Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire reality - 15. kapitola

23.06.2011 (10:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1555×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Pohled Sim

Došla jsem do ložnice a plnou silou zavřela dveře. Ty se rozdrtily na kopu třísek, tak tak se jim Aro vyhnul, když za mnou běžel.

„Nenávidím tě za to ještě víc!“ ječela jsem na něj.

„Co jsi čekala? Už nikdy se nevrátíš ke cullenovskému stylu života. Budeš pít lidskou krev! Jsi upír, jsi Volturi!“ vracel mi stejným tónem hlasu.

„Pravda, od tebe nic dobrého čekat nemohu! Už bych si mohla zvyknout, že toto není dovolená, ale konečná stanice, že?!“

„Už jsem unavený z našich hádek, každý den je to dokola a dokola. Nechci se s tebou hádat. Proč to nemůže být jako dřív?“

„Jako dřív?“

„Milovala jsem mě, vím to.“

„Nikdy jsem k tobě nic jako lásku necítila,“ sykla jsem.

„Chceš, abych ti to ukázal v tvé mysli?“

„Ne, protože to tam nenajdeš, a i kdybych k tobě dřív cítila náklonost nebo, jak ty to nazýváš, lásku, už je to dávno pryč. Jediný koho budu kdy milovat je …“

„Carlisle!!!“ skočil mi do řeči. „Já vím, ale taky vím, že trpělivost dělá své. Jednou se do mě zamiluješ a ty to moc dobře víš, proto se snažíš mě všelijak provokovat, urážet, řvát na mě. Chceš, abych byl na tebe naštvaný, chceš, abych byl na tebe hrubý, a tím se utvrzuješ v tom, že jsem zlý, že jsem zvíře.“

Chytil mě silně kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

„To není pravda,“ šeptla jsem.

„Opravdu? Tak proč se chvěješ?“ řekl vzrušeným hlasem. Vrazila jsem mu facku a odtáhla se od něj.

„Chceš to vědět? Řeknu ti to, protože se bojím, ano mám strach. Vystrašená vyčkávám, kdy sem opět vpadneš nadržený, jak stepní koza a povalíš mě na postel. Chvěji se, nikoliv vzrušením, ale zděšením. Mám strach, z tebe mám strach, srazil jsi mou hrdost na kolena, už nedokáži dál hrdě nést své břímě, jsem zlomená a jediné, co mě ještě drží je Noe a její syn. Kdyby jich nebylo, už dávno sbíráš můj prach v sále,“ pronesla jsem trpce. Podívala jsem se mu do očí. Nemluvil, byl potichu, stál tam a sledoval mě. Byla jsem zmatená, takhle se nikdy nechoval. Rozhlédl se po ložnici, pak srazil dvě křesla k sobě a donutil mě na jedno si sednout.

„Opravdu jsem ti natolik nechutný?“ jeho hlas byl skoro neslyšný.

„Zkus se vcítit do mě, šáhni si na mou ruku, copak nevidíš, co mi běží myslí, když si mě bereš?“

„Vím, co se ti odehrává v mysli a věř mi, že to dělám nerad.“

„Nerad? Tak to nedělej vůbec, kdo tě k tomu nutí?“

„Ty, ty mě k tomu nutíš! Kdykoliv se tě dotknu, vidím jeho! Jen představa, že ses na něj usmívala, že jsi s ním sdílela manželský život dva roky, to vše mě dohání k bláznovství. Chci tě, moc tě chci, jsi jako má droga, nedokáži se ovládat.“

„Můžeme uzavřít dohodu. Já přestanu myslet na Carlislea a ty mě přestaneš zneužívat. Přísahám, že tu budu pro tebe, ale nemohu s tebou spát. Slibuji, že ti budu oporou, ale nespěchej na mě, za to chci na oplátku od tebe slušné chování.“

„S tebou se dalo vždy rozumně domluvit,“ odvětil mi a pousmál se.

„Když myslíš, teď mě omluv, jdu za Noe.“

Když jsem spatřila Noe, jak se třese na posteli v potrhaných šatech, zmocnil se mě vztek.

„Kde je?“ zavrčela jsem.

„Nevím a je mi to jedno, ať už sem nikdy nekročí, nikdy!“ zdůraznila poslední slovo a dala se do pláče. Objala jsem ji a políbila na čelo.

„Nikdy ti už nic takového neprovede, o to se postarám.“

„Ne, udělají ti něco horšího, nech to být,“ prosila mě.

„Jak to mám nechat být? Ty bys to nechala tak, kdybych na tvém místě byla já?“

„A nejsi?“

„Uzavřela jsem s Arem dohodu, nevím, jak dlouho to vydrží, ale aspoň budu mít na několik dní klid.“

„S Arem se dá mluvit, s Caiem ne.“

„Jdu si s ním promluvit, ale v jeho mluvě.“

„Je nebezpečný, nechci …“

„Pšt, umím se bránit, mám svou moc.“

„Která tě dostala na několik dní do kómatu, neblázni.“

„Někdo mu musí ukázat, že se ho nebojíme. Zdá se mi, že je až příliš namyšlený.“ S těmito slovy jsem opustila Noe a šla hledat toho hajzla. Byl v knihovně a hověl si tam, jako král všech volů.

„Co potřebuješ, Sim?“ ptal se nevinně. Škoda, že ho nemůžu ukamenovat!

„Zpočátku jsem si myslela, že utrhnutí končetin bude dobrý začátek, ale minule se to nepovedlo. Víš, jsi nechutný, slizký a podlý a kretén, který se vzruší jedině, když si může vzít ženu násilím!“

Prudce vstal a popadl mě za krk.

„Ty ses nám opět rozjela, můžeš mi říct, kde vy dvě berete tolik odvahy? Opravdu mě udivuje, že máte stále sílu nám oponovat.“

„Mohl bys mě pustit? Opravdu mě to nebolí,“ prskla jsem na něj podrážděně, tomu se zasmál tím svým hnusným smíchem, který mě nutí zvracet a pustil mě.

„Víš, vždy mě udivovalo, co na tobě Aro vidí. Jasně jsi krásná, ale to je každá upírka. Asi chápu jeho touhu po tobě, jsi vzdorovitá, nepředvídatelná, temperamentní, málokterý upír dokáže mít tyto vlastnosti po tisíci letech života.“

„A co vidíš na Noe ty?“

„Vše je podle mě na ní dokonalé.“

„Tak mi řekni, proč se chováš, jako naprostý kokot a ubližuješ jí?“

„Protože vy dvě máte v mozku jen jediné, Culleny. Nedokážeme je vám vyhnat z hlavy, jsou tam a nikdy neodejdou a tato informace mě dohání k šílenství a nutí mě chovat se k ní jako ke kusu nábytku.“

„Opravdu to je jen toto nebo tě prostě baví jí ubližovat?“

„Myslíš, že mě baví sledovat její znechucený pohled kdykoliv mě vidí? Ne, opravdu mi to nedělá potěšení!“ zaječel naštvaně.

„Fajn! Tak se sakra smiř s tím, že miluje Jaspera, co jsi čekal? Doufal jsi, že se ti vrhne do náruče, když jí každý den vyhrožuješ smrtí Nathana? Za to nemůže Jasper a její láska k němu, za to může tvé chování. Neříkám, že ti časem padne k nohám, když k ní budeš milý, ale kruci, Caie, měj trochu úroveň. Pokud ji miluješ, jak neustále tvrdíš, tak se k ní chovej, jako k ženě, která ti porodila syna! Co by za to jiný upír dal a ty ho chceš zabít!“

„Neraď mi!“ opět na mě zaječel.

„Ooo, promiň, že jsem si vůbec dovolila ti radit! Promiň, že se snažím najít určitý kompromis, abych po celou věčnost, kterou tu budu, nemusela snášet tvé a Arovy útoky na nás. Promiň, že se snažím nějak se smířit s tím, že tu budu hnít, že budu muset žít s vámi, že už nikdy nebudu moci být s těmi, které miluji, samozřejmě pokud nepočítám Noe!“ vrátila jsem mu úder. Vrazil mi facku.

„Nějak tě baví, mlátit ženy, i když nás to nebolí.“

„Víš, na co jsem teď přišel?“ řekl po chvíli, kdy na mě jen civěl.

„Netuším, co se v tvém chorém mozku odehrává.“

„Za vše můžeš ty, Noe mě milovala, ale to ty jsi proti mně poštvala. Za vším hledej ženu a za můj nezdařilý vztah s Noemi můžeš ty. Vždy jsi ji popichovala jako svou figurku, hrála sis s ní ke svému prospěchu a když se ti přestalo líbit mé spojení s ní, jednoduše jsi to zničila. To ty, všechno je tvá vina!“

„To je vrchol! Ty, házíš své nechutné skutky na mě? Nikdy bych neudělala nic, co by Noe ublížilo, bráním ji a vždy udělám vše pro její blahobyt, holt jsem chtěla, aby ses začal chovat, jako gentleman nebo se umírnil, když máte dítě, ale ty ne. Ty se nikdy nezměníš, to i Aro má větší úroveň, než ty!“

„Vypadni, jdi pryč, než tě zabiju!!!“ křičel jako by byl smyslů zbavený.

„Zabij mě, posluž si, ale chci vidět tvůj výraz, až to budeš oznamovat Arovi. Ale ty bys to stejně hodil na někoho jiného, protože jsi srab.“

Má drzost ho natolik vytočila, že mě popadl a hodil mnou na gauč.

„Já tě naučím být krotkou, jde vidět, že Aro opět zklamal a nechal se tebou oblbnout, jak ubohé.“

„Pusť mě, ty, jeden parchante! Opovaž se mě jen dotknout!“

„Ale to už jsem udělal, dotýkám se tě,“ zašeptal mi do ucha a skousl ho.

„Aro!“ jediný, kdo mi mohl pomoci. Doufám, že mě slyší, doufám, že je na hradě.

Najednou někdo chňapl Caia a hodil s ním o zem.

„Už i mě se hnusíš, Caie.“ Byl to Aro, uslyšel mě. Podal mi ruku, abych mohla vstát.

Po chodbě jsme kráčeli vedle sebe mlčky. Chtěl mě obejmout, ale já se mu vysmýkla a zrychlila tempo.

„Zachránil jsem tě.“

„Jeden dobrý skutek nepřebije vše zlo, které jsi napáchal za tu dobu, co žiješ.“

„Jsi krutá.“

„Jsem Volturi, podřizuji se vaší morálce.“

„Nebuď tak …“

„Jaká? Ledová? Chladnokrevná? Krutá? Tak jaká, Aro?“

„Nebuď, jako já! Proč si myslíš, že jsem se do tebe zamiloval? Proč si myslíš, že se do tebe zamiloval náš slušný doktůrek? Jsi jiná, neobvyklá, nevím, jakými slovy bych to popsal. Myslíš, že já se chtěl do někoho zamilovat do morku kostí? Ne! Nechci nic cítit a už vůbec k ženě, která mě nenávidí.“

„Jdu do ložnice,“ utnula jsem jeho proslov. Je vypočítavý, vše překroutí a potom se cítím vinna já. Nečekala jsem na jeho reakci.

V pokoji jsem automaticky jako první otevřela svou skříň. Poprvé jsem se nerozčilovala, Aro respektoval mou vůli a nechal věci, tak jak jsem si přála já. Chtěla jsem si vytáhnout šaty, pomalu začíná nový den a nechci mít na sobě šaty, které páchnou po Caiovi. Když jsem se přehrabovala tou hromadou, netušila jsem, že objevím svou ztracenou tašku. Musela jsem ji sem hodit, když jsem přijela z Forks. Popadla jsem ji a otevřela ji.

„Ach,“ vyhrkla jsem ze sebe. Byl tam medailonek, v postranní kapsičce byl medailonek s erbem Cullenů. Vzala jsem ho do dlaně a neubránila se vzpomínkám.

„Sim?“ volal mě Aro, stál ve dveřích pokoje. Prudce jsem sebou škubla, až mi medailonek spadl na zem, urychleně jsem ho zvedla.

„Co to je?“ vyzvídal.

„Nic, jen šperk.“ Silně zmáčkl mé zápěstí a dozvěděl se pravdu. Jeho tvář byla hrůzostrašná a já se začala bát.

„Aro, prosím …“

Vytrhl mi medailonek z ruky a rozdrtil ho.

„Tímto naše dohoda padá,“ pronesl ledovým hlasem.

„Omlouvám se, netušila jsem …“

„Opět jsem ti naletěl a ty se mi vysmíváš za mými zády. Nesnáším zradu a tobě jsem odpustil už několikrát. Kdybych tě nemiloval, jsi už dávno mrtvá.“ Pomalu mě tlačil směrem ke stěně.

„Ty, že mě miluješ? Jsi stejný, jako Caius, oba jste nechutní, chce se mi z vás zvracet!“ trhla jsem lemem svých šatů, spadly na zem a já stanula před ním nahá.

„Posluž si, na to tu přece jsem ne? Jsem tvá soukromá děvka!“  Plnou váhu se přitiskl na mé tělo a urychleně si sundával kalhoty.

„Nejsi mou děvkou, jen nedokáži potlačit tu touhu, vlastnit tě.“ Vyhrkl, když do mě vnikl. Zaryla jsem mu prsty do kůže.

„Já zas nedokáži potlačit tu touhu, nenávidět tě!“ vyštěkla jsem a modlila se, aby to už skončilo, aby se udělal a odtáhl za svým bratříčkem do sálu a tam soudili ostatní. I když na soud by potřebovali nejvíc oni.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire reality - 15. kapitola: