Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 12.

21.09.2011 (19:15) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 3817×

Vášnivý vjem – Kapitola 12.

(Jsi pokrytec!)

„Sugesce, Bello, sugesce, nikdo tady není,“ říkala si pro sebe a začala otevírat lahvičku, když se za ní ozval ten nejkrásnější hlas a po zádech jí začala jezdit žínka.

„Nechceš umýt záda, drahoušku?“ zeptal se Edward s pobaveným hlasem a Bella spatřila vzrušení v jeho očích.

ﻺ

Hlasitě vyjekla a překřížila si ruce na prsou. Edward byl jen kousek od jejího obličeje, měl vyhrnuté rukávy a červenoužínkou jí přejížděl přes záda. Upíral na ni svůj zlatý, pronikavý pohled a ona z toho měla smíšené pocity. Cítila k němu nenávist za to, co údajně provedl všem těm lidem. Cítila k němu náklonnost, když jí pomohl z auta a nechal ji přespat u sebe na seně. Měla pocit, jako by ji její vlastní žár spaloval, jen co jej spatřila. A ze všeho nejvíc ji mrzelo, že jí nařkl z tak hnusného zaměstnání, nad kterým nikdy v životě nepřemýšlela.

Byl pro ni zakázaným ovocem, které si nikdy nesmí dopřát. Alespoň do té doby, dokud se neprokáže jeho nevina, pomyslela si.

„Co tady zatraceně děláš?“ křikla na něj podrážděně a ošklivě si jej sjela pohledem. Vůbec mu nevadilo, že její pohled je plný nenávisti a zloby k němu. Bella si nadávala, že měla zamknout ty zpropadené dveře do koupelny.

„Přišel jsem, abych se pokochal tvým vzhledem, je to zakázané? Já myslel, že svoje tělo prodáváš,“ řekl laškovně a naklonil se těsně k jejímu uchu. Belle vadilo, že si o ní myslí takové věci. Ano, byla novinářská krysa, které jde jen o postavení a článek na titulní straně, ale nebyla taková, aby prodávala své tělo, k tomu by se nikdy nesnížila. Nekoukajíc na to, že je úplně nahatá, zdvihla varovně ukazováček a zapíchla jej do Edwardovy hrudě.

„Tohle si o mně myslíš?“ zasyčela. „Opravdu si myslíš, že jsem tu jen proto, abych se s tebou vyspala? Kdyby ano, tak bych nečekala a dávno bych ti na seně dala, neštvi mě, Cullene. Už jsem ti jasně řekla, že mám manžela, a nikdy bych se nesnížila k tomu, abych dělala takhle špinavou práci.“ Smyslů zbavená na něj křičela. Všechen vztek uvolňovala a vybíjela si jej na něm. Chtěla mu dát sežrat všechny urážky, které na ni použil. Byla tím dotčená a uražená. To, že ji přirovnával ke svému psovi, by v jisté míře ještě přežila, ale to, že ji označil za děvku, tak to už bylo moc.

„Neuvědomuješ si, že tím urážíš ostatní, že ne? Nezjistíš si, jaká je pravda, ale na osočování tě užije. Nejsi nic jiného než hajzl, co by si zasloužil zčernat v base,“ vyřkla ta slova s takovou nenávistí, až se rozlehla po celé koupelně. Zajímavé bylo, že se Edward stále usmíval. Jeho pohled nebyl pomstychtivý, jaký by Bella očekávala, ba naopak. Našla v něm něhu, vzrušení a pochopení. Vytrhla mu svou ruku ze sevření a skryla se za barikádu nadýchané pěny.

„Vypadni!“ zašeptala naštvaně a ukázala prstem ke dveřím. Tvrdě se mu zadívala do očí a byla odhodlaná dívat se tam tak dlouho, dokud by opravdu neodešel. Překvapeně vyjekla, když se k ní přiblížil, něžně se otřel rty o její tváře a odkráčel ke dveřím. Zírala na něj s otevřenou pusou a nevěřila vlastním očím. Čekala větší odpor a hlavně salvu urážek na její adresu. Tohle nebyl Edward Cullen, kterého by jí její šéf popisoval. Tohle byla úplně jiná osoba, pomyslela si zaraženě a stále hleděla na zavřené dveře, za nimiž se ztratila jeho mohutná záda.

Po tu dobu, co se tu přely jejich pohledy a ona ze sebe dostávala všechen vztek, jí voda vystydla. Už neměla ani náladu na to, aby se ponořila do vody a odpočinula si. V rychlosti si umyla hlavu, smyla ze sebe hnusný pach sena a odér stáje. Vylezla z vany, omotala si kolem těla ručník, oblékla si spodní prádlo a vytratila se do tichých útrob domu. Jak se tak rozhlížela, hledala Edwardovu ložnici. V tom zmatku si z auta nevzala žádné oblečení. Měla jen spodní prádlo, potrhanou sukni a zničenou blůzu, která mimochodem dělala křena Edwardově kotníku, takže na tom byla velmi mizerně.

Prošla kolem dveří z velmi kvalitního dřeva a jemně na ně zaklepala. Nikdo se neozval, a tak Bella vstoupila. Do nosu ji udeřila vůně borového dřeva. Jako městská holka nikdy nebyla na lesní procházky, pikniky a obdivování přírody, ale vonělo jí to. Bylo to úplně něco jiného než vdechovat výpary z aut, které stejně ničí plíce. Zahlédla velikou postel s nebesy a neodolala. Posadila se na ni v ručníku a jemně po ní přejela rukou. Bylo to úplně něco jiného. Přivřela oči a představila si, jak ulehá do postele, přikrývá se teplou dekou a usíná v jeho objetí.

Fakt, že by chtěla cítit jeho objetí, ji vyděsil a rychle otevřela oči. Tak takhle by to nešlo, Bello, okřikla se v duchu a přešla ke skříni s oblečením. Věděla, že je to jeho pokoj. Cítila z každé částičky jeho pach, mužské pižma, které ji tolik přitahovalo. Otevřela skříň a prohlížela si její obsah. Sice měl dům z kvalitního dřeva a vypadalo to, že vše je jen průměrné, ale jeho oblečení bylo samá značka. Bella se nemohla vynadívat na krásné košile, vázanky, kravaty.

„Krása,“ zašeptala. Sáhla na světle modrou košili a pohladila ji. Vyndala ji z úhledně složeného komínku a oblékla si ji. Už jen ta barva ji táhla, a když si přičichla k límečku, odkud byl Edwardův pach cítit nejvíce, přivřela oči. Tak krásně voněla.

„Tahle je moje oblíbená…“ Jeho hlas proťal to hrobové ticho, které vábilo Bellin sluch. Otočila se k němu a s červenými tvářemi se střetla s jeho pohledem. Toužebně si prohlížel Bellin ohoz. Připadala si více než odhalená, a tak si přitáhla klopy košile více k tělu.

„Já, no…“ Ztratila slov. Cítila se trapně a hlavně divně, když ji našel ve své ložnici, jak si nahá zkouší jeho košili.

„Nic se neděje, říkal jsem ti, ať si vezmeš, co chceš, jen mě překvapilo, že sis vybrala tuhle košili,“ zašeptal. Chytil ji za zápěstí a pohrával si s jejími prsty. Bella byla ohromená celou situací a hlavně jeho činy, že neměla slov k jeho počínání. Stále se jí díval do očí a hledal jakoukoli záminku, kterou by ji pokořil.

„No…“ hledala slova, kterými by svůj výběr odůvodnila. Vyprostila se z jeho sevření a stoupla si pár metrů od něj. „Jestli ti vadí, že ji mám, klidně ji odložím a vezmu si jinou. Stačilo by mi obyčejné tričko, Edwarde.“ Zkřížila si ruce na prsou a nepřístupně se na něj zadívala. Zakroutil hlavou a pročísl si rukou vlasy. V duchu Bella klela, neboť jen pouhý pohyb rukou jí dokázal vzrušit. Sice si zakázala na Edwarda myslet jako žena, která touží po jeho blízkosti, ale byl to nadlidský úkol. A on jí to zrovna neulehčoval.

Pomalými pohyby jako ladná kočkovitá šelma se k ní plížil a hrbil se. Až teď si všimla, že před ní stojí do poloviny těla nahý. Na odhalené hrudi se třpytily kapičky vody a svalnatou hruď hyzdila ošklivá jizva ve tvaru křivé hvězdy. Bella žasla nad tím, jak je hluboká, ale jakmile ucítila jeho dech na svém obličeji, vzepjala ruce proti němu a odlepila pohled od jeho hrudě.

„Už ani krok, Edwarde,“ křikla na něj hlasem plného zoufalství. Přilepila se na dřevěný sloup a stále si držela košili těsně u krku. Voda stékala z mokrých pramenů a kapičky jí dopadaly na bosá chodidla. Byla před ním takhle maličká a to Edwardovi dělalo dobře. Usmíval se a stále se k ní přibližoval, až jejich těla dělila jen bavlněná košile. Bella na břiše cítila Edwardovy svaly a neudržela tichý sten, kterého si Edward všiml, a náležitě na to reagoval.

Své dlouhé prsty obmotal kolem jejího zápěstí a druhou rukou jí pohladil po čelisti. Bylo to něžné, smyslné a krásné. Bella slastně přivřela oči a zapředla jako kočka, za což se v další chvíli začervenala.

„Nikdy jsem neviděla krásnější ruměnec,“ zašeptal jí do ucha a políbil jej. Zrychlil se jí dech a srdce splašeně bilo na poplach. Zhluboka se nadechla, snažila se, aby si zachovala klid, ale bylo to obtížné, když se na ni tlačil a dával jí najevo, že ona je zdroj jeho vzrušení. Ona drží pomyslnou trofej v ruce a je klíčem k tomu, aby se od základu změnil. Podívala se mu do očí a zahlédla v nich nerozvážnost, což ji přesvědčilo o tom, že i on má city. Nečekaně se k ní sehnul a naklonil hlavu na pravou stranu. Pohladil jí po vlasech a něžně se zmocnil jejích rtů. Souhra pomalého, vášnivého tance byla Bellinou smrtí. Zbavil jí kousku rozumu, který jí zůstal, a omotala mu ruce kolem krku. Když se odtáhl, chtěla protestovat, ale zatnula zuby a snažila se pravidelně dýchat.

Zdvihla hlavu a její pohled zjihl. „Proč se tak chováš? V jednu chvíli jsi necitlivý grázl, kterého bych nejradši nechala v bolestech ve stáji. Neumíš se chovat k ženám a hledáš na nich jen samé chyby. Chováš se jako kámen bez citů. Jsi pokrytec a právě to je na tobě tajemné, ale v té druhé…“ smutně si povzdychla a zachytila slzu, která jí utekla, „v té druhé jsi milý gentleman a ochranitelský muž,  který by dal nevím co za to, aby žena měla pohodlí a byla chráněna. Co se ukrývá,“ přiložila ruku na srdce, které slabě tlouklo, „za touhle pevnou stavbou svalů?“ zeptala se a upřela na něj svůj pohled.

Pokračování příště...

Nevím, kdy bude další kapitola, ale usoudila jsem, že jedna ochutnávka by mohla alespoň trochu vynahradit čekání věrných čtenářů, pokud nějací jsou.

Roxana → Kapitola 13.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 12. :