Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládce upírů - 20. Louka

07.03.2010 (08:45) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3220×

LOUKA
(Bella)

„Konečně ses taky ukázala,“ zavýskl Fett a rychle mě objal.
„Vždyť jsem tu nebyla jen čtyři dny,“ odvětila jsem.
„To je jedno, stejně se mi stýskalo,“ mluvil dál.
„Mě taky,“ usmála jsem se na něj a vydali jsme se ze zahrady do hlavního sálu.

„Ahoj Bello,“ pozdravili mě sborově Dieu a Diablo.
„Ahoj kluci,“ usmála jsem se na ně a šla je obejmout.
„Tak jak jste to beze mě zvládli?“ rýpla jsem si do nich.
„Katastrofa,“ zabručel Diablo.
„Tak to vysypte,“ pobídla jsem je.
„Fett se nikdy nemohl rozhodnou, kdo kam patří, takže jsme ti je museli všechny nechat,“ povzdechl si Dieu.
„Fajn, tak sem s nimi,“ rozkázala jsem. Fett ihned otevřel dveře a přiváděl první upírku…

Celý den jsem soudila, někdy to není tak snadné a očividné. K večeru jsme ještě probrali tresty pro povstalce v pekle, a když jsem se konečně vracela domů na zem, bylo již něco k půlnoci.

„Bell, kde jsi tak dlouho?“ zamračil se Edward z pohovky. Byl tu jen on a Emmett.
„Jo, říkala jsi, že se budeš vracet odpoledne a ne o půlnoci,“ přidal se Emmett naoko rozzlobeně.
„Omlouvám se, ale měli jsme nějaké problémy s peklem,“ povzdychla jsem si.
„To nic zlato, ale nebudeš se tak pozdě vracet vždycky, že ne?“ posmutněl Edward.
„Měla bys ho vidět, vyšlapal nám tu cestičku, jak byl nedočkavý,“ řehnil se Em a ukazoval na prošlapaný koberec před pohovkou.
„Neboj,“ zasmála jsem se. „Jen jsem tam dlouho nebyla a musela jsem to dohonit,“ řekla jsem už klidně.
„Hlavně, že ses mi vrátila,“ usmál se a přitáhl si mě na klín. Schoulila jsem se mu v náručí a sledovala s nimi nějaký horor. O upírech. Strašně jsme se tomu smáli.
„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se, když film skočil a my se dosmáli.
„Na lovu,“ odpověděl Edward.
„Nepůjdeme k sobě?“ mrkla jsem na něj.
„To mi neuděláte, to nesmíte!“ zakřičel histericky Emm.
„Tak sleduj a poslouchej,“ ušklíbl se Edward a táhl mě na horu.
„Bello, TY mi to neuděláš, že ne?“ volal za námi.
„Promiň, závisláku,“ zasmála jsem se a zapadla k nám do pokoje.
„To si říkají sourozenci?“ mručel Emmett z obýváku a zesílil si televizi. Nevím, k čemu mu to bude, stejně vše uslyší. Dál už jsem se jím nezabývala, byla jsem přitisknutá zády ke dveřím v těsném objetí s Edwardem a hladově jsme se líbali.

„Nepůjdeme někam jinam?“ zamumlala jsem mu do úst v polibku.
„A kam?“ vzdychl.
„Co třeba naše louka?“ hlesla jsem.
„Daleko,“ zašeptal. Jen jsem se usmála, vytáhla svoje ruce zpod jeho trička a luskla prsty. Hned na to jsem padala po zádech dolů i s Edwardem. Pak jsem se ocitla v trávě a Edward byl nade mnou.

„Jak jsi to udělala?“ zeptal se, když si prohlédl naši louku.
„Mám spoustu schopností a o většině ještě ani nevím,“ usmála jsem se a znovu si přitáhla jeho rty. Nijak zvlášť neprotestoval a polibky mi oplácel. Než jsem se nadála, cáry mých šatů se vznášely ve vzduchu a pomalu dopadaly do trávy kolem nás. Na nic jsem nečekala a strhla jsem oblečení i z Edwarda.
„V čem půjdeme domů?“ zamumlal pobaveně.
„Nepodceňuj mě,“ hlesla jsem a zbavila ho i spodního prádla. On udělal to samé a pak do mě něžně vniknul…

„Měli bychom se vrátit,“ zašeptala jsem, když se pomalu začínalo rozednívat.
„Ale mě se nechce,“ zabrblal.
„Ale já už budu muset jít,“ zvedla jsem hlavu z jeho hrudi a smutně se usmála.
„Nemusíš, ty jsi vládce,“ protestoval.
„Ale svoje povinnosti prostě plnit musím,“ povzdechla jsem si a vyskočila na nohy.
„Ale nahá tam nepůjdeš, že ne?“ zeptal se pro jistotu. Místo odpovědi se všechny kousky látky okolo nás zvedly do vzduchu a pomalu začaly srůstat. Nakonec před námi ve vzduchu vyselo všechno naše oblečení.
„Páni,“ vydechl Edward.
„Říkala jsem ti, abys mě nepodceňoval,“ ušklíbla jsem se a začala se oblékat. On udělal to samé. Hned, jakmile jsem se oblékla, jsem nás přenesla do obýváku. Edward si ještě nevšiml, kde jsme a dál si v klidu zapínal košili. Všichni na nás hleděli jako na duchy, no jo tenhle dar jsem před nimi ještě nikdy nepoužila. Vždy jsem vytvářela portál, ale ten fungoval jen mezi světy. Na zemi jsem se pouze přenášela.
„Bell, nevíš, kde mám druhou ponožku?“ zeptal se Edward, ale když pohlédl na zem a zjistil, že nestojí na trávě, zvedl pohled a rozhlédl se dokola. To už jsem nevydržela a rozesmála se.
„Proč jsi mě nevarovala?“ zasyčel Edward.
„Promiň, ale pro tu ponožku se nevracím,“ vykoktala jsem ze sebe a Emmett dostal výbuch smíchu, stejně jako já.

„Skvěle, musíme na nákupy,“ zašvitořila Alice.
„Lásko, je to jen jedna ponožka,“ snažil se ji uklidnit Jazz.
„Žádné odmlouvání, je víkend, do školy se nemusí, jedeme všichni na nákupy,“ zavelela.
„Já musím do práce,“ vymlouval se Carlisle.
„Já taky,“ přidala jsem se.
„Moje oči,“ ukázal na ně Edward.
„Mojééé takyyyy,“ zahulákal Emmett nadšeně.
„Fajn, ale ostatní jedou,“ povzdechla si.
„JO!“ zavýskl si Emm znovu.
„A musíme do optiky, koupit kontaktní čočky,“ řekla klidně Alice. Na to Emm a Edward hlasitě polkli a my se zase rozesmáli.
„Tak já jdu,“ oznámila jsem jim, když se všichni uklidnili. Políbila jsem Edwarda a vytvořila si portál a prošla ním…

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vládce upírů - 20. Louka: