Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládce upírů - 5. Osamělá

demetri

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vládce upírů - 5. OsaměláBellu setkání s Culleny jen raní a je připravená se odstěhovat. Vicky jí však oznámí, že se zamilovala a odjíždí. Bela zůstává sama...

09.02.2010 (07:00) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3386×

 

OSAMĚLÁ
(Bella)

 

 

Tak tohle byl pohled k nezaplacení. Jasper se tvářil jako naprostý idiot. Vykulené oči a nevěřícný výraz s pusou dokořán.
„Je to ona,“ zašeptal nevěřícně, že jsem ho mohla slyšet jen já. Dosedla jsem na židli vedle něj a sledovala výklad učitele. Začala jsem přemýšlet, jaký dar na něj použiju. Když jsem se přeměnila, měla jsem svůj štít, který ke mně nepustil žádnou upíří moc, ani upíra a dokonce ani žádnou věc. Mohla jsem ho roztahovat, stahovat, zrušit, nechat na někom jiném, aby ho ochránil. Vážně super věc. Jenže pak jsem zjistila, že mám další dar. Když se dotknu nějakého upíra, zjistím, jaký má dar a můžu mu ho dokonce sebrat. Pouhým dotykem ho můžu zbavit jeho schopností a získat je tak pro sebe,  pouhým dotykem někomu předat jakýkoliv svůj dar. Nedávno jsem s Vick narazily na upíra, který dokázal zmást schopnosti ostatních. To je NÁPAD! Stáhnu štít a ukážu mu falešné emoce. Ehm… ukázat mu nejhorší bolest na světě, nebo pocit neskutečného štěstí? No, ještě si to rozmyslím. Zkusím to potom. Tahle hodina je vážně nudná a uběhla jako voda. Tohle byla praktická hodina, sedíme v lavicích jako na střední a profesoři nás kontrolují. Sakra, já chci přednášku! To bude teprve sranda. Jasper na mě celou hodinu civěl jako na tučňáka v Africe a vážně mě to štvalo. Chci je všechny pořádně vytočit, ale i přesto bych se jim nejraději vrhla k nohám a prosila je, aby mě vzali zpátky. Ale to neudělám.
„Crrrrrrrrrrrrrr!“ No konečně. Zvoní. Vyšla jsem ven a ignorovala ty slintaly všude kolem. Jazz tam zůstal sedět jako opařený a civěl na moje mizící záda.
„Jak to šlo?“ zeptala se nadšeně Vicky, která se vrátila z hodiny zeměpisu.
„No, musím tam sedět vedle jednoho z Cullenů, tak nic moc. Celou hodinu na mě civěl jak na vánoční stromeček. Jinak nuda,“ odpověděla jsem s nezájmem.
„Teď máme společnou hodinu, vymyslíme nějakou strategii, ne?“ usmála se zase tím lišáckým úsměvem.
„Já nevím, je toho na mě moc,“ odpověděla jsem jí s vážnou tváří.
„No, tak snad jindy,“ řekla smutně. Pak jsme se vydaly na společnou hodinu literatury. Seděly jsme úplně vzadu a tentokrát tam nikdo z Cullenů nestrašil. Za to jsem byla vděčná. Jenže pak jsme na ně narazily v jídelně. Zase po mně koukali s tím bolestným výtazem. Nechápala jsem to, ale drásalo to mé mrtvé srdce. Už jsem ho viděla a stačí mi to. Tady déle nezůstanu. Po "obědě" jsme už žádnou další hodinu neměly. Vyrazily jsme domů a já musela Vicky oznámit své rozhodnutí.
„Vick? Já to tady nesnesu. Nemůžeme odjet?“ Spíš jsem to konstatovala než se jí ptala na názor.
„Já to věděla, nevydržíš tu,“ řekla klidně a povzdechla si.
„Omlouvám se,“ zašeptala jsem.
„To nic. Jen… no… víš… pamatuješ si na Derecka?“
„Samozřejmě.“ Nějaký čas jsme u něj s Vicky žily a on měl o ní zájem. Jenže na ni to bylo příliš brzy po Jamesově smrti.
„Víš, asi před měsícem jsem se s ním setkala. No… asi jsem se zamilovala. A vypadá to, že o mě stojí,“ sklopila hlavu a pak se na mě s obavami v očích podívala. Nic jsem neříkala, tak pokračovala: „Bello, chtěla jsem tě sem vzít, aby ses dala dohromady, protože já chci žít s Dereckem. Já… omlouvám se.“
„Vicky, já tě chápu. Omlouvat se nemusíš. Zůstaň s ním a buď šťastná. Zasloužíš si to,“ řekla jsem jí upřímně.
„Děkuju,“ špitla. Ještě ten večer zavolala Dereckovi a ten ji s radostí pozval k sobě. Zamluvila si letenku na zítřejší ráno, sbalila nějaké své osobní věci a rozloučila se se mnou. Nebylo to největší loučení, potřebovala mě kvůli mým schopnostem. Pořád ve mně viděla tu, kvůli které zemřela její láska James. Věděla jsem to. Ale pro mě byla jedinou osobou, na kterou jsem se mohla spolehnout a jedinou přítelkyní. Ale moc dobře jsem ji chápala, zavezla na letiště a sledovala, jak mi z života mizí jediná osoba, která mi ještě zbývala.

 

 

=>

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládce upírů - 5. Osamělá:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře