Bella je obyčejná holka z malého městečka Forks. Je sice bohatá, ale to nemá na její povahu vůbec žádný vliv. Snaží se normálně zapadnout mezi ostatní spolužáky a užívá si života.
Ale do Forks se najednou přistěhuje jedna zvláštní rodina a úplně jí změní život. Objeví se v něm magie a temnota a ona zjistí, že možná není tak obyčejná...
08.09.2010 (18:00) • TessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2433×
Ve stínech osudu… Prolog
„Bolí to," zanaříkala žena a odejmula si své velké břicho. Byla v devátém měsíci těhotenství a to pro ni znamenalo jediné. Za pár dní zemře. Už teď vypadala jako chodící smrt. To dítě z ní doslova vysávalo život.
„Já vím, ale musíš to vydržet. Už nemá dost místa. Jenom se protahuje.“ Muž vzal povzbudivě ženu za ruku a jemně ji stisk. Pomohl jí lehnout si na připravenou postel a i přesto, že se potila, ji přikryl několika dekami.
„Patrone, musíš mi slíbit, že dítě bude žít,“ vydechla žena. Milovala to dítě i přes tu všechnu bolest, co jí způsobovalo.
„Ano, bude žít. A ty taky.“ Ten muž si tím byl tak jistý, ale žena už byla smířená se svým koncem.
„Miluji tě a navždy budu. Ani smrt mi v tom nezabrání.“ Žena zavřela oči a zadržovala slzy.
„Taky tě miluji,“ pronesl muž. On plakat nemohl. On nebyl člověk.
V další chvíli žena vykřikla. Ozval se trhavý zvuk a lámání kostí.
„Carlisle!“ zakřičel muž.
„Jsem tady,“ řekl muž, který se najednou objevil vedle postele. „Podej mi nůž. To dítě musí okamžitě ven!“
Muž jménem Carlisle začal bojovat o život dítěte. Věděl, že je tady jen malá šance na záchranu jeho matky. Byl ochoten ji přeměnit na upíra, ale to ona odmítala.
Po několika minutách se ozval pláč. Dítě bylo živé a zdravé, ale matka byla už bohužel mrtvá.
„Isabella,“ vydechl muž a vzal si dítě od Carlislea. Polil ho však smutek, když zjistil, že je jeho žena mrtvá.
„Ona by nechtěla, abys byl teď smutný,“ řekl Carlisle.
„Já vím, Carlisle. Ale co mám dělat? Isabella tady nemůže zůstat. Zabili by ji,“ povzdechl si muž. Nechtěl, aby to takhle dopadlo, ale pro čerstvě narozenou Isabellu nebylo v tomhle světě bezpečno.
„Pro mou rodinu by to mohl být problém, ale můžu jí najít bezpečný domov a milující rodiče. A sám ji budu z dálky chránit,“ řekl Carlisle. Muž mu byl vděčný i za to. Nemohl po něm chtít, aby se o Isabellu staral. Byla by tam v nebezpečí, protože jí v žilách kolovala krev a pro některé členy jeho rodiny by to mohl být problém. I jemu její krev velmi voněla, a to nebyl ani upír. Nikdy nepochopil, jak se Carlisle dokáže takhle ovládat.
„Děkuji. Moc to pro mě znamená. Jsem tvým dlužníkem,“ poděkoval muž a předal Carlisleovi Isabellu.
1. kapitola... Zvláštní sen
O 16. let později
Ležela jsem na posteli a hypnotizovala budík na nočním stolku. Ručičky, které se pomalu pohybovaly, teď ukazovaly přesně tři hodiny v noci, ale já jsem pořád nemohla usnout. Asi před hodinou jsem vzdala všechny zbytečné pokusy a jen tak nechala svoje myšlenky plynout.
Došla jsem až k té nejhorší. Vzpomněla jsem si na maminku, která před pár lety zemřela. Byla jsem malá, takže si na ni moc nepamatuji. Rychle jsem se z toho oklepala, ale horší to bylo s mým otcem. S její smrtí se nikdy nevyrovnal, a tak tráví skoro všechen čas ve své firmě, takže moje výchova padla na tetu Gabrielu.
Odehnala jsem špatné vzpomínky a vstala z postele. Nemělo cenu tady jenom tak ležet, a tak jsem se rozhodla, že si aspoň dám něco dobrého k jídlu. Po cestě jsem rozsvítila všechny světla, abych o nic nezakopla, což by u mě bylo naprosto normální.
Ale v lednici na mě nečekala žádná dobrota, ale obrovský narozeninový dort s velkým nápisem Veselé narozeniny, Isabello!
Chvíli jsem jen nepřítomně zírala před sebe a počítala. Dnes přece není 18. září! Anebo ano?
Rychle jsem zavřela lednici a začala hledat kalendář. Neúspěšně. Mohla jsem klidně převrátit celý dům vzhůru nohama, ale za každou cenu jsem žádný kalendář nenašla.
„Zatraceně! Přece tady někde musí být!" zanadávala jsem nahlas a začala prohrabovat šuplíky.
„Copak to vidím?" ozvalo se najednou za mnou a já úlekem poskočila. Za mými zády stála Gabriela a vesele se usmívala. „Tady nějaký nedočkavec hledá svoje narozeninové dárky, že ano?" zeptala se. Takže je to vážně pravda. No to snad není možný!
„Prokoukla jsi mě. Co jen si teď počnu?" Byla jsem naprosto mizerná lhářka, ale rozhodně se mi nechtělo Gabriele vysvětlovat, že jsem na své vlastní narozeniny úplně zapomněla.
„Neboj se. Pár hodin to ještě vydržíš. Připravila jsem ti velkou párty! Bude se konat hned, jak dojedeš ze školy. Všechny tvoje kamarády jsem pozvala, takže nemusíš mít strach."
„Cože?!" vyjekla jsem a okamžitě toho litovala. Nechtěla jsem jí zkazit radost, a tak jsem to rychle napravila. „Ale to jsi mi neměla říkat. Víš přece, jak miluji překvapení." Popravdě jsem překvapení opravdu nesnášela a byla jsem šťastná z toho, že mi to řekla předem. Aspoň jsem věděla na co se připravit.
„To už je teď jedno. Aspoň máš příležitost se na to připravit," usmála se a hned potom zívla.
„Běž ještě spát. Já si tady pustím nějaký film. Teď už neusnu," řekla jsem a dostrkala ji až ke schodům.
„Tak dobře. Dobrou," zamumlala, než zapadla do svého pokoje.
Konečně mám trochu klidu na přemýšlení, pomyslela jsem si. Lehla jsem si velkou pohovku a zapnula televizi. Ale během pěti minut jsem - k mému překvapení - usnula.
Byla jsem v lese. Všude kolem mě byly slyšet hlasy, které se navzájem překřikovaly. Bylo to nepříjemné, ale dalo se to ignorovat. Mě mnohem víc zajímala ta osoba, která stála přede mnou. Byl to muž s blonďatými vlasy. Jeho oči měly zvláštní, zlatavou barvu a jeho pleť byla nezdravě bledá. A byl velmi krásný. Jako anděl.
„Kdo jste?" zeptala jsem se.
„Jsem Carlisle. Neměla by ses takhle v noci toulat po lese, Isabello. Mohlo by se ti něco stát," promluvil ke mně a já byla naprosto v šoku. Jeho hlas byl tak nádherný.
„Ale já se nebojím," odpověděla jsem.
„To bys měla. V lese se skrývá spousta nestvůr a já tvému otci slíbil, že budeš v bezpečí." Chtěla jsem se zeptat, o čem to mluví, ale nedal mi šanci. Najednou stál u mě a hypnotizoval mě svým zlatým pohledem. Já se nezmohla na slovo. „Běž domů. Tady pro tebe není bezpečno."
Probudila jsem se zrovna, když svítalo. Byl to jenom sen, jenom sen, opakovala jsem si.
Předchozí * Další
Autor: TessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ve stínech osudu... Prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!