Manželský život v podání Simone a Ara.
04.03.2013 (20:45) • Simiik, NoemiVolturiCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1671×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
Zpovzdálí jsem sledovala naše šťastné hrdličky, jak odcházejí na svatební cestu. Kdyby jed, který se mi tvořil v ústech, dokázal propálit Caiův hnusnej ksicht. Prskala bych na něj od rána do večera. Bohužel, nic není dokonalé. Ani upíří jed. Naposledy jsem se zadívala na vzdalující siluetu Noe. Ať jsem se snažila sebevíc najít ve změně jejího chování důvod, nenacházela jsem ho. Krucinál, nemůže ho milovat!
Jenže všechno nasvědčovalo tomu, že smí. Že chce. Nikdy na mě nevztáhla ruku a teď? Instinktivně jsem si sáhla na krk. Nějak často mě každý přišpendluje ke zdi volterského hradu. Další koníček? Proč ne, jen tu strávím celou věčnost, měla bych si najít nějaké zájmy.
Uchopila jsem své šaty za lem a vydala se směrem ke svým komnatám. Neměla jsem opravdu náladu pozorovat noční můru v přímém přenosu. Nešlo o Noemi a její životní lásku, ale celkově o všechny místní obyvatele. V jejich přítomnosti si připadám, jak cvičená opice, kterou přivezli, aby se každý mohl podívat. Možná Marcus u mě nevyvolával ten pocit, ale opravdu jen možná. Jsem zatvrzelá ve svém postoji. S nikým se nebratříčkovat a tak to i nadále bude. Jsem po uši v dost slušných sračkách a zde není nikdo, kdo by mi pomohl. Proč se potom přátelit? Zde neexistuje věrné přátelství na život a na smrt. Takže, když nemohu z „přátelství“ nic vytěžit, neprosím o něj.
Už z dálky jsem zaslechla milostné vzdechy, které ozývaly z ložnice. Musela jsem se uchechtnout.
Vážně si Aro myslí, že mě tím nějak urazí či poníží? Klidně si může píchat s kdejakou upírkou v naší posteli, nezajímá mě to. Vešla jsem do nitra ložnice a nestačila se divit. Pokud je mi dobře známo, donedávna okupovala Caiovu postel.
Spatřila jsem Ara, jak se plazí po Corin. Velice krásný páreček. Uznale jsem hvízdla a zatleskala. Oba na mě zaraženě civěli. Kdybych mohla, zlomím se v pase a začnu se smát, jak pominutá.
„Jsi hodně lehká, co? Nejdřív Caius, nyní Aro. Vsadím se, že top o víkendu bude Marcus. Jenže, holka, u něj fakt nevím, jestli pochodíš,“ mluvila jsem k ní a neskrývala pobavení. Pomocí upířích schopností se odlepila od Ara a dostala se ke mně.
„Měla bys škemrat o jeho pozornost! On je vládce všeho a všech!“ vřískla mi do obličeje a strhla mi z ramene šaty, tak, že mi je urvala až k pasu.
Bezva. Kdybych jen tušila útok hysterky, vezmu si podprsenku. Kdo, ale mohl vědět…
Upíří rychlostí jsem si ramínko snažila vrátit na původní místo, ale bylo roztrhlé. Nechala jsem to být. Stejnou rychlostí jsem jí podkopla nohy, popadla ji za krk a tvrdě ji přirazila k zemi. Urvala jsem jí hlavu, chytla ji za vlasy a šla s ní směrem k Arovi. Ten stál před postelí, měl na sobě černé kalhoty, což jsem ocenila. Ve tváři neutrální výraz.
Hlavu Corin jsem zvedla do úrovně mé.
„Ještě jednou na mě bezhlavě zaútočíš a přísahám, že nezůstaneme u metafory. Pohoříš a to doslova, rozuměla jsi?“ zběsile zamrkala řasami.
„Kroť si své hračky,“ zavrčela jsem mírně podrážděně k Arovi a hodila její hlavu na postel. Uchopil mě za loket a odtáhl mě do koupelny, kde za námi zavřel dveře. Lidský zvyk, když si chcete promluvit o samotě. Fakt, že náš Corin může slyšet, byl pravděpodobně nepodstatný.
„Pusť,“ procedila jsem skrz zuby a škubla rukou k sobě. Povolil sevření a já byla volná. Zadívala jsem se mu do obličeje. Tvářil se spokojeně a nebylo to díky její moci.
„Postrádala jsi mou přítomnost?“ otázal se mě. Znovu jsem se uchechtla.
„Jistě. Chci vědět, kde je má dcera. Kam jsi ji schoval?“ rozumím jeho postoji. Byla jsem neposlušná, musel mě potrestat. Ale tady nejsme, kurva, v nějakém pošahaném filmu, kde si hrajeme na taťku a zlobivou dcerušku!
Aro obmotal ruku kolem mého krku a přitáhl si mě k sobě nebezpečně blízko.
„Co, když ti neprozradím místo pobytu mojí dcery?“ kde je jeho postoj, co je moje, to je tvoje?
Jelikož jsem měla černé baleríny, byla jsem menší, než on. Stoupla jsem si na špičky, natiskla se na jeho tělo a zašeptala mu do ucha: „Zabiju každou upírku, která ti projde postelí. Začnu s Corin. Všechny si vychutnám, budu je mučit přímo před tebou. Jejich křik a prosby o tvou pomoc, tě budou pronásledovat. Jednu po druhé sejmu a věř mi, budu si to náramně užívat.“ Odtáhla jsem se od něj a zadívala se mu do očí. Tvrdila jsem, že byl spokojený? Nyní vypadal, víc, než to.
„Ach, má drahá, chce vědět skutečný důvod, proč po tobě prahnu a miluji tě, víc, než cokoliv jiného na světě?“ položil mi otázku. A já dnes podruhé ocenila jeho chování. Za tu dobu se ani jednou nepodíval na mé obnažené ňadro, které díky Corin a jejímu temperamentu, mu bylo naservírované.
„Pochlub se,“ vybídla jsem ho. Přesunul se za mě. Jednou rukou mě jemně uchopil za pas. Druhou zvedl roztrhlou část mých šatů a držel je na původním místě. Natlačil mě před obrovské zrcadlo, které dominovalo koupelně. Ruku, již měl na mém pase, přemístil k mým vlasům, jemně je odsunul na levou stranu. Svou hlavu opřel o mé rameno a díval se společně se mnou do zrcadla.
„Jsi stejná jako já. Chceš něco, jdeš přes mrtvoly. Nebojíš se bojovat, nevzdáváš se.“ Jeho tvář se otočila k mé. „Uvnitř víš, že tě mučení baví, jako mě. Libuješ si ve smrti. Nejsi žádná mučednice, jež naplňuje zachraňování lidí. Jsi zabiják, jsi lovec a bojovník.“ Prudce si mě otočil čelem k sobě. Hleděli jsme si do očí. Do stejně krvavých očí.
„Popřeš mé tvrzení?“ viděla jsem v něm touhu. Chtěl, abych ho přesvědčovala o opaku. Chtěl se bavit popíráním skutečností. Nerada se chovám podle jeho očekávání.
„Máš pravdu, líbí se mi to. Jsem upír. Predátor. Ale taky jsem tvor se svou vlastní vůlí. Nenechám se ovládat pudem zabíjet. Mám právo volby a vybrala jsem si život po boku muže, jež dokáže svou upíří stránku natolik potlačit, aby mohl pomáhat lidem. Uznávám, ty a já jsme stejní. K němu vzhlížím, jeho obdivuji. Což se tobě nikdy nepodaří.“
Komentáře by potěšily. Vaše Noe & Sim. :-)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), NoemiVolturiCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vampire reality - 25. kapitola:
je to fakt úžasné :)))....dúfam že dáte další diel čo najskor pretože ja som nadšená a potrebujem vediet ako to bude pokračovat :D :D :D :D :D
Sľúbenú kritiku vám napíšem až pod úplný epilóg, aby ste to mali pekne pohromade. Hádam vám zatiaľ postačí, že som poviedkou nadšená.
krásne :)))....dúfam že sa budete držat takéhoto tempa alebo rýchlejšieho čo sa týka zverejnovania poviedok :)))....je to dokonalé a teším sa na další diel .:))))
perfektní jako vždycky :D.....hooonem další dílek nemužu se dočkat je to dokonalé :D :D :D já proste neprežiju jestli tahle povídka nekdy skončí :D :D :D vaše nejvetší fanynka ;)
A to už má být konec, tuhle povídku jsem objevila celkem nedávno, hned jsem si přečetla předchozí kapitoly a byla jsem nadšená, no sice s tím nic nenadělám, ale těším se na další kapitolu. Už se těším na Arovu reakci
Wow, krásně mu to Sim podala. No jsem celá natěšená na pokračování...Jestli odejde z Voltery doufám, že si s sebou vezme Liu Jinak se klaním, zase perfektní kapitola , jenom škoda, že se nám VR chýlí ke konci
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!