Edward a Bella se znovu shledají, ale problém je, že je Edward mrtvý. Bella si přečte v jeho myšlenkách, jak zemřel a ona mu ukáže, jak žila, když byl pryč...
18.02.2010 (09:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3419×
SHLEDÁNÍ
(Bella)
Tohle je přesně ten den, kterého jsem se bála. Až tu přede mnou bude stát někdo, koho jsem znala. Koho jsem milovala. Ale proč zrovna on? Po tváři se mi koulely slzy vzteku a bolesti. Kdo mu to udělal? Zabiju je! Dívala jsem se na tu bytost, kterou jsem milovala víc než vlastní život a přemýšlela. Éleveho žena už byla v nebi, nemohl ji vrátit. Jeho bratr ji tam poslal. Ale já? Vždyť mu ještě neproběhl ani soud. On nezemře, to vím jistě. Z transu mě probralo až bolestné zašeptání.
„Bello? Jsi to ty?“ zeptal se tiše a hlas se mu dvakrát zlomil.
„Ano,“ zašeptala jsem nazpět. V tom mě objaly dvě silné paže a políbil mě do vlasů. Fett. Usmála jsem se na něj a v myšlenkách všem poslala, aby nás nechali o samotě. V tom už si každý otevřel svůj portál a zmizeli. Edward stále klečel a pozoroval mně. Udělala jsem pár kroků k němu a klesla na kolena naproti jemu.
„Edwarde, co se stalo?“ zavzlykala jsem a cítila studené slzy na svých bílých šatech. Jen mě vzal za ruku a stiskl ji. Chtěla jsem teď být v jeho náručí a nechat se utěšovat.
„Hledal jsem tě, tak dlouho jsem tě hledal,“ zašeptal a propaloval mě svýma černýma očima. Už jsem se neudržela a vrhla jsem se mu do náruče. Věděla jsem, že mě odstrčí, ale bylo mi to jedno. O to víc mě překvapilo, když mě objal a pevně stiskl. Seděla jsem mu na klíně, tiše vzlykala a užívala si té blízkosti. On měl hlavu zabořenou do mých vlasů a vypadal, že si to také užívá. Všechnu moc jsem měla vypnutou. Nechtěla jsem, aby nás teď něco rušilo. Po tak dlouhé době jsem se cítila šťastná. Ovšem nic netrvá věčně a Edward se odtáhl.
Čekala jsem to, ale přesto mě to zranilo. Díval se mi do očí, ale neviděla jsem tam nic jako odmítnutí nebo znechucení. Díval se na mě tak něžně a oddaně. Přiblížila jsem se k jeho rtům a čekala odmítnutí. Nic z toho se nestalo, překonal poslední centimetry a přitiskl své rty na mé. Začal něžně a láskyplně, postupně se polibek prohluboval a dávali jsme do toho všechnu tu bolest z let, kdy jsme nebyli spolu. Jen tak jsme se tam na zemi objímali a líbali. Vychutnávala jsem si tu blízkost, ale věděla jsem, že se Fett brzy vrátí. Vstala jsem a sledovala Edwardův bolestný výraz, když jsem to udělala.
„Brzy se vrátí,“ zašeptala jsem a vzala za ruku. Odvedla jsem ho do zahrady, daleko od paláce. Šli jsme mlčky a drželi se za ruce. Dovedla jsem ho až k jezírku a posadila jsem se na obrovský kámen, který jsem sem s Fettem přiválela jako lavičku. Přisedl si ke mně.
„Je to tu nádherné,“ řekl tiše a propaloval mě pohledem. Povzdychla jsem si a rozhodla se začít.
„Můžu se podívat, co se stalo?“ zeptala jsem se ho tiše.
„Jak podívat?“ zeptal se nechápavě.
„Podej mi ruku,“ odpověděla jsem. Jak jsem řekla, tak udělala a já se ztratila ve víru jeho vzpomínek. Celou dobu mě hledal a pak se kvůli mně zabil. To nemyslí vážně. On mě pořád miluje. Byla jsem šťastná a naštvaná zároveň. Všechno jsem si v jeho hlavě přehrávala a on to viděl spolu se mnou.
„To jsi neudělal!“ zavrčela jsem na něj naštvaně.
„Já… myslel jsem si, že jsi mrtvá!“ zakňoural a hlas se mu několikrát zlomil.
„A co tvoje rodina? Na ně jsi nemyslel?“ pokračovala jsem.
„Chtěl jsem být jen s tebou, bez tebe nemá nic smysl,“ odpověděl jako že nic. Povzdechla jsem si.
„Bello? Odpustíš mi někdy, co jsem ti udělal?“ zeptal se s pohledem zarytým do země.
„Nemám ti co odpouštět,“ řekla jsem mu a zvedla mu prsty bradu, aby se mi díval do očí.
„Děkuju,“ zašeptal a přitáhl si mé rty. Když jsme se odtrhli, začal se vyptávat.
„Bello? Co se stalo? Jaktože jsi byla upír? A proč s Victorií? A proč jsi pak zmizela? A kam? A jak ses dostala sem? A ty jsi vládce upírů?“ otázky se z něj sypali jako mouka z pytle.
Zasmála jsem se a vytáhla ho na nohy. Rozeběhli jsme se do paláce, do mého pokoje, k zrcadlu osudu.
„To je zrcadlo osudu, polož do něj ruku a chtěj vědět cokoliv,“ řekla jsem mu pobaveně. Namočil ve vodě dlaň a pak ji vytáhl. A já sledovala svůj vlastní příběh spolu s ním. Viděla jsem, jak mě Victorie surově mlátí, všude krev a já téměř umírající s úsměvem na rtech. Pak moji bolestivou přeměnu, u které jsem nevydala ani hlásek. Pak pár měsíců ve Volteře, kde jsem posbírala pár schopností od odsouzených upírů, cestování s Victorií, moje běhání po lese, setkání s Élevém, všechno tady v paláci. Jak každou noc sedím na naší louce a vzlykám (to jsem mu hned zatrhla a posunula to dál), moje učení hraní na piáno s Fettem, zahradničení s Fettem, hry s Fettem… vše až do dneška.
„Ty s ním něco máš?“ zeptal se smutně Edward. Rozesmála jsem se.
„Samozřejmě, že ne. Ty můj blázínku,“ zašeptala jsem mu do ucha a znovu ho políbila. Pak jsme si sedli za piáno a on mi hrál moji ukolébavku a já přemýšlela, co teď…
Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vládce upírů - 14. Shledání:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!