Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Virgo - 5. kapitola

01.12.2009 (07:00) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4092×

V – Moc?

Jen jsem se ráno probudila, došla mi jedna jediná věc. Dnes odlétám. Vůbec jsem se netěšila. Bála jsem se, jaké to bude ve Forks. Naposledy jsem tam byla, když mi bylo 14 a to už tři toky jsou. I když věřím, že tam k žádné změně nedošlo. Šla jsem se do koupelny obléknout a namazat mým oblíbeným krémem, ale co se nestalo. Najednou jsem se válela na zemi zase s tím ocasem. Pohlédla jsem na krém v ruce a velkým tučným písmem tam bylo napsáno. Obsahuje sůl z mrtvého moře. No super. Tak ani tohle nemůžu používat. Popadla jsem ručník a namočila jej v umyvadle do vody. Trvalo to pěkně dlouho, než jsem se pro něj doplazila, ale nakonec jsem ten krém setřela z nohou. Super.

„Bello, za hodinu to letí.“ Fňukla moje máma za dveřmi. Bylo mi líto, že jí tu nechávám, ale dokud se nevyřeší můj problém, nemůžu tu bydlet. Takhle blízko moře. Když jsem konečně měla zase svoje nohy, došla jsem se obléci a vzala si kufr. Mama mě vezla na letiště, a celou dobu byla smutná. S Charliem bylo domluveno, že na mě bude čekat v letištní hale. Jen doufám, že si pořídil nějaké nové auto, jezdit v tom jeho policejním mi připadá divné.

„Zlatíčko, prosím. Nejezdi. Charliemu zavolám já, že sis to rozmyslela. Prosím. Ten problém nějak vyřešíme. Můžeme se odstěhovat do města, když se bojíš vody.“ Přemlouvala mě má matka, jenže ona znala jen tu verzi, kterou si sama vymyslela. Myslím, že kdybychom nebydleli na pláži, stejně by mě moře lákala. A od táty je to k moři půl hodiny jízdy. Je to tak lepší.

„Už musím, mami.“ Zašeptala jsem jí do ucha a čekala, až se odtáhne. Už totiž hlásili můj let. „Hned jak dorazím, ti napíšu. Mám tě ráda mami.“ Řekla jsem ještě a rozeběhla se do letadla. To jsem, ale neměla dělat. Mají tu nějak kluzkou podlahu. Smekla se mi noha a ruplo mi v ní. Naštěstí to nebolelo natolik, že jsem se do letadla přece jen dobelhala. Sedla jsem si na svoje místo a poslouchala pilota, jak nám hlásí nejstručnější informace o letu a přeje příjemný let. Pohlédla jsem z okna a sledovala, jak se mi vzdaluje moje milovaná Florida z výhledu.

„Můžu vám něco přinést?“ Zaslechla jsem nad sebou dívčí hlas a zvedla jsem hlavu. Stála tam letuška.

„Máte led? Zvrkla jsem si nohu. A colu prosím.“ Požádala jsem jí. A ona odešla. Za chvilku byla zpátky i se sáčkem ledu. Bohužel to byly jen kostky do pití. Ty moc dlouho nevydrží. Colu jsem si položila na stolek a led si připlácnula na kotník. Stále jsem sledovala, jak ubíhá krajina pod námi. Byl to nádherný pohled. Uběhla už hodina od startu letu a led na mé noze byl už pouze trochu studená voda. Zadívala jsem se na ten sáček a toužila, aby se ten led objevil znovu. Můj kotník začal přicházet k bolesti. Chvíli jsem na něj koukala a pak se stala věc, kterou jsem nepochopila ta voda v sáčku prostě, zmrzla. Koukala jsem na to a nevěřila svým očím. Rozhodla jsem se to teď neřešit a připlácla si ten led zpátky na kotník. Let trval ještě dlouho a já jsem nakonec usnula. Vzbudilo mě, až když sebou letadlo v turbulenci drclo. Za deset minut jsme měli přistávat tak jsem se snažila už neusnout. Nakonec jsme bez katastrofy přistáli a já vbelhala do haly. Hned jsem viděla Charlieho. Byl to jediný policista. Jen jsem zakroutila hlavou, doufala jsem, že se aspoň jednou oblékne normálně. Teď to budu mít jak s eskortou.

„Ahoj Ch… tati.“ Pozdravila jsem ho hned. Jak jsem k němu došla.

„Ahoj Bello.“ Oplatil mi pozdrav a vzal kufry. „Pojď, pojedeme. Musím se ještě dneska stavit v práci.“

Nastoupila jsem k němu do auta a vyjeli jsme do Forks, celá cesta probíhala v tichu, ani jeden nejsme výřečný tip. Když jsme dorazili k domu, jen mi pomohl s kufry do pokoje a sdělil mi, že dnes přijede až v noci. Museli vyšetřovat nějakou vraždu. Byla jsem ráda. Forks nenávidím, aspoň si mohu chvíli potrpět o samotě.

Asi hodinu jsem seděla jen na posteli, když jsem se rozhodla jít si udělat kafe, došla jsem do kuchyně a pohlédla do špízu, nic tam nebylo. Koukla jsem do lednice a ani tam nic. Jak to tady proboha mohl přežít. Rozhodla jsem se, že když už jsem u něj, pojedu nakoupit. Vzala jsem peníze a vyrazila. Samoobsluha nebyla daleko. Došla jsem k ní a začala nakupovat. Najednou se přede mnou objevil nějaký kluk.

„Ahoj já jsem Troy.“ Ozval se a podával mi ruku.

„ Bella Swanová.“ Představila jsem své jméno a schválně zdůraznila příjmení, aby věděl, že můj otec je policajt a nechal mě na pokoji. Bohužel to nezabralo.

„Jo Charlie je super.“ Spustil a já nevěděla co s ním. Vyřešila jsem to tak, že jsem ho nechala mluvit a já pokračovala v nákupu.

„…Tak co souhlasíš?“ Zaslechla jsem jeho otázku, to už jsme byli u pokladen.

„Promiň, já tě neposlouchala.“ Řekla jsem narovinu a zaplatila svůj nákup a odešla.

Nakonec jsem neodolala a otočila se, stál stále na tom místě a koukal se za mnou. Byl sice hezký, ale proč se tu s někým zahazovat? Lepší to tu nebude.

I s nákupem jsem došla domů a konečně si chtěla udělat to vytoužené kafe. Jenže jsem nenašla konvici. Proto jsem vzala hrnec a napustila do něj vodu. Teď už jen zapnout sporák. Došla jsem k němu a otočila spínačem nic. A to je elektrický. Pokusila jsem se rozsvítit a také nic. Bezva! Jsem tu první den a hned je vypnutá elektrika. Byla jsem naštvaná! Já to kafe musím mít. V rukou jsem svírala hrnec a byla doslova vytočená. Jak jsi, mám k sakru uvařit kafe když nefunguje proud.

Byla jsem opravdu naštvaná a potom se to stalo, stejně jako v letadle. V jednu chvíli byla v kastrolu studená voda a v druhé chvíli vřela. Tak jsem se lekla co se to děje, že jsem upustila hrnec na zem a voda mi opařila nohu.

„Auu.“ Zaskučela jsem. Bezvadný. Jsem tu první den a hned se opařím. Dokulhala jsem k lednici a vytáhla zmražené maso. Okamžitě putovalo na spáleninu. Dneska budou k večeři steaky.

„Jsem doma. Bylo to vyřízený dřív.“ Křičel Charlie z předsíně. „A něco pro tebe mám.“ Pokračoval, až nahlédl do kuchyně. Když viděl tu spoušť, vytřeštil oči.

„Co se stalo?“

„Opařila jsem se. Jo a nejde proud.“ Odpověděla jsem a dál drčela to maso na noze. Charlie došel až ke mně a pohlédl na ránu.

„Panebože. Vždyť tam jsou puchýře. To je na nemocnici.“ Zděsil se a už mě zvedal.

„Jdeme.“ Zavelel a já nechtěla odporovat. Snad mi na to něco předepíše. Došli jsme spolu před dům a já zahlédla starý náklaďáček.

„Ten je tvůj.“ Zašeptal Charlie, když spatřil na, co se dívám.

„Děkuji.“ Bylo jediné, na co jsem se zmohla. Celkem jsem se už těšila, až budu u doktora. Sice nesnáším nemocnice, ale tu chvíli přetrpím.

Už jsme brzdili před nemocnicí a táta mi pomohl na cestě na ambulanci.

„Á… dobrý den náčelníku. Co se vám zase stalo?“ Uslyšela jsem melodický hlas. Ale to co říkal, mě zaujalo víc. Takže Charlie tu tráví asi dostatek času, když řekl ZASE.

„Já nic doktore. Moje dcera se opařila.“ Odpověděla, poukázal rukou na mě.

Doktor tedy přešel ke mně blíže a já si ho mohla prohlédnout. Byl nádherný. A mladý, hodně mladý maximálně třicet.

„Takže Isabella Swanová, že ano? Já jsem doktor Carlisle Cullen. Ukažte. Kde jste se popálila?“ Ukázala jsem mu to místo a hned na něm pocítila jeho ruce. Byli velice chladné, ale dotek byl příjemný. Ošetřil mi ránu a já mohla odejít domů. Když jsme přijeli, odešla jsem hned k sobě do pokoje a přemýšlela, co to mělo dneska znamenat. Nejdříve mi v rukou zmrzla voda a potom začala vřít. Jak se to mohlo stát?

Nad těmito otázky jsem přemýšlela celý večer, až jsem nakonec usnula.

6.kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Virgo - 5. kapitola: