Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 26. kapitola

23.03.2013 (16:30) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1466×

Volturiovi stále běželi k mé rodině, nevědomí si mého štítu. Byli od nich pouhý metr, když narazili do neviditelné překážky. Naštvaně zavrčeli a ohmatávali bariéru, aby zjistili, jak se přes ni dostat, ale ať dělali cokoliv, bylo to bezvýsledné. Někteří se dokonce pokoušeli použít své dary, ale ani Alecova mlha nedokázal mým štítem projít. Byla jsem ráda, že můj štít funguje tak dobře a je silnější jak Belly. Bavila jsem se pohledem na Volturiovy, jak se stále snaží projít štítem, když jsem dostala nápad. Počkala jsem, až jeden z upírů opět vyběhne proti štítu, a až byl těsně u něj, v daném místě jsem ho stáhla a upír proběhl na druhou stranu k mé rodině. Než si té mezery v štítu dokázal někdo všimnout, opět jsem ji zacelila. Upír byl teda sám proti mé rodině a jejich spojencům. Netrvalo to ani sekundu, než se Jasper s Emmettem rozběhli a urvali mu hlavu. Volturiovi naštvaně zavrčeli, ale nemohli s tím nic udělat. Stejný postup jsem zopakovala ještě několikrát. Podařilo se nám tímhle zneškodnit skoro polovinu gardy.

Najednou jsem na sobě ucítila něčí pohled, který mě propaloval do morku kostí. Nemusela jsem hledat dlouho a uviděla jsem Ara, jak se dívá mým směrem. Oči mu nenávistně plály, ale na tváři mu pohrával úsměv. Pomalými kroky se vydal mým směrem a já se začala pomalu stahovat. Nelíbilo se mi, jak se na mě dívá. Byl to pohled šílence.

„Dokonalé. Opravdový poklad mezi klenoty. Kdo by čekal, že nějaký měnič bude mít takovou moc? Nevídané, má drahá. Budeš tak laskavá a stáhneš svůj štít? Slibuji, že neublížím tvým blízkým, pouze si promluvíme,“ snažil se mě přesvědčit Aro. Z řad mé rodiny se ozvalo jednohlasné vrčení, které znamenalo, ať mu nevěřím. Věděla jsem, že kdybych štít stáhla, všechny chladnokrevně zabije.

„Ne!“

„Co jsi říkala, drahá?“ ujišťoval se Aro.

„Řekla jsem ne. Svůj štít nestáhnu. Nenechám vás přiblížit se k mé rodině. Jste chladnokrevní vrazi, kteří se samovolně korunovali za upíří vládce. Schováváte se za ty vaše zákony, které ve skutečnosti nic neznamenají. Nikdo je nikdy neporušil, jen vy je používáte jako záminku ke zničení těch, kteří vám odmítají sloužit. Tuhle rodinu si nenáviděl už od jejich vzniku a proč vlastně?“ provokovala jsem ho. Potřebovala jsem nějak odvést jeho pozornost, zatímco jsem štítem pouštěla další upíry, kteří šli na smrt. Viděla jsem na mé rodině, jak se jim nelíbí, že mě nechávají v tomhle samotnou, proto si svou zlost alespoň vybíjeli na těch jednotlivcích.

„Mlč, vlčice!“ zavrčel Aro.

„Nenáviděls je od té doby, co Carlisle odešel z Volterry a rozhodl se živit zvířecí krví. Nenáviděl jsi je za to, že dokáží spolu normálně žít a milovat se. Nenáviděl jsi je proto, že Edward, Alice a Jasper mají tak skvělé dary a odmítli se k tobě přidat. Ještě se to zhoršilo, když řekli o upírech Belle, obyčejnému člověku. Sice se z ní pak stal upír, ale tobě to nevyhovovalo. A proč vlastně? Protože jim do rodiny přibyl další talentovaný člověk a pak jsi zjistil, že mají dceru Nessie. Nikdy jsi nic tak kouzelného neviděl a hle, další dar byl v rodině, a pak se k nim přidal další poloupír Nahuel. A tahle rodina byla už moc velká a talentovaná, chtěl jsi je zničit, ale nevěděl jsi, jak to udělat, a pak jsme se tu objevili my. Měniči. Druh, kterým vy pohrdáte, a to ti hrálo do karet. Ness byla s Jacobem a Nahuel s Leah, a to je pro vás něco nepřirozeného. Nelíbí se vám takhle prznit rod, že mám pravdu? A pak je tu ta věc se mnou. Měnič, kterého pokousal upír a on přežil. Navíc se u něj objevil jeden z nejsilnějších darů a navíc porodila dítě. Dítě ještě víc nadpřirozené než byla Nessie, a to vám stačilo, abyste na nás mohli zaútočit. Je mi z vás zle,“ křičela jsem na něj.

Vztek mě úplně ovládl, protože když jsme mluvila, konečně mi všechno došlo. Měla jsem pravdu a teď to věděli všichni. Viděla jsem, jak Arovi ztmavly oči a ještě víc se ke mně přiblížil, ale mně z něj bylo na zvracení. Pohrdala jsem jím a chtěla jsem ho ponížit. Když byl už jen kousek ode mě, naštvaně jsem mu plivla do obličeje. Vtom ruch kolem nás ustal. Všichni se na nás dívali a čekali, co se bude dít dál. Aro mě dále propaloval nenávistným pohledem, přikrčil se a naštvaně zavrčel. Věděla jsem, že každým okamžikem na mě zaútočí, ale než se tak mohlo stát, jeho bratři se mu objevili po boku a zabránili mu v tom.

„Uklidni se!“ nabádal ho Marcus.

„Nech to vyřídit naši gardu, oni si to užijí,“ přesvědčoval ho Caius. A on ho opravdu uposlechl. Postavil se, uhladil si svůj plášť. Rozhlédl se po své gardě, která teď byla tak třetinová, ale jeho nejtalentovanější stále žili. Aro se na ně usmál, luskl prsty a oni se hned rozběhli proti mně. Věděla jsem, že je se mnou zle. Byla jsem donucena svůj štít rozdělit na dva. Už jsem to dřív zkoušela, ale nikdy jsem to moc dlouho nevydržela. Teď jedna jeho část obalovala mě a druhá mou rodinu. V tom okamžiku ke mně přiběhla celá garda a útočila na mě. Gardisté používali fyzickou sílu i své dary. Pomalu mi ubývaly síly a věděla jsem, že to dlouho nevydržím. Další upíři začali útočit na mou rodinu, a tím se má únava ještě zvětšila.

„Nell, proměň se!“ slyšela jsem křičet Edwarda. Nechápavě jsem se na něj podívala a čekala, až mi to vysvětlí.

„Prostě se proměň!“ zakřičel znovu. Věděla jsem, že tím nic neztratím, tak jsem ho poslechla. Můj štít se samozřejmě musel zvětšit, ale stále mě dokonale chránil. Stála jsem před nimi ve vlčí podobě a čekala, co se bude dít. Když vtom jsem konečně pochopila. Celá má smečka byla taky přeměněná, a protože byla pod štítem stejně jako já, mohla jsem je slyšet! Všichni na mě něco mluvili a já se nedokázala v tolika myslích pořádně vyznat. Naštvaně jsem zavrčela a oni přestali mluvit jeden přes druhého.

„Lásko, nech nás ti pomoct!“ přemlouval mě Paul. Vyhledala jsem ho pohledem a zakroutila hlavou.

„Já se tě neptal na svolení, já ti to oznamoval!“ zavrčel na mě.

„Jsem alfa, nemáš mi co nařizovat, i když jsi můj manžel!“ vrátila jsem mu. Bylo těžké se soustředit na hádku s ním a zároveň na svůj štít, ale nějakým zázrakem se mi to dařilo.

„Nell, poslechni ho,“ přidal se Jacob.

„Sam by si nepřál, abys kvůli nám zemřela,“ hrála na citlivou strunu Leah. Hodně mě naštvala, mít ji teď po ruce, tak jí urvu hlavu.

„Mysli na našeho syna, nemůže žít bez matky!“ naštval se už hodně Paul. Bolestně jsem zakňučela, tohle jsem opravdu nečekala…

„Nechápeš to!“ obvinila jsem ho.

„Tak mi to vysvětli,“ pobízel mě.

„Když vás nechám mi pomoct, někdo se zraní, takhle zemřu jen já!“

„Ale -“ chtěl mě přerušit Paul.

„Žádné ale! Už jsem se rozhodla. A teď už ticho!“ Nechtěla jsem to udělat, ale neměla jsem na výběr. Použila jsem alfa rozkaz a věděla, že mě budou muset uposlechnout.

„Edwarde, slyšíš mě?“ zeptala jsem se. Pouze přikývl, a to mi jako odpověď stačilo. „Mám plán, ale potřebuji vaši pomoc. Popros za mě Bellu, ať kolem mě natáhne svůj štít. Budu se moci lépe soustředit a budu vám dále posílat upíry. Tentokrát ale po dvou, někdy i po třech, tak buďte ve střehu.“ Opět pouze přikývl a řekl můj plán Belle. Moc dobře jsem poznala, kdy kolem mě natáhla svůj štít, protože jsem přestala ve své hlavě slyšet smečku.

Tenhle rozhovor mě velice vysílil, ale bylo mi to jedno, nehodlala jsem se vzdát a začala jsem pomalu upíry posílat k mé rodině, jak jsem slíbila. Ale když jim došlo, co dělám, stáhli se od mé rodiny a zaútočili na mě všichni současně. Pod tak silným nátlakem jsem nemohla vydržet už moc dlouho. Vysílením se mi podlomila přední tlapa a já se zhroutila na zem. Štít se kolem mě zmenšil, ale stále do určité míry držel. Věděla jsem, že moc dlouho nevydřím. Už jsem ležela na zemi, třásla se a najednou se i proměnila. Byla jsem opět člověkem, ale šít stále držel. Věděla jsem, že mám posledních pár minut, než se zhroutím. Vyhledala jsem pohledem Paula a mého syna. Pokusila jsem se na ně usmát, i když se mi to moc nepodařilo.

„Paule, miluji tě. Postarej se o našeho syna, prosím…“ byla moje poslední slova. Pak jsem začala kašlat, schoulila jsem se do klubíčka a snažila se zahřát. Mé tělo začínalo chladnout a můj štít se zmenšovat. Nakonec naposledy zablikal a pak zmizel docela. Má rodina v čele s Paulem se ke mně ihned rozběhla, ale bylo příliš pozdě. Aro mě chytil za vlasy, polomrtvou vytáhl na nohy a děsivě se zasmál. Překonala jsem všechnu bolest, otevřela oči a ještě jednou se podívala na celou mou rodinu. Před očima mi proběhl celý můj život, všechno, co jsem prožila. Spokojeně jsem se usmála a pak mě pohltila očekávaná tma.

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 26. kapitola: