Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 23. kapitola

04.09.2012 (17:45) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1752×

Zítra… Už zítra nastane den, kdy se rozhodne o životech mnoha vlků, upírů a především mého syna. Podívala jsem se jeho směrem. Seděl Palovi na zádech a hráli si na koníčka. Byla to velice zajímavá podívaná, především proto, že můj muž byl ve vlčí podobě, ale našemu synovi to vůbec nevadilo. Byl nadšený, tahal ho za chlupy a chtěl, ať utíká, co nejrychleji. Ale Paul byl opatrný, nechtěl, aby se Samovi něco stalo, tak se krotil. Miloval našeho syna nadevše a jediný pohled do jeho očí mi prozrazoval, jak moc se o něj bojí. Nedokázal si představit, že by se zítra něco stalo a my bychom nedokázali našeho syna ochránit. Já jsem byla připravená za své blízké položit život, stejně tak i Paul, smečka a Cullenovi. I ostatní upíři nám přísahali, že našeho syna ochrání, ať je cena jakákoliv. A toho jsem se děsila nejvíc. Kdo se o našeho syna postará, když já nepřežiju? Nebo když přijde k úhoně dokonce i Paul?

Okamžitě jsem zatřepala hlavou, abych zahnala špatné myšlenky a užívala jsem si pohled na svou rodinu. Najednou si vedle mě sedla Ness. Objala mě kolem ramen, čekala jsem, že mi ukáže své myšlenky, ale jednalo se pouze o konejšivé gesto. Vděčně jsem se na ni usmála a společně jsme se dívaly na podívanou před námi. K Paulovi se přidali i ostatní vlci. Sam stál tentokrát stranou a díval se, jak se jeho otec pere s ostatními. Šlo o pouhé požďuchování, ale v očích mého syna byla vidět hrdost z toho, jak je jeho otec silný, že dokáže ostatní přeprat.

Najednou skočil Sethovi na obří tlapu a tahal ho za chlupy. Všichni na něj nechápavě koukali a i ve vlčí podobě se smáli.

„Zlatíčko, co to vyvádíš?“ zavolala jsem na svého syna.

„Chci být silný jako tatínek. Proto se snažím přeprat strýčka Setha,“ vysvětlil mi. Chtěla jsem se zasmát, ale on to myslel vážně. Začal ho tahat za ocas, pak mu vylezl na hřbet a tahal ho za uši. Tohle stále opakoval několik minut a se Sethem to samozřejmě ani nehnulo. Už se zdálo, že Sam začne plakat, protože ho nedokáže přeprat, když Paul naštvaně zavrčel. Když náš syn opět zatahal Setha za ocas, zakňučel a spadl na zem. Sam spokojeně zatleskal, vylezl mu na břicho a brebentil něco o tom, že je teď jeho válečnou kořistí.

„Mám z toho zítřka strach. Přijde mi, jako by se minulost měla opakovat,“ zašeptala Ness tak, že jsem ji mohla slyšet jen já. Nechápavě jsem se na ni podívala. Nevěděla jsem, kam těmi slovy míří.

„Ale tentokrát je to jiné. Já jsem svědkem a jsem ochotná položit život za tvého syna, za svou rodinu, za každého člena smečky, Nahuela a Jacoba. Nedokážu si představit život bez někoho z vás, ale tentokrát nemám před bitvou výčitky svědomí. Má mysl je klidná a jsem odhodlaná bojovat.“

„Ness, proč bys někdy měla mít výčitky svědomí?“

„Tehdy to bylo tak jiné. Byla jsem ještě malá, přesně jsem nechápala, o co se jedná, jen jsem věděla, že přijdou Volturiovi, protože jsem byla jiná… Nikdo nevěděl, co ze mě vyroste, a proto se mě báli. Měla jsem tehdy strašné výčitky, bála jsem se, že kvůli mně všichni zemřou. Všem jsem se omlouvala, ale oni mi neustále opakovali, že to není má vina a já jim nikdy nevěřila.“

„Ale to přece…“ chtěla jsem něco říct, ale Ness zase hned pokračovala.

„Až nyní jsem pochopila, že měli pravdu. Má vina to opravdu nebyla, stejně jako Sama. Prostě jsme se jen narodili, neudělali jsme nic špatného a právě za to, že existujeme, nás odsuzují. Podívej se na svého syna, jak je šťastný. Ještě si neuvědomuje, co přichází… Ale on není ničím nebezpečný. Je hodný, opatrný a nechce vám přidělávat starosti. A i přesto sem přicházejí Volturiovi. Chtějí zničit tak čistou duši, i když jim nic neudělal. To není správné, někdo je musí zastavit! Někdo se jim konečně musí postavit!“ Tón jejího hlasu se najednou změnil. Zpočátku jsem měla pocit, že se mi svěřuje s něčím, co si až do teď nechtěla připustit, ale nyní… Jako by jí došla celá situace, jako by věděla, že má pravdu. Opravdu je někdo musí zastavit nebo nás všechny zabijí. A ona byla ochotná zabít kohokoliv z gardy jen proto, aby se pomstila za nesnáze, které už podruhé způsobují její rodině a jejich blízkým. Nezmohla jsem se na nic kloudného, tak jsem řekla prosté: „Děkuji.“

„Nemáš vůbec za co, jen musíme vymyslet nějaký pořádný plán, až se Jasper s Eleazarem vrátí z lovu.“ Ness mě ještě jednou objala a pak se rozběhla za Jacobem. Vyskočila mu ladně na hřbet, něco mu zašeptala do ucha a pak spolu odběhli do lesa.

„Má pravdu,“ ozvalo se najednou za mnou, až jsem málem nadskočila. Otočila jsem se na Nahuela a hleděla jsem na něj s otázkou v očích. Měla jsme ho ráda, ale nikdy jsme spolu příliš nemluvili. Nemohla jsem o něm říct žádné křivé slovo, hlavně když jsem viděla, jak je díky němu Leah šťastná. Celou dobu se díval jejím směrem, i když mluvil se mnou. Opravdu ji moc miluje.

„Jak už jsem řekl, má pravdu. Někdo se Volturiovým opravdu musí postavit a budeme to my, ať je za to cena jakákoliv… Doufám, že se ani ty z ničeho neobviňuješ?“ Konečně stočil svůj pohled na mě, ale já jsem uhnula očima. Jak mohl vědět, že jsem před chvilkou nad tím přemýšlela. Že kdyby nebylo mě, tak by se nic z toho nestalo.

„Jak víš, že mě to napadlo?“

„Podle tvého pohledu. Jsou v něm jen výčitky. Nell, měla by sis dnešek pořádně užít a ne se trápit. Nikdo z nás neví, jak zítřek dopadne, a proto bys neměla posledních několik hodin promarnit přemýšlením nad tím, co by mohlo být, kdyby se něco stalo jinak. To neví nikdo z nás. My sami jsme si zvolili cestu, kterou kráčíme, a ta nám připravila tyhle problémy, je naší věcí, abychom je vyřešili.“ Spiklenecky na mě mrkl a než jsem stačila cokoliv říct, doběhl k Leah. Ta odběhla do lesa, kde se přeměnila a sotva se vrátila, Nahuel ji vzal do náruče a odběhli spolu do lesa, stejně jako Ness s Jacobem. Chtěli být o samotě a vůbec se jím nedivím.

Všichni upíři šli do lesa na lov. Museli nabrat síly nazítřek a měli se vrátit až pozdě večer, kdy se budou domlouvat poslední body boje. I vlci dneska jedli víc než obvykle, aby nabrali dostatek sil. Někteří diskutovali nad strategií, další ještě trénovali a já se snažila zlepšit svůj štít, i když mě to vysilovala. Ale cítila jsem, že až dojde na bitvu, budu schopná všechny ochránit svým darem. I Eleazar říkal, že jsem se hodně zlepšila. Nejlépe se mi trénovalo s Benjaminem. Byl to opravdu úžasný mladý upír. Sršel vtipem a optimismem. Díky jeho daru ovládat živly bylo jednoduché formovat svůj štít. Pokaždé se mým pokusným králíkem pro můj štít stal Quil. Věděla jsem, jak nesnáší, když je ve vlčí podobě a zmokne. Vypadá pak, jak kudrnatá hrouda chlupů. Pokaždé ho obalím svým štítem a Benjamin na něj tlačí živlem – vodou. Dokážu svůj štít obalit těsně kolem Quila, že se může volně pohybovat a štít se hned stejně jako on, ale vydržím pouhých pár minut, pak clona zmizí a Quil zmokne. No a já překvapivě musím zdrhat přes celý les jen proto, že se naštve. Ale já v podstatě za to nemůžu, on sám se nabídl, že mi bude pomáhat.

„Mami, přepral jsem strýčka Setha!“ Skočí mi Sam kolem krku a stále se směje. S ním se vrátí i Paul a posadí se vedle nás a obejme mě kolem pasu. Položím si hlavu na jeho rameno a užívám si naší blízkosti. Chvilku jen tak sedíme a posloucháme, jak se náš syn chlubí a říká, že bude silný po tatínkovi a rychlý po mamince. Po chvilce se z lesa vrátí Leah s Nahulem a pár minut po nich i Ness s Jacobem. Začíná se stmívat a během pár hodin by se měli všichni vrátit z lovu.

„Same, běž na chvilku za tetou Leah,“ přikáže mu něžně Paul. Náš syn se ani nezeptá na důvod a rozběhne se za ní. Leah okamžitě roztáhne náruč a Sam jí do ní skočí. Chvilku se na nás divá, kmitá pohledem ze mě na Paula. Ani já přesně nechápu, proč ho poslal pryč, tak jen pokrčím rameny, ale Paul na ni letmo kývne a ona ihned se Samem jde na kraj louky za ostatními vlky. I mně konečně dochází, že Paul chce, ať jsme chvilku sami.

„Nell, pokud by to zítra dopadlo špatně,“ začne Paul, ale já ho hned zastavím polibkem.

„Takhle nemluv! Musíš věřit, že všechno se v dobré obrátí. Sam určitě přežije, budeme ho ochraňovat. I ty musíš žít, i ostatní!“ Vpíjela jsem se mu do očí a můj hlas zněl naléhavě. Moc dobře jsem věděla, proč nezmiňuju sebe. Pokud nezemřu při boji, tak podlehnu nátlaku, kterému bude vystavován můj štít. Samotné jeho používání bylo nebezpečné. Možná kdybych byla upír, tak bych ho dokázala ovládat lépe, ale já jsem měnič, kterého kousnul upír. Co vlastně jsem? Těžká otázka a o to těžší odpověď. Ale nechtěla jsem se tím teď zabývat…

„Paule?“ oslovila jsem ho, abych upoutala jeho pozornost.

„Ano?“

„Jsi pro mě tím nejdůležitějším na světě, stejně jako náš syn. Nedokážu si představit, že by se vám něco stalo. Chci, aby sis zapamatoval, že tě miluju. Milovala jsem tě ještě dřív, než jsem se do tebe otiskla, ale tehdy jsem se styděla, ale to se už dávno změnilo. Mé srdce patří jen tobě a vždycky bude. Jsi mou součástí a já tvou. Pokud by se ti něco stalo, nikdy bych si to neodpustila a navíc bych to už nebyla já. Ztratila bych část sebe a to bych nepřežila. Proto ti teď slibuji, že ať zítřejší boj bude jakkoliv nelítostný a krvelačný, vynaložím všechny své síly, abych ochránila našeho syna a tebe. Položím za vás svůj život, stejně jako za smečku, ale vy dva jste můj život. A život bez vás by neměl cenu, proto tě žádám. Ne, já tě prosím na kolenou, ať zítra ochraňuješ především našeho syna. O mě si nedělej starost, jen prosím nedopusť, aby se něco stalo Samovi.“ Do očí se mi derou slzy, nejsem schopná už nadále mluvit, tak se pouze dívám Paulovi do tváře a čekám, jak zareaguje. Dívá se na mě s otevřenými ústy a v jeho očích se zračí neskutečná bolest.

„Nell, přísahal jsem, že tě vždy budu ochraňovat. Jsem tvůj muž a je to mou úlohou, nechtěj po mně, ať se dívám, jak ty se obětuješ, pro mne a našeho syna.“

„A já složila stejnou přísahu! Jednou… Jednou, jsi řekl, že pro mě uděláš cokoliv. A teď tě žádám o jediné, abys ochránil především našeho syna a o mě si zítra nedělal starosti. Paule, prosím, poslechni mě. Nechci… Nechci ti nic přikazovat jako alfa, proto mi to udělej kvůli, jako osobě, kterou miluješ.“ Moc dobře jsem věděla, že nehraju férově, že hraju na tu necitlivější nit, ale neměla jsem na výběr. Paul chvilku otálel, ale nakonec přikývl, i když jsem věděla, že se mnou nesouhlasí. Rty jsem mu naznačila děkuju a pak jsem ho vášnivě políbila. Ten polibek mi připadal stejně dokonalý, jako když jsme se líbali poprvé. Tak nespoutaný a plný citů. Už dlouho mě takhle nepolíbil a mě při tom bolestně píchlo u srdce, když jsem si uvědomila, že mě takhle už nikdy možná nepolíbí.

Když jsme se konečně od sebe odtrhli, bylo už pozdě večer. Cullenovi a ostatní upíři se začali vracet z lovu a nastal okamžik, na který jsme všichni čekali, ale nikdo nechtěl začít. Všichni si sedli do obýváku a já zatím odnesla Sama do jednoho z horních pokojů. Už dávno usnul v náručí Leah. Byla jsem ráda, že nás nebude poslouchat, prožije noc v říši snů a nebude si s ničím dělat hlavu. Když jsem se vrátila, všechny pohledy se stočily na mě.

„Jaký je plán?“ prolomila jsem ticho tou nejhloupější otázkou, ale zároveň byla nejdůležitější.

„Podle mě bychom měli utvořit pevné linie, které bychom měli udržet co nejdéle to jen půjde,“ ozval se Carlisle.

„To nepůjde. Vlci a my bojujeme úplně jinak. Pokud si budeme moc lézt do cesty, bude to znamenat náš konec,“ konstatoval Jasper.

„Nejednoduší bude utvořit, malé skupinky. Nejlépe po čtyřech. Vždy dva vlci a dva upíři. Budou si navzájem krýt záda a minimálně si lézt do cesty,“ navrhl Eleazar. Všichni jsme nad jeho návrhem uvažovali a pak jsme nakonec přikývli. Zdálo se to nejrozumnější, ale pak byl problém, kdo bude s kým ve čtveřici. Všichni se začali dohadovat, až nakonec na ně musel svůj dar použít Jasper, aby se všichni uklidnili.

„Uklidněte se!“ přikázala jsem zaráz s Carlislem. Ovšem já mluvila k vlkům a upírům. Oba jsme se na sebe koukli a pak pochopili. Nejednoduší bude, když čtveřice určíme my dva.

„Takže samozřejmě Jacob, Leah, Ness a Nahuel,“ začala jsem.

„Potom Embry a Quil budou s…“ větu jsem nechala nedokončenou, aby k nim někoho přiřadil sám Carlisle.

„S Benjaminem a Tiou,“ rozhodl po chvilce. A tak jsme pokračovali neustále. Nakonec to vypadalo takhle:

Jacob – Leah – Ness – Nehuel

Embry – Quil – Benjamin – Tia

Seth – Brady – Emmett – Rosalie

Jared – Paul – Kate – Garrett

Collin – Alex – Elezar – Carmen

            To byli jediné čtveřice. Více vlků nebylo, takže ostatní skupiny vytvořili upíří. Amazonská smečka zůstala pohromadě. Edward, Jasper a Alice tvořili jeden z nejsilnějších týmů, díky jejich darům. Carlisle a Esme byli s Tanyou a jejich úkolem bylo hlavně ochránit mého syna, kdyby se někdo dostal přes naši obranu. A nakonec jsem zůstala já a Bella. Naším úkolem bylo soustředit se na naše štíty a ničím jiným se nerozptylovat. Nelíbilo se nám to, ale neměly jsme na výběr. Chvilku jsme s nimi hádaly, ale nikdo nechtěl ustoupit. Musely jsme se tedy smířit s tím, že do boje se zapojíme jedině za pomoci našich štítů. Byla to chabá úleva, ale aspoň něco… Nevěděla jsem, jak je na tom Bella, ale já určitě nebudu celou dobu stát bokem a hlídat svůj štít, pokud budu vidět, že mají problémy, ihned se do boje zapojím!

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 23. kapitola: