci o vlčím životě jsem pouštěla jedním uchem dovnitř, druhým ven. Všechno jsem chápala a s ničím jsem neměla problém. Celou dobu jsem vzpomínala na Sama. Jaké asi bylo pro něj být vlkem? Užíval si tenhle život? A proč chodil tak pozdě domů? To si celou dobu hrál s kluky v lese jak malé dítě? Nad touhle představou jsem se musela zasmát a v odpověď se mi dostalo mnohonásobného uraženého zavrčení.

„Sam si hodně brával hlídky. Chtěl, abychom dokončili školu, tak hlídal víc než mi ostatní. A tebe ty hlídky čekají taky!“ začal se mi posmívat Jared. Když si všiml, že z představy hlídání nejsem opravdu skoro vůbec nadšená.

„Měli bychom přerozdělit hlídky…“ podotkl Quil. Souhlasně jsme zavrčeli. Každý s kluků si určil dny, kdy nemůžou. Byla polovina srpna a někteří si chtěli ještě vyrazit na dovolenou nebo být s osobami svého otisku. Zjistila jsem, že Jared se otiskl do Kim a Quil do Claire. Z počátku mi Quilův otisk přišel zvláštní, ale když jsem si v jeho mysli přečetla, jak se dívá na Claire, hned jsem se uklidnila. I Paul se do někoho otiskl, ale dával si velký pozor, abych nezjistila do koho.

„Já její jméno stejně jednou zjistím!“ pohrozila jsem mu. Jen pokrčil rameny, což vypadalo hodně legračně, když byl vlk, ale jinak mé odhodlání nijak nekomentoval. Také se do někoho otisknu? Já budu stále mladá a on zestárne? Pochopí mě anebo s křikem uteče? Myšlenky na tohle téma jsem raději rychle zahnala, nechtěla jsem o tom přemýšlet. Aspoň teď ne…

Jacob každému určil hlídky. Protože jsem neměla nic v plánu, měla jsem hodně služeb. První hlídku jsem měla zítra - v pondělí. Budu hlídat s Paulem od 20:00 do 6:00 ráno. Budu mít asi problém neusnout, ale budu doufat, že mě Paul při nejhorším vzbudí. Další služby jsem měla ve středu a čtvrtek, ve stejné hodiny. Na svou první hlídku jsem se hodně těšila a chtěla jsem si ji pořádně užít, ale nevěděla jsem, jaké bude hlídat s Paulem…

„Když je Sam pryč. Kdo je alfa?“ napadlo mě najednou. Všichni se nad mou otázkou zarazili. Nikdo nepomyslel, že se musí zvolit nový alfa.

„Měl by být Jacob,“ ozval se Seth.

„Nechtěl jsem být alfou tehdy. Nechci být ani teď. Samovi jsem přenechal velení a to samé udělám i nyní,“ opanoval mu okamžitě. Bylo jasné, že nechce nést takové břímě a především nechce nikomu rozkazovat. Nebyl by spolehlivý.

„Koho teda navrhuješ?“ Propalovala ho pohledem Leah. Její myšlenky říkaly jediné, že Jacob má být alfa, nikdo jiný. A jestli nechce dostát své povinnosti, je srab. Jacob ji ignoroval, ale když na něj začala křičet a nadávat mu, zavrčel po ní a zakousl se jí do krku. Leah bolestně zakňučela, ale Jacob ji nepouštěl. Chtěl jí dokázat, že i když není alfa, bude k němu mít autoritu. Je druhý po vůdci a tak to i zůstane!

„Pusť ji!“ přikázala jsem mu, když se Leah po chlupech skutálela slza. Všichni pod mými slovy ztuhli a vykuleně na mě koukali. Jacob mě okamžitě poslechl a o krok ustoupil.

„Alfa,“ hlesl Jared a sklopil hlavu v náznaku pokory. Všichni ho okamžitě napodobili. Tímhle gestem mě přijali za svoji alfu a dali mi jasně najevo, že mě budou poslouchat a jsem právoplatným vlastníkem tohohle postu. Nevěděla jsem, jak se mám cítit. Byla jsem ráda, že jsem přijala vůdcovství po Samovi a budu kráčet v jeho šlépějích, ale nebyla jsem si jistá, jestli tenhle těžký úkol zvládnu. Přece jenom jsem vlkem chvíli na to, abych vedla smečku.

„Není těžké být alfou. Sam to zvládal skvěle. Jsem si jistý, že budeš stejně dobrá alfa jako on.“ Jacob mě obdařil vlčím úsměvem a ostatní souhlasně zamručeli. Cítila jsem jejich pocity. Z některých čišela úleva, že se nestanou alfou oni, další mě povzbuzovali, ale nejdůležitějším byl pro mě pocit rodiny. Místa, kam patřím. Myslela jsem si, že tenhle pocit jsem ztratila, když Sam zemřel, ale smečka mi mou rodinu dokáže nahradit. Cítím to…

„Měli bychom si jít odpočinout. Všichni jsme z posledních dnů unavení. Hlídku si vezmu já s Embrym,“ nakázal všem Jacob. Cítila jsem, že je mou povinností zavrčet na něj a dát mu najevo, že mi nemá co rozkazovat. Když vycítil mé myšlenky, rozesmál se a málem se neudržel na tlapách. Když ho smích přešel, zeptal se sarkasticky: „Ctěná alfo, souhlasíš se mnou?“

„Ano souhlasím,“ řekla jsem spokojeně a vyplázla jsem na něj jazyk. Přelétla jsem pohledem po ostatních, jestli jim to také vyhovuje, a když nikdo nic nenamítal, chtěla jsem se přeměnit, ale můj zrak spočinul na Leah. Na jejím místě stála šedá hrouda chlupů, ve které byly zamotané větvičky. Neudržela jsem se a rozesmála se ještě víc než předtím Jacob.

„Moc se nesměj! Vypadáš stejně!“ zavrčela na mě. Ukázala mi obrázek stejné hromady chlupů jako ona, ale byla bílá.

„Co? Děláš srandu? Takhle nemůžeme běhat po lese! Každý upír z nás bude mít srandu!“ Nešťastně jsem zakňučela a Leah se ke mně přidala. Kluci se zamysleli a pak se spokojeným úsměvem řekli jednohlasně: „Ostříhat na krátko!“

„Ne!“ zaječely jsme naštvaně a začaly jsme před nimi couvat.

„Jiná možnost není,“ snažil se nás přesvědčit Seth. Měl z nás asi největší legraci. Já jsem ho ignorovala, ale Leah si živě představovala, jak ho doma skope do kuličky.

„Asi nám nic jiného nezbude,“ povzdechla jsem si nakonec. Leah smutně přikývla. Ani jedné z nás se tahle představa nelíbila, ale opravdu to jinak nešlo. Představila jsem si, jak budu vypadat s krátkými vlasy a nešťastně jsem zakňučela.

„Už běžte. Musíte si odpočinout,“ upozornil nás Jacob. Všichni se přeměnili nazpátek do vlčí podoby. Jacob s Embrym se rozběhli do lesa. Dívala jsem se, jak mi mizí z dohledu a bylo mi trochu nepříjemně. Snad se nic nestane za dobu, co budu v lidské podobě…

„Ehm. Ne, že bys nebyla pěkná, ale nechceš se obléci?“ ozval se pobaveně Quil. Paul na něj zavrčel a já nad tím protočila oči. Ale pak mi došlo, co jeho slova znamenala.

„Kruci!“ zanadávala jsem a snažila se zakrýt rukama. Všichni se smáli jak blbý, ale neměli se k tomu, aby mi sehnali oblečení. Mé šaty jsou na cáry, jak jsem se předtím přeměnila a takhle chodit nemůžu! Jediný, kdo se tvářil vážně, byl Paul. Přišel až ke mně a podal mi své triko. S vděkem jsem ho přijala a oblékla si ho. Bylo krásně teplé a vonělo po něm. Pohlédla jsem se do jeho krásné tváře a nemohla jsem se přestat dívat. Konečky prstů jsem ho pohladila po tváři a znova. Utápěla jsem se v jeho hnědých očích, které mě zkoumaly se stejným zájmem, jako já jeho. Od jeho obličeje jsem zamířila na nahou hruď, která byla skvěle vypracovaná. Přejela jsem po jeho břišních svalech a on slastně zavrčel a přivřel víčka. Cítila jsem se jinak, najednou pro mě neexistoval nikdo jiný než Paul. Byl pro mě vším, ale nikdy se ho nenabažím.

„Jsi nádherný,“ hlesla jsem omámeně. Přistoupila jsem k němu a objala ho. Přitiskl mě k sobě těsněji a políbil mě do vlasů.

„Odpověď je Nell.“

„Cože?“ nechápala jsem, co myslí.

„Můj otisk jsi ty,“ řekl s úsměvem a políbil mě na špičku nosu. Začervenala jsem se a sklopila zrak.

„A to si se bál, jestli se neotiskne do někoho jiného! Vždyť je do tebe otisklá až po uši!“ posmíval se Jared. Oba jsme na něj zavrčeli a všichni vypukli v hurónský smích, ale já si jich nevšímala. Měla jsem oči jenom pro Paula a on pro mě.

„Miluju tě.“

„Já tebe taky, Nell.“

Tuhle kapitolku věnuji svým věrným čtenářům. Doufám, že se vám má povídka líbí :-)

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 4. kapitola: