Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládce upírů - 15. Kámen života

19.02.2010 (09:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3626×

KÁMEN ŽIVOTA
(Edward)

„Edwarde?“ zeptala se Bella, když jsem dohrál její ukolébavku.
„Jo?“ zeptal jsem se nazpátek a políbil ji na čelo.
„Počkej tu chvíli na mě, ano?“ zeptala se a věnovala mi krásný úsměv. Podle těch jiskřiček ve zlatých očích jsem usoudil, že něco chystá.
„Vrať se brzy,“ odpověděl jsem jí a smutně se usmál.
„Neboj,“ zašeptala, když vybíhala z pokoje.

„Fette! Fette!“ rozhléhalo se v chodbách paláce i na zahradě. Takže ona ode mě utekla za ním?
„Kde krucinál může být,“ zaklela tiše Bella venku na zahradě. Stála přímo pod oknem jejího pokoje a já ni měl výhled, aniž bych se hnul od klavíru.
„Ano, krásko?“ zeptal se jí a objal ji okolo pasu. Začal jsem žárlit, ale ona mi řekla, že spolu nic nemají. A já jí budu věřit! Už nikdy ji kvůli své hlouposti neztratím.
„Kde jsou Élevého knihy?“ zešeptala s bolestí v hlase. On se jen smutně usmál a něco jí podal.
„Tohle mi dal, ještě než jsi sem přišla, prý to budeš potřebovat, až znovu nalezneš ztracenou lásku,“ usmál se na ni. Neviděl jsem jí do obličeje, ale určitě měla radost. Skočila mu okolo krku a smála se jako malé dítě.
„Děkuju,“ špitla. Než jsem vůbec postřehl, že už nestojí na zahradě, sedala si vedle mě ke klavíru a zářila jako sluníčko. Vášnivě mě políbila a roztrhla balící papír, ve kterém ležela dřevěná vyřezávaná truhlička. Položila ji na klavír, dlaněmi přejela přes ozdobné víko a skutálela se jí slza.
„To díky němu žiju, díky němu jsem tě znovu spatřila,“ zašeptala tiše.
„Pak jsem mu zavázán,“ pošeptal jsem jí do vlasů. Povzdychla si a truhlu otevřela. Uvnitř byla zežloutlá obálka a pod ní velký bílý kámen. Vzala dopis a otevřela ho. Začali jsme spolu číst.

Bello, Edwarde,
vím, že teď sedíte vedle sebe a ani jeden z vás neví, co teď. Edward je mezi životem a smrtí a ty Bello, netušíš, jak z toho ven. Osud vás dva už hodně potrápil a já jsem se rozhodl vám to ulehčit. Jak jsem ti sliboval, ty svoji lásku najdeš a budeš šťastná. Mrzí mě, že jsme se nestihli pořádně poznat, protože vím, že jsi dokonalá a hodná bytost s obrovským netlukoucím srdcem. Nezlob se, že jsem ti nic neřekl dřív, ale tohle všechno je strastiplná cesta za lepší budoucností. Věř, že všechno je k něčemu dobré. Tak teď tedy k tomu, proč teď čtete tento dopis a proč jsem ho já psal. V truhle máš kámen života. Ano, díku tomuto kamenu se může upír stát člověkem, pokud ještě nebyl odsouzen. Čtete dobře, stane se člověkem. Jinak to nejde. Edwarde, bohužel si budeš muset znovu projít novorozeneckým obdobím. Bello, pouze ho vezmi do rukou a přej si, aby Edward ožil. Kámen začne zlatě zářit a bude to. Pak se ho nezbavuj, ještě ho budeš potřebovat. Ten kámen myslím. Přeji Vám šťastnou věčnost a věřte, že i já jsem teď šťastný. V nebi, po boku své milované a stálém dozoru svého bratra.

Élevé

„Jo!“ zavýskla Bella. Usmívala se na mě jako sluníčko a pak se zeptala: „ Půjdeme to vyzkoušet?“
„NE!“ hlasitě jsem zaprotestoval. Její úsměv pohasl.
„Ještě potřebuju znát pár odpovědí,“ dodal jsem.
„Jakých?“ zeptala se zase s úsměvem.
„Jestli mě oživíš a já budu člověkem, budeš tam dole se mnou a mojí rodinou a TY mě přeměníš,“ oznámil jsem nekompromisně svoje podmínky. Zamyslela se.
„Beru,“ řekla nakonec.
„To se tady toho vzdáš?“ zeptal jsem se a nevěřil, že by to bylo tak snadné.
„Ne,“ nesouhlasně zavrtěla hlavou.
„Pak tu zůstanu s tebou,“ řekl jsem zmateně.
„Mám lepší nápad, já budu s vámi tam dole bydlet a tak a zatím, co vy budete chodit do školy, já budu tady soudit. Stejně to vždycky trvá tak dvě hodiny, pak probereme problémy, vyřešíme to a pak se celý den nudíme. Takže místo nudění budu s tebou,“ usmála se lišácky. Musel jsem uznat, že je to dobrý plán. I když ve škole mi bude chybět. Ale zase jsem nechtěl poslouchat ty myšlenky, ve kterých by moje kráska jistě figurovala.
„Fajn,“ oznámil jsem jí a začal zuřivě líbat. Bella mi to oplácela a já byl po dlouhé době zase šťastný. Budu mít Bellu i rodinu. Za chvíli jsem se od ní odtáhl.
„Ale jako novorozený budu mít rudé oči a malé sebeovládání,“ oznámil jsem jí s úsměvem.
„S tím se počítá, budeš mi tu vypomáhat,“ řekla tajemně. Pak mě chytla za ruku, do druhé vzala ten kámen a odtáhla mě do toho velkého sálu s trůny. Ti tři už tam seděli a usmívali se…

◄ ▲ ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vládce upírů - 15. Kámen života: