Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 22. kapitola

27.08.2012 (19:15) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1648×

„Znovu!“ přikázala mi Bella asi už po sté. Opět jsme obalila svým štítem všechny členy smečky a oni se pomalu rozešli do všech směrů. Podařilo se mi dosáhnout vzdálenosti několika kilometrů, ale problém nastal, když jsem svému štítu měla dát určitý tvar. Jako ochranná kopule fungoval senzačně, ale abych někoho obalila tak, že by štít fungoval jako jejich druhá pokožka, mi připadalo zhola nemožné. Byla jsem tak soustředěné na svůj štít, že jsem si nevšimla, že se k nám blíží další upíři.

„Nell, dejte si chvilku pauzu. Přichází amazonská smečka,“ ozvala se vedle mne Alice. Hrozně jsem se jí lekla. Uskočila jsem na druhou stranu louky a můj štít hned zmizel. Naštvaně jsem na ni zavrčela, ale hned jsem se uklidnila, když se ke mně rozběhl můj syn. Rostl hrozně moc rychle, ale podle všech to bylo normální, tak jsem se tím snažila moc nezabývat.

„Mami, jde k nám další návštěva?“ zeptal se Sam.

„Ano. Chovej se slušně, a i když ti moc nevoní, ne že jim budeš říkat, že ti smrdí, stejně jako tetě Kate! Jasné, mladý pane?“ Moc vážně jsem nemluvila, ale můj syn se zatvářil, jako bych mu zakázala jíst sladké.

„Dobře, maminko,“ povzdechl si nakonec a ručičky si překřížil trucovitě na hrudi. Já nad tím protočila oči, ale sotva se vrátil Paul a ostatní vlci, měli z toho strašnou srandu. Chvilku jsem je nechala, ať se smějí, ale pak mi už došly nervy. Vzala jsem malý kámen a hodila jsem ho Paulovi na hlavu. Zakňučel jak malé štěně a odběhl se do lesa přeměnit. Byla jsem ráda, že to neviděl náš syn, jinak by házel kameny po všech a po všem. Když se Paul vrátil, tvářil se stejně ublíženě jako náš syn, a to jsem nevydržela já a začala jsem se smát.

„A pak, po kom náš syn je!“ popichovala jsem ho. Zpočátku se tvářil, že neví, o čem mluvím, ale pak se začal také smát. Objal mě kolem pasu a políbil na čelo.

„Same!“ zavolal na našeho syna, který mu skočil okamžitě do náruče. Takhle jsme spolu stáli a za námi se shromáždili všichni Cullenovi a vlci. Za dvě minuty z lesa vyšly tři vysoké tmavé ženy s tvrdými rysy ve tvářích, ale jejich pohled byl přátelský. Zastavili se pár metrů od nás a zkoumavými pohledy pozorovaly našeho syna. On jim pohled oplácel a nechtěl uhnout očima, hrál si na velkého kluka, který se nebojí, ale jeho tělo ho prozradilo. Trochu se mu třásly ruce a já měla co dělat, abych se nerozesmála. Ale byla pravda, že náš syn byl statečný po svém otci.

„Kachiri, Senno, Zafrino. Rádi vás opět vidíme, i když to není zrovna při nejlepších podmínkách,“ prolomil ticho jako první Carlisle. Všechny tři ženy se na něj podívaly a mírně přikývly, ale jinak nepromluvily. Najednou z řady vyběhla Ness. Jacob se ji pokoušel zadržet, ale nepodařilo se mu to. Běžela přímo proti prostřední ženě, skočila jí kolem krku, až ji povalila na zem.

„Teto Zafrino!“ vykřikla Ness nadšeně. Všichni vlci na ni koukali, jako by se zbláznila. Bella s Edwardem se smáli a ostatní Cullenovi se aspoň usmívali.

„Ness! Ty jsi ale vyrostla! Už je to několik let, co jsem tě neviděla. Slyšela jsem, že jsi se nakonec za Nahuela neprovdala. Bylo pro nás zklamáním, že jsme na tvou svatbu nemohly, ale jsme rády, že jsi šťastná aspoň s tím měničem. Budeš tak laskavá a ukážeš nám ve zkratce, co se tady děje?“ poprosila ji upírka.

„Myslím, že bude nejlepší, když vám to řekne Nell,“ upozornila je Ness. Ženy se opět podívaly na mě a čekaly. Nevěděla jsem, jak začít…

„Byl u nás Alec s Jane. Tvrdili, že jste se opět prohřešili, a jestli vám i tentokrát pomůžeme, bude nás to stát život. I přesto jsme přišly. Věříme vám, ale i tak nás zajímá, co se tady děje,“ ozvala se tentokrát Kachiri. Vzala jsem Sama k sobě do náruče a došla jsem až k nim.

„Tohle je můj syn Sam. Jsem jedinečná už jen proto, že obvykle ženy nejsou měniči, i když u nás ve smečce jsme dvě. Ale já jsem ještě podivnější. Mohla jsem být těhotná. Můj manžel je také měnič. Celé těhotenství bylo zrychlené, ale porod proběhl bez komplikací. Naší teorií je, že jsem mohla otěhotnět díky tomu, že mám jinou DNA. Změnila se mi potom, co mě Edward pokousal a já to zázračně přežila. Přesně nevíme, co z našeho syna vyroste. Je potomkem dvou měničů a k tomu jeden z nich byl pokousán upírem a navíc já mám dar podobný Bellinu. Volturiovi si chtějí přijít pro mne i mého syna. Prosím, pomozte nám.“ Po celou dobu mého monologu nikdo nepromluvil. Všichni čekali na reakci třech upírek.

„Ahoj. Já jsem Senna,“ pozdravila mého syna. Sam chvilku váhal, než k ní natáhl ruku.

„Těší mě, paní.“ Snažil se být zdvořilý, ale mírně krčil nos, jak mu upíři smrděli. Senna se tomu začala smát, ale neměla mu to za zlé.

„Jsi velmi statečný, Same. Bude z tebe opravdový muž, až vyrosteš. A proto jsme se rozhodly, že i tentokrát budeme stát na vaší straně,“ pronesla slavnostně Zafrina. Vděčně jsem se na ni usmála. Stejně jako klan z Denali a Benjamin s Tiou budou stát při nás, ať to stojí, co to stojí. Začalo mi připadat, že možná nebudeme, až tak moc ztraceni, jak se mi zprvu zdálo. Kdybychom Volturiovy přesvědčili, že můj syn není nebezpečný…

„Ani na to nemysli!“ napomenul mě Edward.

„Cože?“

„Volturiovi se nezastaví. Jsou pouze dvě možnosti. Buď se k nim přidáme do gardy a na tvém synovi budou dělat různé pokusy, nebo dojde k bitvě. Není žádná jiná možnost. Už dříve jsem se podíval Arovi do hlavy. Miluje výjimečnost a nadání. Ty jsi nadaný měnič, možná jediný na světě. A co teprve tvůj syn? Chtěla bys, aby se z něj stala laboratorní krysa?“

„Nemluv o něm, jako by byl věc!“

„Tak ty nepřemýšlej nad tím, jak s Volturiovými vyjednávat. Jediná možnost je bojovat a přežít!“ Edward na mě už hodně vrčel. Bylo vidět, jak mu vadí, že uvažuju nad tím, abych se obětovala, ale proč?

„Protože jsi členem naší rodiny a my svou rodinu chráníme. Ochráníme tebe, tvého syna a celou smečku, protože ať se nám to líbí nebo ne, jsme jedna rodina.“ Dívala jsem se na Edwarda s otevřenými ústy. Nikdy bych od něj něco takového nečekala. Připadalo mi, jako by ho příchod Volturiových změnil. Jako by mu už nevadilo, že Jacob je s Ness a Leah s Nahuelem.

„To jsem ale neřekl!“ zavrčel naštvaně. Zakroutila jsem nad jeho reakcí hlavou a už jsem se tím déle nezabývala.

„Kdy mají Volturiovi dorazit?“ zeptala se Senna.

„Za necelé dva dny,“ zašeptala Alice. Byla velice skleslá, stále se snažila nějak vidět budoucnost, ale kvůli nám to nešlo. Snažili jsme se vymyslet nějakou taktiku, ale podle Alice to nemělo smysl, nemohla nám říct, jestli zabere, tak nechtěla, abychom se tím vůbec zabývali. Všechno vyplyne z nadešlé situace, ale jedno jsem věděla jistě. Musíme zlikvidovat jejich nadané upíry jednoho po druhém. Nikoho jsem se nebála tolik, jako Jane s Alecem, i když jsem věděla, že jejich dar na nás nebude působit. Přesto jsem měla nějaké tušení, že bychom je neměli podceňovat…

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 22. kapitola: