Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve spárech temnoty - 18. kapitola (The end)

taky bych takhle chtěla usnout xD


Ve spárech temnoty - 18. kapitola (The end)Poslední kapitola aneb Všechno jednou končí... :) Celkem se divím, že jsem to nakonec dokončila, ale je to skvělý pocit, to vám řeknu. Když se podívám na těch skoro 70 stránek A4 (já vím, zase tak moc to není), tak si říkám, jak sem vůbec byla schopná něco takového vymyslet: Taková blbina hold nenapadne každýho. :D
Ale celkem jsem si to psaní užila. Doufám, že se to alespoň chvílemi dalo číst. Tak do toho, čtěte. Vaše T14.
P.S.: Epilog bude a nakonec to dopadne, troufám si říct, dobře.

18. kapitola – The End of everything (Bella)

První na čeho jsem si všimla byly vysoké studené kamenné zdi. Další byla tma, která mě obklopovala. Až napotřetí jsem si uvědomila, kde to vlastně jsem. Nacházela jsem se na místě, kde byl zabit Stephan. Na místě, jehož vládci nejspíš zabili Edwarda. Podívala jsem se skrz mřížované okno ven z místnosti. Viděla jsem vysokou věž hradu ve Volteře. Za ní zářil měsíc a jeho tajemné namodralé světlo pronikalo do  místnosti, kde jsem byla připoutaná okovy. Jako kdybych měla proč utíkat. Můj smysl života byl pryč. Cítila jsem zvláštní prázdnotu uvnitř sebe – bylo to nepříjemné. Pomalu mi docházelo, že kvůli mně zemřely dvě osoby, které jsem nadevšechno milovala. Stephan a Edward. Oba byli pryč, ztratila jsem je navždycky.

„Už jsi vzhůru, vida,“ zasmála se Jane vysokým hláskem. Nejradši bych jí vyrazila její bílé zářivé zuby.

„Aro tě chce vidět,“ řekla a pokynula dvěma „lidem“, kteří stáli po jejím boku. Nepochybně to byl někdo z mé rasy. Byli to také padlí andělé, ale byli to přeběhlíci. Pracovali pro Ara. Vůbec jsem nedokázala pochopit, proč nás zradili. Dávali Arovi do ruky zbraň silnější než celá armáda jeho nadaných upírů. Ti dva neznámí andělé mě zbavili pout a zvedli mě ze země. Nebojovala jsem, neměla jsem šanci utéct.

Spolu s Jane mě vyvedli z místnosti a vedli mě dlouhými vlhkými chodbami až do samého středu Volterry. Do podzemí k Arovu trůnu. Nechápala jsem, co si tím ten blbeček dokazuje. Mít trůn neznamená vládnout světu, ale on si to nejspíš myslel.

Najednou jsme vstoupili do honosné haly a Jane mě obyčejnými dřevěnými dveřmi vtáhla do místnosti. Jeden z jejích poskoků zůstal stát u dveří, ale ten další šel s ní. Čistě pro jistotu.

Vešli jsme se do kulaté místnosti, kde byly přesně uprostřed postaveny tři těžké dřevěné trůny. Jeden pro Caia, druhý pro Marca a ten poslední mezi nimi pro Ara. Znechuceně jsem si odfrkla a Jane mě udeřila do zad.

„Chovej se slušně,“ zasyčela ně mě. Ušklíbla jsem se měřila jsem si pohledem Ara sedícího uprostřed místnosti.

„Ach, Bello, rád tě zase vidím,“ přivítal mě Aro, jeho vlídný hlas mi lezl na nervy.

„Nemůžu říct to samé a ani mě to nemrzí,“ odsekla jsem.

„Ty jsi vždy tak nezdvořilá,“ povzdechl si Aro. „Mohla bys projevit trochu víc úcty.“

„To sotva!“ odporovala jsem. „Někomu jako ty se nehodí projevovat žádnou úctu.“

„Dobře, dobře,“ řekl zamyšleně Aro, „tak co s tebou uděláme?“

„Nechceš se k nám přidat? Už jsem se tě ptal, ale mohla bys přehodnotit své rozhodnutí,“ pronesla vážně.

„Jedině přes moji mrtvolu,“ řekla jsem pohrdavě. „Mě si k té své skupince nepřidáš.“

„Hm, jak myslíš, ale rozmysli si to.“

„Proč bych to dělala?“ zeptala jsem se. Nebála jsem se smrti, byla jsem připravená zemřít. Teď a tady. Aro potřásl hlavou a mávl rukou k Felixovi. Ten na chvíli zmizel a když se vrátil zpátky, ztuhla jsem. Dovedl s sebou Carlislea a všechny Cullenovi, kromě Edwarda.

„Přemýšlej, Bello, buď se k nám přidáš, nebo budou tví přátelé mrtví.“ Cukla jsem sebou. Nemohla jsem dopustit, aby kvůli mně umře ještě někdo další. Těkala jsem pohledem po místnosti a moje oči se zastavili na Arovi.

„Dobře,“ procedila jsem skrz zaťaté zuby. „Přidám se k vám, ale nesmí se jim nic stát!“

„Ne!“ zaječela najednou Alice. „Ne, Bello, nedělej to!“ Ignorovala jsem ji. Aro znovu mávl rukou na Felixe.

„Pusťte je!“ přikázal mu a všichni byli rázem volní.

„Odejděte,“ řekl Marcus nezaujatým hlasem a ukázal ke dveřím. Alice se na mě bolestně podívala, ale já jsem jí nedokázala pohled oplatit. Viděla jsem, že nechce, abych tu zůstala, ale byla to jediná možnost. Kvůli mně už nesmí nikdy nikdo umřít.

Když všichni Cullenovi opustili místnost, Jane s tím neznámým mužem mě pustili. Aro se usmál.

„Vítej mezi námi, Bello,“ pronesl. „Odedneška jsi členkou mojí osobní armády.“ Najednou se vedle mě objevil Dimetri a dal mi do ruky těžký plášť se znakem Volterry. S povzdechem jsem si ho na sebe nasadila.

„Pete,“ oslovil Aro toho kluka, co byl celou dobu se mnou a s Jane, „odveď Bellu do jejího pokoje,“ řekl. Pete se otočil a odcházel z místnosti. Venku se k nám připojil ten další muž, který měl bral sem.

„Já jsem Derek,“ představil se.

„Bella,“ odpověděla jsem ledově chladným hlasem.

„Umějí dost dobře vydírat, viď,“ promluvil na mě Pete.

„Co ty o tom můžeš vědět,“ odsekla jsem.

„Myslíš, že jsme tu dobrovolně?“ zeptal se mě Derek.

„Ne snad?“ Oba zakroutili hlavou.

„Vítej mezi námi,“ řekl Pete a já jsem byla udivená. Kolik z nás vlastně Aro nutí, abychom pro něj pracovali? Pokud by zde nikdo z našich nebyl dobrovolně, mohli bychom uspořádat vzpouru. V mé hlavě se pomalu rodil plán na útěk. Pokud bychom se spojili, tak by to mohlo vyjít. V duchu jsem se usmála…

Možná se z toho ještě dostanu, ale kdo ví?


Shrnutí


Všechno má svůj konec, a tak je tomu i u mé povídky. Ten konec právě nastal, ale tím lépe, protože může začít něco nového. :)

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ve spárech temnoty - 18. kapitola (The end):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!