Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 16. kapitola

11.03.2012 (20:45) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1853×

„Tohle bude Ara velice zajímat…“ ozvalo se naštvaně za námi. Všichni Cullenovi ztuhli, dokonce i Nahuel s Ness. Ale já a vlci jsme se překvapeně otočili. Za námi stáli čtyři upíři a všichni v černých pláštích, stejně jako v mém snu. Úplně vepředu stála blonďatá upírka s krvavýma očima, vypadající sotva na patnáct let. Vedle ní stál chlapec stejného věku a zdálo se, že se jedná o jejího bratra. Za nimi stáli dva hromotluci se stejně krvavýma očima a ze všech byl cítit respekt a strach.

Měla jsem z nich divný pocit. Vůbec se mi nelíbilo, že jsou ve Forks. Instinktivně jsem se postavila dopředu před svou smečku a mně se po pravici objevil Jacob a levici Paul. Ostatní vlci se s vrčením postavili za nás, třásli se po celém těle a čekali, až vydám rozkaz a zaútočíme.

„Jane,“ oslovil ji opatrně Carlisle a postavil se přede mě.

„Ráda tě vidím, Carlisle. Aro nechává pozdravovat a doufá, že se tobě i tvé rodině daří dobře.“ Při posledních slovech šlehla očima po mně, až mi přejel mráz po zádech.

„Vzkaž mu, prosím, že se mi daří dobře. A co vás v dnešní den přivedlo k nám?“ snažil se o nenucený a lhostejný tón, ale nedařilo se mu to. I mně docházelo, že všichni Cullenovi mají z těchhle upírů respekt, dokonce i strach.

„Svatba přeci,“ řekla se sladkým úsměvem Jane, až se mi chtělo zvracet. „Aro se chtěl pojistit, že vše proběhne, jak se patří. Nebude rád, až mu povím, že k žádné svatbě nedošlo a navíc kvůli dvěma vlkodlakům.“ Propalovala nás nenávistným pohledem a já jí ho po celou dobu ochotně oplácela. Nesnášel jsem upíry a tahle upírka, mi vadila víc, než všichni ostatní. Chtěla jsem jí skočit po krku, ale něco ve mně křičelo, že to není dobrý nápad.

„Sbohem. Vlastně na shledanou, mám pocit, že se velice, ale velice brzy setkáme!“ řekl její bratr. Všichni se k nám otočili zády, nasadili si kápě a rychlostí blesku zmizeli v lese. Všichni si úlevně oddechli, vlci naštvaně zavrčeli, že odešli, a já jsem stále zírala do prostoru, kam právě zmizeli. Udělala jsem váhavý krok k danému místu a pak další a další. Nikdo mi nevěnoval pozornost, byla jsem už na okraji lesa, když se za mnou ozvalo šokované: „Nell?“ Jednalo se o Paulův hlas, ale připadal mi až příliš vzdálený, Nevnímala jsem ho a postupovala jsem pomalými kroky dál. Něco mě táhlo hlouběji do lesa, nějaká tajná síla a já věděla, že ji musím následovat. Do cesty se mi okamžitě postavil Paul a snažil se mě zastavit, ale bez mrknutí oka jsem ho odhodila několik metrů od sebe. O to samé se pokusil i Jacob, Seth a Jared, ale dopadli úplně stejně.

„Pojďme raději za ní,“ navrhl po chvilce Jasper. Nevšímala jsem si jich a šla jsem pořád dál, věděla jsem, že se drží kousek za mnou, ale bylo mi to jedno. Musela jsem jít prostě dál do lesa a okolní svět pro mě přestal existovat. Po chvilce jsem už neslyšela ani rozhovor ostatních. Věděla jsem, že už jsem docela blízko, když jsem odkryla kus houští a za ním stáli opět ti čtyři upíři a skláněli se nad mrtvými těly.

„Víte, že v našem okolí nemáte lovit!“ naštval se ihned Carlisle.

„Ale my měli hlad,“ pronesla lhostejně Jane a opět se zakousla nějakému muži do krku. Všichni jsme naráz zavrčeli, tohle už opravdu moc!

„Edwarde, odveď Jaspera pryč. Rosalii, běž s nimi,“ přikázal ihned Carlisle. Edward a Rosalii ho ihned uposlechli, věděli, že Jasper neodolá vůni lidské krve. Museli ho odvléct co nejdál. Když jsem obrátila svůj pohled nazpátek k těm upírským vrahům, poznala jsem tvář jednoho z nich. Jednalo se i Willa, mého spolužáka ze základky, ale byl mrtvý. V jeho očích se ještě zračil strach a jeho tělo leželo na zemi v podivné pozici a nad ním se tyčila Jane.

„Ty jedna mrcho!“ zařvala jsem na ni a skočila jsem proti ní, ale dřív než jsem se jí stačila dotknout nebo se proměnit, odhodil mě na strom jeden z těch svalovců. Ihned mě šel pomstít Paul, ale dopadl stejně. Smečka se začala měnit do svých vlčích podob.

„Neútočte!“ přikázala jsem. Věděla jsme, že by to bylo moc riskantní.

„Bello, víš, že ses rozhodla zemřít v okamžiku, kdy jsi ochránila tahle zvířata?“ Rozesmála se hystericky Jane a ukazovala na nás. Ochránila? Jak ochránila, vždyť se ani nepohnula!

„Dlužila jsem jí to. A nejsou zvířata o nic víc než my!“ opanoval ji Bella.

„Jak myslíš…Teď už opravdu odcházíme. Carlisle, Aro bude velice zklamán i potěšen.“ Ještě jednou po nás hodila znechucený pohled a snad už opravdu zmizeli zpět do Itálie.

Když jsem si byla jistá, že už jsou opravdu hodně daleko, opatrně jsme došla k Willovi a zamáčkla jsem mu víčka. Chvilku jsem jen na něj koukala a pak jsem se rozbrečela. Paul mě objal kolem ramen a nechal mě, ať se z toho vybrečím. Je to moje chyba! Jsem alfa, mým úkolem je chránit lidi v La Push a mně se nepodařilo ochránit ani jednoho z nich. Kdybych tam byla, nic by se mu nestalo! Kdybych tam byla, žil by!

„Já ji zabiju!“ zakřičela jsem najednou, aniž bych to plánovala.

„Nell,“ oslovila mě opatrně Esmé, ale na nic víc se nezmohla. I jí bylo líto těch mrtvých lidí, i když je neznala.

„Oni odešli jen tak?“ zeptal se překvapeně Jasper, když se vrátil nazpátek i s Edwardem a Rosalie. Než ale někdo stihl odpovědět, Edward šokovaně zalapal po dechu a vypadalo to, že prodělá infarkt.

„Jsi v pořádku?“ Edward přiskočil k Belle a obcházel ji ze všech stran a hlavně se díval na hlavu.

„Nech to ho!“ okřikla ho.

„Mami, proč jsi je zachránila?“ zeptala se nevěřícně Ness.

„Musela jsem… I když z toho nejsem zrovna moc nadšená, jsou součástí naší rodiny. Ty jsi teď s Jacobem a Nahuel s Leah. Vlci jsou spolu velmi silným poutem spjati, pokud by se něco stalo Nell či Paulovi, zranilo by to určitým způsobem všechny a tím pádem už i vás dva. Nemohla jsem dovolit, aby Jane na ně použila svůj dar.“

„Svůj dar?“ nechápala jsem, co tím myslí. Věděla jsem, že Bella je jakýsi štít, ale nic jsem neviděla, že by se stalo…

„Jane je velice mocná upírka. Dokáže pouhou myšlenkou způsobit neskutečnou bolest, ale mým darem nepronikne. Při posledním střetu s Volturiovými jsem se svůj štít naučila ovládat a teď do něj dokážu obalit kohokoliv, dokonce i vás.“ Šokovaně jsem se na ni dívala a nebyla jsem si jistá, jestli jí dobře rozumím. Bella mě zachránila, i když nemusela? I když jsem vlk?

„Děkuju,“ zašeptala jsem po chvilce.

„Už nikdy mi za tohle neděkuj!“ obořila se na mě. A mě hned mé rozčarování přišlo.

„Poděkovat je slušnost. A vím, jakému riziku ses vystavila, když ses teď vzepřela Jane. Ale my nezapomínáme splácet své dluhy, jednou ti tvůj skutek vrátím, slibuju.“ Dělala jsem, že jsem přeslechla několik naštvaných zavrčení a šla jsem se postavit k Paulovi, který se bolestně držel za hlavu. Měl na ní velký šrám, jak ho ten upír odhodil, anebo byl ode mě?

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se. Chtěl si hrát na tvrďáka, tak kývl, že ano, ale když jsem mu oddělala ruku z daného místa, navalilo se mi. Jeho zranění nevypadalo vůbec dobře.

„Carlisle!“ zavolala jsem naléhavě. Ihned se vedle mě objevil a věděl, co po něm chci.

„I když se hojíš rychle, je zapotřebí ránu vyčistit a zašít. Musíme se okamžitě vrátit domů.“ Přikývla jsem a pomohla jsem Paulovi na nohy, ale motala se mu hlava a nebyl schopen chodit. Přes všechny jeho protesty jsem se přeměnila na vlka a ostatní mi Paula posadili na hřbet, ale byl příliš zesláblí a nedokázal se na mě udržet, tak si k němu sedla i Leah a přidržovala ho. Ztěžka jsem odfrkla, i když bych to nikdy nepřiznala, byli těžcí.

Po několika nekonečných minutách jsem konečně zahlédla jejich dům a ztěžka jsem před ním zastavila. Opatrně ze mě slezla Leah a pomohla také Paulovi, ukázala jsem směrem k domu. Když zmizeli za skleněnými dveřmi, zhroutila jsem se na zem a ihned jsem se proměnila do lidské podoby. Ležela jsem na zemi a ztěžka oddechovala. Celé tělo jsem měla v křeči a začínaly se mi objevovat modřiny.

„Musím tě prohlédnout, Nell,“ začal okamžitě Carlisle.

„Pomoz nejdřív Paulovi!“ Znělo to jako příkaz, ale ve skutečnosti se jednalo o prosbu. Carlisle zmizel v domě a sním i většina Cullenových a Jacob, kterému jsem přikázala hlídat Paula.

„Budeš v pořádku,“ konejšil mě Seth, ale já jsem ho už skoro nevnímala. Celé mé tělo pálilo a s každým pohybem jsem myslela, že umřu. Najednou se vedle mě objevila Rosalie.

„Píchnu ti morfium, ano?“  Opatrně mě povalila na bok a do ramene mi zapíchla stříkačku, nic jsem necítila, a to jsem měla strach z jehel. Když mi vpíchla celou dávku, překulila mě na záda, hlavu mi položila do jejího klína a přikryla mě dekou, aby mi nebyla zima. Nechtěli mě obléct, měli totiž strach se mnou hýbat.

„Bude v pořádku?“ zeptala se Ness své tety.

„Myslím, že ano. Jedná se spíš o vyčerpání, protože nesla těžší náklad, než byla schopná unést. Carlisle se na ni za chvilku podívá.“ Jejich hlasy jsem slyšela už z dálky a obklopila mě uspokojivá tma.

Sg(
�f! �. font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 10px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: normal; orphans: 2; text-align: -webkit-auto; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: rgb(255, 255, 255); ">„Pomoz nejdřív Paulovi!“ znělo to jako příkaz, ale ve skutečnosti se jednalo o prosbu. Carlisle zmizel v domě a sním i většina Cullenových a Jacob, kterému jsem přikázala hlídat Paula.

„Budeš v pořádku,“ konejšil mě Seth, ale já jsem ho už skoro nevnímala. Celé mé tělo pálilo a s každým pohybem jsem myslela, že umřu. Najednou se vedle mě objevila Rosalie.

„Píchnu ti morfium, ano?“  Opatrně mě povalila na bok a do ramene mi zapíchla stříkačku, nic jsem necítila a to jsem měla strach z jehel. Když mi vpíchla celou dávku, překulila mě na záda, hlavu mi položila do jejího klína a přikryla mě dekou, aby mi nebyla zima. Nechtěli mě obléct, měli totiž strach se mnou hýbat.

„Bude v pořádku?“ zeptala se Ness své tety.

„Myslím, že ano. Jedná se spíš o vyčerpání, protože nesla těžší náklad, než byla schopná unést. Carlisle se na ni za chvilku podívá.“ Jejich hlasy jsem slyšela už z dálky a obklopila mě uspokojivá tma.

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 16. kapitola: