Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládce upírů - 16. Přeměna

20.02.2010 (18:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3627×

PŘEMĚNA
(Bella)

„Zvládneš to?“ zeptal se mě ďábel.
„Snad bys o mě nepochyboval, bratříčku,“ tohle oslovení ho vždycky obměkčilo.
„Samozřejmě, že ne, sestřičko,“ usmál se na mě.
„Vezmete to tady za mě na pár dní?“ zeptala jsem se ještě.
„Samozřejmě, Fett má podobnou schopnost jako ty,“ usmál se na mě Dieu.
„Děkuju,“ zašeptala jsem a oni se zvedli a zamířili někam do zahrady. Fett jim chystal přednášku, jelikož mu Diablo pošlapal květiny.

„Připraven?“ zeptala jsem se Edwarda. Přikývl, pustil moji ruku a stoupnul si kousek přede mě. Napřáhla jsem ruku s kamenem tak, že kámen směřoval k jeho srdci. Soustředila jsem se a přála si, aby Edward žil. Najednou začal kámen zlatě zářit a úplně mě oslepil. Když to přestalo, stčila jsem kámen do kapsy. Naproti mě stál můj anděl úplně bledý a spocený. Smaragdové oči měl přivřené a čelist zaťatou. Věděla jsem, že je něco špatně. Něco ho bolí. A pak mi to došlo. Když ho přeměnili, umíral na Španělskou chřipku. Tenkrát mu zbývalo pár hodin. Musím ho ihned přeměnit.
„Španělská chřipka,“ zašeptala jsem. Nečekala jsem na odpověď, chytla jsem ho do náruče a otevřela portál. Opatrně jsem do něj vběhla s umírajícím Edwardem v náručí. Stála jsem před domem Cullenů. Cítila jsem je. Na nic jsem nečekala, rozrazila jsem dveře, proběhla obývákem po schodech nahoru a rozrazila dveře, u kterých byl jejich pach nejslabší. Edwardův pokoj. Položila jsem ho na postel. To už za mnou stála celá rodina a nebyli schopni slova. Jako první se probral Carlisle a hned stál vedle mě.
„Nevím, co se stalo, ale umírá. Musíme ho přeměnit,“ řekl Carlisle a začal se přibližovat k jeho krku. Zadržela jsem ho.
„Já to udělám,“ zašeptala jsem. Přikývl a odešel za svojí rodinou.
„Vysvětlím vám to později,“ řekla jsem jim a sklonila se nad Edwardem.
„Promiň, ale nebude to tak bolet,“ zašeptala jsem mu do ucha a zakousla se mu do hrdla. Ne moc hluboko, vysála jsem jen potřebné množství a odtrhla se. Chutnal úžasně, ale já bych ho nedokázala ztratit. Skvěle jsem se ovládala. Dívala jsem se, jak se začal zmítat bolestí. Ale Fett mi tvrdil, že jako vládce mám silnější jed a přeměna tolik nebolí. Také netrvá tak dlouho. Přesto měl bolesti, trhalo mi to srdce. Nejraději bych si to s ním okamžitě vyměnila. On trpěl. Nemohla jsem se na to dívat a otočila se ke dveřím. Stáli tam všichni, až na Emmetta. Zatím jsem to nechala být.
„Bello? Jsi to ty?“ zeptala se Alice.
„Jsem to já,“ přitakal jsem. Najednou se na mě všichni vrhli a drtili mě v náručí. Musela jsem pustit Edwardovu ruku a vůbec se mi to nelíbilo. Všechny jsem je po chvíli setřásla a znovu ho uchopila za ruku. Všichni vypadali docela šťastně, až na Rose.
„Kde je Emmett?“ zeptala jsem se. Všichni se zadívali do země a Rose se rozvzlykala.
„Alice viděla, jak se Edward rozhodl zabít Volturiovými. Chtěli jsme mu zabránit, tak jsme jeli do Volttery. Když jsme vběhli do sálu, Edward právě hořel. Byli jsme v šoku, zdrceni. Nestihli jsme ho zadržet,“ zašeptal Carlisle.
„Emmett ho chtěl pomstít, nedokázali jsme ho zadržet, zuřil. Byl jako smyslů zbavený, zabili ho taky,“ dořekl Jasper.
„Sakra! NE!“ zaječela jsem. Já chci úplnou rodinu. Okamžitě jsem otevřela portál a skočila do něj. Snad ještě není pozdě.

„Hele, je mi jedno, kolik máte práce. Já potřebuju ještě jeden papír. No tak, poslední,“ škemral někdo. Emmett. Ještě není pozdě. Rozběhla jsem se a skočila mu na záda. Překvapeně se otočil a zadíval se na mě.
„Bello?“ zeptal se.
„Emmette,“ zazpívala jsem a objala ho. On mě začal okamžitě drtit a točit se mnou dokola. Pak mě postavil na zem.
„Ty jsi taky mrtvá?“ zeptal se.
„Ne a Edward taky ne,“ řekla jsem mu.
„No a co tady děláš?“ zeptal se pak.
„Já jsem Vládce upírů,“ zašklebila jsem se na něj.
„Super, takže tam tomu rudookýmu řekni, že potřebuju novej papír. Potřebuju napsat dopis pro rodinu a pro Rose, jenže dělám pořád kaňky,“ zakroutil hlavou a ukázal na hromadu zmačkaných dopisů. Zasmála jsem se.
„Řekneš jim všechno sám,“ dodala jsem se smíchem.
„Jak?“ zeptal se nechápavě.
„No, jak už jsem říkala, jsem Vládce upírů. Tak tě prostě oživím,“ oznámila jsem mu nekompromisně.
„A to jako jde?“ Copak mu to neříkám dost jasně?
„Jo, jde. Ale bude z tebe člověk. Budeme tě muset znovu přeměnit,“ dodala jsem
„Super! Budu novorozený a budu mít velkou sílu,“ začal hulákat. Někdy bych fakt chtěla mít jeho povahu a problémy.
„Fajn, tak jdeme na to,“ zavelela jsem. Vytáhla jsem kámen z kapsy a udělala to samé, co s Edwardem. Ale když záře ustoupila, Emmett ležel na zemi v kaluži krve. Byl celý roztrhaný a polámaný. Srdce tlouklo nepravidelně a nebyl při vědomí. Chytla jsem ho do náruče a portálem vběhla do Edwardova pokoje.  Položila jsem Emmetta k Edwardovi.
„Umírá, Rose proměníš ho?“ zeptala jsem se jí. Polkla.
„Já, nevím, jestli bych to dokázala. Raději kdyby to udělal Carlisle,“ zašeptala a už seděla vedle něj a vzlykala.
„Pokud vám to nevadí, udělám to já. Mám silnější jed, přeměna není tak bolestivá a netrvá tak dlouho,“ konstatovala jsem. Všichni přikývli. Rychle jsem se zakousla, už nezbývalo moc času. Povedlo se. Jeho srdce začalo zase pravidelně tlouct. Přesunula jsem se k Edwardovi se slovy, že jim to vysvětlím později. Rose přenesla Emmetta do jejich pokoje a rodina se vypařila. Lehla jsem si vedle něj a začala mu broukat melodii, kterou jsem vymyslela v paláci…

 ◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vládce upírů - 16. Přeměna: