Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Virgo - 18. kapitola

Hahaha

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Virgo - 18. kapitolaMáte zde další slibovaný dílek. Tentokrát jsem ho propracovala na téměř 3 celé stránky ve wordu. Snad se vám bude líbit. Jinak blížíme se ke konci, tak doufám, že nebudete šetřit komenty. Vaše xlovexx.

03.02.2010 (20:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4557×

XVIII – Troy

Do konce školy scházela jen hodina. Hodina a budu s Edwardem sama.

Zrovna jsem procházela po chodbě a mířila na hodinu. Moje třída byla na druhé straně školy a do zvonění zbývalo už jenom pár minut a já jsem každým krokem přidávala, abych byla co nejdřív ve třídě. Chtěla jsem už, aby škola skončila. Edward i s rodinou končily dříve, takže jsem si byla jistá, že až přijedu domů, bude na mě už čekat.

Byla jsem už blízko třídy když jsem vedle mého ucha zazněl hlas, který jsem už dneska slyšela.

„Stejně tě dostanu,“ zašeptal Troy, až mi z toho přeběhl mráz po zádech a předběhl mě. Zůstala jsem stát a dívala jsem se za ním. Jak to myslel? Proběhlo mi hlavou. Cítila jsem, jak chloupky na pažích vstávají, a běhal mi mráz po zádech. I když se jednalo o celkem obyčejnou větu, i když to znělo jako planá výhružka, neuvěřitelně mě to vystrašilo. Vystrašilo mě to natolik, že jsem se nedokázala pohnout z místa.

Z mého přemýšlení mě vytrhl až zvonek. A já se rychle rozeběhla do třídy.

Zrovna jsem probíhala okolo venkovních dveří, když do mě z boku udeřilo něco neuvěřitelně tvrdého. Moje nohy se podvrkly a já slítla na zem.

Dopadla jsem na všechny čtyři a hned jsem zvedla hlavu, abych se mohla podívat, co to do mě vrazilo.

Pohlédla jsem do očí Troye. Na jeho tváři hrál arogantní a zároveň vítězný úsměv.

„Já ti říkal, že tě dostanu,“ promluvil a udělal krok dopředu. Chtěla jsem začít křičet, ale byl rychlejší. Najednou skočil a přitiskl mi na rty nějaký hadr. Netrvalo to dlouho a začala jsem ztrácet vědomí, až se mi nakonec před očima zatmělo.

***

 

„Jak to, že nic nevidíš!“ křičel Edward přes celou místnost na Alici. „Jak to, že nic nevidíš! Vždycky jsi ji viděla. Proč ji teď nevidíš! Kde je!“

„Já nevím, Edwarde, viděla jsem, jak ji nakládá do auta a potom se rozjel od školy na pravou stranu. Směr La Push,“ odpověděla sklesle Alice a svůj pohled upírala do lesů za domem.

„Co s ní chce dělat?“

„Nevím, Edwarde, vůbec nevím.“

***

Pomalu jsem se probouzela a cítila jsem, jak mě moje hlava hrozně bolí. Chtěla jsem si promnout kořen nosu, ale nedokázala jsem zvednout ruku. Až teď jsem si všimla, že sedím ve velice nepřirozené poloze.

Rychle jsem otevřela oči a snažila jsem se kolem sebe rozhlédnout. Byla jsem ve velké, tmavé místnosti. Byly zde jen dvě okna. Malá a u stopu, znamenalo to tedy, že jsem ve sklepě. Venku byla tma, takže neposkytovali ani trošku světla.

Podívala jsem se na svá zápěstí a zpozorovala jsem, že jsou svázaná k opěrkám židle šátkem, na rozdíl od mých nohou, které byly převázané lanem.

Najednou ticho rozřízl zvláštní zvuk. Otočila jsem se zatím zvukem a spatřila trochu světla, které mě hned oslepilo. Zavřela jsem oči a pocítila jsem dotyk na mém zápěstí.

„Doufám, že to není moc nepříjemné, ale pochop mě. Musím si pojistit, abys mi neutekla,“ zašeptal do ticha Troyův hlas.

„Co jsi to udělal, proč jsi mě unesl. Pusť mě, hned!“ začala jsem křičet, i když se můj hlas neuvěřitelně klepal. Pokračovala bych, ale zabránila mi v tom jeho ruka.

„Nekřič, vzbudíš soudy a já ti pak budu muset dávat roubík. To nechceš, že ne?“ zeptal se tak slizkým hlasem, až se mi začínal zvedat žaludek.

„Co se mnou chceš dělat?“ zašeptala jsem, když dal svou ruku pryč.

„Chvíli tě tady budu držet a až si na mě zvykneš, tak tě pustím a budeme spolu žít šťastně až do smrti.“

Díky jeho slovům mi po celém těle naskákala husí kůže. Sledovala jsem ho, jak se přehrabuje v kapsách a něco hledá. Najednou se jeho ruka z jedné kapsy vynořila a v ruce svíral krabičku.

„Tenhle je pro tebe, zásnubní. Doufám, že se ti líbí, ale dostaneš ho až déle. Přece se nezasnoubíme hned v den, kdy jsme spolu začali chodit.“ Jeho ruce krabičku opět zaklaply a on se začal zvedat.

„Teď ti dojdu pro deku a potom tě pustím…“ Začal mluvit, ale přerušil ho zvuk zvonku.

„Opovaž se zakřičet! To by nebyl dobrej začátek. Stejně to bude jenom ten vozejčkář odnaproti.“ Po té se zvedla a pomalu odcházel z místnosti. Dveře za sebou zavřel a já jsem už jenom poslouchala, jak jde po schodech nahoru a vrzání dveří.

„Ahoj. Doufám, že jsem tě nevzbudil. Jsem Sam Uley bydlím kousek odtud a přišel jsem se podívat, kdo se sem nastěhoval. Nechápej to nějak špatně, ale tenhle dům byl hrozně dlouho neobydlený.“

Zaslechla jsem tlumený hlas nějakého kluka.

„Jo dobrý. Tady to patří mému tátovi, ale používal to jenom jako skladiště tak se rozhodl mi to věnovat. Ale jestli promineš, jsem tady kvůli rekreaci před zkouškami, takže nechci být rušený. Když tak to rozhlas. Čau.“

Po té se ozvalo pouze bouchnutí dveří a kroky mířící dolů.

„Přinesl jsem ti deku a polštář,“ promluvil znova Troy hned, jak otevřel dveře. Sledovala jsem ho jak přechází po celé místnosti a po tom, jak hází ty věci na zem.

„Okna jsou z tvrzeného skla a z druhé strany polepená kartonem. Mají zámek, takže jsem je zamkl. Nesnaž se, stejně tě nikdo neuslyší.“ Pomalu přecházel ke mně a vytáhl nůž.

„Teď tě rozvážu, ale o nic se nesnaž zlato, docela jsem trénoval.“ Zvedl ruku s nožem a rozřízl lano, kterým byly moje nohy připoutané. Potom nůž uklidil a jeho ruce se přemístily k mým zápěstím. Sledovala jsem ho, jak pomalu rozvazuje uzly a byla jsem tak zaskočená, že jsem ani nedokázala udělat nic pro to, abych se odtud dostala.

„Tak, hotovo. Vypadá to, že se zklidníš docela brzo. Teď se prospi a já ti pak uvařím něco k jídlu. Dobrou.“

Ještě mě pohladil po ruce a pak se ozval jen klapot zamykajících se dveří. Konečně jsem se začínala probouzet ze šoku a uvědomila jsem si, co se vlastně stalo. On mě unesl. Jsem teď zavřená ve sklepě a nemám nejmenší šanci se dostat ven. Zůstala jsem na židli sedět a nevěděla jsem, co dělat. Po chvíli mi začala být zima, tak jsem došla pro tu deku a znovu zasedla na židli, kde jsem se přikryla.

 

19. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Virgo - 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře