Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Válka je tu! 4. kapitola

03.11.2010 (12:45) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1683×

„Tak copak nám chce Bella říct?“ zeptal se Carlisle a zvědavě se na mě koukal.

„Nesedneme si na to? Obávám se, že to nebude nic příjemného.“ Chtěla jsem je trochu vyděsit, což se povedlo.

Všichni Culleni vypadali značně překvapeně. A já, ač jsem chtěla nebo ne, pohled mi pořád sjížděl k Edwardovi. Byl tak nádherný, až se mi tajil dech. Co to se mnou je? Je to přece přítel Tanyi, ne můj!

Ale ona s ním přece nic nemá, ne? Proč bych si s ním nemohla nic začít? Ne, musím se soustředit a ne na něj pořád zírat. Co by si pomyslela Alice? Když si začnu něco s Edwardem, dám jí špatný příklad. To bych jí tím svolila, aby si zase ona začla s Jasperem. Viděla jsem, jak po něm pořád pokukuje. Je stejná jako já. Copak se nemůže ovládat? No, já mám co říkat. Vždyť si toho Edward určitě musel všimnout. Nesmím se na něj koukat!

Odvrátila jsem od něho pohled a podívala se na Eleazara a Carmen, kteří se o něčem bavili s Emmettem. Ten se pořád usmíval a vůbec mě nebral v potaz. Chce se tady vůbec někdo dozvědět, proč jsme tady?

„Eleazare, nepůjdeme do obýváku? Už je čas,“ přerušila jsem taktně jeho rozhovor.

„Jistě.“ Počkala jsem, až se všichni nahrnou do obýváku a až potom jsem si s Alice sedla do křesla naproti nim. Takhle na mě musela všichni koukat a nehrozilo, že by někdo zmeškal to, co jim chci říct.

Všimla jsem si, že Tanya si sedla vedle Edwarda a celou dobu se na něj lepí. On ale nevypadal, že by mu to bylo nějak příjemné. Já jsem si hned říkala, jak by někdo mohl mít rád Tanyu, která všem leze akorát na nervy. Umí ona vůbec někdy někoho neotravovat? Nevím proč, ale trochu mi vadilo, že se na Edwarda tolik lepila.

Začala jsem tedy s příběhem.

„Já a moje mladší sestra Alice jsme přišli přibližně před týdnem sem, za Eleazarem a jeho rodinou. Hledaly jsme vás, ale nebyli jste tu, takže si Eleazar musel vymyslet ten příběh o Alexovi a Jackovi, což nebylo moc chytré. A tak jste tady.

Hlavní důvod, proč jsme tu, vám hned objasním. Náš dům před dvěma týdny vyvraždil Lucas se svými… jak bych to řekla, přisluhovači. Mně a Alice se podařilo utéct. Ještě předtím, než moje matka, Maria umřela, mi dala tenhle prsten.“ Vytáhla jsem svůj řetízek zpod trička, na kterém byl pověšený dotyčný prsten.

Prsten

Všichni zalapali po dechu a já se musela usmát. Na každého to vždycky udělá dojem. Když mi ho matka ve spěchu dávala, byla jsem stejně překvapená a nemohla uvěřit svým očím. Byl opravdu tak krásný a jeho pověst mluvila za vše.

„Je to ten prsten?“ zeptal se Carlisle a já přikývla. Takže taky zná jeho pověst. Právě kvůli tomu jsem si ho vybrala.

„O čem to mluvíte? Co je to za prsten?“ zeptal se Edward a já byla ráda, že to neví. Konečně mám nad ním navrch.

„Tenhle prsten patřil Arovi.“ Jasper a Emmett se zamračili.

„Patřil? To jako, že teď už ne?“

„Většinou to tak je. On mi ho daroval. Tedy daroval vlastně není to správné slovo. Prostě jsem mu ho ukradla.“

„Ty jsi čmajzla Arovi prsten? No to je hustý!“ vykřikl Emmett a já se zasmála. Zase tak husté to nebylo, když jsem to prováděla.

„Nemysli si, že to bylo lehké, Emmette. Málem jsem přitom zemřela. Musela jsem přemoct Demetriho, Felixe, i samotného Ara. Ten prsten byl totiž hlídaný lépe, než celá královská rodina. Ale díky tomu, že jsem tak dobrá v boji se mi to podařilo. Musela jsem se vplížit na hrad, oklamat stráže, zabít pár upírů, kteří mi zkřížili cestu a dostat z té kobky živá. Bylo tam tolik pastí, že jsem měla velké štěstí. Udělala bych jednu chybu a všechno by šlo do háje. Nerada na to vzpomínám. Tohle jsme podnikli ještě, když jsme byli s Mariou a Curtem, naším otcem. V tu dobu jsme ještě nevěděli, proč ten prsten tolik potřebujeme, ale Curt nás o to požádal. A my jsme mu plně věřili. Někdy ale nebylo lehké splnit to, co po nás žádal. Ale hodně mi pomohla Alice.“ Jasper se obdivně podíval na Alice a ta sklopila zrak.

„Řekni jim to.“

„Musím?“

„Ano, je to důležité. Nebudou si o tobě myslet nic špatného.“ Alice se nadechla a ještě jednou se koukla na Jaspera. Ten jí bedlivě pozoroval. Ona se mu líbí?

„Když mi Bella řekla o tom šíleném plánu, myslela jsem, že to nezvládneme. Ale abyste si nemysleli, že to všechno zvládla sama, objasním vám, co jsem pro to udělala já. Načas jsem se stala Marcusovou… milenkou.“ Jasper vykulil oči a stejně tak všichni ostatní. Netušila jsem, že jim to Alice podá takhle. Nebyla přece jeho milenka, ale důvěrná… tak jo. Musím jim to vysvětlit, než si začnou o Alice myslet, že je to lehká holka.

„Nebyla jeho milenkou. Myslíte, že bych připustila, aby se jí Marcus dotkl? To bych radši místo ní nabídla sebe. To je teď vedlejší. Ona byla jeho důvěrnou společnicí. Popletla mu hlavu, ale nezašla dál, než bylo potřeba. Jen pár nevinných polibků. Myslete si o nás dvou co chcete, ale bylo to potřeba. Jsme ženy a tak využíváme svoje zbraně.

A to, že se s Marcusem tak dobře znala nám pomohlo v našem plánu. Zatímco já jsem kradla prsten a zabíjela, ona mi zajistila bezpečnou cestu. Přiměla Marcuse, aby uspořádal ples, jehož se účastnili skoro všichni upíři. Takže prsten nakonec hlídal jen Felix, Demetri a později se k tomu nachomítl nešťastně i Aro. Ale to jsme nemohli předpovídat. Měl být s ostatními a bavit se. To, co udělala Alice bylo mnohem víc, než to, co jsem udělala já. Teď jim pověz zbytek.“

„Celý večírek jsem musela zabavovat Marcuse. Věřte mi, že to nebylo vůbec lehké. Hnusila se mi jeho společnost i to, jak se na mě koukal. Dalo by se říct, že jsme byli zasnoubení. Slíbil mi, že se mě nedotkne dřív, než po svatbě.

Celý večírek probíhal bez problému. Všechno šlo podle plánu. Hodně nám s tím taky pomohl Curt, který to všechno vymyslel a v případě potřeby se držel opodál, kdyby se to zvrtlo. Oklamat Ara a všechny ostatní vyžadovalo dobré herecké umění. Ale nepočítala jsem s tím, že ten prokletý Demetri spustí poplach. Bella málem umřela. Aro se šel podívat do kobky, kde byl ukrytý prsten, co se děje a tam nachytal Bellu. Šla bych jí pomoct, ale Marcus mě nechtěl pustit. Bella nějakým zázrakem unikla Arovi i s prstenem a já se s ní potom rychle vytratila.

Potom jsme žily klidně dál, dokud nám před dvěma týdny nevyvraždily celou rodinu. Zbytek vám poví Bella.“

„Moc už toho není. Když mi matka řekla o tom prstenu pravdu, nemohla jsem tomu uvěřit. Není v tom vlastně nic tak hrozného.

Ten prsten jsme ukradly proto, že ho chce Lucas. On po něm pátrá celý život. Matka mi řekla, že prý proto, že dokáže vrátit upírovi život. Takže si myslím, že Lucas ho chce proto, aby mohl vrátit nějakému upírovi život. Ale jakému a proč, to nevíme. Asi je to důležité. Nevím, proč ten prsten nemohl zůstat u Ara. Asi je to taky náš nepřítel. Každopádně teď spoléháme na tebe Carlisle, že nám pomůžeš. Vím, že jsi znal Curta a Marii.“ Nechala jsem chvilku všem prostor, aby to mohli vstřebat. Bylo to hodně informací najednou.

„To cos řekla je hodně důvěrné. Děkuji, že nám všem důvěřuješ natolik, žes nám to řekla. Je pravda, že jsem znal Marii i Curta. Ale ohledně prstenu toho nevím víc, než ty. Jsi s jistá, že nevíš, proč ho Lucas chtěl?“

„Nevím. Ale je to zatraceně dobrý stopař. Každým dnem nás může odhalit. A já ten prsten nikomu nedám, dokud se o tom nedozvím pravdu.“

„Vážně nevím, jak bych ti mohl pomoct.“ Zmateně jsem se zamračila a pevně sevřela ruce v pěst. Jak to, že to kruci neví?!

„Ale já myslela, že nám pomůžeš. Víš vůbec v jaké situaci se já a moje sestra nacházíme? Každou chvíli musím být ve střehu, aby nás nezabily! Jde po nás Aro a Lucas, který nás může hned najít. A jestli nás najde, neručím za sebe!“

„Já vím, že to musí být těžké Bello, ale dej nám čas. Poradíme se a zkusíme o tom prstenu něco zjistit. Třeba ti Maria lhala.“

„Možné to je, ale pochybuji o tom. Znala jsem ji a Curta moc dobře. Ona by nikdy nedopustila, aby byl náš život v ohrožení.“

„To jistě ne. Posaď se.“ Naštvaně jsem si zase sedla a podívala se na Alice. Ta vypadala, že se každou chvíli zhroutí.

„Musíte nám pomoct. Jestli najde Lucas Bellu, tak jí…,“ Alice ta slova raději nedokončila. Ani já jsem nechtěla myslet na to, co se stane, když mě najde Lucas.

„Jak víme, že vám můžeme věřit?“ zeptal se Edward a nejistě na mě koukal. Tak tohle je skvělý. Já riskuju svůj život, abych ho našla a on se ptá, jestli nám může věřit. Nejradši bych z něj ta slova vymlátila.

„Edwarde! Nebuď hrubý. Bella a Alice riskovaly. Nenuť mě, abych ti jednu ubalil, kruci!“ To bylo poprvé, co jsem slyšela Jaspera takhle vybuchnout. Měla jsem za to, že je to tichý typ. Byla jsem mu za to vděčná.

„Jasper má pravdu. Bello, nemusíš se bát. Když jsme sem jely, nenašly jsme stopy po žádných jiných upírech. Pravděpodobnost, že by nás Lucas, nebo Aro vypátrali je nulová.“

„Máš pravdu. Přesto ale nechci čekat. Máme jen pár dní na to, abychom se poznali a vymysleli plán. Snad se za tu dobu naučíme si navzájem důvěřovat,“ řekla jsem a opřela se o opěradlo. Snad máme vážně tolik času, abychom si to mohli dovolit. Lucas jistě nemůže vědět, kde jsme. Byly jsme s Alice hodně opatrné.

„Teda, ať jsem čekal cokoliv Bello, tak tohle rozhodně ne. Když jsem vás dvě uviděl, napadlo mě jenom: Teda, to jsou kočky.“ Zasmála jsem se Emmettovu vtípku a byla ráda, že jsem ho poznala. Takhle mě někdo už dlouho nerozesmál.

„A když jsem já uviděla tebe, napadlo mě, že s tebou se nikdy nudit nebudu, Emmette.“ Taky se tomu zasmál a objal Rosalie kolem ramen.

„Tak mě napadlo, co kdybychom si zašli na lov? Alice, nebyla jsi s Bellou lovit už pěkně dlouho,“ řekla Carmen a vstala. Musela jsem uznat, že už šilhám hlady. Nebyly jsme s Alice na lovu pěkně dlouho, takže jsem z toho trochu podrážděná. To asi byla hlavní příčina toho, proč jsem tolik vyjela na Carlislea a byla na něj trochu nazlobená.

„Pohněte se lidi. Vypadáte jako byste z toho byli ještě pořád vyjukaní. Nechte Bellu a Alice, ať si trochu oddychnou. Je toho na ně na chudinky moc,“ zavtipkoval zase Emmett a já se musela v duchu usmát. Je jasné, že si ho Alice zamiluje. Ona měla vždycky ráda takovéhle vtipkaře. A nepochybuju o tom, že se na ní Jasper vrhne, hned jak s ní bude o samotě. No, nechám to radši na ní. Nebudu se jí do toho plést. Nic si s ním přece ještě nezačala.

„Tak jdeme lovit!“ zajásala jsem nadšeně a vyběhla z domu v závěsu s Alice, která se chichotala.

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Válka je tu! 4. kapitola: